Alexander Něvský (film) - Alexander Nevsky (film) - Wikipedia

Pro další použití viz Alexander Nevsky (disambiguation).
Alexander Něvský
Alexander Nevsky Poster.jpg
Obal DVD
Režie:Sergej Eisenstein
Dmitrij Vasiljev
NapsánoSergej Eisenstein
Petr Pavlenko
V hlavních rolíchNikolay Cherkasov
Nikolay Okhlopkov
Andrei Abrikosov
Hudba odSergej Prokofjev
KinematografieEduard Tisse
Výroba
společnost
Datum vydání
  • 1. prosince 1938 (1938-12-01)
Provozní doba
111 minut
ZeměSovětský svaz
Jazykruština

Alexander Něvský (ruština: Александр Не́вский) je 1938 historické drama filmu režie Sergej Eisenstein. Znázorňuje to pokus o invazi z Novgorod ve 13. století Řád německých rytířů z Svatá říše římská a jejich porážka princem Alexandrem, populárně známý jako Alexander Něvský (1220–1263).

Eisenstein natočil film ve spolupráci s Dmitrij Vasiljev a se scénářem společně napsaným Petr Pavlenko; byli přiděleni, aby zajistili, že Eisenstein nezabludil do “formalismus „a usnadnit střelbu v rozumném časovém harmonogramu Goskino přes Mosfilm výrobní jednotka, s Nikolaj Čerkasov v hlavní roli a hudební partitura od Sergej Prokofjev. Alexander Něvský byl první a nejpopulárnější ze tří Eisensteinových zvukových filmů. Eisenstein, Pavlenko, Čerkasov a Abrikosov byly oceněny Stalinova cena v roce 1941 pro film.

V roce 1978 byl podle průzkumu veřejného mínění zařazen film mezi 100 nejlepších filmů na světě italština nakladatelství Arnoldo Mondadori Editore.[1]

Rusko za považuje film za jeden z 10 nejlepších ruských válečných filmů.[2]

Spiknutí

Řád německých rytířů napadnout a dobýt město Pskov s pomocí zrádce Tverdila a zmasakrovat jeho populaci. Tváří v tvář odporu ze strany boyars a obchodníci z Novgorodu (naléhal na mnicha Ananiáše), Nevský shromáždí obyčejný lid Novgorodu a v rozhodujícím Battle of the Ice, na povrchu zmrzlé Jezero Chudskoe, porazili německé rytíře. Příběh končí v opuštěném Pskově, kde jsou obyčejní pěšáci osvobozeni, přeživší němečtí rytíři budou drženi za výkupné a Tverdilo je rojen pomstychtivými lidmi (a údajně roztrhán na kusy).

Subplot v celém filmu se týká Vasili Buslai a Gavrilo Oleksich, dva slavní novgorodští válečníci a přátelé, kteří se stávají veliteli novgorodských sil a kteří se během bitvy na ledě zapojují do soutěže odvahy a bojových dovedností, aby rozhodli, který z nich získá ruku Olgy Danilovny , Novgorodská dívka, kterou oba namlouvají. Vasilisa, dcera Pskovského bojaru zabitého Němci, se připojí k novgorodským silám jako voják z první linie a ona a Vasilij bojují bok po boku (což na Vasilije silně působí); osobně zabije zrádce Ananiáše. Poté, co byli Gavrilo i Vasilij vážně zraněni, Vasilij veřejně prohlašuje, že ani on, ani Gavrilo nebyli nejodvážnější v bitvě: ta čest patří Vasilise a že po ní přišel Gavrilo. Gavrilo a Olga jsou tedy jednotní, zatímco Vasili si vybere Vasilisu jako svou budoucí nevěstu (s jejím nevysloveným souhlasem).

Obsazení

Politický kontext 30. let

Alexander (Nikolay Cherkasov ) odmítá nabídku mongolského velvyslance připojit se k Zlatá horda

Eisenstein udělal Alexander Něvský, jeho první dokončený film po 10 letech, během Stalinistická éra v době napjaté vztahy mezi Sovětský svaz a nacistické Německo. Film obsahuje prvky zřejmého alegorie které odrážejí politickou situaci mezi oběma zeměmi v době výroby. Některé typy přileb, které nosí německá pěchota, připomínají makety Stahlhelms z první světová válka. V prvním návrhu Alexander Něvský písmem, svastiky se dokonce objevily na přilbách útočníků.[3] Film zobrazuje Alexandra jako lidový hrdina a ukazuje mu, jak obchází boj s Mongolové, jeho staří nepřátelé, aby čelili nebezpečnějšímu nepříteli.

