BVG třída E - BVG Class E

Třída E je řada Großprofil (široký profil) více jednotek Berliner Verkehrsbetriebe (BVG), který byl použit výhradně na Východní Berlín řádek E, dnes řádek U5 z Berlínská U-Bahn. Kromě dvou prototypů byla všechna vozidla vyrobena z částí vyřazených S-Bahn vozidla, jmenovitě podvozky a části elektrického zařízení.

Dějiny

V rámci německých reparací po druhé světové válce musel Berliner Verkehrsbetriebe postoupit 120 vozidel Třída C. na Moskevské metro. Tento typ byl pro Moskvu zvláště zajímavý, protože se jednalo o nejnovější třídu v berlínské síti a technicky velmi podobnou moskevské třídě A, která byla po ní modelována.[1]

Proto vznikl pro Berlín nedostatek kolejových vozidel a nejvíce byla zasažena trasa E (v sovětském sektoru, později ve východním Berlíně), protože to byla nejnovější širokopásmová linka, která byla provozována výhradně s vozidly třídy C. Chcete-li pokračovat ve službách této trasy, Kleinprofil (úzký profil) vozidla z Třída AI byly přeneseny z trasy U2 a měl dřevěné stupačky, lidově nazývané Blumenbretter („květinové police“), připevněné k jejich bokům. Tyto vlaky byly označeny AI K..[1] 40 vlaků bylo znovu nasazeno na trasu E. Tyto vlaky „Blumenbretter“ byly také nasazeny na linku D během dělnického povstání a berlínské stávky v roce 1953.[Citace je zapotřebí ]

Jelikož pokračování provozu úzkoprofilových automobilů na širokopásové trati nebylo z dlouhodobého hlediska ekonomicky životaschopné, uvedla společnost BVG do provozu novou třídu, později označenou E, pro berlínskou U-Bahn. Byly vyrobeny pouze podtypy EI (prototyp) a EIII (přestavěná vozidla S-Bahn). Většina vlaků byla postavena pomocí částí DRG třída ET 165, DRG třída ET 168 a DRG třída ET 169.

Vlaky EI

Prototypy nové třídy vlaků U-Bahn byly vypracovány počátkem roku 1952 a poté, co společnost West Berlin BVG povolila v roce 1954 provést přesná měření a podrobné fotografie jednoho ze svých vozidel třídy C, LOWA v Ammendorf navrhl a vyrobil dva nové motorové vozy od roku 1955 do roku 1957. Do roku 1956 byly jednoduše známé jako 18-Meter-Wagen (18metrové vozy), po konzultaci s firmou BVG West, která vyvinula jejich Třída D současně s třídou E. Elektrické zařízení dodala a nainstalovala společnost LEW Hennigsdorf.[2]

Nová vozidla měla ocelovou rámovou konstrukci se zaoblenou střechou a čtyřmi dvojitými posuvnými dveřmi pro cestující na každé straně. Na koncích bez pohonu byly také dveře pro řidiče a únikové dveře. Místo ventilačních klapek v oknech byla použita tlaková ventilace. Každý vůz měl čtyři motory o výkonu 100 kW, reostatické brzdy a elektricky ovládané pneumatické brzdy. Scharfenberg spojky byly použity,[3] a vozidla byla vybavena vícenásobná kontrola trakce.[4]

Vzhledem k ocelové konstrukci vážila vozidla téměř 40 tun, a byla proto těžší než vozidla třídy C. Tento a různé další nedostatky byly důvodem, proč nebyly vyrobeny žádné výrobní modely těchto vlaků. Ačkoliv Drsný v Schöneweide měl za úkol opravit některé závady a postavit dva odpovídající přívěsy, nedostatek kapacity tomu zabránil a vozidla byla odstavena v roce 1961. Jedno bylo později používáno jako sklad, druhé jako jídelna pro učně. Na konci roku 1988 byly oba vozy sešrotovány.[2][5]

EII vlaky

Zatímco třída EI byla navržena a vyrobena, společnost BVG již plánovala vylepšenou třídu EII jako lehkou konstrukci založenou na zkušenostech s prototypy a s BVG třída D. Waggonbau Ammendorf byl pověřen návrhem dne 18. února 1959. Rozměry se lišily jen málo od rozměrů vozidel moskevského metra, což znamenalo plány na vývoz těchto automobilů.[6] Po uzavření hranice do západního Berlína dne 13. srpna 1961 se dopravní toky v Berlíně změnily tak, že se počet cestujících na trase A významně zvýšil a vozidla převedená na trasu E nyní na úzkoprofilové trase chyběla. Proto jsou plány na EII typu vlaku bylo upuštěno v roce 1962. Rychlejší a snadnější možností byla přestavba S-Bahn vozidla, která se stala nadbytečnou poptávkou kvůli bojkotu S-Bahnu v západním Berlíně. To mělo za následek četné třídy EIII.[7][8]

