Bruno Bjelinski - Bruno Bjelinski

Bruno Bjelinski
Bruno Bjelinski.jpg
narozený
Bruno Weiss

(1909-11-01)1. listopadu 1909
Zemřel3. září 1992(1992-09-03) (ve věku 82)
Éra20. století
Pozoruhodná práce
http://quercus.mic.hr/quercus/person/205

Bruno Bjelinski (narozený Bruno Weiss; 1. listopadu 1909 - 3. září 1992) byl jedním z nejvlivnějších chorvatský skladatelé ve 20. století. Jako skladatel byl mimořádně plodný. Jeho jedinečný hudební styl byl postaven na hudbě Poulenc, Hindemith, Zámotek a Milhaud. On vyvinul jeho vlastní a rozpoznatelný hudební jazyk s prvky neoklasicismus.[1] Bjelinski složil šest opery, tři balety, 15 symfonie, 2 violoncellové koncerty, a kantáta, klavírní hudba, písně, komorní hudba, a koncerty pro klavír, housle, viola, fagot, flétna, a klavírní duo. Zkomponoval také hudbu k chorvatskému fotbalovému filmu Plavi 9.[2]

Životopis

Bjelinski se narodil v roce Terst do židovský rodina. Jeho matka zemřela velmi brzy v jeho životě, takže ho k němu přivedl jeho otec Záhřeb kde ho živila jeho babička.[3] V mládí hrál na housle a klavír. Později si změnil příjmení z Weissa na Bjelinski (odvození slova bijeli, význam bílý v Chorvatský jazyk ).[4][5][6][7][8] Doktoroval právo na Univerzita v Záhřebu a později studoval hudbu na Záhřebská hudební akademie pod Blagoje Bersa a Franjo Dugan. Bjelinski začal skládat ve 30. letech. Na začátku druhé světové války dokončil své 2 sonáty pro housle a klavír, 3 klavíry apartmá a a toccata.[2] V době druhá světová válka byl poslán do a koncentrační tábor, ale v roce 1943 s pomocí přítele unikl a připojil se k Partyzáni na ostrově Korčula. Na konci války žil střídavě na ostrově Vis a v italském městě Bari.[9][10][11] Na Akademii učil v letech 1945–1977. Na konci 50. let se oženil s mladou a perspektivní pianistkou Ljerkou Pleslić (nar. 1938), se kterou měl dva syny, Deana a Alana Bjelinski. Mladší syn Alan se později stal skladatelem a dirigentem. Bjelinski zemřel dne 3. září 1992 na ostrově Silba kde byl pohřben.[11]

Bjelinského hudba je popisována jako přímá a optimistická, jeho svěží styl se hodí jak k vážné hudbě, tak k hudbě pro děti. Bjelinski složil šest oper, tři balety, 15 symfonií, 2 violoncellové koncerty, kantátu, klavírní hudbu, písně, komorní hudbu a koncerty pro klavír, housle, violu, fagot, flétnu a klavírní duo. Zkomponoval také hudbu k chorvatskému fotbalovému filmu Plavi 9.

Dědictví

Je autorem velmi hojného dílo a charakteristický melodický, harmonický a rytmický vynález. Bjelinski nikdy nepatřil výslovně k „národnímu kurzu“, ale nebyl zdaleka lhostejný lidová hudba (vliv idiosynkratického balkánský rytmy a dokonce i exotické jihoamerické tance odrážející dojmy skladatelova opakovaného pobytu Brazílie, s občasnými inspiracemi konkrétními rysy jazz ). Základními rysy této citlivé a snadno rozpoznatelné hudební řeči jsou lehká středomořská lyrika, obecný výrazový prostředek a poselství, které je vždy optimistické, protkané občasnými dramaticky nahromaděnými zvuky. V jeho díle jsou viditelné stopy Barokní hudba s jeho neustálým kinetickým pohybem a dobře promyšlenými strukturami. Ale neoklasicistní impulsy jsou vždy u kořenů jeho tvůrčí práce; odmítnutím všeho, co je mimo osvědčené zákony klasického řádu, se s nimi skladatel, respektující tytéž zákony, trochu pohrával. Nenáročná poetičnost jeho děl je často zalita jemným humorem, který občas hraničí s ironií. Bjelinski úspěšně vyzkoušel téměř všechny oblasti vážné hudby.[12]

