Jørgen Haugen Sørensen - Jørgen Haugen Sørensen

Jørgen Haugen Sørensen, 2007

Jørgen Haugen Sørensen (narozen 3. října 1934, Kodaň) je jedním z nejvýznamnějších dánských sochařů. Umělecky debutoval na uznávaném a prestižním místě Jarní výstava (Forårsudstillingen) v Kunsthal Charlottenborg, Kodaň v roce 1953. Haugen Sørensen je členem umělecké unie Decembristerne a umělecký kolektiv Grønningen, stejně jako Veksølund v Dánsku.

Poválečný a současný sochař je od té doby oslavován jako největší dánský sochař Bertel Thorvaldsen.[1] V průběhu let získal za svá díla několik důležitých vyznamenání, například Eckerbergova medaile v roce 1969[2] a Thorvaldsen medaile v roce 1979.[2] V roce 1958 byl vybrán, aby reprezentoval Dánsko na Biennale di Venezia.[1] Sochy Haugen Sørensenové jsou rozmístěny po celém světě.[1]

Časný život

Jako dítě spolu se svým bratrem Arne Haugen Sørensen začal kreslit a později modelovat. Když mu bylo 15, vyučil se štukatérem a hrnčířem a poté navštěvoval Škola designu v Kodani. Jako sochař však byl samouk.[3]

Jørgen Haugen Sørensen strávil většinu svého života v zahraničí a žil v dobrovolném exilu v jižní Evropě. Šedesátá léta strávil v Paříži ve Francii a ve Veroně v Itálii, než se konečně usadil ve městě umělců Pietrasanta v Toskánsku od roku 1971. Navzdory vývoji stylu, který je daleko od jeho dánských současníků, byl Haugen Sørensen ve své rodné zemi vždy velmi přítomen na výstavách i v umělecké debatě.[4]

Kariéra

Po svém debutu v Charlottenborg Na jarní výstavě v roce 1953 si rychle získal reputaci sochaře, který s intenzivní expresivitou a realistikou vytvořil díla lidského těla a zvířat. Jeho řeznické scény se staly ústředním bodem jeho práce.[5]

Na konci padesátých let během pobytu na ostrově Bornholm vstoupil do abstraktnější fáze, experimentoval s kachlovými trubkami a jinými keramickými výrobky, i když si zachoval prvky těla a další rozpoznatelné jevy. Během dramatických let Alžírská válka, usadil se v Paříži a v letech 1959–1963 vytvořil bronzové figurální sochy. Zobrazují zjizvené, roztrhané organické tvary odrážející realitu krutosti, strachu a sexuality. Cestoval značně do Itálie, Německa, Španělska a Jugoslávie a vytvořil styl, který byl dánské kultuře daleko.[1] Na konci šedesátých let často vytvářel kompozice složené z několika menších soch, někdy s použitím materiálů, jako je plast nebo textil, příležitostně si vypůjčil prvky od jiných sochařů.[1]

Po přerušení na konci šedesátých let, kdy se začal věnovat filmům, se vrátil ke sochařství využívající mramor, často kombinující různé barvy a povrchové úpravy, jak je vidět na jeho dekorativní práci mimo školu žurnalistiky v Aarhusu. Mezi další důležité práce patří geometrické Huset der slikker solskin (The House which Licks Sunshine, 1980) pro Dánský institut v Římě, Dumhedens ukládají flod (Stupidity's Great River, 1995) v Ribe, a Sorg (Sorrow, 1990) pro francouzskou univerzitu v Istanbulu. Jeho pozdější práce se často skládá z velkých hranatých tvarů s drsnými povrchy, protože jeho tři sochy pro University of Lund (1994) a jeho 7 metrů vysoký Kolos na Plážový park Amager v Kodani.[3][2]

Během své kariéry Haugen Sørensen přehodnocoval, jak pracovat se sochařstvím, a umění je podle něj důležité právě proto, že je prostředkem, kterým společnost dýchá.[6] Na jeho dílo lze tedy do značné míry pohlížet jako na komentář základních podmínek lidské existence.[1]

Styl

Od svého debutu v roce 1953 se bez jakéhokoli formálního školení nebo školní výuky posunul mezi materiály a způsoby vyjádření v sochařské sféře. Jeho umělecký jazyk se během své kariéry vyvíjel, ale produkce si vždy zachovala abstraktní jádro v rámci své rozmanitosti.[1] Primárně pracoval se sochami, i když je také vynikajícím navrhovatel.[1]