Vlaky EIII

Šarže 1

103084 (vpravo) Třída D v Wuhletal, 1990
101034 palců Biesdorf-Süd, 1990
Přehled vozidel EIII, 1. Lieferserie[9]
Číslo
(před rokem 1970)
Číslo
(za 1970)
Číslo
(na zádi 1992)
Výdejní vlaky
1410/1411101 002/151 0031802/1803ET 168 009 / EB 168 009
1412/1413101 004/151 0051804/1805ET 168 022 / EB 168 002
1414/1415101 006/151 0071806/1807ET 168 037 / EB 168 037
1416/1417101 008/151 0091808/1809ET 168036 / EB 168036
1418/1419101 010/151 0111810/1811ET 168 031 / EB 168 031
1420/1421101 012/151 0131812/1813ET 168 042 / EB 168029
1422/1423101 014/151 0151814/1815ET 168 046 / EB 168 042
1424/1425101 016/151 0171816/1817ET 168 028 / EB 168028
1426/1427101 018/151 0191818/1819ET 168018 / EB 168018
1428/1429101 020/151 0211820/1821ET 168019 / EB 168019
1430/1431101 022/151 0231822/1823ET 168040 / EB 168040
1432/1433101 024/151 0251824/1825ET 168 047 / EB 168047
1434/1435101 026/151 0271826/1827ET 168 044 / EB 168044
1436/1437101 028/151 0291828/1829ET 168 024 / EB 168024
1438/1439101 030/151 0311830/1831ET 168 020 / EB 168020
1440/1441101 032/151 0331832/1833ET 168 007 / EB 168012
1442/1443101 034/151 0351834/1835ET 168 001 / EB 168 001
1444/1445101 036/151 0371836/1837ET 167017 / EB 167017
1446/1447101 038/151 0391838/1839ET 167021 / EB 167021
1448/1449101 040/151 0411840/1841ET 165 419 / EB 165 419
1450/1451101 042/151 0431842/1843ET 165 038 / EB 165 038
1452/1453101 044/151 0451844/1845ET 165 037 / EB 165 037

Projekt byl zahájen v létě roku 1962. Šest vlaků typu S-Bahn 168 byly převedeny v Reichsbahnausbesserungswerk Schöneweide (RAW) až do konce roku 1962. Celkově bylo nazváno pět dávek tohoto nového typu vlaku U-Bahn EIII, byly dodány.

Šarže 2

Přehled vozidel EIII, 2. Lieferserie[10]
Číslo
(před rokem 1970)
Číslo
(za 1970)
Číslo
(na zádi 1992)
Výdejní vlaky
1454/1455102 050/152 0511850/1851ET 169 031a
1456/1457102 052/152 0531852/1853ET 169 013b
1458/1459102 054/152 0551854/1855ET 169 010a
1460/1461102 056/152 0571856/1857ET 169 010b
1462/1463102 058/152 0591858/1859ET 169 008a
1464/1465102 060/152 0611860/1861ET 169 008b
1466/1467102 062/152 0631862/1863ET 169 002a
1468/1469102 064/152 0651864/1865ET 169 002b
1470/1471102 066/152 0671866/1867ET 169 006a
1472/1473102 068/152 0691868/1869ET 169 006b
1474/1475102 070/152 0711870/1871ET 169 016a
1476/1477102 072/152 0731872/1873ET 169 016b
1478/1479102 074/152 0751874/1875ET 169 015a
1480/1481102 076/152 0771876/1877ET 169 015b

Vlaky Kleinprofil mohly být konečně přesunuty zpět z linky E na linku A, která vlaky velmi potřebovala kvůli velkému počtu cestujících v úseku mezi Schönhauser Allee a Alexanderplatz.

Systém číslování vozového parku byl u vlaků změněn ze 14xx na 10x (Triebwagen) a 15x (Beiwagen).

Šarže 3

102052 (vlevo), 1991
Přehled vozidel EIII, 3. Lieferserie[11]
Číslo
(za 1970)
Číslo
(na zádi 1992)
Výdejní vlaky
103 080/153 0811880/1881275 837/275 838
103 082/153 0831882/1883275 839/275 840
103 084/153 0851884/1885275 849/275 850
103 086/153 0871886/1887275 835/275 836

Byla zahájena stavba prodloužení linky E z Friedrichsfelde do Tierparku, kde bude sloužit tamní zoo Tierpark. Za účelem zvýšení kapacity pro rozšíření musela BVB dostat 4 vlaky z DR Class 275. Tyto vlaky byly přestavěny v období od 9. září 1972 do 25. ledna 1973.

