Aleksandr Ptushko - Aleksandr Ptushko

Aleksandr Ptushko
Aleksandr Ptushko.jpg
narozený19. dubna [OS 6. dubna] 1900
Lugansk, Ruská říše (Nyní Luhansk, Ukrajina )
Zemřel6. března 1973(1973-03-06) (ve věku 72)
Moskva, Sovětský svaz
obsazeníředitel, spisovatel, animátor, umělec speciálních efektů

Aleksandr Lukich Ptushko (ruština: Александр Лукич Птушко, ukrajinština: Олександр Лукич Птушко; 19. dubna [OS 6. dubna] 1900 - 6. března 1973) byl a Sovětská animace a fantazie filmový režisér a Lidový umělec SSSR (1969). Ptushko je často (a poněkud zavádějící) označován jako „sovět Walt Disney „kvůli jeho prominentní rané roli v animaci v Sovětském svazu, ačkoli přesnější srovnání by bylo Willis O'Brien nebo Ray Harryhausen. Někteří kritici, jako např Tim Lucas a Alan Upchurch také srovnávají Ptushko s italským filmařem Mario Bava, který natočil fantasy a hororové filmy s podobností s Ptushkovou tvorbou a podobně inovativně využil barevnou kinematografii a speciální efekty.[1][2][3] Svou filmovou kariéru zahájil jako režisér a animátor filmu zastavení pohybu krátkých filmů a stal se režisérem kombinování celovečerních filmů žívá akce, stop-motion, kreativní speciální efekty a ruština mytologie. Během této cesty bude odpovědný za řadu prvenství v historii ruského filmu (včetně těch prvních) Vlastnosti - dlouhý animovaný film a první barevný film) a natočil by několik extrémně populárních a mezinárodně oceňovaných filmů plných vizuálního vkusu a podívané.

Kariéra ve filmu

Éra loutkových animací

Narodil se jako Aleksandr Lukich Ptushkin do rolnické rodiny Luky Artemievich Ptushkin a Natalia Semyonovna Ptushkina.[4] Studoval v realschule, poté pracoval jako herec a malíř v místním divadle. V roce 1923 se zapsal do Plekhanov Ruská ekonomická univerzita kterou dokončil v roce 1926.

Aleksandr Ptushko zahájil svou filmovou kariéru v roce 1927 získáním zaměstnání u moskevských Mosfilm studio. Začínal jako výrobce loutek pro zastavení pohybu animovaný krátké filmy natočený dalšími režiséry a rychle se stal režisérem jeho vlastní série němých loutkových filmů s postavou zvanou Bratishkin. V letech 1928 až 1932 navrhl a řídil několik těchto „Bratishkinových kraťasů“ Ptushko. Během těchto let Ptushko experimentoval s různými animačními technikami, včetně kombinace loutek a žívá akce ve stejném rámci, a stal se dobře známý pro jeho dovednosti v práci filmových efektů. Prakticky všechny tyto krátké filmy jsou nyní ztraceny.

V roce 1933 zahájil Ptushko spolu s animačním štábem, který v průběhu let shromáždil, práce na svém prvním celovečerním filmu s názvem Nový Gulliver. Scénář a režie: Ptushko, Nový Gulliver byl jedním z prvních na světě délka funkce animované filmy a byl také jedním z prvních celovečerních filmů, které se kombinovaly zastavení pohybu animace s žívá akce záběry. (Mnozí tvrdí, že tomu tak bylo the nejprve to udělat, ale Willis O'Brien udělal Ztracený svět v roce 1925 a King Kong v roce 1933. Nový Gulliver byl však mnohem složitější, protože představoval 3 000 různých loutek.) Příběh, komunistické vyprávění Gulliverovy cesty, je o mladém chlapci, který o sobě sní jako o verzi Gullivera, který přistál v Liliputu a trpí kapitalistickou nerovností a vykořisťováním. Nový Gulliver byl propuštěn v roce 1935 s velkým ohlasem a získal Ptushko zvláštní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Miláně.

Po úspěchu Nový Gulliver„Ptushkovi bylo povoleno Mosfilmem založit vlastní oddělení, které se stalo známým jako„ Ptushko Collective “, pro výrobu stop-motion animovaných filmů. Tato skupina filmařů od roku 1936 do roku 1938 vyprodukovala dalších čtrnáct animovaných krátkých filmů. Režie těchto krátkých filmů se zřídka zabýval Ptushkem, i když vždy působil jako umělecký vedoucí skupiny. Tyto šortky byly také často založeny na lidové pohádky a pohádky, žánr, který se měl stát zdrojem největšího úspěchu Ptushka. Osobně režíroval dva z nich: adaptaci filmu Příběh rybáře a ryby pohádka (1937) a Veselí hudebníci (1938). Oba filmy byly vyrobeny v plné barvě s využitím nově vynalezené tříbarevné metody ruského kameramana Pavel Mershin.[5]

V roce 1938 začal Ptushko pracovat Zlatý klíč, další celovečerní film kombinující stop-motion animaci s živou akcí. Adaptace Zlatý klíč aneb Dobrodružství Buratino pohádka od Aleksey Nikolajevič Tolstoj, který byl zároveň převyprávěním Pinocchio příběh, předcházel verzi Disney o dva roky. Film byl také velmi úspěšný v Sovětském svazu a dosáhl omezeného vydání mimo zemi. Přes svůj úspěch Zlatý klíč měl být Ptushkovým posledním vpádem do animace.

