Boren-McCurdyovy návrhy - Boren–McCurdy proposals

The Boren-McCurdyovy návrhy na reformu zpravodajství byly dva legislativní návrhy od senátora David Boren a zástupce Dave McCurdy v roce 1992 (102. kongres). Oba právní předpisy navrhovaly vytvoření Národního ředitele pro zpravodajské služby. Ani jeden zákon nepřijal zákon.

Pozadí

The Kongresová výzkumná služba Zpráva seskupuje návrh Boren-McCurdyho pod „Doporučení k centralizaci a posílení vedení IC“.[1] Následuje doporučení pro centralizaci před Boren-McCurdyovy návrhya popisy jsou přímo z „Navržené orgány národního ředitele pro zpravodajské služby: otázky pro kongres a souběžné srovnání § 2845, H.R. 10 a aktuální zákon“, poslední aktualizace v roce 2004:

Druhá Hooverova komise, 1955

Komise pro organizaci Výkonná moc vlády, známé také jako Komise pro druhé vysávání a předsedá jí bývalý prezident Herbert Hoover, doporučil, aby vedení CIA být předán "výkonnému úředníkovi", aby DCI mohl soustředit pozornost na IC.

Schlesingerova zpráva, 1971

Prezident Nixon pověřil Úřad pro rozpočet a správu doporučit změny v organizaci IC. Zástupce ředitele OMB James R. Schlesinger, budoucí DCI, vedl úsilí a ve své zprávě uvažoval o vytvoření NID, ale nakonec doporučil, aby „silný DCI, který by dokázal dostat náklady na inteligenci pod kontrolu a výrobu inteligence na odpovídající úroveň kvality a schopnosti reagovat“. Schlesinger kritizoval selhání IC při koordinaci zdrojů a nedostatek silného centrálního vedení IC, který by mohl „zvážit vztah mezi náklady a věcným výstupem z národní perspektivy“, obviňoval z nedostatku.

Murphyho komise, 1975

Komise pro organizaci vlády pro provádění zahraniční politiky, které předsedá bývalý náměstek ministra zahraničí Robert D. Murphy, poznamenal, že DCI vykonával přímou kontrolu nad CIA, ale měl pouze omezený vliv na IC jako celek. Namísto doporučení strukturální změny však Komise uvedla, že není možné ani žádoucí rozšířit kontrolu DCI na velkou část zpravodajské komunity, která leží mimo CIA.

Církevní výbor, 1976

Výběrový výbor Senátu pro studium vládních operací s ohledem na zpravodajské činnosti, známý jako církevní výbor pod vedením senátora Frank Church, nedoporučil zřídit NID, ale naléhal, aby byly orgány DCI posíleny přivlastněním zpravodajských dolarů přímo DCI a definováním statutárních úřadů pro přeprogramování DCI. Výbor také doporučil, aby bylo zváženo posílení řízení IC ze strany DCI tím, že se mu ulehčí každodenní řízení CIA.

Pikeův výbor, 1976

Dům užšího výboru pro zpravodajství, kterému předsedal kongresman Otis G. Pike, doporučil, aby DCI řídilo IC jako celek, nikoli výhradně CIA. Komise uvedla, že DCI by měl dostávat návrhy na rozpočet od zpravodajských agentur, které tvoří komunitu, ale neuvedla, zda by DCI měl mít rozpočtovou pravomoc.

Clifford / Cline, 1976

Clark Clifford, bývalý ministr obrany za prezidenta Lyndon B. Johnson který se dříve podílel na přípravě legislativy zakládající CIA, doporučil, aby byla ustanovena nová pozice ředitele všeobecné zpravodajské služby a aby byl za řízení CIA odpovědný samostatný ředitel CIA.Ray Cline, bývalý Zástupce ředitele CIA, doporučil, aby DCI bylo uděleno místo v kabinetu a široké kontrolní orgány nad IC.

Charta Legislation, 1978

Po zřízení výborů pro dohled nad zpravodajstvím v Senátu (1976) a v Poslanecké sněmovně (1977) Kongres zvažoval chartovou legislativu, která by mimo jiné vytvořila NID pro správu IC. CIA by řídil prezidentem vybraný zástupce. Tváří v tvář silnému odporu proti celkové legislativě, jejíž součástí byly i jazykové úpravy skrytých akcí, výbory příslušné návrhy zákonů nehlásily.

Objednávky vedoucích pracovníků, 1976–1981

Ve snaze zahnat další kongresové akce vydal prezident Gerald Ford v roce 1976 Výkonná objednávka (E.O.) 11905 pojmenování DCI jako prezidentův primární zpravodajský poradce odpovědný za vývoj NFIP.

Prezident Jimmy Carter v roce 1978 vydán E.O. 12036 (nahrazuje E.O. 11905) jasněji definuje komunitní autoritu DCI v oblastech týkajících se rozpočtu, zadávání úkolů, kontroly zpravodajství, koordinace, šíření zpravodajských informací a zahraničního kontaktu.