Šarže 4

Přehled vozidel EIII / 4[12]
Číslo
(bis 1970)
Číslo
(ab 1970)
Výdejní vlaky
104 090/154 0911890/1891275 671/275 672
104 092/154 0931892/1893275 759/275 760
104 094/154 0951894/1895275 217/275 218
104 096/154 0971896/1897275 795/275 796
104 097/154 0991898/1899275 823/275 824

Po otevření stanice Tierpark došlo k potřebě zvýšit kapacitu linky E. Proto BVB musela přestavět dalších pět vlaků, které jsou z DR Class 275. Tyto vlaky byly dodány v letech 1975 až 1982.

Šarže 5

Přehled vozidel EIII / 5[13]
Číslo
(před rokem 1992)
Číslo
(na zádi 1992)
Výdejní vlaky
105 100/155 1011900/1901275 613/275 614
105 102/155 1031902/1903275 035/275 036
105 104/155 1051904/1905275 077/275 406
105 106/155 1071906/1907275 445/275 446
105 108/155 1091908/1909275 229/275 230
105 110/155 1111910/1911275 549/275 550
105 112/155 1131912/1913275 957/275 670
105 114/155 1151914/1915275 197/275 198
105 116/155 1171916/1917275 827/275 372
105 118/155 1191918/1919275 497/275 498
105 120/155 1211920/1921275 329/275 330
105 122/155 1231922/1923275 821/275 960
105 124/155 1251924/1925275 321/275 322
105 126/155 1271926/1927275 139/275 140
105 128/155 1291928/1929275 359/275 360
105 130/155 1311930/1931275 607/275 820
105 132/155 1331932/1933275 065/275 066
105 134/155 1351934/1935275 657/275 448
105 136/155 1371936/1937275 731/275 554
105 138/155 1391938/1939275 829/275 830
105 140/155 1411940/1941275 079/275 080
105 142/155 1431942/1943275 145/275 146
105 144/155 1451944/1945275 159/275 160
105 146/155 1471946/1947275 463/275 464
105 148/155 1491948/1949275 089/275 090
105 150/155 1511950/1951275 101/275 102
105 152/155 1531952/1953275 123/275 124
105 154/155 1551954/1955275 207/275 208
105 156/155 1571956/1957275 055/275 056
105 158/155 1591958/1959275 523/275 524
105 160/155 1611960/1961275 211/275 212
105 162/155 1631962/1963275 825/275 826
105 164/155 1651964/1965275 029/275 030
105 166/155 1671966/1967275 789/275 790
105 168/155 1691968/1969275 259/275 260
105 170/155 1711970/1971275 447/275 553
105 172/155 1731972/1973275 017/275 018
105 174/155 1751974/1975275 367/275 368
105 176/155 1771976/1977275 409/275 410
105 178/155 1791978/1979275 349/275 350
105 180/155 1811980/1981277 293/275 644

BVB měla potřebu objednávat nové vlaky z důvodu prodloužení linky E z Tierpark do Hellersdorf oblast a Hönow. BVB najala několik vlaků z Berlín S-Bahn a ty vybrané jednotky D57 / D60 z BVG, které byly původně určeny k sešrotování. První dva prototypy byly zahájeny dodávkou v květnu 1986 před následnou dodávkou v září 1986. Stav byl později obrácen. Z bezpečnostních důvodů byly stropy štítku výrobce dány po vyhoření vlaků ve stanici Klosterstraße. Do vozového parku pro vlaky třídy D bylo také přidáno 25 dvojitých vozů, zatímco zbývajících 41 bylo linky E. Poslední z těchto vlaků byl dodán před zářím 1990, těsně před Die Wende.

Vlaky EIV

NDR nebo BVB plánovaly již dále: Ačkoli od poloviny let vyvinulo 50 užitečných vlaků metra, technika těchto vlastností pocházela většinou z vlaků S-Bahn, které byly postaveny ve 20. a 30. letech, a tedy velmi byl starý, kde byl vyklizen BVB. Na druhou stranu toto odvětví vyvinulo obrovské úsilí k vývoji moderního vlaku S-Bahn. To se potom povedlo tak dobře u řady 270 (nyní 485), které byly vyráběny v letech 1987-92 pro německou Reichsbahn sériově (model vznikl již v letech 1979/80). V LEW v Hennigsdorfu již od 80. let byla podána žádost o nový vlak metra pro velkou profilovou linku E jako nástupce vlaků E-III. Dimenzovali časový rámec tak, aby polovina 90. let měla začít dodávkou těchto důkladně moderních vlaků. by měl mimo jiné dostat střídavý pohon, což by byla novinka pro místní vlaky v NDR. Konstrukční studie pro tento nový typ vlaku nikdy neexistovaly od přelomu let 1989/90 byly zahájeny práce na tomto typu vlaku.

