Scénář skříně - Closet screenplay

Souvisí s skříňové drama, a scénář skříně je scénář, který není určen k produkci / provedení, ale který má být přečten samotářským čtenářem nebo někdy nahlas v malé skupině.

Zatímco jakýkoli publikovaný nebo jednoduše přečtený scénář lze rozumně považovat za „scénář skříně“, japonští a západní autoři 20. a 21. století vytvořili několik filmových scénářů, které byly výslovně určeny ke čtení, nikoli k produkci / provedení. Tato třída prozaická beletrie napsaný ve formě scénáře je možná nejpřesnějším příkladem scénáře skříně.

Tento žánr se někdy označuje jako romanized japonský neologismus: "Lesescenario (レ ー ゼ シ ナ リ オ)" nebo následující Hepburnova romanizace japonštiny, někdy „Rezeshinario.“ A portmanteau německého slova Lesedrama („read drama“) a anglické slovo scénář, tento termín jednoduše znamená „scénář skříně“ nebo, v širším slova smyslu, „scénář skříně“.[1]

Kritický zájem

Brian Norman, an odborný asistent na Idaho State University, odkazuje na James Baldwin je Jednoho dne, když jsem byl ztracen jako „skříň“ scénář."[2] Scénář byl napsán pro projekt na výrobu filmu, ale projekt utrpěl porážku. Poté byl scénář publikován jako literární dílo.

Lee Jamieson Článek "Ztracený prorok filmu: Teorie filmu o Antonín Artaud "[3] pojednává o Artaudových třech Lesescenarios (uvedených níže) v kontextu jeho „revoluční filmové teorie“. A v Teorie a kritika francouzského filmu: 1907–1939,[4] Richard Abel uvádí následující kritická ošetření několika surrealistických „publikovaných textů scénářů“ (36) uvedených v příkladové části níže:

  • J. H. Matthews, Surrealismus a film (U of Michigan P, 1971), 51–76.
  • Steven Kovács, Od Enchantment to Rage: The Story of Surrealist Cinema (Associated UP, 1980), 59–61, 157–76.
  • Linda Williams, Figures of Desire: The Theory and Analysis of Surrealist Film (U of Illinois P, 1981), 25–33.
  • Richard Abel, „Zkoumání diskurzivního pole textu surrealistického filmového scénáře“ Dada / surrealismus 15 (1986): 58–71.

Nakonec ve svém článku „„ pochybná výhoda “produkce: Lesescenarios, komediální drama a autorský (spisovatelský) spisovatel,“[5] Quimby Melton nastiňuje historii formy Lesescenario, situuje žánr do historického literárního kontextu tím, že vytváří paralely mezi ním a západem “skříňové drama „a tvrdí, že bychom mohli vzít v úvahu určité případy proto-scénářů skriptu dramatu. Článek rovněž tvrdí, že psaní těchto druhů„ čtenářských “výkonnostních textů je v podstatě aktem podvracení, kdy autoři (obrazovky) pracují v režimu výkonu, jen aby záměrně obcházeli produkce, a tím (znovu) prosazovat textové prvenství narativní reprezentace a (znovu) nárokovat přímé (znovu) spojení s jejich publikem.

V sekci komentářů k Meltonovu článku probíhá také diskuse o kánonu Lesescenario.[8] Seznam níže uvedených příkladů je založen na „pochybné výhodě produkce“ této diskuse a Meltonově „Lesecenario Bibliography“ v Google Docs.[6] Bibliografie obsahuje další kritická díla týkající se jednotlivých Lesescenarios a / nebo kánonu obecně.

Příklady

Abecedně podle příjmení autora. Celý seznam najdete na Meltonova zmíněná bibliografie Dokumentů Google.

A

B

C

D

F

  • „Eyes Wide Open“ („Paupières mûres“), „Horizontal Bar“ a „Mtasipoj“ (autor Benjamin Fondane )

G

H

J

K.

L

M

N

Ó

R

S

T

  • Šeptající měsíc, (podle Jun'ichirō Tanizaki )　[15]
  • Nepřemožitelní lidé, Doktor a ďáblové, Rebecciny dcery, Pláž Falesá, Dvacet let A-Growing, Trpět malé děti, Muž bez stínů a Já a moje kolo (podle Dylan Thomas )

