Al-Harith ibn Hisham - Al-Harith ibn Hisham

Al-Ḥārith ibn Hisham ibn al-Mughīra ibn ʿAbd Allāh (zemřel 634, 636 nebo 639) byl a společník Mohameda, šlechtic z Banu Makhzum a účastník Muslimské dobytí Sýrie až do své smrti.

Život

Al-Harith byl synem prominentního předislámského státu Kurajšovci Hisham ibn al-Mughira z Banu Makhzum klan dovnitř Mekka.[1] Al-Harithův bratr byl Abu Jahl, vůdce mekkánské opozice vůči islámský prorok Muhammad až do své smrti u Bitva o Badr v roce 624.[2] Al-Harith také bojoval proti muslimům u Badru a znovu u Bitva o Uhud u Medina v roce 627.[3] Al-Harith přijal islám během Mohameda dobytí Mekky v 629/30.[2] Poté bojoval v muslimské armádě proti arabským polyteistům u Battle of Hunayn v roce 630 a dostal podíl na válečné kořisti z tohoto zasnoubení.[3]

Al-Harith se účastnil Muslimské dobytí Sýrie,[2] postupně bojující v bitvách o Ajnadayn v Palestině a Fahl v Transjordánu, oba v roce 634. Bojoval pod svým bratrancem z otcovy strany Khalid ibn al-Walid na Bitva o Yarmouk v roce 636.[3] V roce 637 chalífa Umar dal al-Harithovi plat nižší než ostatní v armádě kvůli jeho relativně pozdní konverzi na islám. Nešťastný ze svého platu se trvale usadil v Sýrii se sedmdesáti členy své rodiny.[4] Účty v tradičních islámských zdrojích o datu a příčině jeho smrti se liší, přičemž řada zdrojů uvádí, že zahynul v bitvě u Ajnadaynu v roce 634 nebo u Yarmouku v roce 636, zatímco ostatní si mysleli, že zemřel v mor Amwase v roce 639.[2][3][5] V každém případě do druhého data všichni kromě dvou nebo čtyřech jeho sedmdesáti členů rodiny zemřeli v Sýrii, v bitvě nebo kvůli moru.[6]

Potomci

Jeden z mála přeživších synů al-Haritha, Abd al-Rahman, byl přiveden zpět do Mediny Umarem, jehož manželkou byla dcera al-Haritha Umm Hakim a odměněn přidělením půdy.[6] Zplodil vlivnou rodinu Machhzum v Medíně, měl třináct nebo čtrnáct synů a osmnáct dcer.[6] Rodina si vytvořila manželské vazby s dalšími rodinami Machhumů i s Umajjovci a Zubayrids,[6] oba Kurajšovci se ucházeli o kontrolu nad kalifátem během za prvé a Druhá muslimská občanská válka.

Reference

  1. ^ Hinds 1991, s. 137–138.
  2. ^ A b C d Blankinship 1993, str. 97, poznámka 529.
  3. ^ A b C d Friedmann 1992, str. 200, poznámka 751.
  4. ^ Hinds 1991, str. 138–139.
  5. ^ Hitti 1916, str. 175, 215.
  6. ^ A b C d Hinds 1991, str. 139.

Bibliografie

  • Blankinship, Khalid Yahya, vyd. (1993). History of al-Ṭabarī, Volume XI: The Challenge to the Empires. SUNY Series in Near Eastern Studies. Albany, New York: State University of New York Press. ISBN  978-0-7914-0851-3.
  • Friedmann, Yohanan, vyd. (1992). Dějiny al-arabarī, svazek XII: Bitva o al-Qādisīyyah a dobytí Sýrie a Palestiny. SUNY Series in Near Eastern Studies. Albany, New York: State University of New York Press. ISBN  978-0-7914-0733-2.
  • Hinds, M. (1991). "Makhzūm". v Bosworth, C. E.; van Donzel, E. & Pellat, Ch. (eds.). The Encyclopaedia of Islam, New Edition, Volume VI: Mahk – Mid. Leiden: E. J. Brill. str. 137–140. ISBN  978-90-04-08112-3.
  • Hitti, Philip Khuri (1916). Počátky islámského státu, překlad z arabštiny, doprovázené anotacemi, geografickými a historickými poznámkami Kitâb Fitûh Al-buldân Al-Imâm Abu-l Abbâs Ahmad Ibn-Jâbir Al-Balâdhuri, svazek 1. New York a Londýn: Columbia University & Longman, Green & Co.CS1 maint: ref = harv (odkaz)