Ocenění

Za hudbu získal několik ocenění: Ocenění Mlado pokoljenje (1965), Cena Vladimíra Nazora (1976) za životní úspěchy a Cena Josipa Slavenského (1986). V roce 1988 se stal členem Chorvatská akademie věd a umění.[2]

Díla (výběr)

  • Koncert pro flétnu a smyčce, 1955
  • Ljetna simfonija (Letní symfonie), Symphony No. 1, 1955
  • Serenáda pro trubku, klavír, smyčce a bicí nástroje, 1957
  • Pčelica Maja (Včelka Maja), pohádková opera po Waldemar Bonsels, 1963
  • Sinfonia jubilans, Symphony No. 4, 1965
  • Peter Pan, balet pro děti, 1966
  • Koncertantní Sinfonietta, pro klavír a orchestr, 1967
  • Musica Tonalis pro hoboj, fagot a smyčce, 1968
  • Heraklo (Herkules) komická opera, 1971
  • Močvara (Marsh), opera, 1972
  • Zvona (Zvony), opera, 1975
  • Orfej XX. stoljeca (Orfeus ve dvacátém století), opera, 1981
  • Slavuj (Slavík), opera po Hans Christian Andersen, 1984
  • Concertino pro lesní roh a smyčce, 19 ??
  • Drei biblische Legenden pro pozoun a klavír, 19 ??

Reference

  1. ^ „Bjelinski, Bruno“. www.enciklopedija.hr (v chorvatštině). Hrvatska enciklopedija.
  2. ^ A b C „BJELINSKI, Bruno“. hbl.lzmk.hr (v chorvatštině). Hrvatski biografski leksikon.
  3. ^ „50 godina umjetničkog rada Ljerke Pleslić-Bjelinski: I dalje kroz život, zajedno s Brunom ...“ www.novilist.hr (v chorvatštině). Seznam Novi.
  4. ^ Knežević & Laslo (2011, str. 107)
  5. ^ Goldstein (2005, str. 288)
  6. ^ Kraus (1998, str. 242)
  7. ^ (v chorvatštině) Ha-Kol (Glasilo Židovské zajednice u Hrvatskoj); Djela hrvatskih skladatelja Židovskog podrijetla u Beču; stranica 38; broj 107, studeni / prosinac 2008.
  8. ^ „Židovska zajednica u Hrvatskoj“. www.croatian-jewish-network.com (v chorvatštině). Chorvatská židovská síť. Archivovány od originál dne 04.10.2011.
  9. ^ Romano (1980, str. 337)
  10. ^ „Bruno Bjelinski, hrvatski skladatelj europskih obzora“. Kolo (v chorvatštině). Matica hrvatska. Archivovány od originál dne 2012-09-27.
  11. ^ A b „Na današnji dan: Bruno Bjelinski“. www.hrt.hr (v chorvatštině). Chorvatská radiotelevize. Archivovány od originál dne 06.01.2014.
  12. ^ „Bruno Bjelinski: Vybraná díla pro klavír“. www.mic.hr. MIC. Archivovány od originál dne 2016-10-03. Citováno 2019-10-24.

Bibliografie

  • Knežević, Snješka; Laslo, Aleksander (2011). Židovski Záhřeb. Záhřeb: AGM, Židovska općina Záhřeb. ISBN  978-953-174-393-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Goldstein, Ivo (2005). Židovi u Zagrebu 1918-1941. Záhřeb: Novi Liber. ISBN  953-6045-23-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kraus, Ognjen (1998). Dva stoljeća povijesti i kultura Židova u Zagrebu i Hrvatskoj. Záhřeb: Židovska općina Záhřeb. ISBN  953-96836-2-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Romano, Jaša (1980). Jevreji Jugoslavije 1941-1945: žrtve genocida i učesnici narodnooslobodilačkog rata. Bělehrad: Jevrejski Istorijski Muzej, Saveza jevrejskih opština Jugoslavije.CS1 maint: ref = harv (odkaz)