Antigono (Mysliveček) - Antigono (Mysliveček) - Wikipedia

Josef Mysliveček

Antigono je Ital z 18. století opera ve 3 dějstvích českého skladatele Josef Mysliveček složený do a libreto italský básník Metastasio poprvé vyrobeno v roce 1744 s hudbou Johann Adolf Hasse. Tato opera (a všechny ostatní Myslivečkovy opery) patří k vážnému typu v italském jazyce, který se označuje jako opera seria. U představení v 80. letech 19. století by se dalo očekávat, že libreto od Metastasia bude zkráceno a pozměněno tak, aby vyhovovalo současnému opernímu vkusu. Střihy a změny v textu provedené pro provedení Myslivečkovy verze nelze přičíst.

Historie výkonu

Antigono byla skladatelova poslední opera, poprvé uvedena v Teatro delle Dame v Římě dne 5. dubna 1780, v době, kdy byl smrtelně nemocný syfilis —Měl jen několik měsíců života. Měl to potěšení užít si poslední úspěšnou operní inscenaci, než se stal zcela neschopným; inscenace vykoupila chyby spojené s operami Armida a Il Medonte které byly provedeny na začátku roku.^[1]

U poslední Myslivečkovy poslední opery nepřežije žádné skóre, ale některé z árie jsou známy z jejich zařazení do sbírek kopírovaných po celé Evropě. Nejúspěšnějším z nich byl rondò „Ho perduto il mio tesoro“, který byl rozšířen v hudebních tiscích a rukopisech až do 19. století. To bylo obzvláště populární v Anglie —A byl dokonce publikován v Philadelphie v pozdních 1790s. Všichni účinkující v inscenaci byli muži, protože ženám bylo zakázáno vystupovat na jevišti v římských divadlech až do roku Pius VII byl povýšen na Svatý stolec v roce 1800. Někteří se také objevili v Il Medonte o několik měsíců dříve. Nejvýznamnějšími herci byli tenor Giovanni Ansani, blízký profesionální spolupracovník skladatele a kastrát Pietro Benedetti, původní tlumočník rondò „Ho perduto il mio tesoro“.

Role

Vokální sety

1. dějství, scéna 1 - Aria of Ismene, „Di vantarsi ha ben ragione“ (hudba ztracena)
1. dějství, scéna 3 - Aria Demetriová, „Fra tanti affanni“ [nemetastasovský text]
1. dějství, 5. scéna - Aria z Berenic, „Io non so se amor tu sei“ (hudba ztracena)
1. dějství, scéna 8 - Aria of Antigono, „Tu m'involasti un regno“ (hudba ztracena)
1. dějství, scéna 10 - Aria of Alessandro - „Meglio rifletti al dono“
1. dějství, scéna 13 - Duet pro Demetria a Berenice, „Non temer, non son più amante“ [nemetastasovský text]

Dějství II, scéna 1 - Aria of Clearco, „Pianta, che sorge in alta“ [nemetastasiánský text] (hudba ztracena)
2. dějství, scéna 2 - Aria of Alessandro, „Sai quell'ardor m'accende“ (hudba ztracena)
2. dějství, scéna 3 - Aria (Rondò) Demetrio, „Ho perduto il mio tesoro“ [nemetastasiánský text]
2. dějství, scéna 6 - Aria of Ismene, „Perchè due cori insieme“ (hudba ztracena)
2. dějství, scéna 9 - Aria z Antigona, „Se mai senti, amato bene“ (hudba ztracena)
II. Dějství, scéna 11 - Cavatina z Berenic, „Non partir bell'idol mio“
II. Dějství, scéna 11 - Aria z Berenic, „Perchè se tanti siete“ (hudba ztracena)

3. dějství, scéna 1 - Aria z Antigona, „Dì che ricuso il trono“ (hudba ztracena)
3. dějství, scéna 3 - Aria of Demetrio, „Tu regna felice“ [nemetastasiánský text] (hudba ztracena)
3. dějství, výstup 4 - Cavatina z Berenic, „È pena troppo barbera“ [nemetastasiánský text] (hudba ztracena)
III. Dějství, 6. scéna - Chorus, „Doppo torbida procella“ (hudba ztracena)

Spiknutí

Egyptská princezna Berenice je zasnoubená s makedonským králem Antigonem, ale ve skutečnosti je zamilovaná do svého vyhnaného syna Demetria. Antigonova dcera Ismene miluje Alessandra, krále Epiru, který je nepřítelem Makedonie. Opera zobrazuje násilný boj mezi Antigonem a Alessandrem. Typické pro opera zápletky v žánru opera seria, identity a emocionální vztahy mezi postavami jsou zmatené a existuje intenzivní soutěž o milostné partnery. Vše je vyřešeno odpuštěním krále Antigona na konci, přičemž Berenice se mohla oženit s Demetriem.

Reference

Poznámky

Zdroje

• Freeman, Daniel E.., Josef Mysliveček, „Il Boemo“. Sterling Heights, Mich .: Harmonie Park Press, 2009.