Miloslav Švandrlík - Miloslav Švandrlík

Miloslav Švandrlík (10. srpna 1932-26. Října 2009)[1] byl český spisovatel a humorista. Použil také pseudonym Roman Kefalín.
Život
Po ukončení střední školy nastoupil do řady zaměstnání a absolvoval také dvouletý pedagogický kurz na hudební škole v Praze.[2] Následně v roce 1950 získal svůj matura diplom. V letech 1951 až 1953 studoval na Divadelní fakulta v Praze, ale po dvou letech odešel.
Po ukončení studia se stal asistentem režiséra na VŠE Vesnické divadlo v Praze. Švandrlík nastoupil do Pomocné technické jednotky československé armády (tehdy povinné) v říjnu 1953. Krátce poté, co v zimě 1955 odešel, pracoval jako asistent pedagoga pro korejské děti v Liběšicích, než se stal profesionálním spisovatelem.
Jedna z jeho nejslavnějších knih s názvem Černí baroni (Černí Baroni aneb Válčili jsme za Čepičky ), je založen na příbězích z doby, kdy působil ve vojenské službě. Zobrazuje ironii a satirický forma absurdity v socialistické armádě té doby. Většina prací, které Švandrlík kdy vydal, byla vtipná a satirická, ale je také známý svým přínosem v knihách pro děti.
Švandrlík pravidelně přispíval do řady časopisů a novin jako např Dikobraz a také do divadla. Při své písemné práci často spolupracoval Jiří Winter Neprakta, většinou přicházejí s texty k Winterovým návrhům vtipů. Napsal také řadu divadelních her a rozhlasových pořadů.
Publikace
- Z chlévů i bulvárů, 1960 – Od prasat a bulvarů
- Krvavý Bill viola, 1961 – Krvavý Bill viola
- Od Šumavy k Popokatepetlu, 1962 – Od Šumavy po Popocatepetl
- Kovbojská romantika, 1964 – Kovbojský románek
- Hrdinové a jiní podivíni, 1969 – Hrdinové a další podivní lidé
- Drakulův švagr, 1970, povídková sbírka, řazená do sci-fi[2] – Drákulov švagr
- Mořský vlk a veselá vdova aneb Proti všem - Mořský vlk a gay (šťastná) vdova
- Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka, 1973 – Neuvěřitelná dobrodružství žáků Kopyta a Mnouka
- Žáci Kopyto a Mňouk a mimozemšťané – Žáci Kopito a Mnouk a mimozemšťané
- Žáci Kopyto a Mňouk opět zasahují – Opět vstoupili žáci Kopito a Mnouk
- Žáci Kopyto a Mňouk a lesní síť – Žáci Kopito a Mnouk a lesní tvor
- Žáci Kopyto a Mňouk a stříbrňáci – Žáci Kopito a Mnouk a Silverians
- Žáci Kopyto a Mňouk v jihlavských katakombách – Žáci Kopito a Mnouk v jihlavském žaláři
- Žáci Kopyto a Mňouk a černá magie, řazeno do sci-fi - Žáci Kopito a Mnouk a temná magie
- Žáci Kopyto a Mňouk, postrach Posázaví – Žáci Kopito a Mnouk a pověst Posazavi
- Žáci Kopyto a Mňouk na stopě – – Sledování žáků Kopito a Mnouk
- Žáci Kopyto a Mňouk a náměsíčníci – Žáci Kopito a Mnouk a moonwalkers
- Žáci Kopyto a Mňouk a maharadžova pomsta – Žáci Kopito a Mnouk a pomsta maharadža
- Žáci Kopyto a Mňouk a akta X – Žáci Kopito a Mnouk a Akty X.