Prezident Ronald Reagan v roce 1981 pokračovalo rozšiřování komunitních odpovědností a autorit DCI a vydávání E.O. 12333 (nahrazující E.O.12036), který podrobně popisuje role, odpovědnosti, mise a činnosti IC. Výkonná objednávka 12333, která zůstává v platnosti dodnes, poskytla DCI výslovnější autoritu nad vývojem, implementací a hodnocením NFIS.

Turnerův návrh, 1985

Admirál Stansfield Turner, bývalý DCI za prezidenta Cartera, doporučil založit NID pro dohled nad IC a ponechat odpovědnost za každodenní operace CIA na samostatného ředitele CIA.

McCurdy doporučení (zákon o národní bezpečnosti z roku 1992)

Ředitel národní zpravodajské služby

McCurdyův návrh chtěl přejmenovat ředitele ústřední zpravodajské služby na ředitele národní zpravodajské služby (DNI).[2] Prezident se souhlasem Senátu by podle návrhu McCurdyho jmenoval ředitele národní zpravodajské služby. Ředitel nemohl být aktivní službou Ozbrojené síly důstojník.[2]

Odpovědnosti

Ředitel bude odpovědný za poskytování zpravodajských informací prezidentovi, vedoucím oddělení a agenturám výkonné moci, Předseda sboru náčelníků štábů, vyšší vojenští velitelé, Senát, Sněmovna reprezentantů a jejich příslušné výbory.[2]

Další odpovědností DNI by bylo vypracování a prezentace ročního rozpočtu pro Národní program zahraničních zpravodajských služeb (NFIP).[2]

Úřady

DNI by měl přístup ke všem možnostem sběru a zpravodajským informacím o národní bezpečnosti shromážděným IC.[2] DNI by také měl pravomoc dočasně převést jakoukoli osobu z jednoho Národního programu zahraničních zpravodajských služeb (NFIP) na jiný NFIP. DNI by vedl koordinační úsilí se zahraničními vládami v otázkách týkajících se zpravodajských nebo bezpečnostních služeb zahraničních vlád.).[2] Alokace a směr vynakládání finančních prostředků by rovněž spadaly do kompetence DNI.[2] Změny v distribuci financování by vyžadovaly souhlas DNI. Aby se snížily náklady, DNI by bylo schopné rotovat, konsolidovat a standardizovat personál a programování.[2]

Rada pro hodnocení zpravodajských informací

Ředitel by byl povinen zřídit Radu pro hodnocení zpravodajských informací, která by objektivně hodnotila kvalitu a včasnost zpravodajských informací poskytovaných vládě a pomáhala řediteli při plnění jeho povinností.[2]

Zástupce ředitele národní zpravodajské služby pro zpravodajskou komunitu

Zástupce ředitele pro národní zpravodajskou komunitu by jmenoval prezident se souhlasem Senátu.[2] Zástupce ředitele by vykonával úkoly přidělené DNI a dohlížel na Úřad pro varování a krizovou podporu.[2]

Úřad pro varování a krizovou podporu

Úřad pro varování a krizovou podporu by byl zřízen pod náměstkem ředitele Národní zpravodajské služby a měl by se skládat z vyšších zástupců na plný úvazek vybraných DNI.[2] Ředitele kanceláře by také vybrala DNI.[2] Úřad pro varování a krizovou podporu by byl odpovědný za identifikaci bezprostředních národních bezpečnostních hrozeb nebo jakékoli oblasti, kde by zásah USA mohl být nezbytný nebo žádoucí.[2] Kancelář bude rovněž odpovědná za poskytování zpravodajské podpory prezidentovi a dalším vyšším úředníkům v době krize, jakož i za asistenci DNI v oblastech nebo varování a krizovou podporu.[2]

Zástupce ředitele národní zpravodajské služby pro odhady a analýzy

Zástupce ředitele národní zpravodajské služby by plnil úkoly přidělené DNI. Zástupce ředitele by byl jmenován prezidentem se souhlasem Senátu a nemohl by být důstojníkem v aktivní službě.[2]

Office of Intelligence Analysis

Úřad pro analytickou analýzu by byl pod náměstkem ředitele pro odhady a analýzy.[2] Kancelář by se skládala z analytiků z IC a DNI by jmenovala jejího ředitele.[2] Odpovědnosti by zahrnovaly korelaci, hodnocení a distribuci všech dostupných zpravodajských informací o národní bezpečnosti a přípravu a šíření všech aktuálních zpravodajských informací.[2]

