Eduardo Carrasco - Eduardo Carrasco
Eduardo Guillermo Carrasco Pirard (narozen 2. července 1940 v Santiago ) je chilský hudebník, univerzitní profesor filozofie, autor a jeden ze zakladatelů chilské skupiny lidové hudby Quilapayún - a hudební ředitel skupiny od roku 1969 do roku 1989.
Životopis
Carraco studoval na elitním José Victorino Lastarria Lyceum v Santiago a poté vstoupil do Pontificia Universidad Católica de Chile studovat filozofie; následně odcestoval do Německa studovat na Ruprecht Karl Universitat v Heidelbergu. V roce 1964 se vrátil do Chile, aby pokračoval ve studiu filozofie na University of Chile a v roce 1965 tvoří hudební soubor Quilapayun se svým bratrem Juliem Carrascem a jeho přítelem Julio Numhauser.
Carrasco dokončil formální studium filozofie v dubnu 1970, kdy předložil diplomovou práci Friedrich Nietzsche; poté zahájil studium hudby na Národním konzervatoři v Liberci University of Chile až do Chilský vojenský puč z 11. září 1973.
V letech následujících po vojenském puči se Carrasco podílel především na uměleckých a politických projektech. Po převratu Quilapayún se stává hlasem chilského odboje a turné Carrasco se souborem, který vystupuje na místech světa, včetně Carnegie Hall, Royal Albert Hall, pařížské Olympie a Tokio Center.
A virtuos z quena a dechové nástroje a výrazný basový zpěvák skupiny. Jako sólový zpěvák se objevil v mnoha nahrávkách skupiny, mimo jiné „Pregon Inicial “ z Kantáta Santa María de Iquique; „Con el alma llena de Banderas“ z El pueblo unido jamás sera vencido album; a „Canción odst Víctor Jara ". Od začátku se osvědčil jako skladatel skladbami jako „El canto del cuculi“ a „La cueca triste“ - společně s Víctor Jara - a později po absolvování formálního školení v oblasti hudby vytvořil některé z nejvýznamnějších prací skupiny, jako např „Vals de Colombes“, „Elegia al Che Guevara“, „Ausencia“ s Rodolfo Parada, „Canción de la esperanza“ a „Luz negra“. Carrasco vytvořil koncept „La revolucion y las estrellas“ /(Revoluce a hvězdy), která znamenala evoluci ve vyrovnání Quilapayúnu.
Carrasco napsal řadu knih, včetně dvou knih o Quilapayúnovi; první (pod pseudonymem Ignacio Santander) a druhý "Quilapayún, la Revolución y Las Estrellas." Publikoval také řadu děl poezie, filozofie a rozhovorů s chilským malířem Roberto Matta as chilským filozofem Roberto Torretti. Jakmile se Quilapayún mohl vrátit do Chile z vyhnanství v roce 1988 Carrasco tvrdil, že skutečným místem pro skupinu bylo Chile, protože ostatní členové skupiny se potřebovali vrátit do Francie, rozhodl se zůstat v Chile a skupinu opustit.
V Chile zastával řadu funkcí: jako profesor filozofie na Universidad de Chile; jako ředitel Hudební školy „Sociedad Chilena del Derecho de Author“ a v kulturní divizi chilského ministerstva školství. V roce 2003 založil Carrasco chilský Quilapayun pojmenovaný Quilapayún Histórico (navzdory skutečnosti, že ve Francii Quilapayún stále vydával nová alba a cestoval tak, jak to skupina vždy dělala v exilu), která zahrnovala některé z původních členů a Ismaela Odda (syna Willy Oddo který byl zavražděn v roce 1991). Carrasco intenzivně cestoval s Quilapayún Histórico a jeden z jejich koncertů konaných dne 11. září 2003 u příležitosti 30. výročí úmrtí Salvador Allende vyšlo jako DVD s názvem „El Reencuentro „(Opětovné setkání).
Ocenění
Carrasco získal řadu ocenění od Chile a od mezinárodních organizací, včetně:
- Orden al Mérito Docente y Cultural Gabriela Mistral
- Premio de la Academia "Charles le Gros"
- Diplom of Honor s nejvyššími vyznamenáními udělovanými OAS a Interamerican Council of Music ve Washingtonu DC
- Ordre des Arts et des Lettres uděluje ministerstvo kultury francouzské vlády
Vybraná bibliografie
- Campanaas del mar, lectura filosófica de Pablo Neruda (1995)
- Quilapayún, la revolución y las estrellas (2003)
- Autorretrato, Nuevas conversaciones con Matta (2002)
- Para leer „Así habló Zaratustra de F. Nietzsche (2002)
- Palabra de hombre, Tractatus philosophiae chilensis (2002)
- Conversaciones con Matta (2002)
- En el cielo las estrellas. Conversaciones con Roberto Torretti (2006)
- Heidegger y la historia del ser (2007)
- El Hombre y lo Otro (2008)
- Conversaciones con José Antonio Camacho (2008)
- Nietzsche y los judíos (2008)
Diskografie
Studiová alba
- Quilapayún (1966)
- Canciones folklóricas de América (1967) (Quilapayún a Víctor Jara )
- X Vietnam (1968)
- Quilapayún Tres (1968)
- Basta (1969)
- Quilapayún Cuatro (1970)
- Kantáta Santa María de Iquique (1970) (Quilapayún a Héctor Duvauchelle)
- Vivir como él (1971)
- Quilapayún Cinco (1972)
- La Fragua (1973) (Texto & Músic od Sergio Ortega )
- El pueblo unido jamás será vencido (Yhtenäistä Kansaa Ei Voi (1974)
- El Pueblo Unido Jamás Será Vencido (1975)
- Adelante (1975)
- Patria (1976)
- La marche et le drapeau (1977)
- Cantata Santa María de Iquique (Nueva versión) (1978) (Quilapayún & Jean-Louis Barrault )
- Umbral (1979)
- Darle al otoño un golpe de ventana ... (1980)
- La revolución y las estrellas (1982)
- Sandino (1983)
- Tralalí Tralalá (1984)
- Survarío (1987)
- Carrasco (1996)
- Siempre (2007)
Živá alba
- Zapsání veřejné (1977)
- Alentours (1980)
- Quilapayún en Argentina (1983) (Live in Argentina)
- Quilapayún en Argentina Vol II (1985) (Live in Argentina sv. II)
- Quilapayún en Chile (1989) (Live in Chile)
- El Reencuentro (2004)
- Musica en la Memoria - Juntos v Chile (2005) (s Inti-Illimani )
Kompilace
- Quilapayún Chante Neruda (1983)
- Antología 1968-1992 (1998)