Bitva o Suixian – Zaoyang - Battle of Suixian–Zaoyang
| Bitva o Suixian – Zaoyang | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Část Druhá čínsko-japonská válka | |||||||
 Jednotky NRA v útoku | |||||||
| |||||||
| Bojovníci | |||||||
 Čínská republika |  Empire of Japan | ||||||
| Velitelé a vůdci | |||||||
 Li Zongren |  Yasuji Okamura | ||||||
| Síla | |||||||
220 000 vojáků ve 2 armádách:
| |||||||
| Ztráty a ztráty | |||||||
| 28 000 mužů[1] | 21 000 mužů[1] | ||||||
The Bitva o Suixian – Zaoyang (zjednodušená čínština : 随 枣 会战; tradiční čínština : 隨 棗 會戰; pchin-jin : Suízǎo Huìzhàn), také známý jako Bitva o Suizao byl jedním z 22 hlavních závazků mezi Národní revoluční armáda (NRA) a Imperial japonská armáda (IJA) během Druhá čínsko-japonská válka. Japonci zahájili velkou dvoustrannou ofenzívu, která dobyla mnoho měst. Avšak jejich neschopnost bránit se proti řadě koordinovaných čínských protiútoků je donutila úplně ustoupit, což mělo za následek návrat územní kontroly k původnímu současnému stavu.[1]
Válka
Na konci dubna 1939 se japonští velitelé snažili zúročit své zisky z jejich úspěšné zajetí Wuhana, jakož i ke zmírnění tlaku na jejich základnu v nově zachyceném městě. Nasazili tedy 113 000 vojáků ve třech divizích a jedné jezdecké brigádě, aby zahájili dva současné útoky na města Suizhou a Zaoyang podél dálnice Xiangyang-Huayuan Highway a Jingshan-Zhongxiang Highway.[1]
Japonský generální velitel Yasuji Okamura nasazen 13 a 16. divize od Zhongxiangu, aby se vydal na sever podél pohoří Dahong a zaútočil Zaoyang z jihu 1. května 1939. Zaoyang byl chráněn čínským 77. sborem. Jediný čínský sbor se držel rychle proti prudkému útoku dvou japonských divizí.[1]
3. května japonský velitel generálporučík Yamawaki Masataka odeslal 3. divize a 4. jízdní brigáda zaútočit Suixian a Tongbai z Yingshan a Xinyang respektive ve snaze obklíčit Tang Enbo a Li Pingxian 11. a 31. armádní skupiny. O čtyři dny později 13. a 16. divize prorazily obranné linie čínského 77. sboru a byly úspěšně zajaty Zaoyang. Do 12. května zajaly také dvě japonské divize Tanghe, Nanyang a Xinye.[1]
Japonci však byli v USA méně úspěšní Tongbai pohoří, kde čelili čínskému 13., 84. a 85. sboru vedenému veliteli NRA Zhang Zhen, Qin Lianfang, a Wang Zhonglian resp. Tady Číňané uspěli při kontrole japonské ofenzívy a zabránili jim v propojení jejich dvou postupujících sloupců.[1]
Současně 2. a 33. čínská skupina armád pod vedením Sun Zhen a Zhang Zizhong dorazil na bojiště. Pohybovali se na východ a přecházeli přes Řeka Hanshui a zaútočili na západní křídlo japonské a 13. divize. Mezitím, Tang Enbo 31. skupina armád se přesunula ze San Taidian na sever do Miyangu a poté manévrovala kolem na severozápad Nanyang a stěhuje se na jihozápad do Xinye, čelně útočící na Japonce, způsobují těžké ztráty a nutí je ustoupit. Číňané poté zahájili koordinovanou protiofenzívu, načež byly různé japonské jednotky nuceny ustoupit. Do 20. května Číňané dobyli všechna dříve ztracená území.[1]
Následky
Během měsíce trvající kampaně Číňané utrpěli celkem 28 000 obětí, z nichž podstatná část byla důsledkem nepřetržitého a rozsáhlého využívání leteckých útoků a chemických zbraní japonskou armádou. Na druhé straně Japonci utrpěli 21 000 obětí. Přestože čínské oběti byly stále o třetinu větší než ztráty Japonců, bylo jasné, že v současnosti je oběť stále menší a menší.[1]
Ačkoli Japonci byli zpočátku úspěšní v dobytí mnoha měst a měst, jejich neschopnost držet se některého z nich vyústila v jejich útočnou operaci, která skončila úplným neúspěchem. Na konci bitvy čínská armáda nejen získala zpět všechny pozice, ale také získala schopnost využít mobilizovanou válku k zahájení protiofenzivy na území ovládaném Japonskem.[1]
Galerie
Reference
Souřadnice: 32 ° 07'31 ″ severní šířky 112 ° 45'04 ″ východní délky / 32,1252 ° N 112,7510 ° E