Elsässische Maschinenbau-Gesellschaft Grafenstaden - Elsässische Maschinenbau-Gesellschaft Grafenstaden
The Elsässische Maschinenbau-Gesellschaft Grafenstaden (Alsatian Engineering Company in Grafenstaden) byla firma těžkého průmyslu se sídlem v Grafenstaden v Alsasko, nedaleko města Štrasburk.
V roce 1826 André Koechlin založila v roce 2006 inženýrské závody Andre Koechlin & Cie Mulhouse, který udělal parní stroje, turbíny, dopřádací a tkací stroje a od roku 1839, parní lokomotivy také. Následná historie firmy je úzce spjata s historií firmy Alsasko-Lotrinsko. Poté, co ztratil Franco-pruská válka 1870/71, Francie musel odstoupit od tzv Reichsland a postoupit to Německá říše. Výsledkem je, že společnost, nyní volal Elsässische Maschinenbaugesellschaft Andreas Köchlin & Cie. v Mülhausen a Maschinenwerkstätte Rollé & Schwillgué ve Štrasburku-Grafenstadenu se ocitli uvnitř Německé říše. V roce 1872 byly tyto dvě továrny sloučeny do Elsässischen Maschinenbau-Gesellschaft Grafenstaden.
Továrna na výrobu "Rollé & Schwillgué", která převážně vyráběla desítková váhová zařízení založená na 1821 patent a Benediktinský mnich, koupila v roce 1837 štrasburská strojírenská společnost, která o rok později převedla dílnu se 40 pracovníky do Grafenstadenu, několik kilometrů jižně od Štrasburku. V roce 1846 zahájili výrobu výběrová řízení a od roku 1856 také lokomotivy.
Po převzetí Alsaska-Lotrinska německou říší v roce 1871 se mnoho Alsasanů, kteří se považovali za Francouze, přestěhovalo do oblasti kolem Belfort kde v roce 1872 Société Alsacienne de Constructions Mécaniques (Alsatian Mechanical Engineering Company), SACM, byl otevřen. Po míru Versailleská smlouva v roce 1919 Alsasko-Lotrinsko a s ním i Elsässische Maschinenbau-Gesellschaft Grafenstaden se vrátil do Francie, kde byla sloučena firma Grafenstaden se SACM[je zapotřebí objasnění (vidět mluvit)]Továrna v Belfortu pracovala až do roku 1926 a převzala ji v roce 1928 Thomson-Houston a Alsthom, dnešní firma Alstom.
Po okupaci Alsaska v roce 1941 byla továrna nucena dodávat Třída 44 a Třída 52 lokomotivy do Deutsche Reichsbahn-Gesellschaft pod vedením Magdeburger Werkzeugmaschinenfabrik (Magdeburg Machine Tool Factory), MWF. Po druhá světová válka továrna byla opět pod francouzskou kontrolou.
V roce 1951 první dieselové lokomotivy byly postaveny v továrně a v roce 1955 byla zahájena výroba parní lokomotivy byl zastaven. Výroba vznětových motorů pokračovala až do roku 1965.
Údaje o výrobě
Po sloučení obou továren byl zaveden společný systém číslování děl, počínaje číslem 2118, protože Köchlin do tohoto bodu postavil 1412 lokomotiv a lokomotivy Grafenstaden 705. Výroba parních strojů skončila lokomotivou číslo 8174. Protože nebylo použito jedenáct čísel závodu, musela kombinovaná společnost SACM postavit 6042 parních lokomotiv.
Vznětové motory vyrobené v letech 1951 až 1965 dostaly svá vlastní čísla počínaje roky 10001 a 20001. Tyto lokomotivy byly mimo jiné dodávány do Saarské železnice, která později skončila v Deutsche Bundesbahn. V rozsahu 10 000, hlavně motory s B-dh uspořádání náprav bylo dosaženo čísla díla 10199. Ze série 20 000 s uspořádáním náprav C-dh bylo vyrobeno pouze 23 motorů.