Ž

Viz také

Reference

  1. ^ Stručný slovník Sanseido Katakana Slova. Tokio, Sanseido, 1994
  2. ^ Normani, Briane. „Čtení scénáře: Hollywood, Malcolms Jamese Baldwina a hrozba historické irelevance.“ African American Review 39,1-2 (jaro / léto 2005): 10-18.[1]
  3. ^ Jamieson, Lee. „The Lost Prophet of Cinema: The Film Theory of Antonin Artaud“ Smysly kina 44 (27. srpna 2007).[2]
  4. ^ Abel, Richard. Teorie a kritika francouzského filmu: 1907–1939 (Princeton UP, 1993)
  5. ^ Melton, Quimby. Leden 2010. „Pochybná výhoda produkce: Lesescenarios, komediální drama a autorský scénář (scénář).“ SCRIPTjr.nl 1.1. http://scriptjr.nl/issues/1.1/productions-dubious-advantage.php (přístup k 21. listopadu 2009) [3]
  6. ^ Melton, Quimby. 6. února 2011. „Lesescenario Bibliography.“ Google dokumenty. https://docs.google.com/Doc?docid=0ARA6WIHgRcNMZGM2OGJxNWhfMjlmeHh0NHZnbg&hl=cs (zpřístupněno 6. února 2011) [4]
  7. ^ V postscriptu z Akutagawa „Den na konci roku, park Asakusa a dalších 17 příběhů " publikovánoIwanami Shoten[5], literární badatel jménem Toru Ishiwari nazval toto dílo „takzvaným Lese-scénářem“.
  8. ^ Existuje termín „scénář Lese“ (レ ー ゼ ・ シ ナ リ オ) v kontextu o „Asakusa Park ” “ Pokušení „Z diplomová práce na Akutagawa předložen Tokijská univerzita : Diplomová práce Michiko Doi (土井 美智子) (březen 2001)[6] s názvem „Pojednání na Ryunosuke Akutagawa: Posuny forem a umělecké pohledy "a uvedeny pod výroční zpráva z výzkum a vzdělávání svazek-6 publikoval Postgraduální škola z Humanitní vědy a Sociologie na Tokijské univerzitě[7] Archivováno 2016-09-22 na Wayback Machine
  9. ^ V roce 2005 Shinichiro Sawai nazval tuto práci Lese-scénář na Kishu Izuchi Stránka s názvem „Duchovní filmy“ Archivováno 04.03.2016 na Wayback Machine.
  10. ^ Následující proces zahájení této práce je představen v postscriptové verzi: Editor z a vydavatelská firma s názvem „Nakladatelství Ohta “Požádal Arai, aby napsal toto dílo tím, že to řekne, vesusi Kazuo Kasahara kdo napsal několik scénářů o válkách z pohledu lidí, měl by Arai napsat jeden ze stejných témat z pohledu intelektuálů. Arai přijal požadavek před přečtením románu Onishi s myšlenkou, že ve smyslu redaktora není filmová tvorba nic jiného než doplněk k publikování.
  11. ^ Kashiyafuda v Aozora Bunko
  12. ^ „Kouzla scénářů (Shinario Žádné Miryoku) "publikoval Shakai-Shiso-Kenkyukai-Shuppambu, (1953), strana 155-290
  13. ^ Hidekatsu Nojima, Japonec překladatel kdo tuto práci přeložil, napsal do postscriptu následující text Kuro-Misa ("Černá mše ", 1977, Shueisha ): „Trial of the warlock“ nikdy není takzvaný scénář. Je to absolutní román. Myslím si, že díky využití přítomný čas ve stylu scénáře Mailer objevil nový styl románu, který odpovídal jeho existenciálnímu vnímání času, jmenovitě 'Čas naší doby 'nebo'v přítomnosti, v té obrovské přítomnosti '.
  14. ^ informace o knize esejů Oe s názvem „Poslední román“, včetně práce v knižním klubu Kodansha
  15. ^ A b „Myšlenka na Junichira Tanizakiho Šeptající měsíc - z hlediska psaní / čtení filmu - "Mioko Sato （ Doshisha National Literature Vol.83）

externí odkazy

  • Ryūnosuke Akutagawa, Asakusa Park (Trans. Seiji M. Lippit. NycBigCityLit.com, únor 2004. https://web.archive.org/web/20080820223841/http://www.nycbigcitylit.com/feb2004/contents/longerdraughts.html [10. května 2009]).
  • Antonín Artaud, Les Dix-huits sekundy (Knihy Google, n.d. https://books.google.com/books?id=hdhR9dmPah0C&lpg=PP1&dq=antonin%20artaud%20selected&pg=PA113#v=onepage&q&f=false [1. ledna 2011]).
  • Louis-Ferdinand Céline, Secrets dans l'îsle (Trans. Mark Spitzer. Cipher Journal, n.d. http://www.cipherjournal.com/html/celine.html [10. května 2009]).
  • Seiji M. Lippit, „Rozpadající se strojní zařízení moderní doby: Pozdní spisy Akutagawa Ryunosuke“ (Journal of Asian Studies[9] 58: 1 [únor 1999]: 27-50).
  • Peace, David (08.09.2007). "Poslední slova". Opatrovník. Citováno 2009-05-10.
  • Hiroo Yamagata ([Lesescenario] Překladatel, nenávist k černochům a Poslední slova holandského Schultze), Interview (SCRIPTjr.nl 1.2. [Červen 2010]. http://scriptjr.nl/issues/1.2/hiroo-yamagata-interview-1-2.php [1. ledna 2011]).
  • Lom Long jako scénář Lese: Profesor Tokijská univerzita zahraničních studií, Papír Seiji Udo Graf Korbjitti 's Lesescenario