Hrst dolarů - A Fistful of Dollars

Hrst dolarů
Fistful-of-Dollars-poster.jpg
Italský plakát k uvedení do kina
Režie:Sergio Leone
ProdukovanýArrigo Colombo
Giorgio Papi[1]
Na základěYojimbo
podle Akira Kurosawa
Ryūzō Kikushima
(oba uncredited)
V hlavních rolích
Hudba odEnnio Morricone
KinematografieMassimo Dallamano[1]
Upraveno uživatelemRoberto Cinquini[1]
Výroba
společnost
DistribuoványUnidis
Datum vydání
  • 12. září 1964 (1964-09-12) (Itálie)
  • 5. března 1965 (1965-03-05) (Západní Německo)
  • 27. září 1965 (1965-09-27) (Španělsko)
[1]
Provozní doba
99 minut[1]
Země
  • Itálie
  • Španělsko[1]
  • západní Německo[1]
Jazykitalština
Angličtina
Rozpočet$200,000–225,000[2]
Pokladna14 797 275 vstupných (Itálie)[3]
14,5 milionu USD (USA a Kanada)

Hrst dolarů (italština: Per un pugno di dollari, lit.  „Za hrst dolarů“[1] s názvem na obrazovce jako Hrst dolarů) je 1964 Špagety západní film režírovaný Sergio Leone a hrát Clint Eastwood ve své první hlavní roli po boku John Wells, Marianne Koch, W. Lukschy, S. Rupp, Jose Calvo, Antonio Prieto, a Joe Edger.[4] Film, an mezinárodní koprodukce mezi Itálií, západním Německem a Španělskem byl natočen s nízkým rozpočtem (údajně 200 000 $) a Eastwoodovi bylo za jeho roli vyplaceno 15 000 $.[5]

Vydáno v Itálie v roce 1964 a poté v Spojené státy v roce 1967 zahájila popularitu žánru Spaghetti Western. To bylo následováno Za pár dolarů více a Hodný zlý a ošklivý, také hrát Eastwooda. Souhrnně jsou filmy známé jako „Trilogie dolarů ", nebo "Muž bez jména Trilogie. “Všechny tři filmy byly později postupně vydány ve Spojených státech v roce 1967 a Eastwood se katapultoval do hvězdy.[6] Film byl identifikován jako neoficiální remake filmu Akira Kurosawa film Yojimbo (1961), který vyústil v úspěšný soudní spor od Toho, Yojimbo's produkční společnost. Ve Spojených státech United Artists reklamní kampaň označovala Eastwoodovu postavu ve všech třech filmech jako „Muž bez jména ".

Vzhledem k tomu, že ve Spojených státech dosud nebylo vydáno několik westernů Spaghetti, mnoho evropských herců a štábů přijalo americky znějící umělecká jména. Patřilo mezi ně samotného Leoneho („Bob Robertson“), Gian Maria Volonté („Johnny Wels“) a skladatel Ennio Morricone („Dan Savio“). Hrst dolarů byl zastřelen Španělsko, většinou blízko Hoyo de Manzanares[7] blízko k Madrid, ale také (stejně jako jeho dvě pokračování) v Poušť Tabernas a v Přírodní park Cabo de Gata-Níjar, a to jak v provincie Almería.

Spiknutí

Nejmenovaný cizinec[Č. 1] přijíždí do městečka San Miguel na Hranice mezi Mexikem a USA. Silvanito, městský hostinský, vypráví Cizinci o sporu mezi dvěma pašerák rodiny soupeřící o získání kontroly nad městem: bratři Rojové (Don Miguel, Esteban a Ramón) a rodina zahrnující šerifa města Johna Baxtera, jeho matriarchální manželku Consuelo a jejich syna Antonia. Cizinec (za účelem vydělávání peněz) se rozhodne hrát tyto rodiny proti sobě. Svoji rychlost a přesnost předvádí svou zbraní na obě strany tím, že s lehkostí zastřelil čtyři muže, kteří ho při vstupu do města uráželi.