V době druhá světová válka, většina moskevské filmové komunity, včetně Aleksandra Ptuška, byla evakuována Alma-Ata v Kazachstán. Pokračoval v práci na speciálních efektech, ale až do konce války nebude režírovat další film.

Mytologická epická éra

Na konci druhé světové války se Ptushko vrátil do Moskvy a vytvořil svůj první celovečerní film lidová pohádka přizpůsobování, Kamenný květ pomocí tříbarevného Agfa filmový materiál zabavený v Německu. Jednalo se o progresivnější a méně složitou metodu natáčení barevného filmu než ten od Pavla Mershina a film zjevně získal „zvláštní cenu za použití barev“ hned při prvním Filmový festival v Cannes v roce 1946. Svou dějovou linií se zaměřením na charakter nad efekty a použitím mytologie jako primární zdroj, Kamenný květ udával tón pro příštích dvanáct let Ptushkovy kariéry.

Následoval Kamenný květ s Sadko (film, který byl silně přepracován a přetvořen Magic Voyage of Sinbad pro americké vydání, je adaptací ruštiny bylina [epický příběh] bez vztahu k Sindbad ), Ilya Muromets (retitled Meč a drak pro americké vydání) a Sampo (adaptace finského národního eposu Kalevala retitled Den, kdy Země zamrzla pro americké vydání). Každý film v pořadí byl divadelním vyprávěním epické mytologie a každý byl mimořádně vizuálně ambiciózní. Sadko získal ocenění "Stříbrný lev" na Filmový festival v Benátkách v roce 1953. Ilya Muromets byl dalším ze slavných „prvenství“ Ptushka v sovětské kinematografii a byl prvním sovětským filmem, který byl natočen pomocí širokoúhlé fotografie a stereofonního zvuku. Ilya Muromets je také široce prohlašoval, že drží rekord pro většinu lidí a koní, které kdy byly použity ve filmu (IMDB uvádí slogan filmu jako: „Obsazení 106 000! 11 000 koní!“).

Pozdní kariéra

Po Sampo, Ptushko krátce opustil epickou fantazii pro realističtější skripty. Jeho první práce v tomto duchu byla Scarlet Sails, romantický dobrodružný příběh z konce 19. století. Zachoval si velkou část vizuální síly předchozích filmů Ptushka, ale výrazně snížil fantastické prvky a množství speciálních efektů, přičemž se soustředil na interakci a vývoj postav v rozsahu, který od té doby nevidíme Kamenný květ. Následující Scarlet Sails, Vyrobeno Ptushko Příběh ztraceného času, příběh o dětech, jejichž mládí kradou starší mágové, znovu zavádějící fantastický prvek. Jedinečně pro Ptushko film představoval moderní prostředí Moskvy v reálném světě.

V roce 1966 se Ptushko vrátil k žánru epické fantazie a tvořil Příběh cara Saltana. V roce 1968 začal pracovat na největším filmovém projektu své kariéry Ruslan a Ludmila, což mělo také dokázat jeho poslední. Běží po dobu 149 minut (rozdělena na dva segmenty o délce celé funkce) Ruslan a Ludmila byla filmová adaptace filmu Aleksandr Puškin je epos stejnojmenná báseň, a byla plná přepychových vizuálních a technických kouzel, pro které se Ptushko stal známým. Film trval čtyři roky a byl propuštěn v roce 1972.

Aleksander Ptushko zemřel několik měsíců po jeho vydání, ve věku 72. Poslední měsíce strávil psaním scénáře Příběh Igorovy kampaně adaptace, kterou se chystal režírovat, přestože už byl vážně nemocný. Přežila ho jeho dcera z prvního manželství Natalia Ptushko, která pracovala jako asistentka režie v Mosfilm.[6]

American Re-Edits of Ptushko Films

Když byly Ptushkovy filmy uvedeny ve Spojených státech, byly dabovány a znovu upraveny a jména většiny členů štábu a členů štábu byla nahrazena pseudonymy. I když tyto postupy byly v té době běžné pro uvedení zahraničních filmů ve Spojených státech, která byla zaměřena na běžné publikum, byly provedeny také tyto úpravy, aby se zakryl ruský původ těchto filmů, aby se zlepšila jejich obchodní vyhlídka během vrcholné Studená válka.

