Dox (básník) - Dox (poet) - Wikipedia

Dox
Madagaskarský básník - Dox - Jean Verdi Salomon Razakandrainy.jpg
narozenýJean Verdi Salomon Razakandrainy
(1913-01-13)13. ledna 1913
Manankavaly, Madagaskar
Zemřel14. června 1978(1978-06-14) (ve věku 65)
Antananarivo, Madagaskar
obsazeníBásník, spisovatel
NárodnostMalgaština
Literární hnutíRomantismus

Jean Verdi Salomon Razakandrainy (1913–1978), běžně známý jako Dox, byl Malgaština spisovatel a básník považován za jednu z nejdůležitějších literárních postav v historii země. On je hlavně známý pro jeho poezii a hry, ale byl také malířem, psal a hrál hudební skladby a překládal několik významných francouzština a anglický jazyk pracuje do Malgaština. Jeho práce tvoří součást osnov jazykového umění na Madagaskaru na všech úrovních od doby, kdy země znovu získala nezávislost v roce 1960.

Dox začal psát v roce 1930, když studoval na umělecké škole v Berlíně Antananarivo, kde mu spolužáci dali přezdívku „Dox“. V roce 1932, poté, co krátce přiznal přání svého otce, aby studoval medicínu, se Dox plně věnoval umění a spojil se s dalšími významnými madagaskarskými básníky při prosazování Mitady ny velmi pohyb ("hledání ztracených hodnot"), zahájený Jean-Joseph Rabearivelo, Charles Rajoelisolo a Ny Avana Ramanantoanina. Jeho práce v tomto období odrážela cíl hnutí znovu potvrdit hodnotu madagaskarské identity, která byla pod vlivem Francouzů narušena koloniální správa. V roce 1941 vytiskl svou první sbírku básní, Ny Hirako, který byl napsán v Madagaskarský jazyk. Když major nacionalistické povstání vypukl v roce 1947, Dox se shromáždil za Mouvement démocratique de la rénovation malgache a během protestu utrpěl střelné zranění. Aktivně se také účastnil studentské protesty z roku 1972 který zničil Tsiranana správa. V roce 1971 vydal svou jedinou kompilaci francouzských básní, Zpěv Capricorniens. V průběhu své kariéry produkoval devět básnických antologií, četné knihy v próze a šestnáct divadelních představení s lidovými pohádkami, biblickými příběhy nebo malgašskými historickými tématy, kromě nesčetných soukromých prací.

Po celý život se Dox těšil silné populární podpoře své práce, která kombinovala prvky romantismus a citlivosti tradiční madagaskarská poezie a přísloví. Prosadil se jako lídr v oblasti propagace malgašského literárního umění, spoluzakládal Unii malgašských básníků a spisovatelů a Tsiry, sdružení zaměřeného na vydávání děl tvůrčí malgašské mládeže. Dox také působil jako předseda Výboru sjednocených madagaskarských umělců, viceprezident Andrianampoinimerina Akademie a člen Académie Malgache. Zemřel v Antananarivu dne 14. června 1978.

Životopis

Dětství

Jean Verdi Salomon Razakandrainy se narodil 13. ledna 1913 v Manankavaly na Madagaskaru v pozorné křesťanské rodině ušlechtilá třída. Jeho otec, Samuel Salomon, byl lékař a často cestoval za péčí o pacienty. Jeho matka Raolina se přestěhovala do nedalekého města Antsirabe s mladou Jean Verdi, která byla jako dítě často nemocná. Tam svěřila jeho vzdělání svému otci, farmáři a učiteli,[1] který mu poskytl základní vzdělání, učil ho Madagaskarské přísloví a příběhy, představil ho křesťanství a naučil ho malovat a hrát hudbu.[2] Razakandrainyho dědeček ho naučil historii jejich královské rodinné linie a lidu údolí Anjanapara na jihu Imerina. Toto vzdělání vštípilo dítěti tradiční lásku k zemi, úctu k tradicím předků a ocenění krásy malgašské krajiny.[1]