Cizinec se chopil příležitosti, když viděl masakr Rojos odtržení od mexických vojáků, kteří doprovázeli zlatou truhlu (kterou plánovali vyměnit za zásilku nových pušek). Vezme dvě z mrtvých těl na nedaleký hřbitov a prodá informace každé ze dvou skupin s tím, že útok přežili dva mexičtí vojáci. Každá frakce závodí na hřbitov, Baxterové, aby přiměli údajné přeživší svědčit proti Rojosům a Rojosům, aby je umlčeli, a zapojili se do přestřelky, přičemž Ramón předstíral, že údajné přeživší zabije, a Esteban zajal Antonia Baxtera.

Cizinec pak řekne Marisol, aby šla do Ramónu, a Julio, aby vzal Jesúse domů. Dozvídá se od Silvanita, že Ramón měl "zarámovaný" Julio podváděl během karetní hry a vzal Marisol jako vězně žijícího s ním. Té noci, zatímco Rojové slaví, Cizinec vyjede ven a osvobodí Marisol, zastřelí stráže a rozbije dům, ve kterém je držena, což vytváří dojem útoku Baxterů. On dává běžící peníze k Marisol a naléhala na ni a její rodinu, aby opustili město.

Když Rojové objevili, že Cizinec osvobodil Marisol, zajali ho a mučili; přesto jim uniká. V přesvědčení, že je chráněn Baxtery, Rojové zapálili domov Baxterů a masakrovali je, když uprchli z hořící budovy. Ramón zabije Johna a Antonia Baxtera poté, co předstírá, že je ušetřil. Objeví se Consuelo, manželka Johna Baxtera, a proklíná Rojos za zabití těchto neozbrojených členů rodiny; je zastřelena Estebanem.

S pomocí Piripera, místního výrobce rakví, Stranger unikne z města a skrývá se v rakvi. Zotavuje se v nedalekém dole, ale když mu Piripero řekne, že Silvanito byl zajat, Cizinec se vrací do města, aby se postavil Rojosům. S ocelovým hrudním štítem skrytým pod jeho pončo, posmívá se Ramónovi, že „míří na srdce“, když se Ramonovy střely odrazí, a Ramón vyčerpá Winchester puška.

Cizinec vystřelí tuto zbraň z Ramónovy ruky a zabije Dona Miguela, Rubia a další Rojo muže stojící poblíž. Poté použije poslední kulku ve své zbrani, aby vysvobodil Silvanita, přivázaného na sloupku. Poté, co vyzve Ramóna, aby znovu nabil pušku, rychleji, než dokáže nabít svůj vlastní revolver, Stranger Ramona zastřelí a zabije. Esteban Rojo míří na cizí záda z nedaleké budovy, ale Silvanito je zastřelen. Cizinec se loučí a v posledním záběru filmu odjíždí z města.

Obsazení

Mezi další členy obsazení patří Raf Baldassarre jako Juan De Dios, Nino del Arco jako Ježíš, Enrique Santiago jako Fausto, Umberto Spadaro jako Miguel, Fernando Sánchez Polack jako Vicente a José Riesgo jako mexický jezdecký kapitán. Mezi členy gangu Baxter patří Luis Barboo, Frank Braña, Antonio Molino Rojo, Lorenzo Robledo, a William R. Thompkins. Mezi členy gangu Rojo patří José Canalejas, Álvaro de Luna, Nazzareno Natale, a Antonio Pica.