  • Statečné obrázky distribuoval verzi Ilya Muromets v roce 1960 pod názvem Meč a drak. V této verzi byla celková doba chodu snížena z 95 na 83 minut a stereofonní soundtrack byl odstraněn během anglického redubu. Názvy postav byly také méně „rusky znějící“: „Svyatogor“ byl změněn na „Invincor“ a „Vladimir“ na „Vanda“. Jméno „Ilya Muromets“ však zůstalo nezměněno.
  • Roger Corman Filmová skupina byla uvolněna Sadko v roce 1962 pod názvem Magic Voyage of Sinbad. Verze Filmgroup snížila celkovou dobu běhu z 89 na 79 minut, znovu ji dabovala do angličtiny a název postavy „Sadko“ byl nahrazen názvem „Sinbad“. Je pozoruhodné, že „Script Adapter“ pro tuto verzi filmu byl mladý Francis Ford Coppola. V těchto úvodních titulcích této verze je režie filmu připsána filmu „Alfred Posco“.
  • Americké mezinárodní obrázky vydala drasticky zkrácenou verzi Sampo v roce 1964 retitled Den, kdy Země zamrzla. Nejvíce pozměněný ze tří, Den, kdy Země zamrzla měl provozní dobu pouhých 67 minut, což je pokles o 24 minut z 91minutového běhu sovětského originálu. To bylo také re-daboval do angličtiny. Tento film, i když neměl změněna jména postav, měl i nadále své kredity silně „de-rusifikovaný“: Ptushko byl připsán jako „Gregg Sebelious“, Andris Oshin byl v tiskové knize uveden jako „Jon Powers“ (a byl popisován jako Finno - obsluha lyžařského vleku ve Švýcarsku) a Eve Kivi byla uvedena jako „Nina Anderson“ (napůl finská, napůl americká královna krásy, krasobruslařka a sběratelka známek).

Tajemné vědecké divadlo 3000

Díla Aleksandra Ptushka jsou nyní možná nejlépe známá rodilým mluvčím angličtiny pro jejich zařazení do televizního seriálu Tajemné vědecké divadlo 3000. Tři přepracované filmy z epického období fantasy Ptuška, Magic Voyage of Sinbad, Meč a drak, a Den, kdy Země zamrzla byly použity jako krmivo pro vtipné vtipy seriálu ve čtvrté, páté a šesté sezóně (epizody 422, 505 a 617).

Ačkoli to může být považováno za pochybné rozlišení pro film, který má být vysílán jako součást Tajemné vědecké divadlo 3000 série, stojí za zmínku, že verze Ptushkových filmů, které byly použity, byly silně reeditační a dabované verze vytvořené speciálně pro americké vydání, radikálně odlišné od Ptushkových originálů ve všech, kromě jejich vizuálních prvků.

Za zmínku stojí také to, že se mu dostalo také vzácné pochvaly od posádky; Kevin Murphy, jedna z hvězd programu, vyznal v několika rozhovorech lásku k „dechberoucímu“ vizuálnímu stylu a „ohromující fotografii a speciálním efektům“ těchto filmů.[7][8] Paul Chaplin, další autor seriálu, také vyjádřil obdiv.

Sadko a Ilya Muromets od té doby byly plně obnoveny a vydány na DVD v původních ruských verzích společností RusCiCo (s anglickými titulky).

Filmografie

Původní ruské tituly byly zaznamenány, kde to bylo možné. Zdrojové informace najdete na diskusní stránce.

Režijní hrané filmy

Práce na dalších hraných filmech

Krátké filmy

Viz také

Reference

  1. ^ Tim Lucas, DVD komentář pro Černá neděle (1960), Image Entertainment 2000
  2. ^ Upchurch, Alan (listopad / prosinec 1991). „Russkaya Fantastika: The Fairytale Landscapes of Aleksandr Ptushko - Part One“. Hlídací pes, str. 24-37.
  3. ^ Upchurch, Alan (leden / únor 1992). „Russkaya Fantastika: The Fairytale Landscapes of Aleksandr Ptushko - Part Two“. Hlídací pes, str. 32-46.
  4. ^ Ptushko Aleksandr Lukich (skutečné příjmení Ptushkin) z Velká ruská encyklopedie (v Rusku)
  5. ^ Nikolai Mayorov. Barva sovětské kinematografie z časopisu Film Expert's Notes № 98, 2011 (v ruštině)
  6. ^ Návrat filmu Ilya Muromets z roku 1956 od A. Ptushka na velká plátna talk-show na Ozvěna Moskvy 23. dubna 2001 (v ruštině)
  7. ^ Recenze MST3K
  8. ^ Popmatters

externí odkazy

  • Aleksandr Ptushko na IMDb
  • Stránka Ruscico Ptushko - zahrnuje malou biografii a odkazy na nákup DVD.
  • Web ruského filmového sympozia University of Pittsburgh 2002 - zahrnuje životopis střední délky a odkazy na eseje o Nový Gulliver, Kamenný květ, Sadko, a Viy.
  • Ostrovy. Aleksandr Ptushko dokumentární film Rusko-K, 2010 (v ruštině)
  • Ptushkův hrob
  • "Aleksandr Ptushko". Najděte hrob. Citováno 3. září 2010.