Práce Haugena Sørensena prezentují jeho pohledy na lidský stav v jeho vlastním, často brutálním stylu. Jeho výhrady k Akademie Jeho přístup je patrný v do očí bijícím kontrastu jeho díla s obecně teoretickým přístupem jeho současníků. Haugen Sørensen, který není závislý na žádném daném idiomu, směřuje svůj tvůrčí talent k zobrazení vlastního pohledu na život, zachycuje základní témata života a smrti, lásky a utrpení jako ústředních bodů jeho sochy, ať už pracuje s hlínou, sádrou, látkou , terakota, bronz, mramor nebo žula.[4]

Inspirace Jørgen Haugen Sørensens pochází z nesčetných míst. Z Francis Goya Vyobrazení španělských národů trpících během Franco vládnout Pablo Picassos protiválečná olejomalba Guernica z roku 1937 a jeho vlastní vzpomínky na dětské návštěvy na jatkách v Kodaňská oblast balení masa a četby Kurt Vonnegut román Jatka pět z roku 1969. Haugen Sørensen studoval Gian Lorenzo Bernini řemeslné zpracování a mramorové sochy, středomořské řemeslné tradice a také si odnesl nápady ze svého setkání s abstraktní expresionistické umělecké hnutí v Paříži a Kobra v padesátých letech.[1]

Vybrané veřejné práce

Úkolem zdobení městského soudu v Kodani byl původně pověřen klasický sochař Bertel Thorvaldsen Před 200 lety, ale nikdy nebyla dokončena.[7]

Vybrané samostatné výstavy

Výběr z výstav Haugen Sørensen zahrnuje:[5]

Vybrané skupinové výstavy

Sbírky

Ny Carlsberg Glyptotek, Dánská národní galerie, Louisiana, Muzeum moderního umění, Carnegie Institute, Nasjonalgalleriet, Henie Onstad Kunstsenter MoMA Muzeum moderního umění, Yorkshire Sculpture Park, Portofino Sculpture Park, Kunsten Museum of Modern Art Aalborg, SRDCE.

V roce 2014 věnoval Haugen Sørensen významnou část své soukromé sbírky Muzeum Bornholms Kunstmuseum.[8]

Ocenění a uznání

Trh s uměním a veletrhy

Haugen Sørensen je zastoupena v galerii Hans Alf v Kodani a také v Messums Wiltshire ve Velké Británii.[9][10] Svou práci vystavoval na mezinárodních veletrzích umění, jako je Art Herning, Oblast působnosti Basilej a Rozsah působnosti New York.

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i Helleland, Allis (2007). Jørgen Haugen Sørensen: biografie. Bjerkhof, Sven., Statens Museum for Kunst (Dánsko). [Kodaň, Dánsko]: Statens Museum for Kunst. ISBN  978-87-92023-03-2. OCLC  180194528.
  2. ^ A b C d „Jørgen Haugen Sørensen“, Den Store Danske. (v dánštině) Vyvolány 4 June 2012.
  3. ^ A b Pia Kristine Münster, "Jørgen Haugen Sørensen", Kunstindeks Danmark & ​​Weilbachs Kunstnerleksikon. (v dánštině) Vyvolány 4 June 2012.
  4. ^ A b „Jørgen Haugen Sørensen ve Statens Museum for Kunst“ Archivováno 2016-09-21 na Wayback Machine, ArtKnowledgeNews. Vyvolány 5 June 2012.
  5. ^ A b „Jørgen Haugen Sørensen - Biografisk oversigt“. www.haugensorensen.com (v dánštině). Citováno 2020-04-14.
  6. ^ „Jørgen Haugen Sørensen - Portrætfilm“. www.haugensorensen.com (v dánštině). Citováno 2020-03-23.
  7. ^ Winther, Tine Maria (2014-03-15). „Kunstneren og digteren har gjort det, Thorvaldsen aldrig nåede“. Politiken (v dánštině). Citováno 2020-03-23.
  8. ^ „GAVEN - Jørgen Haugen Sørensen - Bornholms Kunstmuseum“. www.bornholms-kunstmuseum.dk. Citováno 2020-03-23.
  9. ^ "Domov". www.hansalf.com. Citováno 2020-04-20.
  10. ^ „Messums Wiltshire - Galerie a umělecké centrum - Tisbury, Wiltshire“. Messums Wiltshire. Citováno 2020-04-20.

Bibliografie

  • Haugen Sørensen, Jørgen: Suvenýr: Jørgen Haugen Sørensen, 1993, Kodaň, Charlottenborg. ISBN  8788944263.