Film také velmi dobře vyjadřuje antiklerikální a antikatolický zprávy.[4] Rytířský biskupský pokos je ozdoben svastiky, zatímco náboženství hraje na ruské straně malou roli, je přítomno většinou jako pozadí v podobě Novgorodské katedrály sv. Mikuláše a duchovních s jejich ikony během vítězného vstupu Něvského do města po bitvě.

Film vycházel z literárního scénáře s názvem Rus, napsáno Petr Pavlenko, sovětský romanopisec, který vyhověl socialistický realista pravoslaví. Úřady se mohly spolehnout na to, že Pavlenko v roli „konzultanta“ ohlásí jakékoli svéhlavé tendence ze strany Ejzenštejna.[5]

Alexander Něvský zdůrazňuje jako ústřední téma význam obyčejných lidí při záchraně Ruska, zatímco šlechtice a obchodníky vykresluje jako „buržoazii“ a nepřátelé lidí kteří nedělají nic, motiv, který byl silně zaměstnán.[6]

Řád německých rytířů Pskov

Při natáčení filmu publikoval Eisenstein článek v oficiálním článku noviny záznamu Izvestija s názvem „Alexander Něvský a cesta Němců“. Vytvořil konkrétní paralelu mezi Nevským a Stalin.[7] Výsledkem bylo, že Kreml požadoval předběžné prověření a bez konzultace s Eisensteinem jeho asistenti ukázali záběry generálnímu tajemníkovi. V průběhu tohoto promítání jeden z kotoučů, který obsahoval scénu zobrazující rvačku mezi obyvateli Novgorodu, zmizel.[8] Tvůrci filmu se rozhodli naviják natrvalo zničit, ať už jej nechali ve střižně nechtěně, nebo zda jej Stalin viděl a vznesl proti němu námitky, protože nedostal výslovný Stalinův souhlas.[8]

Snímek byl vydán v prosinci 1938 a u publika se stal velkým úspěchem: 15. dubna 1939 Semen Dukelsky - předseda Státního výboru pro kinematografii - uvedl, že jej již vidělo 23 000 000 lidí a byl nejpopulárnějším filmem filmy z nedávné doby.[9]

Po 23. Srpnu 1939, kdy SSSR podepsal Pakt Molotov – Ribbentrop, který umožňoval neútočení a tajné dohody mezi Německem a Sovětským svazem, Alexander Něvský byl odstraněn z oběhu.[Citace je zapotřebí ] Situace se však dramaticky obrátila 22. června 1941 po němčině invaze do Sovětského svazu a film se rychle vrátil na sovětské a západní obrazovky.[Citace je zapotřebí ]

Styl

Alexander Něvský je ve své narativní struktuře méně experimentální než předchozí Eisensteinovy ​​filmy; vypráví jeden příběh jediným narativním obloukem a zaměřuje se na jednu hlavní postavu. Speciální efekty a kinematografie byly v té době jedny z nejpokročilejších.[10]

Film vyvrcholí za půl hodiny Battle of the Ice, poháněný Prokofjevovým zlověstným, strhujícím, vítězným hudebním vyprávěním, sekvencí, která od té doby slouží jako model pro epické filmové bitvy (např. Henry V, Spartakus, Impérium vrací úder ). Tato vrcholná kulisa byla natočena jako první, a protože byla natočena během horkého horkého léta na místě mimo Moskvu, musel kameraman Eduard Tisse podniknout mimořádné kroky k vytvoření zimní krajiny, včetně: použití filtru k označení zimy světlo, malování všech stromů světle modrou barvou a poprášení křídou, vytvoření umělého horizontu z písku a konstrukce simulovaných ledových příkrovů z asfaltu a roztaveného skla, podporovaných plovoucími pontony, které byly vypuštěny na tágo, aby ledové listy ersatz roztříštit se pod váhou německých rytířů podle předřezaných vzorů.[8]