Rozvoj

Hrst dolarů původně byl volán Il Magnifico Straniero (The Magnificent Stranger) před změnou názvu na Hrst dolarů.[8] Film byl původně zamýšlel Leone znovu objevit západní žánr v Itálii. Podle jeho názoru Americké westerny od poloviny do konce 50. let stagnoval, byl příliš kázavý a neuvěřitelný. Navzdory tomu, že dokonce Hollywood začal omezovat výrobu takových filmů, Leone věděl, že v Evropě stále existuje významný trh pro western. Poznamenal, že italští diváci se zasmáli burzovním konvencím jak amerických westernů, tak pastišské práci italských režisérů pracujících za pseudonymy. Jeho přístupem bylo převzít gramatiku italského filmu a převést ji do západního prostředí.[Citace je zapotřebí ]

Výroba a vývoj Hrst dolarů z anekdot popsal italský filmový historik Roberto Curti jako protichůdné a obtížně dešifrovatelné.[9] Po vydání Akira Kurosawa je Yojimbo v roce 1963 v Itálii, Sergio Corbucci prohlásil, že řekl Leone, aby natočil film poté, co si film prohlédl s přáteli a navrhl mu to Enzo Barboni.[9] Tonino Valerii alternativně uvedl, že Barboni a Stelvio Massi potkali Leone před divadlem v Římě, kde je viděli Yojimbo, což Leone naznačuje, že by z něj byl dobrý western.[9] Herec a přítel Leone Mimmo Palmara vyprávěl podobný příběh jako Valerii s tím, že o něm vyprávěl Barboni Yojimbo a uviděl to druhý den s Leone a jeho ženou Carlou.[9][10] Po svém screeningu diskutovali o tom, jak by to bylo možné aplikovat na západní prostředí.[10]

Adriano Bolzoni v roce 1978 prohlásil, že má myšlenku výroby Yojimbo do westernového a přivedl nápad na Franco Palaggi, který poslal Bolzoniho sledovat film a dělat si k němu poznámky Duccio Tessari.[10] Bolzoni poté řekl, že on i Tessari napsali první verzi, která se poté přesunula k Leoneovi s tím, že většinu scénáře napsal Tessari.[10]

Fernando di Leo také prohlásil autorství ke skriptu s tím, že oba Hrst dolarů a Za pár dolarů více byly napsány jím a Tessari a ne Luciano Vincenzoni.[10] Di Leo tvrdil, že poté, co měl Leone nápad na film, napsal scénář Tessari a on mu pomohl.[10] Di Leo zopakoval tento příběh v pozdějším rozhovoru s tím, že byl na prvních setkáních mezi Tessari a Leone a diskutoval o tom, jaký druh filmu natočit Yojimbo.[10] Di Leo poznamenal, že Leone se nelíbil první návrh scénáře, který vedl k tomu, že jej drasticky přepsal s Tessari.[10] Produkční dokumenty pro filmové úvěry španělských a německých autorů, ale ty byly přidány, aby během tohoto období zahrnovaly standardy koprodukce ve filmu, aby získaly více financování od španělských a západoněmeckých společností.[10] Sám Leone by naznačoval, že sám napsal celý scénář na základě Tessariho léčby.[10]

Eastwood nebyl prvním hercem, který byl osloven, aby hrál hlavní postavu. Sergio Leone původně zamýšlel Henry Fonda hrát „Muž bez jména“.[11] Produkční společnost si však nemohla dovolit zaměstnat významnou hollywoodskou hvězdu. Dále Leone nabídl Charles Bronson část. Také on odmítl s tím, že scénář je špatný. Fonda i Bronson později hráli v Leone's Bylo nebylo na západě (1968). Ostatní herci, kteří tuto roli odmítli, byli Henry Silva, Rory Calhoun, Tony Russel,[12] Steve Reeves, Ty Hardin, a James Coburn.[13][14][15][16] Leone pak obrátil svou pozornost k Richard Harrison, americký krajanský herec, který nedávno hrál v úplně prvním italském westernu, Duello nel Texas. Harrison však nebyl ohromen svými zkušenostmi s předchozím filmem a odmítl. Producenti později představili seznam dostupných, méně známých amerických herců a požádali Harrisona o radu. Harrison navrhl Eastwooda, o kterém věděl, že dokáže přesvědčivě hrát na kovboje.[17] Harrison později uvedl: „Možná můj největší přínos pro kinematografii nebyl přínos Hrst dolarů a doporučil Clintovi část. “[18] Eastwood později hovořil o přechodu z televizního westernu do Hrst dolarů: "V Rawhide, Hraní klasického bílého klobouku mě strašně unavilo ... hrdinu, který líbá staré dámy a psy a byl ke všem laskavý. Rozhodl jsem se, že je čas být anti hrdina."[19]

