Demokratický a socialistický svaz odboje - Democratic and Socialist Union of the Resistance

Demokratický a socialistický svaz odboje

Union démocratique et socialiste de la Résistance
PrezidentRené Pleven
Založený1945 (1945)
Rozpuštěno1964 (1964)
Sloučeny doÚmluva republikánských institucí
IdeologieLiberální socialismus
Sociální demokracie
Sociální liberalismus
Antikomunismus
Frakce
Konzervatismus [1]
Politická poziceCentrum na Střed vlevo[2][3]
Národní příslušnostRally republikánských levic (1946-1955)
Republikánská fronta (1956-1958)
Mezinárodní příslušnostLiberal International

The Demokratický a socialistický svaz odboje (francouzština: Union démocratique et socialiste de la Résistance nebo UDSR) byl francouzština politická strana založená po osvobození Francie od Německá okupace a hlavně aktivní během Čtvrtá republika (1947–1958). Byla to volně organizovaná „kádrová párty“ bez hromadného členství. Jeho ideologie byla vágní, včetně široké rozmanitosti různých politických přesvědčení[2] s popisem od levé křídlo přes centristický na konzervativní. Bylo to rozhodně antikomunistický a souvisí s Paix et Liberté („Mír a svoboda“).[1] UDSR byl zakládajícím členem Liberal International v roce 1947.

Nadace

To bylo založeno v roce 1945 nekomunistickou většinou odpor síť, Hnutí národního osvobození. Projekt měl za cíl vytvořit francouzskou dělnickou stranu se všemi bývalými nekomunisty Odpor. Tento plán však selhal kvůli znovuzrození Francouzská sekce Dělnické internacionály (SFIO) a vznik nové křesťansko-demokratické strany Populární republikánské hnutí (MRP) a poté Gaullista strana, Shromáždění Francouzů (RPF). Od nynějška se UDSR sdružuje s Radikální strana, který byl ve vládě po většinu Třetí republika, v Shromáždění republikánských levic (Rassemblement des gauches républicaines nebo RGR), která se představila jako alternativa k tripartismus spojenectví mezi SFIO, MRP a Francouzská komunistická strana (PCF).

Čtvrtá republika

V návaznosti na Krize v květnu 1947 během kterých Maurice Thorez Komunistický vicepremiér a další čtyři ministři PCF odešli Paul Ramadier vlády, UDSR se zúčastnila Třetí síla koalice, která shromáždila středo-levou a středo-pravou stranu, aby čelila opozicím PCF na jedné straně a RPF na druhé straně. To zůstalo po celou čtvrtou republiku menší centristickou politickou stranou, která se účastnila vlád. Jeho prezident René Pleven byl jmenován předsedou Rady v letech 1951 až 1952, poté byl nahrazen Antoine Pinay (Národní centrum nezávislých a rolníků, CNIP). Ale Plevenovo vedení bylo nakonec zpochybněno François Mitterrand který prosazoval přeskupení doleva a ujal se vedení v roce 1953.

V roce 1956 se UDSR účastnila středo-levé koalice Republikánská fronta, vedená Pierre Mendès-Francie, který zvítězil v legislativních volbách. O dva roky později se však UDSR zhroutila. Pleven a konzervativní křídlo to skutečně schválili Charles de gaulle se vrátil během Krize v květnu 1958, uprostřed Alžírská válka a hrozby státního převratu a institucí EU Pátá republika, na rozdíl od Mitterranda, který nazval novou ústavu „permanentním státní převratem“.

Dědictví

UDSR přežilo až do roku 1964, kdy se sloučilo do Mitterrandova Úmluva republikánských institucí (CIR), která se sama sloučila v roce 1971 Epinayský kongres do nového Socialistická strana (PS), která byla do roku 2017 hlavní levicovou stranou ve Francii.

Viz také

Reference

  1. ^ A b Vinen, Richard (1995). Buržoazní politika ve Francii, 1945-1951. Cambridge University Press. 184–187.
  2. ^ A b Cole, Alistair (1994). François Mitterrand: Studie politického vedení. Routledge. str.13.
  3. ^ Wakeman, Rosemary (2011). Čtvrtá republika. Francouzská republika: historie, hodnoty, debaty. Cornell University Press. str. 74.