Nehody

V průběhu let došlo na EIII opakovaně k drobným nehodám a škodám. Kromě toho došlo v letech 1972 až 1992 k čtyřem velkým nehodám, i když zpravidla došlo pouze k poškození majetku.[14]

V březnu 1972 došlo ke kolizi zezadu Stanice metra Lichtenberg byla poškozena tramvaj 101040. To bylo přestavěno až do roku 1974 v Raw Schöneweide.[14]

Dne 13. ledna 1980 unikl hnací vůz 101 v zametací stanici ve stanici metra Alexanderplatz. Vůz byl přestavěn až do března 1980 v Raw Schöneweide a znovu vykolejil v lednu 1981 na stejném místě. Rekonstrukce probíhala až do prosince 1982 v souvislosti s hlavním hlavním vyšetřováním.[14]

Dne 21. října 1992 došlo ke kolizi mezi stanicemi metra Kaulsdorf-Nord a Stanice Wuhletal srážka zezadu mezi vozy DI 110 318 a vozem EIII 101 015/151 015. Protože o EIII / 4 již bylo v této době rozhodnuto, vozidlo již nebylo postaveno.[14]

Po znovusjednocení

V roce 1992, kdy došlo k opětovnému sjednocení BVB s BVG (Západ), aby vzniklo BVG, byly vlaky postupně přečíslovány ze sérií 10x a 15x na 18xx a 19xx. Většina vlaků byla mezitím také opravena v depu Wannsee, než 1. ledna 1994 přešli na sjednocenou Deutsche Bahn. Správní rada BVG se rozhodla nahradit vozy EIII do nového tisíciletí novými vozy F.

To umožnilo postupné vyřazování z vlaků, aby bylo možné cílit na ty za vozy EIII.4. Podle některých zdrojů budou některé vlaky prodány Varšavské metro po odchodu do důchodu, ale nenaplnilo se to. Jednalo by se také o modernizaci vlaků tak, aby měly vlaky BOStrab. Vozidla neobdržela žádné velké studie, poslední jednotka 1818/1819 odešla 11. ledna 1993 z Raw v tomto stavu.

Původně chtěla BVG ponechat vlaky EIII až do roku 1999, ale kvůli enormním nákladům na provoz a údržbu po znovusjednocení Německa byly vlaky EIII vyřazeny již v roce 1994. Existovaly plány na využití EIII / 4 po dobu životnosti 1995 a EIII / 5 a EIII / 5U až do roku 2000. Jelikož potřebná náhradní vozidla pro třídu F nebyla připravena, BVG přistoupila k přesunu dalších vlaků na U8 a ke snížení počtu vlaků U5 až do třídy H vlaky byly dodány.

Vlaky nebyly navrženy pro použití na magneticky zajištěných trasách. Některé aspekty zahrnují relativně klidné techniky řízení. Objevily se pokusy o testování vlaků EIII na jiných tratích, ale to se nezdařilo. Skutečný poslední den je 16. července 1994. Poslední vlaky byly 1830/1831 + 1810/1811 + 1842/1843 a 1916/1917 + 1914/1915 + 1908/1909, jezdící z Alexanderplatz do Hönow.

Reference

  1. ^ A b Biedl a Walter 2001, s. 5–6.
  2. ^ A b Biedl a Walter 2001, s. 6–12.
  3. ^ Biedl a Walter 2001, s. 13–16.
  4. ^ Manfred Elster, Johannes Wolf (1980). „Die U-Bahnlinie E. Die Fahrzeuge“. Verkehrsgeschichtliche Blätter (7): 184–186.
  5. ^ Verkehrsgeschichtliche Blätter, ed. (2003). U5. Geschichte (n) aus dem Untergrund. Zwischen Alex und Hönow. GVE. p. 52.
  6. ^ Biedl a Walter 2001, s. 23–25.
  7. ^ Biedl a Walter 2001, s. 26–27.
  8. ^ Hans-Joachim Hütter (2003). „U-Bahnen aus der S-Bahn-Werkstatt“. Ve Verkehrsgeschichtliche Blätter (ed.). U5. Geschichte (n) aus dem Untergrund. Zwischen "Alex" und Hönow. GVE. str. 53–55.
  9. ^ Biedl a Walter 2001, str. 32.
  10. ^ Biedl a Walter 2001, str. 41.
  11. ^ Biedl a Walter 2001, str. 45.
  12. ^ Biedl a Walter 2001, str. 48.
  13. ^ Biedl a Walter 2001, str. 64–65.
  14. ^ A b C d Andreas Biedl, Norbert Walter (2001), Vozidla berlínského metra. Typ E, Berlín: vydavatel VBN Bernd Neddermeyer, s. 51, ISBN  3-933254-17-5
  • Biedl, Andreas; Walter, Norbert (2001). Die Fahrzeuge der Berliner U-Bahn. Typ E (v němčině). Berlín: VBN Verlag Bernd Neddermeyer. ISBN  3-933254-17-5.

externí odkazy