Hrst dolarů byla italská / německá / španělská koprodukce, takže při natáčení byla značná jazyková bariéra. Leone nemluvil anglicky,[20] a Eastwood komunikoval s italským hercem a štábem většinou prostřednictvím herce a kaskadéra Benito Stefanelli, který také působil jako uncredited tlumočník pro produkci a později by se objevil v dalších Leoneových obrazech. Podobně jako u jiných italských filmů natočených v té době byly všechny záběry natočeny v tichosti a dialogy a zvukové efekty byly v postprodukci dabovány.[21] Pro italskou verzi filmu, Eastwood byl nazván divadelní a filmový herec Enrico Maria Salerno, jehož "zlověstné" ztvárnění Muž bez jména Hlas kontrastoval s Eastwoodovou chválou a temně vtipnou interpretací.[22]

Vizuální styl

Hrst dolarů se stal prvním filmem, který vystavoval Leoneův skvěle osobitý styl vizuálního směru. To bylo ovlivněno oběma John Ford Filmová terénní úprava a japonská metoda řízení zdokonalena Akira Kurosawa. Leone chtěl pro svůj western operní nádech, a tak existuje mnoho příkladů extrémních detailů na tvářích různých postav, které fungují jako árie v tradiční opeře. Rytmus, emoce a komunikace ve scénách lze přičíst Leoneovu pečlivému rámování jeho detailů.[23] To se zcela liší od Hollywood Používání makrosnímků, které je používaly jako reakční záběry, obvykle na řadu dialogů, které byly právě promluveny. Leoneovy detailní záběry jsou více podobné portrétům, často osvětleným renesance -typ světelných efektů a někteří je považují za samostatné kousky designu.[24]

Eastwood byl nástrojem při vytváření výrazného vizuálního stylu Muž s No Name. Koupil černé džíny ze sportovního obchodu Hollywood Boulevard, klobouk pocházel z Santa Monica šatníková firma a doutníky s ochrannou známkou od a Beverly Hills obchod.[25] Přinesl také rekvizity z Rawhide včetně Colta s rukojetí Cobrou, opasku a ostruh.[26] Pončo bylo získáno ve Španělsku.[27] Byl to Leone a návrhář kostýmů Carlo Simi který se rozhodl pro španělské pončo pro muže bez jména.[26] Na výročí DVD pro Hodný zlý a ošklivý, říkalo se, že i když je Eastwood sám nekuřák, měl pocit, že špatná chuť doutníku v jeho ústech ho postavila do správné mysli pro jeho postavu. Leone se údajně rychle ujal Eastwoodova osobitého stylu a poznamenal, že „Více než herec jsem potřeboval masku a Eastwood měl v té době pouze dva výrazy: s kloboukem a bez klobouku.“[28]

Návrh názvu

Iginio Lardani vytvořil design názvu filmu.[29]

Soundtrack

Hudbu k filmu napsal Ennio Morricone, připočítán jako Dan Savio.

Leone požádal Morriconeho, aby napsal téma, které by bylo podobné Dimitri Tiomkin je El Degüello (použito v Rio Bravo 1959). Ačkoli jsou si tato dvě témata podobná, uvádí Morricone, že použil a ukolébavka on skládal předtím a vyvinul téma od toho. Dodává, že to, co dělá tato dvě témata podobnými, je provedení, nikoli aranžmá.[30]

V roce 1962 krajanský americký folkový zpěvák Peter Tevis zaznamenal verzi Woody Guthrie „“Pastviny hojnosti „to zařídil Morricone. Během konference s Morriconem o hudbě ve filmu byla nahrávka Tevisova Pastviny hojnosti bylo hráno. Sergio Leone řekl: „To je ono“[31] s Tevis prohlašovat melodii a hudební aranžmá byly zkopírovány pro hudbu k úvodním titulům „Titoli“.