- Žáci Kopyto a Mňouk a ryšavý upír – Žáci Kopito a Mnouk a zázvorový upír
- Doktor od jezera Hrochů, 1980 – Doktor z jezera Rhynos
- Dívka na vdávání, 1983 – Dívka, která má být vdaná
- Muž, který se topil, 1985 – Muž, který se topil
- Šance jako hrom, 1989 – Pravděpodobnost
- Vražda mlsného humoristy, 1990 – Vražda humoristy se sladkými zuby
- Ještě máme co jsme chtěli, 1991 - Stále máme to, co jsme chtěli
- Starosti korunovaných hlav, 1992 – Obavy korunovaných hlav
- Na nebožtíka vypadají skvěle, 1992, vyvolán duch zemřelých vědců - Vypadáš dobře pro mrtvého muže
- Sexbomba na doplňkovou půjčku, 1994 – sexbomb k zapůjčení
- Blanka oběť sexuálního harašení, 2004 – Blanka, oběť sexuálního obtěžování
- Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky - Black Barons, bojovali jsme za klobouky (Hat, který byl v té době příjmením ministra obrany) 1969, popisuje život běžných vojáků v Pomocné technické jednotce. Román byl napsán v období Pražské jaro, po kterém nebyl Švandrlík po určitou dobu schopen publikovat. Zadruhé, další vydání této knihy bylo možné až v roce 1990. Román byl natočeno a na jeho základě vznikl televizní seriál.
Po roce 1990 napsal Švandrlík řadu knih, které navázaly na Black Barons:
- Říkali mu Terazky aneb šest půllitrů u Jelínků - Jmenoval se Terazky a šest půllitrů v „U Jelinka“
- Pět sekyr poručíka Hamáčka – - Pět os osy poručíka Hamáčka
- Lásky Černého barona – Lásky Černého barona
- Kam to kráčíš, Kefalíne? – Kde jsi na Kefalinu?
- Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti – Růžové sny pilného tossera a „objednáme vítr a déšť“ (komunistické heslo)
- Černí baroni po čtyřiceti letech – Černí baroni po 40 letech
- Černí baroni těsně před kremací – Černí baroni krátce před kremací
- Stoletý major Terazky – Sto let starý Terazky
- Černý baron od Botiče – Černý baron z Botic
- Terazky na hrad – Terazky na trůn
- Terazkyho poslední džob – Nyníky je poslední práce
- Terazky v tunelu doktora Moodyho – Terazky v tunelu doktora Moodyho
- Nesmiřitelný Terazky – nesmiřitelný Terazky
- Černí baroni útočí na obrazovku – Černí baroni útočí na televizní obrazovku - nahlédnutí do filmu
Vyznamenání a ocenění
Dlouho žil Švandrlík Chodov, Praha. Několik dní před svou smrtí v roce 2009 se stal čestný občan z Praha 11.[3]
21. dubna 2010 pole ohraničené ulicemi Skřivanova, Lažanského, Švabinského a 7. května v Chodově byl pojmenován po něm.[4] Busta Švandrlíka od českého umělce Miroslav Pangrác byl tam odhalen dne 14. října 2010.[5]
Miloslav Švandrlík byl pohřben na Kostel Nejsvětější Trojice v Kutné Hoře.[6]
Reference
- ^ ČTK: Zemřel Miloslav Švandrlík, autor Černých baronů, ČeskéNoviny.cz, 26. 10. 2009
- ^ A b Adamovič, Ivan; Neff, Ondřej (1995). „Švandrlík, Miloslav“. Slovník české literární fantastiky a science fiction . Praha: R3. str. 221. ISBN 80-85364-57-3.
- ^ Čestná občanství, ceny Prahy 11 a jiné ocenění
- ^ Švandrlíkovo náměstí
- ^ Slavnostní odhalení busty Miloslava Švandrlíka
- ^ Karel Kýr: Miloslav Švandrlík vypráví. ePub. Martin Koláček, 2014. ISBN 978-80-87976-91-3.
Bibliografie
- Kdo je kdo: 91/92: Česká republika, federální orgány ČSFR (v češtině). Část 2, N – Ž. Praha: Kdo je kdo. 1991. s. 987. ISBN 80-901103-0-4.
- Michael Třeštík, vyd. (2005). Kdo je kdo = Kdo je kdo: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů (v češtině) (5. vydání). Praha: Agentura Kdo je kdo. str. 666. ISBN 80-902586-9-7.