David Warrilow - David Warrilow - Wikipedia
David Warrilow | |
|---|---|
| narozený | 28. prosince 1934 Stone, Staffordshire |
| Zemřel | 17. srpna 1995 Paříž, Francie |
David Warrilow (28. Prosince 1934 - 17. Srpna 1995) byl anglický herec, nejlépe známý jako jeden z "nejlepších tlumočníků." Samuel Beckett Práce “.[1]
Život a kariéra
Syn obuvníka narozený v roce Kámen, Staffordshire Warrilow studoval na University of Reading pod Jamesem Knowlsonem, životopiscem Becketta. V roce 1967 v Paříž, přidal se Réalités, redakci časopisu jedenáct let.[2] Spoluzaložil Mabou Mines divadelní skupina v roce 1970. O tři roky později hrál v divadelní adaptaci Beckett's The Lost Ones, režie Lee Breuer a Thom Cathcart. V roce 1984 režíroval filmovou adaptaci novely.[3]
Na žádost Warrilowa napsal Beckett Kousek monologu pro něj v roce 1979, zaujatý hereckou dvojjazyčností. „V srpnu 1977“, píše James Knowlson, „herec David Warrilow, který měl takový ohromný úspěch s adaptací The Lost Ones, napsal Beckettovi s dotazem, zda by pro něj napsal sólovou skladbu pro vystoupení. Warrilow na otázku, co měl na mysli, odepsal s tím, že „měl nahoře osvětlený obraz muže stojícího na jevišti. Stojí tam v jakémsi světelném kuželu. Neviděli jste jeho tvář a on mluví o smrti. “ Beckettova odpověď začala: „Mým narozením byla moje smrt.“ “[4] Hra v režii herce měla premiéru v New Yorku v prosinci 1979.
V roce 1981 Warrilow hrál „Readera“ v Beckettově filmu Ohio Impromptu pod Alan Schneider Směr. Nejprve provedeno v Columbus, Ohio, hra cestovala New York City, Paříž, Londýn a Edinburgh. V roce 1983 v Paříži hrál v Beckett's Ten čas a Katastrofa, obě hry režíroval Alan Schneider. V roce 1989 byl v Londýně Warrilow Krapp v Beckett's Krappova poslední páska, režie Antoni Libera.[1]
V letech 1986 až 1995 pracoval herec s pařížským divadelním režisérem Joëlem Jouanneauem při interpretaci textů Samuela Becketta, Thomas Bernhard, Joseph Conrad, Robert Pinget, a Robert Walser. V roce 1991 Warrilow hrál ve filmu roli Stanforda Garlanda Barton Fink, režie Joel Cohen. Rok po jeho vystoupení v Beckett's Společnost, divadelní čtení režírované Jouanneauem na Petit Odéon v Paříži, Warrilow zemřel na komplikace AIDS v roce 1995, ve věku 60 let.[5]
Filmografie
- 1975: The Lost Ones (režie Lee Breuer)
- 1980: Simone (režie Marshall Brickman ) - Čepele
- 1981: Silná medicína (režie Richard Foreman) - doktor
- 1984: Le Dépeupleur (režie David Warrilow) (adaptace novely od Samuela Becketta)
- 1987: Rozhlasové dny (režie Woody Allen ) - Rogere
- 1988: Jasná světla, velké město (režie James Bridges) - Rittenhouse
- 1988: Milan noir (režie Ronald Chammah) - Moran
- 1989: L'Orchestre rouge (režie Jacques Rouffio ) - Piepe
- 1991: Busterova ložnice (režie Rebecca Horn ) - Pan Warlock
- 1991: Barton Fink (režie Joel Coen ) - Garland Stanford
- 1992: Zrcadlo na Měsíci (režie Leandro Katz ) - Douglas Stonea
- 1994: Les Derniers Jours d'Emmanuel Kant (režie: Philippe Collin) - Immanuel Kant (konečná filmová role)
Divadlo
- 1978: The Lost Ones Samuel Beckett, režie Lee Breuer a Thom Cathcart, Théâtre Gérard Philipe (Saint Denis)
- 1983: Solo, Cette Fois podle Samuel Beckett, režie K. D. Codish, Théâtre National de Strasbourg, Théâtre Gérard Philipe (Saint-Denis)
- 1984: Achnaten podle Philip Glass, režie Achim Freyer, Stuttgartské státní divadlo
- 1985: Marat / Sade podle Peter Weiss, režie: Walter Le Moli, MC93, Bobigny
- 1986: Katastrofa a Impromptu d'Ohio Samuel Beckett, režie Pierre Chabert, Théâtre Renaud-Barrault
- 1987: L'Hypothèse podle Robert Pinget, režie Joël Jouanneau, Festival d'Avignon
- 1988: Minetti podle Thomas Bernhard, režie: Joël Jouanneau, Théâtre des Treize Vents
- 1990: Les Enfants Tanner podle Robert Walser, režie: Joël Jouanneau, Théâtre de la Bastille
- 1990: Pomocný Godot Samuel Beckett, režie Joël Jouanneau, Théâtre Nanterre-Amandiers
- 1992: Le Marin perdu en mer autor: Joël Jouanneau, Théâtre de l'Athénée-Louis-Jouvet
- 1992: Au cœur des ténèbres Joël Jouanneau, adaptace Srdce temnoty od Joseph Conrad, Théâtre de l'Athénée-Louis-Jouvet
- 1993: L'Inquisitoire Robert Pinget
- 1994: La Dernière Bande Samuel Beckett, režie Joël Jouanneau, Théâtre de l'Athénée-Louis-Jouvet
- 1994: Compagnie Samuel Beckett, režie Joël Jouanneau, Petit Odéon
Rozdíly
- 1975: Cena Obie pro „The Lost Ones“
- 1990: Chevalier de l'Ordre des Arts et Lettres
- 1994: Prix du Syndicat de la kritique: Prix du meilleur comédien du Syndicat de la kritique pro Compagnie Samuel Beckett
Poznámky a odkazy
- ^ A b Citováno v Ackerley, C.J., a Gontarski, Stan, Společník Grove Samuela Becketta, New York, Grove Press, 2006, s. 627
- ^ Citováno v New York Times Nekrolog podle Mel Gussow
- ^ Nekrolog, New York Times; zpřístupněno 12. září 2014.
- ^ Citováno v James Knowlson, Damned to Fame: The Life of Samuel Beckett, London, Bloomsbury, 1996, str. 649
- ^ La mort de David Warrilow, lesechos.fr, 21. srpna 1995; zpřístupněno 12. září 2014.
