Východní Mandžusko železnice - East Manchuria Railway

Východní Mandžusko železnice
Přehled
Stanice	14
Dějiny
Otevřeno	10. července 1935 (Hunchun Ry. n.g. ) Listopad 1939 (East Manchuria Ry. S.g.)
Zavřeno	1945
Technický
Délka řádku	73,1 km (45,4 mil)
Počet stop	Jedna stopa
Rozchod	1435 mm (4 stopy8 1⁄2 v) standardní rozchod
Starý rozchod	762 mm (2 stopy 6 palců)
Mapa trasy Legenda North Chosen Line (Mantetsu ) 1.2 ←Korea /Manchukuo → (dist. Hunyung → hranice) 0.0 Hunyung 훈융 / 訓 戎 North Chosen Line (Mantetsu ) Řeka Tumen Yongwanzi 用 湾 子 Shuiwan 水湾 Ying'an 英 安 Xiapaotai 西 砲台 Hunchun 琿 春 Luotuohezi 駱駝 河 子 Hadamen 哈達 門 Gangouzi 乾溝 子 Maquanzi 馬 圏 子 Laolongkou 老 龍口 Dongmiaoling 東 廟嶺 Daping 大平 73.1 Panshi 磐石 Fenghai linka (Manchukuo národní železnice )

The Východní Mandžusko železnice (Japonsky: 東 満 洲 鉄 道, Higashimanshū Tetsudō; Čínština: 東 満 洲 鐵道, Dōngmǎnzhōu Tiědào; Korean: 동만주 철도 (Dongmanju Cheoldo) byla železniční společnost v Manchukuo se sídlem v Hunchun, Provincie Jilin. Jeho hlavní řada utekla z Hunyung v Korea na Jižní Mandžusko železnice (Mantetsu) Severně zvolená východní čára (Nyní Hambuk Line ) až Panshi na Manchukuo národní železnice je Fenghai linka^{[Citace je zapotřebí ]} přes Hunchun. Z hlavní řady byly odbočky do Gangouzi a do Dongmiaoling.

Byla to jediná soukromá železnice překračující Řeka Tumen mezi Koreou a Manchukuo. Bylo poškozeno během Pacifická válka, a po skončení války byla uzavřena a demontována.^[1]

Popis

Z Hunyungu na Mantetsuovu severní východní linii vedla linie na sever, překročila řeku Tumen a vstoupila do Mandžuska. Poté se otočil na východ, následoval řeku a dosáhl Hunchun, což bylo hlavní nádraží na trati. Odtud běží přes Luotuohezi a Maquanzi, dosáhla Panshi na Mantetsuově Fenghai Line. Z Luotuohezi vedla odbočka do Gangouzi a v Maquanzi byl výchozí bod odbočky do Dongmiaolingu.

S část železnice je uvnitř korejského území, první 1,2 km (0,75 mil) od Hunyung do středu mostu řeky Tumen spadal pod jurisdikci železniční úřad z Generální vláda Koreje a korejské železniční právo; zbytek trati byl v Mandžukuu, a tak spadal pod jurisdikci zákona o soukromých železnicích v Manchukuu.

Dějiny

Hunchun železnice

Původní důvody výstavby železnice nejsou známy, protože nebyly nalezeny žádné relevantní dokumenty z té doby. Bylo však ideálně umístěno jako přívodní železnice do jižní Mandžuska a byla v dobré pozici na podporu průmyslového rozvoje ve východním Mandžusku a prospěla by také severovýchodní Koreji.

