Courturier v Hastie - Courturier v Hastie - Wikipedia
Couturier v Hastie | |
---|---|
![]() | |
Soud | dům pánů |
Celý název případu | Gustavus COUTURIER & další v Robert HASTIE & Another |
Citace | [1856] UKHL J3 (1856) 5 HLC 673 |
Členství v soudu | |
Sedící soudci | Baron Alderson, Justice Wightman, Soudce Creswell, Justice Erle, Justice Williams, Baron Martin, Soudce Crompton, Spravedlnost Willes, Baron Bramwell |
Klíčová slova | |
Frustrace, běžná chyba |
Couturier v Hastie [1856] UKHL J3 je Anglické smluvní právo případ týkající se běžná chyba mezi dvěma smluvními stranami o možnosti provedení dohody.
Fakta
Couturier souhlasil s Hastie, že dodá trochu obilí. Mysleli si, že je to mezi nimi Salonica (nyní Soluň) a ve Velké Británii. Ale kukuřice se už rozpadla. Velitel lodi to prodal. Couturier tvrdil, že Hastie byla odpovědná za kukuřici, protože Hastie již koupila „zájem o dobrodružství“ nebo práva podle přepravních dokladů.
Rozsudek
Sněmovna lordů se domnívala, že jelikož kukuřice v době uzavření smlouvy skutečně neexistovala, byla zvážena přítomnost a kupující nebyli povinni zaplatit cenu. Lord Cranworth L.C. řekl:
„Celá otázka se obrací na konstrukci smlouvy ... Při pohledu na smlouvu ... sám se mi jasně zdá, že to, o čem strany uvažovaly ..., bylo, že existuje něco, co se bude prodávat a kupovat.“[1]
Viz také
- Anglické smluvní právo
- Frustrace v anglickém právu
- Zákon o prodeji zboží z roku 1979 s 6
- McRae v. Komise pro odprodej společenství [1951] HCA 79, (1951) 84 CLR 377, Nejvyšší soud (Austrálie).
Poznámky
- ^ (1856) 5 H.L.C. 673 v 681