V roce 1930 se zapsal na École des Beaux-Arts v Antananarivu. V následujícím roce přešel na proslulou střední školu Paula Minaulta, soukromou protestantskou instituci, která si získala reputaci jako centrum intelektuální a tvůrčí excelence, částečně proto, že na škole byli mezi pedagogickými pracovníky známí vůdci myšlenek, jako byl nacionalistický básník Pastor Ravelojaona. .[2] Jeho pověst se rovněž odvíjela od jeho inovativních výukových metod založených na individuálním čtení a výzkumu, následovaných debatami vedenými učitelem. Toto zaměření na čtení umožnilo Razakandrainymu objevit řadu francouzských romanopisců, mezi nimiž byli i jeho oblíbenci Victor Hugo, Alfred de Musset, Charles Baudelaire, a Albert Samain.[3] Zatímco se zapsal na Paul Minault, dostal Razakandrainy dvě přezdívky: Sorajavona („barvy mraků“, zkratka vytvořená z iniciál jeho jména) a později Dox, z obou anglických.vůl “a z„ paradoxu “.[2]

Škola měla studentský deník pro publikování studentských prací a týdenní sezení pro předvádění studentského uměleckého talentu. Tyto cesty poskytly Razakandrainymu příležitost vydat jeho první básnická díla,[3] které byly složeny v romantický žánr,[1] a psát a organizovat představení svých prvních divadelních her.[3] Během tohoto období jeho poezie zkoumala témata smyslnosti, touhy a lásky. I když si tím vysloužil pochvalu od kolegů a dalších básníků své generace, byl pokárán svým učitelem na střední škole a respektovaným básníkem, pastorem Ravelojaonou, který prohlásil, že „není vhodné, aby křesťané ve své poezii oslavovali lásku“.[4] Ačkoli jeho první divadelní společnost měla také populární úspěch,[3] a hrál v obou Antananarivu na Kulturní centrum Albert Camus[1] a v pobřežním městě Toamasina,[3] brzy to bylo rozpuštěno na naléhání jeho otce, který si přál, aby jeho syn pokračoval v kariéře v medicíně jako on.[2]

Počáteční období

Dox opustil studium medicíny ve prospěch zemědělství, což mu dalo svobodu soustředit se na psaní poezie. Přestěhoval se do Mandoto, kde pracoval jako zemědělec a pokračoval v rozvoji svého umění. Tam se setkal s Perle Razanabololonou a pár se oženil a založil rodinu. V roce 1932 se spojil s dalšími významnými madagaskarskými básníky při prosazování Mitady ny velmi pohyb ("hledání ztracených hodnot"), zahájený Jean-Joseph Rabearivelo, Charles Rajoelisolo a Ny Avana Ramanantoanina, který povýšil prekoloniální madagaskarskou identitu a kulturu.[2] Mnoho z básní, které Dox napsal v Mandoto, bylo publikováno v literárních časopisech vytištěných v Antananarivu, jako např Ny Mpandinika, Ny Tantsinanana, Ny Fandrosoam-Baovao, Ny Kintan'ny Maraina, a Lakolosy Volamena. V roce 1941 vytiskl svou první sbírku básní, Ny Hirako. Když nacionalistické povstání vypukl v roce 1947, Dox se shromáždil za Mouvement démocratique de la rénovation malgache (u kterého byl jeho otec tajemníkem Antsirabe větev) a během protestu utrpěl střelné zranění.[2]

Pozdní období

Několik členů Dox's zemřelo v následujícím desetiletí. Básník postupně ztratil dvě děti, svého otce a poté svou manželku v roce 1954. Dox se vzdal své práce jako farmář a zasvětil svou energii psaní,[2] často pracuje jako prodejce novin, aby se uživil. Založil vlastní noviny, Sakaizan'ny Mpianatra, který byl krátkodobý.[3] V roce 1952 spoluzaložil Svaz malgašských básníků a spisovatelů (Union des Poètes et Écrivains Malgaches - UPEM).[2] Vydavatelství, které založil v roce 1955, Imprimerie Mazava, se ukázal jako krátkodobý podnik.[3] Spoluzaložil také Tsiry, sdružení zaměřené na vydávání děl kreativní malgašské mládeže.[2] Na začátku 60. let přeložil Dox tři hlavní romány z francouzštiny do malgaštiny: El Cid (1961), Horace (1962) a Andromaque (1964).[5] Vynechal několik pasáží El Cida, s největší pravděpodobností věřil, že v madagaskarském kulturním prostředí nenajdou odvolání.[6] Popularita a kvalita jeho poezie vedla ministerstvo školství k zařazení do národních osnov počínaje krátce po získání nezávislosti v roce 1960.[2]