„Část hudby byla napsána před filmem, což je neobvyklé. Leoneovy filmy byly vytvořeny takhle, protože chtěl, aby hudba byla její důležitou součástí, a často si scény ponechával déle jen proto, že hudbu nechtěl. až do konce. Proto jsou filmy tak pomalé - kvůli hudbě. “[32]

Ačkoli to není použito v dokončeném filmu, Peter Tevis zaznamenal texty k hlavnímu tématu Morriconeho k filmu. Jako filmový tie-in k americkému vydání, United Artists Records vydala jinou sadu textů na Morriconeho téma s názvem Neklidný podle Malý Anthony a imperiální.

Skladby (verze 2006 GDM)[33]

  1. Titoli 2:58
  2. Kvazi morto 1:40
  3. Musica sospesa 1:02
  4. Hranatý tanec 1:36
  5. Ramon 1:05
  6. Consuelo Baxter 1:18
  7. Doppi giochi 1:41
  8. Per un pugno di dollari (1) 1:26
  9. Scambio di prigionieri 0:55
  10. Cavalcata 3:29
  11. L'inseguimento 2:25
  12. Tortura 9:31
  13. Alla ricerca dell'evaso 1:22
  14. Senza pietà 2:08
  15. La reazione 2:36
  16. Per un pugno di dollari (2) 1:49
  17. Per un pugno di dollari (finále) 1:09

Uvolnění a příjem

Pokladna

Propagace Hrst dolarů bylo obtížné, protože žádný hlavní distributor nechtěl riskovat na faux-westernu a neznámém režisérovi. Film skončil v Itálii 12. září 1964,[1] což byl obvykle nejhorší měsíc prodeje.

Navzdory počátečním negativním recenzím od italských kritiků se jeho popularita na místní úrovni rozšířila po divadelním vydání, vydělal v Itálii 4 miliony dolarů, asi tři miliardy lire, více než jakýkoli jiný italský film do té doby,[34] z přijetí 14 797 275 prodejů vstupenek.[3] Ve filmu se prodalo 4 383 331 lístků ve Francii a 3 281 990 lístků ve Španělsku,[35] v Evropě se prodalo celkem 22 462 596 lístků.

Uvolnění filmu bylo ve Spojených státech odloženo, protože distributoři se obávali, že bude žalován Kurosawou. Výsledkem bylo, že v amerických kinech byl uveden až v lednu 1967.[36] Film vydělal 4,5 milionu $ za rok.[34] V roce 1969 byl znovu vydán a vydělal 1,2 milionu dolarů divadelní nájemné.[37] To nakonec vydělal 14,5 milionu $ ve Spojených státech a Kanadě.[38] To přidává až 18,5 milionu $ vydělal v Itálii a Severní Americe.

Kritická odpověď

Film byl zpočátku vyhýbán italskými kritiky, kteří mu dali extrémně negativní recenze. Někteří američtí kritici se cítili odlišně od svých italských protějšků, s Odrůda chválit jej jako „s energií Jamese Bondiana a přístupem„ jazyk do tváře “, který jistě zaujme sofistikované i průměrné patrony kin“.[36]

Po americkém vydání filmu v roce 1967 nebyli Philip French ani Bosley Crowther nijak dojatí samotným filmem. Kritik Philip French z Pozorovatel stanovený:

„Vypočítaný sadismus filmu by byl urážlivý, nebýt neutralizujícího smíchu vyvolaného absurdností celého cvičení. Pokud by člověk neznal skutečný původ filmu, hádal by, že se jednalo o soukromý film natočený skupina bohatých evropských západních fanoušků na ranči ... Hrst dolarů vypadá hrozně, má plochý mrtvý soundtrack a je zcela bez lidského cítění. “[39]

