Bitva u Wittstocku - Battle of Wittstock - Wikipedia
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Říjen 2011) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
| Bitva u Wittstocku | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Část Třicetiletá válka | |||||||
 | |||||||
| |||||||
| Bojovníci | |||||||
 Švédské království |  Svatá říše římská Voliči Saska | ||||||
| Velitelé a vůdci | |||||||
| Johan Banér Lennart Torstenson James King Alexander Leslie | Melchior von Hatzfeldt Rodolfo Giovanni Marazzino John George, vévoda Saska | ||||||
| Síla | |||||||
| 18 000 (7 750 stop a 10 250 koní) plus 60 děl | 18 600 (8 500 stop a 10 100 koní) plus 32 děl | ||||||
| Ztráty a ztráty | |||||||
| 3100 mrtvých nebo zraněných | 5 000 mrtvých a 2 000 zajatých nebo rekrutovaných do švédské armády | ||||||
  Wittstock Umístění v Braniborsku  Wittstock Wittstock (Německo) | |||||||
The Bitva u Wittstocku proběhlo během Třicetiletá válka (1618-1648). Bojovalo se 24. září (Juliánský kalendář ) nebo 4. října (Gregoriánský kalendář ) 1636. Švédská spojenecká armáda velel společně Johan Banér a Alexander Leslie, později 1. hrabě z Levenu rozhodně porazil kombinovaný Císařský -saský armáda vedená Počítat Melchior von Hatzfeld a saský kurfiřt John George I..
Leslie a Banér velel dvěma odlišným armádám: Banér velel švédské hlavní armádě (huvudarmén) a Leslie velel armádě Weser. Mezi jejich podřízené důstojníky patřil švédský hrabě a generálmajor Lennart Torstenson, Generálporučík James King (později první lord Eythin) a Generálmajor John Ruthven který je obvykle chybně sjednocen se svým strýcem Patrick Ruthven který byl také generálporučík ve švédské armádě, ale nebyl přítomen ve Wittstocku.[1]
Kontext
Císař Svaté říše římské se svými sasky a římský katolík spojenci bojovali o kontrolu nad severním Německem proti Švédům a spojenectví protestantských knížat proti habsburské nadvládě. Švédové byli také spojenci s Francouzi, ale ti v bitvě nehráli žádnou roli. Císařská hlavní armáda prověřovala švédskou armádu za Labem, zatímco menší armáda pod vedením generála Klitzinga překonala Braniborsko. Polního maršála Johana Banéra velícího hlavní švédské armádě doplnil polní maršál Alexander Leslie velící armádě Weser, která zahrnovala německé, skotské a (alespoň jeden) anglické pluky. Společně překročili Labe překvapivým pochodem a setkali se se svými oponenty v zalesněné kopcovité krajině mírně na jih od Wittstocku.
Císařská armáda měla větší sílu než švédská armáda, ale alespoň její třetinu tvořily saské jednotky pochybné kvality. Švédské dělostřelectvo bylo podstatně silnější, což vedlo imperiální velitele k udržení převážně obranného postavení na vrcholcích kopců.
Válka
Císařské síly se rozhodly počkat na Švédy na řadě písečných kopců Scharfenberg. Část císařského frontu byla dále bráněna šesti příkopy a zdí spojených vozů. Jejich velitelé nějakou dobu čekali, až se švédská vojska objeví na otevřených polích před nimi. Místo toho švédská armáda otáčela levé císařské křídlo a pohybovala se za krytem řady propojených kopců. Císařská vojska byla nucena přesunout své linie, aby vytvořila novou frontu.
Bitva byla zahájena malými jednotkami, které byly podrobně odděleny, aby zajistily kopce. Švédové pod Banérem měli problémy s přesunem posily bažinatou půdou, ale bitva byla nakonec spojena podél široké fronty.
Banér a Leslie oddělili jednu čtvrtinu armády pod vedením generálporučíka Jamese Kinga a generálmajora Torstena Stålhandskeho, aby podnikli dlouhou objížďku po pravém křídle císaře. Zjistili, že traverz je obtížný a pomalý, což vede Banérovy jednotky k těžkým ztrátám a k ústupu. Alexander Leslie přesunul pět svých pluků k úlevě, přičemž v procesu utrpěl těžké ztráty, přičemž skotské a anglické pluky byly obzvlášť špatně zřízeny. Přesto se jim podařilo Banéra včas ulevit, když Kingova kavalérie konečně obešla imperiální vojska a způsobila tak útěk. Když generálmajor Vitzthum v záloze odmítl angažovat imperialisty, jeho role se ujal generálmajor John Ruthven (Leslieho zeť), který byl tak nasazen právě pro takovou mimořádnou událost. Nyní zaútočily na dvou frontách a se zapojenými záložními brigádami se imperiální síly, které ztratily veškeré své dělostřelectvo, stáhly pod rouškou soumraku v plné oponování.
Závěr
V záznamech o bitvě uchovaných ve švédském národním archivu připisuje Johan Banér vítězství polnímu maršálovi Lesliemu. Leslie byl ve své osobní korespondenci se švédským kancléřem Axelem Oxenstiernou zjevně zděšen ztrátami, které utrpěla jeho armáda, a naznačuje, že před bitvou došlo k neshodě ohledně moudrosti Banérovy taktiky. Třetí zpráva od Jamese Kinga odpovídá zprávě Leslie, ale obsahuje i další informace. Všechny tři byly přepsány, přeloženy a zveřejněny v angličtině.[2] Wittstock byl nicméně pro švédské síly jasným vítězstvím a napravil veškeré iluze, které ukrývali imperialisté, že po předchozím bitva o Nördlingen.
Mapy
Počáteční švédský útok a imperiální přeskupení.
Švédský průlom a imperiální ústup.
Reference
- ^ „Rikskansleren Axel Oxenstiernas Skrifter och Brefvexling (Second Series, 13 vols., Stockholm, 1888-), IX, pp. 465-468“
- ^ Steve Murdoch, Kathrin Zickermann a Adam Marks, „Bitva u Wittstocku 1636: Konfliktní zprávy o švédském vítězství v Německu“ v Northern Studies, 43 (2012), str. 71–109
Zdroje
- Crossland, David (31. července 2007), „Mass Grave vrhá světlo na krvavou historii Evropy“, Der Spiegel
- Hall, Allen (4. srpna 2007), „Masový hrob nabízí pohled na válečný život v 17. století“, Nezávislý, archivovány z originál dne 1. října 2007. - původně publikováno v Independent pod linií „Allen Hall v Berlíně“ na straně 29.
- Guthrie, William P. (2003), „Kampaň 1636“, Pozdější třicetiletá válka: Od bitvy u Wittstocku po Vestfálský mírPříspěvky ve vojenských studiích, 222 (ilustrované vydání), Greenwood Publishing Group, str.43 –61, ISBN 9780313324086
- Reuters agenturní zpráva (25. července 2007), „Fotografie pozůstatků vojáků zabitých během bitvy u Wittstocku“, Čína denně
- Trueman, Chris (16. února 2011), Třicetiletá válka
Souřadnice: 53 ° 09'49 ″ severní šířky 12 ° 29'08 ″ východní délky / 53,1636 ° N 12,4855 ° E