V roce 1971 vydal svou jedinou kompilaci francouzských básní, Zpěv Capricorniens, který zahrnoval řadu hainteny přeloženo do francouzštiny. Aktivně se účastnil studentské protesty z roku 1972 který zničil Tsiranana administrativa, vystupování na protestech a publikování básní ve prospěch populární věci. Aplikoval své umění na prosazování příčin nejvíce marginalizovaných a bezmocných segmentů populace. Během této doby napsal a předvedl řadu písní, často ve spolupráci s významnými hvězdami té doby, včetně Wilsona Ramarosona, Naly Rakotofiringa, Fredyho Raolifahanana, Bessy a Dédé Sorajavony; mnoho z těchto písní bylo velmi úspěšných a staly se klasikou.[2]

Dox byl jmenován prezidentem Komitin'ny Artista Madagaskarská Mitambatra (K.A.MA.MI., Výbor sjednocených malgašských umělců) a viceprezident Andrianampoinimerina Akademie,[2] poté se stal členem Académie Malgache dne 28. srpna 1975.[3]

Dne 14. června 1978 narazil neznámý jedinec do Doxu na schodišti mezi čtvrtí Antananarivo v Analakely a Ambondrona. Básník ztratil rovnováhu a zemřel na zranění, která utrpěl při pádu ze schodů. Je pohřben v rodinné hrobce v Anjanapara, několik kilometrů za Antsirabe.[3]

Styl a vlivy

Akademik Dominique Ranaivoson charakterizoval svou poezii ve dvou širokých kategoriích. První kategorií jsou básně naplněné bohatými podrobnostmi každodenního života, využívající krátké sloky a jednoduchou slovní zásobu. Tyto básně připomínají madagaskarskou poetickou tradici hainteny s důrazem na nostalgii a touhu. Druhá kategorie se skládá z básní, které nabízejí filozofické úvahy o povaze identity a jsou bohaté na madagaskarské přísloví a symbolická místa a předměty na Madagaskaru.[2] Oba typy odrážely citlivost a konvence romantismus.[1] Většina básnických děl napsaných Doxem měla podobu sonetů.[7] Básně často skládal spontánně a rozdával je přátelům nebo kolemjdoucím.[2] Jeho práce často zkoumala téma „madagaskarské lásky“ (amour a la Malgache),[8] a byl jedním z prvních malgašských básníků, kteří psali na témata související se sexualitou a touhou. Témata malgašské identity a každodenní krásy jsou také prominentně uvedena v jeho práci. Podle spisovatele Françoise-Xaviera Razafimahatratry umožnilo první téma básníkovi vyjádřit svou osobní vizi světa, zatímco druhé mu umožnilo používat poezii ke vzdělávání madagaskarské veřejnosti.[2]

Dox psal během své kariéry plodně a přinesl devět antologií básní, četné knihy v próze a šestnáct her podél biblických témat nebo malgašské historie a lidových pohádek. Kromě toho napsal řadu her na provizi pro různé klienty, přičemž mnoho z nich si objednalo skautské družstvo, i když od té doby byly ztraceny.[2] Jeho překlad tří hlavních západních románů z francouzštiny do malgaštiny byl významný, protože obohatily madagaskarskou literaturu zavedením prvků nové formy, o které se v madagaskarském jazyce nikdy nepokusilo.[5] Toto úsilí prokázalo ostatním malgašským spisovatelům jazyka univerzálnost jazyka a možnost, že by mohl být použit pro jakoukoli literární formu.[2]

Dědictví

Je těžké si představit kapitálovou pozici, kterou Dox zaujímá v malgašském kolektivním vědomí ... Jeho místo v madagaskarském literárním a uměleckém prostředí je ve vysoce respektovaném starším. Je součástí generace básníků, kteří hluboce poznačili historii a literaturu Velkého ostrova.

