Engelbert Besednjak - Engelbert Besednjak

Engelbert Besednjak se svým synem v roce 1929

Engelbert Besednjak (14. března 1894 - 21. prosince 1968) byl a slovinština Křesťanský demokrat politik, právník a novinář. Ve dvacátých letech byl jedním z nejvýznamnějších vůdců slovinských a maďarských Chorvat menšina v italština - podáno Julian March. Ve třicátých letech byl jedním z vůdců slovinských antifašistických emigrantů z Slovinské přímoří, dohromady s Josip Vilfan, Ivan Marija Čok a Lavo Čermelj. Je považován za jednoho z nejlepších slovinských veřejných řečníků 20. století.

Životopis

V Rakousku-Uhersku

Narodil se a slovinština - mluvící rodina nižší střední třídy v Gorizia, v tehdejší době Rakousko-Uhersko (nyní v Itálie ). Po dokončení Německý jazyk Státní gymnázium v Gorizii se zapsal na Vídeňská univerzita, kde studoval právo, kterou ukončil v roce 1920.

V letech předtím první světová válka, připojil se k mladé generaci Křesťanský socialista aktivisté kolem Kraňsko kněz Janez Evangelist Krek, který zpochybnil konzervativní vedení Slovinská lidová strana. Spolu s knězem Virgil Šček, Besednjak se stal jedním z vůdců slovinské křesťanské socialistické mládeže v Rakouský Littoral. V letech 1913 až 1914 byl prezidentem Christian Social Association (Krščansko-socialna zveza) v Gorizia a Gradisca, a v letech 1917 až 1919 byl osobním tajemníkem předsedy Slovinské lidové strany, Anton Korošec.

V Italském království

Po první světové válce se vrátil do Gorizie a brzy se stal jednou z hlavních postav slovinštiny a chorvatštiny politický katolicismus v Julian March, správní region vytvořený z bývalého rakousko-uherského Jadran provincie připojené k Itálie. V roce 1919 se stal šéfredaktorem slovinského deníku Edinost (Jednota) z Terst V roce 1921 byl zvolen do zemského sněmu Provincie Gorizia. V letech 1922 až 1924 byl ředitelem novin Goriška straža (Stráž Gorizie). V polovině 20. let byl členem výkonné rady Ligy slovinských agrárních pracovníků v Itálii a Národní rady Chorvatů a Slovinců v juliánském pochodu. Působil také jako redaktor časopisu Socialna misel (Sociální myšlení).

V roce 1924 byl zvolen do Italský parlament na jednotném seznamu slovinských, chorvatských a chorvatských Jihotyrolský večírky. Besednjak se tak stal společně s národní liberál politik Josip Wilfan který byl rovněž zvolen na stejném seznamu, což je nejvyšší představitel zhruba půl milionu Jižní Slované žijící v Itálii. Rychle se dostal do popředí své výmluvné obrany práv menšin proti Fašistická italizace. Přes soustavnou kritiku režimu trval na politické loajalitě k italskému státu. Nepřipojil se k Aventinská secese, ale pokračoval v pravidelné parlamentní práci až do poloviny roku 1926.

Jeho parlamentní projevy, ve kterých obhajoval práva menšin, a lidská práva obecně z raného zneužívání EU Fašistický režim, se proslavil mezi Slovinci a Chorvati. Besednjakovy projevy rovněž upoutaly pozornost italské politické scény a zahrnovaly parlamentní debaty s nejvyššími představiteli režimu, včetně ministra školství Giovanni Gentile a Benito Mussolini sám. Tyto projevy byly vytištěny v nedílné verzi Besednjakovým deníkem Goriška straža, čímž se stal široce známým ve slovinské veřejnosti. Několik jeho výroků a poincí vstoupilo do každodenní řeči nebo získalo legendární status. Jeho nejslavnější projevy směřovaly proti školské reformě, která schválila italštinu jako jediný jazyk vzdělávání v Itálii. Ve svém posledním projevu předneseném v italštině Poslanecká sněmovna uvedl, že po zrušení slovinských a chorvatských jazykových škol se každá jihoslovanská rodina v Itálii přemění na školu. Ve své závěrečné poznámce uvedl, že „zákony států jsou proměnlivé, ale národy žijí věčně“, čímž skvěle prosazuje přirozené právo národů před zavedenými právními úmluvami.

V exilu

V roce 1929 emigroval Besednjak do Argentina, ale již v následujícím roce se vrátil do Evropa za účelem práce v Kongres evropských národnostních menšin v Vídeň, který slouží jako jeho viceprezident.^[1] Poté se přestěhoval do Království Jugoslávie, usadil se Bělehrad. Po celé meziválečné období zůstal členem Slovinské lidové strany a podporoval její centristickou frakci vedenou křesťanskodemokratickým politikem Andrej Gosar. Po roce 1935, kdy se vedení strany rozhodlo podpořit konzervativní jugoslávskou vládu Milan Stojadinović „Besednjak byl vůči své politice stále kritičtější. Přestože zůstal členem slovinské lidové strany, byl rozčarován jeho autoritářskou a korporativista posun.

Strávil druhá světová válka let v Bělehradě. Ačkoli se nepřipojil k žádné z politických frakcí bojujících proti německé okupaci Jugoslávie. Zpočátku oba odmítal partyzánské hnutí a Draža Mihajlović je Chetniks, stejně jako různé spolupracovník milice (např Slovinská domobrana ). Po roce 1943 spolupracoval s tzv. „Katolickým centrem“, které vedl Jakob Šolar a Andrej Gosar v Provincie Lublaň, a Virgil Šček v Julian March, snažící se udržet rovnováhu mezi prokomunistou Fronta osvobození slovinského lidu a různé antikomunistický síly.^[2] Po roce 1944 jej však stále více podporoval Josip Broz Tito Partyzánské hnutí věří, že Komunisté by byla jedinou silou schopnou dosáhnout anexe Slovinské přímoří a Istrie na Jugoslávie, stejně jako jediní, kteří jsou schopni udržet zemi pohromadě.^[3]

Vraťte se k Julian March

Pařížskou smlouvou z roku 1947 Istrijský poloostrov a většina z Slovinské přímoří byly připojeny k Socialistická federativní republika Jugoslávie. Gorizia a Slovinci obydlené Benátské Slovinsko zůstal součástí Itálie, zatímco Terst a sousední vesnice byly zahrnuty do správy Spojenců Svobodné území Terstu. V roce 1950 se Besednjak usadil v Terstu. Tam byl mezi spoluzakladateli slovinské křesťanské sociální unie, která se později spojila s dalšími slovinskými demokratickými a antikomunistický strany v Itálii do Slovinská unie. Po anexi Provincie Terst v Itálii v roce 1954 odešel z veřejného života. Na konci 50. let vydal monografii věnovanou svému příteli a spolupracovníkovi Virgilovi Ščkovi. Text zůstává dodnes jedním z nejobsáhlejších pramenů o slovinském a chorvatském politickém hnutí v Juliánském pochodu pod Italským královstvím.

Zemřel v Terstu v roce 1968.

Viz také

• Josip Ferfolja
• Boris Furlan
• TIGR

Zdroje

• Egon Pelikan, Engelbert Besednjak v parlamentu - Discorsi Parliamentari dell'on. Engelbert Besednjak (Terst: Krožek za družbena vprašanja Virgil Šček, 1996).

Reference