Hudební skóre

Sergej Prokofjev
Video z představení "Píseň o Alexandru Něvském", část 2 ze dne Alexander Něvský kantáta. Délka: 2 min, 56 s
Hlavní článek: Alexander Nevsky (Prokofjev)

Film byl prvním z Eisensteinových dramatických filmů, který používal zvuk. (Čím dříve Bezhinova louka použil také zvuk, ale výroba byla ukončena a většina hotových scén byla zničena.) Partitura filmu byla složen podle Sergej Prokofjev, který později přepracoval skóre na a koncertní kantáta. Vytvoření Alexander Něvský byla spolupráce v plném slova smyslu: část filmu byla natočena na Prokofjevovu hudbu a část Prokofjevovy hudby byla zkomponována na Eisensteinovy ​​záběry.[11] Prokofjev považoval hrubý střih filmu za první krok při skládání své nenapodobitelné partitury. Silná a technicky inovativní spolupráce mezi Eisensteinem a Prokofjevem při procesu střihu vyústila ve shodu hudby a obrazů, která pro filmaře zůstává standardem.[12] Valery Gergiev, hlavní dirigent London Symphony Orchestra, uvedl svůj názor, že Prokofjevova hudba k tomuto filmu je „vůbec nejlepší komponovanou pro kino“.[13]

Film a koncerty

V 90. letech byl k dispozici nový, čistší tisk. Řada symfonických orchestrů uvedla Prokofjevovy vystoupení kantáta, synchronizováno s ukázkou nového tisku. The Newyorská filharmonie,[14] the Detroitský symfonický orchestr, San Francisco Symphony, Philadelphia Orchestra a Baltimorský symfonický orchestr[15] je pět takových souborů. Koncerty byly docela populární, protože Prokofjevova hudba je špatně degradována původní nahrávkou soundtracku, která trpí extrémem zkreslení a omezené frekvenční odezva, stejně jako škrty v původní partituře, aby se vešly scény, které již byly natočeny. Kantáta nejen obnovila střihy, ale značně rozšířila části partitury.

Nová vydání filmu

V roce 1986 byl film obnoven. Film byl vymazán, bylo přidáno logo filmového studia, byly nahrazeny titulky (pouze písmo, ale ne obsah), hudbu znovu nahrál Emin Khatchatourian, který dirigoval Státní symfonický kino.

V roce 1995 vyšlo nové vydání filmu VHS a laserový disk, u kterého bylo Prokofjevovo skóre zcela znovu zaznamenáno hifi digitální stereo od Jurij Temirkanov vedení Petrohradská filharmonie a Chorus, ačkoli části dialogu zvukové stopy zůstaly nezměněny. To umožnilo nové generaci zažít Eisensteinův film a Prokofjevovu partituru ve vysoké věrnosti, místo aby se musela spokojit se špatně zaznamenanou hudební částí, která existovala od původního vydání filmu. Na DVD není k dispozici žádná verze nahraného partitury.

V populární kultuře

Několik děl bylo ovlivněno nebo na které odkazují Alexander Něvský.[16]

Filmy

  • Scény z filmu byly později začleněny do amerického propagandistického filmu Bitva o Rusko (1943)[17]
  • Láska a smrt (1975), scénář a režie Woody Allen, paroduje ruský film a literaturu. Film používal Alexander Něvský skóre.
  • Čarodějové (1977) používá záběry z filmu ve svých bitevních sekvencích, které byly animovány pomocí rotoscoping.
  • Některé scény v John Milius fantasy epos Barbar Conan (1982) byli ovlivněni Alexander Něvský. Zavedení Thulsa Doom a jeho stoupenci po zničení Conanovy vesnice připomínají vyobrazení Velmistr Řádu německých rytířů a jeho rytíři po dobytí Pskov. Svým skóre a choreografií finální jízda a útok Jezdců zkázy proti Conanovi připomíná kavalérii Řádu německých rytířů blížící se k Něvskému v bitvě u jezera Peipus; také Enigma of Steel, hlavní téma filmu Conana, již Nevsky zmínil během finále Battle of the Ice.[18]
  • v rudý úsvit (1984),[19] film v kině v okupované Americe promítá film. rudý úsvit sama o sobě je v některých ohledech variací na téma vzpoury a vzpoury v Alexander Něvský.
  • Několik dalších filmů má scény silně ovlivněné zobrazením bitvy na ledě, včetně:

