Bacacay (sbírka povídek) - Bacacay (short story collection)

Bacacay (polština: Bakakaj) je sbírka povídek polského spisovatele Witold Gombrowicz. Příběhy byly původně publikovány v roce 1933 v edici s názvem Pamiętnik z okresu dojrzewania („Monografie z puberty“ nebo „Monografie z doby nezralosti“), což byl Gombrowiczův literární debut. V roce 1957 byl znovu vydán jako Bakakaj, a zahrnoval pět dalších příběhů.

Obsah

„Tanečník právníka Kraykowského“ (1926, „Tancerz mecenasa Kraykowskiego“)

„Monografie Stefana Czarnieckého“ (1926, „Pamiętnik Stefana Czarnieckiego“)

„Úmyslný zločin“ (1928, „Zbrodnia z premedytacją“)

„Večeře u hraběnky Pavahokeové“ (1928, „Biesiada u hrabiny Kotłubaj“)

"Panenství" (1928, „Dziewictwo“)

"Dobrodružství" (1930, „Przygody“)

„Události na Banbury“ (1932, „Zdarzenia na brygu Banbury“)

Bakakaj pouze vydání:

„Philidorovo dítě uvnitř“ (1935, "Filidor podszyty dzieckiem")

„Philibertovo dítě uvnitř“ (1935, "Filibert podszyty dzieckiem")

„Na kuchyňských schodech“ (1929, „Na kuchennych schodach“)

"Krysa" (1937, „Szczur“)

„Banket“ (1946, „Bankiet“)

Proces psaní

Příběhy v prvním vydání byly psány v letech 1926 až 1932 a druhé v letech 1935 až 1946. Jedinou výjimkou bylo „On the Kitchen Steps“, které bylo napsáno v roce 1929, ale bylo vynecháno z prvního vydání, aby se zabránilo interpretaci, že to bylo o otci spisovatele. V románu byly také zahrnuty „Philidorovo dítě uvnitř“ a „Philibertovo dítě uvnitř“ Ferdydurke.^[1]

Vydání

Kniha byla poprvé vydána v Polsku v roce 1933. Po opětovném vydání z roku 1957 se Gombrowicz rozhodl změnit původní název, protože vedl k chybným interpretacím. Vybral si Bakakaj jako nový název, protože to byl název ulice (Bacacay), kde žil během svého pobytu v argentinském Buenos Aires. Anglický překlad Bill Johnston byla zveřejněna v roce 2004 ve Spojených státech prostřednictvím Archipelago Books.^[2]

Kritická odpověď

Louis Begley recenzoval knihu v The Washington Post po americkém vydání v roce 2004, a nazval příběhy "všechny velmi úspěšné". Begley popsal Gombrowicze jako estéta s moralismem, přirovnal „Večeře u hraběnky Pavahokeové“ k Jonathan Swift je Skromný návrh, ale napsal, že „šumivé a zábavné příběhy v Bacacay by se měl číst v duchu zábavy a ne při hledání estetického systému nebo vodítek k jeho psychice “.^[3]

Reference