Brigitte Engerer - Brigitte Engerer
Brigitte Engerer (Francouzština:[ɑ̃ɡəʁɛʁ]; 27. října 1952 - 23. června 2012) byl francouzský pianista.
Životopis
Narozen v Tunis,[1] Francouzské Tunisko „Engerer zahájil hodiny klavíru ve čtyřech letech a v šesti letech vystupoval na veřejnosti. Když jí bylo 11, její rodina se přestěhovala do Francie a vstoupila do Pařížská konzervatoř studovat pod Lucette Descaves.[2] V roce 1968, ve věku 15 let, byla jednomyslně oceněna první cenou za klavír a následující rok získala cenu Concours International Marguerite Long-Jacques Thibaud. Engerer byl následně vyzván k dalšímu proškolení v Moskevská Čajkovského konzervatoř kde se připojila ke třídě Stanislav Neuhaus, která uvedla, že byla „jednou z nejskvělejších a nejoriginálnějších klavíristek své generace“; ačkoli její stipendium bylo původně na jeden rok, Rusko tak milovala, že tam studovala devět let.[2][3]
V roce 1980 nastala rozhodující změna její kariéry Herbert von Karajan pozval ji hrát si s Berlínská filharmonie. Následně získala styk s Bostonský symfonický orchestr, Newyorská filharmonie a Orchestre de Paris pod Daniel Barenboim, a byla oblíbená u dirigentů jako Mstislav Rostropovič a Zubin Mehta.[3] Její další kariéra byla rozdělena mezi přednes recitálů a výuku na pařížské konzervatoři. Její poslední bod odůvodnění (Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, 12. června 2012), představoval dílo Schumanna.[4]
Provdala se za spisovatele Yann Queffélec, se kterou měla dceru Leonore. Později se provdala za Xaviera Fourteaua a společně měli syna Harolda Fourteaua. Zemřela na rakovinu v Paříži v roce 2012.
Vybraná diskografie
- Čajkovskij Klavírní koncert č. 1 a Schumann Klavírní koncert a moll s Royal Philharmonic Orchestra /Emmanuel Krivine
- Kompletní Nocturnes podle Frédéric Chopin
- Sonáty od Beethoven, Smutek a Schumann s Olivier Charlier
- Práce pro dva klavíry a klavírní duet Rachmaninov s Oleg Maisenberg a Boris Berezovskij
- Německé zádušní mše podle Brahms ve verzi pro dva piana a chorus (londýnská verze) s Boris Berezovskij a Sbor Accentus provádí Laurence Equilbey
- Schumann Carnaval a Scény z dětství
- Koncerty podle Clara a Robert Schumann; Regionální orchestr Cannes-Provence-Alpes-Côte d'Azur /Philippe Bender
- Chopinova díla pro violoncello a klavír; s Henri Demarquette
- Vzpomínky z dětství (Ruská hudba); esej brožury Yanna Queffélce (2007 Mirare) („Choc“ du Monde de la Musique)
- L'invitation au Voyage (Francouzská hudba) s Henrym Demarquette („Choc“ du Monde de la Musique)
Filmografie
Ve filmu Sophie Laloy se opakovaně objevují obrazy Brigitte Engererové Je te mangerais (Vydáno 11. března 2009), ve kterém je obdivována Mary, hlavní postavou.[5] Hraje také na klasické klavírní skladby z filmu.
Mezinárodní ocenění a vyznamenání
- Soutěž Marguerite Long-Jacques Thibaud
- Čajkovského soutěž v Moskvě
- Soutěž královny Alžběty v Belgii
- Grand Prix du Disque za její nahrávku s Philips of Carnival op. 9 a Vídeňský karneval Robert Schumann
- Odpovídající člen Institutu de France, Akademie výtvarných umění
- Vyhrajte čest za celoživotní dílo, klasika Victoires de la musique 2011
Dekorace
- Chevalier Čestné legie
- Velitel řádu za zásluhy[6]
- Velitel umění a literatury
Citát
„Potřebuji průhlednost francouzského klavíru - a co je důležitější, racionalitu francouzské filozofie. Potřeboval jsem však při hraní něco z ruského šílenství.[2]
Reference
- ^ „Francouzská virtuózní pianistka Brigitte Engererová zemřela v 59 letech“. Francie24. 23. června 2012. Archivovány od originál dne 27. června 2012. Citováno 24. června 2012.
- ^ A b C Fox, Margalit (29. června 2012). „Brigitte Engerer, pianistka singulárního stylu, umírá v 59 letech“. The New York Times. New York. Citováno 5. srpna 2014.
- ^ A b „Nekrolog: Brigitte Engerer“. Daily Telegraph. Londýn. 25. června 2012. Citováno 31. července 2014.
- ^ „Obscène? Vous avez dit obscène!“, 88 not nalije klavírní sólo, Jean-Pierre Thiollet, Neva Editions, 2015, s. 226-227. ISBN 978 2 3505 5192 0
- ^ „Brigitte Engerer - IMDb“. Akas.imdb.com. Archivovány od originál dne 4. září 2019. Citováno 24. června 2012.
- ^ „Décret du 13 mai 2011 portant promotion et nomination“ (francouzsky). Legifrance. Citováno 24. června 2012.