V roce 1644 Dynastie Čching přijal nařízení zakazující osídlení v oblasti kolem Hunchunu a ponechal oblast nedotčenou divočinu na více než 200 let, dokud nebyl zákaz zrušen v roce 1881. Díky tomu byl ideální pro osídlení a jak Manchukuo, tak Japonsko měly od rozvoje regionu velká očekávání. . Podněcován pozitivním výhledem byla v srpnu 1932 zřízena „Hunchunská železnice“ (琿 春 鉄 路) se sídlem v Hunchun a 762 mm (2 stopy 6 palců) úzkorozchodná železnice z Hunchunu do Gyeongwon v Koreji byla plánována severní zvolená východní linie. Později byl plánovaný korejský konec přesunut do Hunyungu kvůli mostu přes řeku Tumen, který tam byl otevřen v roce 1926. Přestože v Koreji měla být postavena jen velmi krátká vzdálenost, přesto to byla mezinárodní linka , přičemž platí zákony Koreje i Mandžukua, což vedlo k závažným komplikacím kvůli konfliktním zákonům. V důsledku toho bylo rozhodnuto postavit linku zpočátku zcela v Manchukuu a dne 10. července 1935 byla linka otevřena od Hunchun do Yongwanzi na mandžuské straně řeky. Mezitím byly problémy na korejské straně vyřešeny a zbývající část přes hranice od Yongwanzi do Hunyung byla otevřena 1. listopadu téhož roku,^[1] ale až v únoru 1936 byla s Mantetsu přijata opatření k výměně cestujících a nákladu na severně vybrané východní linii.

Východní Mandžusko železnice

Přestože byla tak malou železnicí, byla obdařena zdroji, jako jsou velké uhelné doly podél trati, a Hunchunská železnice prošla velkým rozmachem a hrála mnohem větší roli ve vývoji této části severní Koreje, než se vůbec očekávalo .^[1] Zlom nastal v roce 1938, uprostřed Druhá čínsko-japonská válka. Ačkoli se Manchukuo účastnil bojů po boku Japonska, na jeho vlastním území nedošlo k žádným bitvám; přesto hraničilo s Sovětský svaz který, i když možná nebyl technický, byl prakticky nepřátelským státem, což vyvolalo obavy ve východním Mandžukuu. Nejenže byla oblast Hunchun poblíž sovětských hranic, ale také velmi blízká Koreji a Hunchunská železnice převzala stále důležitější roli. Výsledkem bylo, že vedení železniční společnosti Hunchun založilo v březnu 1938 investiční společnost v Japonsku. Tato společnost se jmenovala East Manchuria Company (東 満 洲 産業, Higashimanshū Sangyō) a měla své sídlo v Tokio. Dne 15. června téhož roku společnost East Manchuria Company formálně získala železnici Hunchun a přeměnila ji na stoprocentní dceřinou společnost s názvem East Manchuria Railway. Kapitál byl navýšen ze 120 000 Manchukuo juan na 10 milionů juanů a počet akcií se zvýšil ze 6 000 na 100 000.

Po akvizici bylo prvním úkolem přestavět stávající úzkorozchodnou železnici na normální rozchod, aby byla umožněna přímá výměna s Mantetsu a Manchukuo národní železnice.^[1] Práce byly dokončeny najednou v listopadu 1939, včetně výměny mostu přes řeku Tumen, který byl příliš úzký, aby umožňoval rozšíření trati. Kvůli změně rozchodu byla potřeba nová hnací síla a lokomotivy byly vypůjčeny z národní železnice Manchukuo.

Plány pak byly dělány k rozšíření železnice, představit síť asi 92 km (57 mi). V říjnu 1940 byla linka prodloužena z Hunchunu do Luotuohezi a dále do Hadamen a v následujícím měsíci byla vybudována další linka z Luotuohezi do Dongmiaoling přes Maquanzi. Následovala další výstavba. O rok později, v listopadu 1941, byla hlavní řada prodloužena z Maquanli do Panshi a pobočka Hadamen byla rozšířena na Gangouzi; v říjnu 1942 to bylo dále rozšířeno na Laolongkou. Ačkoli byla plánována další expanze, porážka Japonska v Pacifická válka zabránila jim v realizaci.

Poválečný

Osud železnice po skončení války zůstává záhadou; je známo pouze to, že bylo uzavřeno po porážce Japonska.^[1] Dne 9. srpna 1945 Sovětský svaz vyhlásil válku Japonsku a napadl Mandžusko a Koreu. Protože tato invaze byla přes řeku Tumen, je pravděpodobné, že v té době železnice utrpěla vážné škody. Přestože není známo ani datum uzavření, v květnu 1946 předala sovětská armáda Mandžusko Čínské republice. Jelikož byla Čína v té době ve stavu občanské války, je pravděpodobné, že železnice byla po sotva desetiletí provozu jednoduše zapomenuta a opuštěna a nikdy nebyla obnovena.