- Claire Riffard[2]

The Dictionnaire universel des littératures (1994) popisuje Doxe jako „Verlaine nebo Baudelaire Madagaskaru. “[1] Díla Doxe jsou součástí osnov veřejné školy na Madagaskaru od primární po univerzitní úroveň od získání nezávislosti v roce 1960. Podobně mnoho písní složených a provedených Doxem je na Madagaskaru považováno za klasiku.[2]

Funguje

Poezie:

  • Ny Hirako. 1941.
  • Hira Va? Antananarivo: Imprimerie Faneva, 1949; Imarivolanitra, 1970.
  • Rakimalala. Antananarivo: Imprimerie Mazava, 1955.
  • Ny Fitiavany. 1957.
  • Fahatsiarovan-tena. 1958.
  • Telomiova. 1959.
  • Folihala. 1968.
  • Dindona Fitia. 1973; 2005.
  • Chorály Capricorniens. 1975; Éditions du CIDST, 1991; 1995.

Divadelní hry:

  • Amboninkazo. 1945.
  • Apokalipsy. 1957.
  • Amina Batsola, tantara mampangitakitaka nisy marina tokoa taminʹny andron-dRanavalona III. Antananarivo: Imprimerie Mazava, 1957.
  • Mavo Handray Fanjakana. 1958.
  • Tsimihatsaka. 1960.
  • Savik'Ombalahy. 1960.
  • Ny Ombalahibemaso. 1960.
  • Ny Andron'Andrianampoinimerina. 1961.
  • Andriamihaja. 1961.
  • Rasalama Martiora. 1961.
  • Rainandriamampandry. 1962.
  • Ataon-karena inona aho? Bedohoka sy Rondro ary Imalo. 1962.
  • Varavaran'ny Fahazavana. 1968.
  • Tritriva. (sd).
  • Ravahiny Maritiora. (sd).
  • Estera. (sd).

Próza:

  • Izy Mirahavavy. 1946; 1967; 2005.
  • Solemita, na Tsantan-ny fitia (namboarina tamin-ny tononkiran-i Solomona). Antananarivo: Imprimerie Faneva, 1949.
  • Izy Mirahalahy. 1958.
  • Mangidy nefa mamy. 1962.
  • Iarivo. 1965.
  • Voninkazon'ny tanteraka. Antananarivo: Imprimerie Mazava, 1955.

Diskografie:

  • Fo mihira, UPEM-HAVATSA básníci recitující díla Doxe. Audio CD. Francie, 2006.
  • Dox, Sorajavona. Audio CD. Štítek Bleu, Antananarivo.

Překlady od Dox: francouzština do malgaština:

  • El Cid, Pierre Corneille: Ilay Andrianina, provedeno v roce 1958, publikováno v roce 1965.
  • Horace, Pierre Corneille.
  • Polyeukt, Pierre Corneille.
  • AndromaqueRacine: Ny Avelon'ny vady lalaina sa ny Ain'ny menaky ny aina?

Angličtina - malgaština:

  • Itomanio, ry fireneko (Cry, milovaná země), Alan Paton, (1958).
  • Romeo a Juliette, William Shakespeare (sd).

Další čtení

  • Ranaivoson, Dominique. Dox: écrivain et musicien na Madagaskaru. Saint-Maur-des-Fossés: Sépia; Antananarivo: Tsipika, 2009.
  • Randrianarisoa-Rasendra, Irène. Dox, poésie malgache et dialog des cultures předmluva Elie Rajaonarison; Antananarivo: Tsipika, 2011.
  • Takila Voafantina, Florilège. Dox, l'écrivain aux znásobuje talenty. Antananarivo: Tsipika, 2003.

Viz také

Poznámky

  1. ^ A b C d E F Razaimiandrisoa, Nirina (2008). „Dox, poète et traducteur?“. Études Océan Indien (francouzsky). 40-41: 187–212. doi:10,4000 / oceanindien.1401.
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s Riffard, Claire (2013). „Dossier Dox“. CUNY. Citováno 27. června 2014.
  3. ^ A b C d E F G h i Ramambazafy, Jeannot (2013). „Madagascar Poésie. DOX: 13.01.1913-13.01.2013“ (francouzsky). Madagate.com. Archivovány od originál dne 30. října 2014. Citováno 27. června 2014.
  4. ^ Rakotomalala 2012, str. 350.
  5. ^ A b Nowotna 2005, str. 109.
  6. ^ Nowotna 2005, str. 119.
  7. ^ Nowotna 2005, str. 108.
  8. ^ Domenichini-Ramiaramanana 1983, str. 524.

Reference