Úřad informací o otevřených zdrojích

Úřad pro informace o otevřených zdrojích by byl zřízen náměstkem ředitele National Intelligence for Estimates and Analysis.[2] Všechny současné subjekty s otevřeným zdrojovým kódem by byly konsolidovány podle tohoto zákona a vedeny jmenovaným ředitelem DNI.[2] Kancelář by spravovala jediný open source program a rozpočet, koordinovala sběr, analýzu a šíření informací s potenciální zpravodajskou hodnotou.[2] Podle McCurdyova návrhu by byl úřad pro informace o otevřených zdrojích jediným subjektem pro veškerou činnost otevřeného zdroje.[2]

Zřízení národní obrazové agentury

Pod agenturou by byla zřízena národní agentura pro zobrazování oddělení obrany a jeho ředitel jmenovaný Ministr obrany.[2] Ředitel může být aktivní důstojník a musí to být generálporučík nebo viceadmirál.[2]

Činnosti zpravodajských snímků

Národní agentura pro zobrazování by byla odpovědná za sběr, využívání a analýzu a šíření inteligence snímků. Agentura by rovněž stanovila standardy produktů a šíření, aby plnila své sběrné, analytické a diseminační funkce.[2]

Borenova doporučení (The Intelligence Reorganisation Act z roku 1992)

Ředitel národní zpravodajské služby

Prezident se souhlasem Senátu jmenuje ředitele Národní zpravodajské služby. DNI by sloužil jako hlava IC a byl by hlavním poradcem prezidenta.[3] DNI by také „vykonávalo autoritu, řízení a kontrolu nad Ústřední zpravodajskou agenturou“.[3]

Byly by vytvořeny pozice zástupce ředitele národní zpravodajské služby pro zpravodajskou komunitu a zástupce ředitele národní zpravodajské služby pro odhady a analýzu.[3] Prezident se souhlasem Senátu jmenuje oba zástupce ředitele. Pouze jeden ze zástupců ředitele mohl být v danou dobu důstojníkem ozbrojených sil (aktivní nebo v důchodu). Kandidát ozbrojených sil musí dosáhnout statutu generála nebo admirála nebo musí být povýšen po jmenování do funkce zástupce ředitele.[3]

Odpovědnosti

DNI by odpovídal za včasné, nezávislé a objektivní zpravodajství prezidentovi a případně vedoucím útvarů a agentur, Předseda sboru náčelníků štábů, vysocí vojenští velitelé a Senát a Sněmovna reprezentantů.[3] DNI by vypracovalo a představilo roční rozpočet, řídilo možnosti sběru, pokud by IC, hodnotilo užitečnost zpravodajských informací, eliminovalo plýtvání a duplikaci, poskytovalo pokyny a souhlasy pro systémy horního průzkumu a chránilo zdroje a metody.[3]

Zástupce ředitele Národního zpravodajství pro zpravodajskou komunitu by byl odpovědný za Úřad pro varování a krizovou podporu. Úřad by se skládal z vyšších členů IC s ředitelem jmenovaným DNI.[3] Úřad pro varování a krizovou podporu by identifikoval jakékoli bezprostřední ohrožení Národní bezpečnost USA a poskytují možnosti intervence nebo zapojení. Zástupce ředitele by rovněž zřídil výbor pro hodnocení objektivity, kvality a včasnosti zpravodajských informací poskytovaných vládě IC.[3]

Úřady

DNI by měl přístup k jakýmkoli zpravodajským informacím týkajícím se národní bezpečnosti, byl by odpovědný za přidělování a výdaje finančních prostředků a měl by oprávnění dočasně (až 180 dní) přeřadit členy IC. Priority zpravodajství a koordinace se zahraničními vládami by rovněž spadaly pod autoritu DNI.[3]

Zřízení Výboru pro zahraniční zpravodajství

V rámci Rada národní bezpečnosti by byl Výbor pro zahraniční zpravodajství. Výbor by byl složen z „ředitele národní zpravodajské služby, ministra zahraničí, ministra obrany, Ministr obchodu nebo jejich příslušní zástupci Asistent prezidenta pro záležitosti národní bezpečnosti a další členové, které může předseda jmenovat. “[3] Asistent prezidenta pro záležitosti národní bezpečnosti by sloužil jako předseda. Výbor by stanovil priority národní bezpečnosti a vyhodnotil účinnost IC.[3]

Zřízení národní agentury pro zobrazování

Ministerstvo obrany by zřídilo Národní zobrazovací agenturu s ředitelem jmenovaným ministrem obrany (po konzultaci s DNI). Agentura by byla jediným subjektem pro sběr a provoz zpětného průzkumu celého IC. Národní agentura pro snímky by byla rovněž odpovědná za sběr, analýzu a šíření svých vlastních zpravodajských produktů.[3]

Viz také

Reference

  1. ^ „Navrhované orgány národního ředitele pro zpravodajské služby: otázky pro kongres a souběžné srovnání § 2845, H.R. 10 a aktuální zákon“
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s t u proti w X y z [1] Bill Text 102. Congress (1991-1992) H.R.4165
  3. ^ A b C d E F G h i j k l [2] Bill Text 102. Congress (1991-1992) S. 2198