Služby

V únoru 1938, na konci doby Hunchunské železnice, bylo provozováno pět denních zpátečních letů, které se skládaly z osobních automobilů druhé a třetí třídy s lokomotivou nebo z motorových železničních vozů třetí třídy. Cesta trvala přibližně hodinu pro osobní vlak a 42 minut pro železniční vůz. První vlak dne z Hunchun odjel v 8:55, zatímco první z Hunyung odjel v 10:55. Poslední odchod Hunchun byl v 18:00, poslední vlak z Hunyung odjel v 20:02.

Poté, co se stal East Manchuria železnice a převedení na normální rozchod, do srpna 1940, byly provozovány pouze lokomotivy tažené vlaky vozů druhé a třetí třídy, s pěti zpáteční cesty denně. Tyto vlaky byly mnohem rychlejší než vlaky z úzkorozchodného období a na cestu mezi Hunyungem a Hunchunem jim stačilo jen 30 minut. První denní vlak z Hunchunu odjel do Hunyungu v 8:44, zpáteční cesta odjížděla z Hunyungu v 10:29. Poslední vlak dne opustil Hunchun v 18:55 a vrátil se z Hunyung v 20:10. Cena lístku zakoupeného v Manchukuu z Hunchunu do Hunyungu byla 4 chiao 1 fen (0,41 Manchukuo yuan) pro třetí třídu a 7 chiao 3 fen pro druhou třídu.

Poté, co byla v červnu 1942 dokončena trať do Panshi, pokračoval provoz vlaků složených z automobilů druhé a třetí třídy jako dříve, ale mezi Panshi a Hunyungem jel pouze jeden vlak; na ostatních cestách byla nutná změna vlaků v Hunchunu. Ačkoli mezi Hunchunem a Hunyungem bylo pět denních návratů, mezi Hunchunem a Panshi byly pouze dva denní zpáteční lety. První vlak Hunchun-Hunyung odjel v 6:48 a vrátil se v 8:12, zatímco poslední vlak dne opustil Hunchun v 20:48 a vrátil se z Hunyung v 22:10, cesty trvaly asi 30 minut . Vlaky z Hunchun do Panshi odjížděly v 9:33 a 16:59 a vracely se v 11:55 a 19:26; doba jízdy byla asi 50 minut. Tarify v tomto okamžiku byly 5 chiao 5 fen za lístek třetí třídy z Hunchun do Hunyung nebo 1 yuan 5 fen za lístek druhé třídy a 1 yuan 6 chiao za lístek třetí třídy z Panshi do Hunyung, nebo 2 juan 3 chiao za lístek druhé třídy.

V červnu 1942 proběhly dva zpáteční lety mezi Hunyungem a Gangouzi na odbočce Panshi přes Hunchun s lokomotivami taženými vlaky složenými z vozů druhé a třetí třídy. Vlaky odjížděly z Hunyungu v 8:12 hodin a 13:37 hodin, z Gangouzi se vracely v 10:27 hodin a 15:41 hodin. Doba cesty do Gangouzi byla 1 hodina 30 minut z Hunyung a 47 minut z Hunchun. Cena letenky mezi Hunyungem a Gangouzi byla 1 juan 6 chiao za lístek do třetí třídy a 3 juany za lístek druhé třídy. V té době se také konaly dvě denní zpáteční cesty mezi Hunchunem a Dongmiaolingem, provozované také s vlaky taženými lokomotivou sestávajícími z automobilů druhé a třetí třídy. Vlaky opustily Hunchun v 9:16 a 16:40, z Dongmiaolingu se vracely v 11:35, respektive 19:04. Doba jízdy byla 54 minut. Vstupenka do třetí třídy z Hunyungu do Dongmiaolingu byla 1 juan 5 chiao 5 fen, lístek druhé třídy na stejnou cestu stál 2/6/5.

V Ying'anu byly dva uhelné doly a jeden v Hunchun; to byly důležité zdroje nákladní dopravy pro východní Mandžusko.

Kolejová vozidla

Ačkoli nejsou známy žádné podrobné informace kvůli nedostatku dochovaných záznamů, některé informace existují ve formě fotografií.