Literatura

Viz také

Ilya Muromets (film)

Reference

  1. ^ „mindupper.com“. Ruscico.com. Archivovány od originál dne 2017-04-19. Citováno 15. února 2015.
  2. ^ Egorov, Boris (31. srpna 2018). "10 nejlepších ruských válečných filmů". Rusko za. Citováno 8. září 2018.
  3. ^ Unspecified (1998) a dvě propracované svastiky se objevují na mitre biskupa Svaté říše římské, který dohlíží na jeho bojující německé lokaje hned za liniemi. Eisensteinova symfonická vize. v Alexander Něvský [Poznámky k nahrávce DVD]. Chatsworth: Image Entertainment.
  4. ^ Tatara, Paul. "Posouzení - Alexander Něvský" TCM.com
  5. ^ Goodwin, James (1993). Eisenstein, kino a historie. Urbana, IL: University of Illinois Press. p. 159. ISBN  978-0-252-01964-7.
  6. ^ Richard Overy, Diktátoři: Hitlerovo Německo, Stalinovo Rusko, str. 558 ISBN  0-393-02030-4
  7. ^ Bergan, Ronald (1999). Eisenstein: život v konfliktu. New York: Overlook Press. p.305. ISBN  978-0-87951-924-7.
  8. ^ A b C Hoberman, J. (2001). Alexander Nevsky - komentář ke sbírce kritérií DVD. New York: Criterion Collection.
  9. ^ Kyril Anderson. Kremlevskij Kinoteatr. 1928–1953: Dokumenty. Rospen Press (2005). ISBN  978-5-8243-0532-6. p. 539.
  10. ^ A. Tommassini, “Hudba v recenzi; Alexander Něvský " The New York Times 21. října 2006. „Pro posílení lidového sentimentu proti Němcům sovětští představitelé požádali Ejzenštejna, aby natočil film připomínající vítězství ruského prince Alexandra Něvského nad lúpežními rytíři německých rytířů z roku 1242.“
  11. ^ "Sergej Prokofjev". International Film: Other Traditions, Other Practices. Referenční film - Advameg, Inc.. Citováno 10. října 2012.
  12. ^ González Cueto, Irene (2016-05-23). „Warhol, Prokofjev, Eisenstein y la música“. Kulturní Resuena (ve španělštině). Citováno 2016-10-12.
  13. ^ „Koncertní program pro sezónu 2011–2012“. Cambridge Philharmonic Society. Archivovány od originál dne 3. listopadu 2013. Citováno 10. října 2012.
  14. ^ A. Tommassini, “Hudba v recenzi; Alexander Něvský " The New York Times 21. října 2006. „z domova Newyorské filharmonie se dočasně stal filmový dům, kde se budou promítat eposy z roku 1938 Sergeje Eisensteina, Alexander Něvský."
  15. ^ Zprávy o klasické hudbě. „Marin Alsop vede BSO v hudbě od filmu Alexandra Něvského“. Classical.broadwayworld.com. Citováno 15. února 2015.
  16. ^ Дмитрий Покров - Эйзенштейн, Доватор и Александр Невский Archivováno 03.06.2008 na Wayback Machine
  17. ^ Та удивительная Ламанова ИМДТ (Институт моды, дизайна и технологий)
  18. ^ „Alexandre Nevski (Aleksandr Nevskii) - 1938 - Sergeï Eisenstein - VOSTFR“. Youtube. 18. ledna 2013. Citováno 15. února 2015.
  19. ^ http://articles.chicagotribune.com/2012-11-20/entertainment/sc-mov-1119-red-dawn-20121121_1_homeland-insecurity-chris-hemsworth-hutcherson
  20. ^ „Žádosti IDW z dubna!“. Archivovány od originálu na 2012-01-27. Citováno 2012-04-05.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  21. ^ McCool, Ben (2012). Něvský: Hrdina lidu. Guevara, Mario (Illustrator). Publikování IDW. ISBN  9781613771815.

externí odkazy