Black Barons (kniha) - Black Barons (book)

Černí baroni
AutorMiloslav Švandrlík
Originální názevČerní baroni
Jazykčeština
Publikováno1969 (1969)
VydavatelVysočina (Havlíčkův Brod)
Typ médiaRomán

Černí baroni (Čeština: Černí baroni[1]) je román, který napsal Miloslav Švandrlík[2] v období Pražské jaro a publikováno v roce 1969. Vzhledem k tehdejší politické situaci nebyl Švandrlík po určitou dobu schopen publikovat. Zadruhé, další vydání této knihy bylo možné až po Sametová revoluce (v roce 1990). Dílo je komediálním románem s vojenským pozadím.

Genesis

První část vyšla v roce 1969 ve vydavatelství Vysočina (Havlíčkův Brod). Román má 17 kapitol a končí kapitolou, ve které se hlavní hrdina Kefalin, který se zoufale snaží rozšířit své služby o další rok, opije na cideru.

Švandrlík pokračoval v psaní druhé části, i když bylo jasné, že jde o nekompromisní politický normalizace probíhala a kniha nemohla být vydána v Československu. Byl vydán v exilu, nicméně v roce 1975 v Curychu pod Švandrlíkovým pseudonymem Rudolf Kefalin,[3] a v Londýně v roce 1988 Alexander Tomský nakladatelství Rozmluvy.[4][5] Zároveň se práce šířila přes samizdat v Československo.[6] Obě části sestávající z 29 kapitol byly vydány jako celek ve vydání z roku 1990 (300 000 výtisků) po sametové revoluci. V roce 1981 vyšla v Curychu třetí část, opět pod jménem Rudolf Kefalín, Švandrlík však autorství tohoto pokračování rázně odmítl. Místo toho se připisuje Milošovi Miltnerovi.[3]

Spiknutí

Román zobrazuje ironicky a satirický forma absurdity v socialistická armáda nedlouho po skončení roku WWII. Bez ohledu na studená válka v té době a skutečnost, že bývalý Československo byl v první linii potenciálního ozbrojeného konfliktu, zaměřuje se Švandrlík na každodenní radosti a trápení vojáků v Pomocné technické jednotce, kde údajně sloužil. Příběh se odehrává dál Hrad Zelená Hora ve městě Nepomuk.[7]

Související publikace

Po roce 1990 napsal Švandrlík řadu knih, které navázaly na Black Barons:

  • Říkali mu Terazky aneb šest půllitrů u Jelínků („Jmenoval se Terazky a šest půllitrů v„ U Jelínce ““)
  • Pět sekyr poručíka Hamáčka („Pět os osy poručíka Hamáčka“)
  • Lásky Černého barona („Lásky Černého barona“)
  • Kam to kráčíš, Kefalíne? („Kam jdeš do Kefalína?“)
  • Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti („Růžové sny o usilovném házení a„ Budeme rozkazovat větru a dešti ““ [komunistické heslo])
  • Černí baroni po čtyřiceti letech („Černí baroni po čtyřiceti letech“)
  • Černí baroni těsně před kremací („Černí baroni krátce před kremací“)
  • Stoletý major Terazky („Sto let starý Terazky“)
  • Černý baron od Botiče („Černý baron z Botiče“)
  • Terazky na hrad („Terazky na trůn“)
  • Terazkyho poslední džob („Nyníky's last job“)
  • Terazky v tunelu doktora Moodyho („Terazky v tunelu doktora Moodyho“)
  • Nesmiřitelný Terazky („Neslučitelné Terazky“)
  • Černí baroni útočí na obrazovku („Černí baroni útočí na televizní obrazovku“ [nahlédnutí do filmu])

Viz také

Reference

  1. ^ Švadrlík, Miloslav (13.06.2018). Černí baroni: Aneb válčili jsme za Čepičky (v češtině). Epocha. ISBN  9788075573803.
  2. ^ Zemřel Miloslav Švandrlík, autor Černých baronů, ČeskéNoviny.cz, 26. 10. 2009
  3. ^ A b "Černí baroni: román a film" (PDF).
  4. ^ "Slovník české literatury". www.slovnikceskeliteratury.cz. Citováno 2019-09-13.
  5. ^ Winter, Jiří; Kopecký, Jaroslav (01.01.2012). Tučná linka černou tuší: aneb NEPRAKTYcké vzpomínání (v češtině). Albatros Media a.s. ISBN  9788074251313.
  6. ^ „Zemřel autor Černých baronů, spisovatel Miloslav Švandrlík“. iDNES.cz. 2009-10-26. Citováno 2019-09-13.
  7. ^ "Greenmountain Castle | Místo Black Barons". Zelenahora.cz. 2013-01-24. Citováno 2016-12-09.