Arne Haugen Sørensen - Arne Haugen Sørensen
Arne Haugen Sørensen | |
|---|---|
 Arne Haugen Sørensen | |
| narozený | 27.dubna 1932 |
| Styl | Expresionismus |
| Titul | Rytíř Řád Danneborgu |
| Příbuzní | Jørgen Haugen Sørensen (bratr) |
| Ocenění | Eckersbergova medaile (1975) Thorvaldsen medaile (1984) |
Arne Haugen Sørensen (narozen 27. dubna 1932) je dánský malíř a ilustrátor.[1] Od 80. let se stal jedním z nejproduktivnějších dánských náboženských umělců a zdobil více než 25 kostelů.
Životopis
Haugen Sørensen, který se narodil v Kodani, měl kromě večerních kurzů kresby jen malý výcvik v umění a poté, co v roce 1950 přijel do Paříže, krátce představil lept a litografii ve školách vedených Stanley William Hayter a Johnny Friedlander.[2] Jako jeho mladší bratr, Jørgen Haugen Sørensen, byl v podstatě samouk jako umělec.[3]
Debutoval v roce 1953 v Kunsterners efterårsudstilling, poté pravidelně vystavoval na výstavě Charlottenborg podzimní výstava a od roku 1967 v Grønningen. Často také vystavoval v Paříži, počínaje 9e Salon de la Jeune Peinture v roce 1958.[4] Dlouhý pobyt Mallorca v letech 1962-63 vylepšil svůj obraz, inspirovaný jasným světlem, barvou a podmořským světem, který zažil jako potápěč. Jeho raná díla vypadají poněkud abstraktní, ale stále častěji představoval zvířata a lidské postavy. Jeho práce také těží z jeho setkání s Asger Jorn, Echaurren Matta a Antonio Saura koho potkal na workshopu Clot et George, který vedl Peter Bramsen.[4]
V době, kdy se v roce 1967 přestěhoval zpět do Dánska, vyvinul Haugen Sørensen svůj vlastní styl Expresionistický figurální malba v živých barvách, ironicky představující lidské zvířecí instinkty a absurditu života. V roce 1970 začal používat akrylové, často s několika vrstvami barvy, v pracích včetně Pastorale med indbyggede katastrofer (1975), Dyr og damer (1979) a Frokost i det grønne (1979). Mnoho z jeho prací zobrazuje dravce pronásledujícího ženskou oběť, který kontrastuje s agresí.[1]
Od 80. let 20. století se Haugen Sørensen stal jedním z nejproduktivnějších dánských náboženských umělců a zdobí více než 25 kostelů energickými, provokativními pracemi v různých uměleckých formách včetně malby, fresek, vitráží, keramiky a sochařství. Mezi jeho předměty patří Vazba Isaaca, Poslední večeře, Ukřižování, Vzkříšení a Večeře v Emauzích.[5]
Od roku 1981 žije Haugen Sørensen se svou manželkou, keramičkou Dorthe Krabbe, nedaleko Malagy ve Španělsku. Nyní, v 80. letech, je stále aktivním umělcem.[6]
Ocenění
V roce 1975 byla společnosti Haugen Sørensen udělena Eckersbergova medaile a v roce 1984 Thorvaldsen medaile.[1] Také v roce 1984 byl vyznamenán rytířem Řád Dannebrog.[7]
Reference
- ^ A b C „Arne Haugen Sørensen“. Den Store Danske (v dánštině). Citováno 6. listopadu 2014.
- ^ „Arne Haugen Sørensen“ (v dánštině). Dansk Biografisk Leksikon. Citováno 6. listopadu 2014.
- ^ „Jørgen Haugen Sørensen“. Den Store Danske (v dánštině). Citováno 6. listopadu 2014.
- ^ A b „Jørgen Haugen Sørensen“ (v dánštině). Kunstindeks Danmark & Weilbachs Kunstnerleksikon. Citováno 6. listopadu 2014.
- ^ „Provokatøren Arne Haugen Sørensen“ (v dánštině). Folkekirken.dk. Archivovány od originál dne 6. listopadu 2014. Citováno 6. listopadu 2014.
- ^ Nanne Schelde, Nikolaj Krak. „Kig indenfor hos kunstmaleren Arne Haugen Sørensen“ (v dánštině). Kristeligt Dagblad. Citováno 6. listopadu 2014.
- ^ Trine Ross (27. dubna 2012). "Selvlært kirkekunstner fandt» det oversete hul i muren, muž kalder kunst «" (v dánštině). Politiken. Citováno 6. listopadu 2014.
Literatura
- Læssøe, Rolf; Sørensen, Arne Haugen; Skive kunstmuseum; Kastrupgårdsamlingen; Vejle Kunstmuseum (2007). Arne Haugen Sørensen: Malerier 1962-2006. Thaning & Appel.