Úzký rozchod

Železnice Hunchun a železnice Východní Mandžusko v jejích počátcích fungovaly dál 762 mm (2 stopy 6 palců) úzkorozchodná trať. Ačkoli nebyly nalezeny žádné dokumenty, fotografie ukazují 0-6-0T parní lokomotiva o hmotnosti asi 10 tun, která svým vzhledem vypadá jako Orenstein & Koppel design. Počet použitých takových lokomotiv není znám.

Standardní rozchod

ダ ブ コ 501 postavený pro železnici Jihai pod číslem 801.

Ačkoli je málo známo o hybné síle standardního rozchodu Východní Mandžuska, existuje několik informací o lokomotivách pronajatých z Jižní Mandžuska.

• Dabuko třída (ダ ブ コ 501- ダ ブ コ 505)

Tyto 2-6-4 T lokomotivy byly původně postaveny Baldwin v roce 1927 pro Jihai železnice, číslované 801-805. Poté, co národní železnice Manchukuo převzala železnici Shenhai, byly překlasifikovány a přečíslovány a staly se třídou Dabuni ダ ブ ニ 5440 až ダ ブ ニ 5444; později byly překlasifikovány a znovu přečíslovány, tentokrát se staly třídou Dabuko ダ ブ コ 501 až ダ ブ コ 505 a následně byly pronajaty železnici East Manchuria.

Situace po uzavření

Po linii z Hunyungu k řece Tumen nezůstala žádná stopa, ale mola bývalého mostu jsou stále na místě. Stopy po trati jsou stále na důkazech na čínské straně a část přednosti v jízdě byla použita při stavbě Meziměstská linka Changchun-Hunchun otevřel Čína železnice v roce 2015. Ostatní části přednosti v jízdě zůstávají jako nezpevněné silnice mimo město Chunchun.

Reference

• Ichihara, Yoshizumi, „南 満 洲 鉄 道 鉄 道 の 発 展 と 機関 車“ (Vývoj jižní Manchurie železnice a jejích lokomotiv), Seikondo Shinkansha, 1972
• Imoe, Keisuke; Hara, Takeshi, „日本 鉄 道 旅行 地 図 帳 歴 史 編成 満 洲 樺 太“ (Historický japonský železniční cestovní atlas, Mandžusko a Sachalin), Shinchosa, 2009
• eds. of Japan Rail Travel Atlas, „満 洲 朝鮮 復 刻 時刻表“ (Harmonogram přetisku Mandžuska a Koreje), Shinchosha, 2009
• „復 刻 版 戦 中 戦 後 時刻表“ (Válečné a poválečné jízdní řády, dotisk vydání), Shinjinbutsuoraisha, 1999
• Takeshima, Norimoto, "特別 企 画 中国『 東北 地方 』鉄 道 大 周遊 (část 3) 牡丹江 → 図 們 → 琿 春 → 図 們 → 大連 鉄 道 ル ー ト 1492 km" (zvláštní projekt Čína "Severovýchodní region", okruh po železnici (část 3) Mudanjiang - Tumen - Hunchun - Tumen - Dalian 1492 km), v 鉄 道 ジ ャ ー ナ ル (Železniční deník) číslo 425, březen 2002
• 北 鮮 の 現状 と そ の 教訓 (Poučení ze současné situace v severní Koreji), 満 洲 日 日 新聞 (Manchuria Daily News), 18. prosince 1935
• 琿 春 鉄 路 と 北 鮮 線 連 帯 運輸 を 開始 (Zahájení společné přepravy mezi Hunchun železnicí a severní zvolenou tratí), 京城 日報 (Keijō Daily News), 1. února 1936
• 満 洲 銀行 会 社 年鑑 昭和 10 年 版 (Ročenka společnosti Manchuria Bank Company z roku 1935), vyd. Dalianská obchodní a průmyslová komora, Yuma Publishing, 2001
• 満 洲 銀行 会 社 年鑑 昭和 13 年 版 (Ročenka 1938 společnosti Manchuria Bank Company), vyd. Dalianská obchodní a průmyslová komora, Yuma Publishing, 2002
• 東洋 経 済 株式会社 年鑑 第 17 回 （昭和 14 年 版） (17. ročenka společnosti Toyo Keizai (1939)), Toyo Keizai Co., 1939