Bosley Crowther z The New York Times nezacházel s filmem jako s pastiškou, ale s táborovou parodií s tím, že v tomto „mimořádně syntetickém, ale nesmírně morbidním, násilném filmu“ lze najít téměř každé západní klišé. Dále sponzoroval Eastwoodův výkon a prohlásil: „Je to prostě další výmysl osobnosti, napůl kovboje a napůl gangstera, který prochází rituálními postoji a cvičeními každého z nich ... Je to morbidní, zábavný a campy podvod“.[40]

Když byl film propuštěn v televizní síti ABC dne 23. února 1975,[41] do filmu byl přidán čtyři a půl minutový prolog, aby se kontextualizoval charakter a ospravedlnilo násilí. Scénář a režie Monte Hellman, představoval neidentifikovaného úředníka (Harry Dean Stanton ) nabízející Mužovi bez jména šanci na odpuštění výměnou za vyčištění nepořádku v San Miguel. Spolu s výkonem Stantona jsou na scénu vloženy detailní snímky Eastwoodovy tváře z archivních záběrů.[42][43] Tento prolog otevřel televizní prezentace na několik let, než zmizel; znovu se objevilo na DVD Special Edition a novějším Blu-ray, spolu s rozhovorem s Monte Hellman o jeho výrobě.[44][45]

Zpětné přijetí Hrst dolarů byl mnohem pozitivnější a konstatoval jej jako velmi vlivný film, pokud jde o omlazení západního žánru. Howard Hughes, ve své knize z roku 2012 Once Upon a Time in the Italian West, což se odráží v prohlášení: „Američtí a britští kritici se do značné míry rozhodli ignorovat vydání Fistful, jen málokdo rozpoznal jeho satirický humor nebo průkopnický styl a raději vyhodil chabé produkční hodnoty ...“.[46]

Hrst dolarů dosáhl 98% schválení ze 48 kritických recenzí Shnilá rajčata s průměrným hodnocením 8,2 / 10. Kritická shoda webu zní: „S Akirou Kurosawou Yojimbo jako jeho šablona, ​​Sergio Leone Hrst dolarů pomohl definovat novou éru Západu a uvedl jeho nejznámější hvězdu, Clint Eastwood. “Také se umístila na 8. místě v žebříčku„ Top 100 westernů “.[47]

The 67. filmový festival v Cannes, které se konalo v roce 2014, oslavilo „50. výročí narození Spaghetti Western ... představením Hrst dolarů".[48] Quentin Tarantino, před pořádáním akce, v tiskové zprávě popsal film jako „největší úspěch v historii filmu“.[48]

Právní spor

Film byl ve skutečnosti neoficiálním a nelicencovaným remakem filmu Akiry Kurosawy z roku 1961 Yojimbo (viz Kurosawa a Ryūzō Kikushima), zvedání tradičních témat a tropů postav obvykle typických v Jidaigeki film. Kurosawa trval na tom, že Leone natočil „skvělý film, ale byl můj film."[49] Leone ignoroval výsledný soudní spor, ale nakonec se urovnal mimosoudně, údajně pro 15% celosvětových příjmů Hrst dolarů a přes 100 000 $.[50][51]

Britský kritik, pane Christopher Frayling identifikuje tři hlavní zdroje pro Hrst dolarů: „Částečně odvozeno od Kurosawova samurajského filmu Yojimbo, částečně z Dashiell Hammett román Červená sklizeň (1929), ale především ze Carlo Goldoni hra z osmnáctého století Sluha dvou pánů."[52] Leone na svou obranu uvedl tyto alternativní zdroje. Tvrdí, tematický dluh, pro oba Hrst a Yojimbo, Carlu Goldonimu Sluha dvou pánů—Základní premisa protagonisty hrát dva tábory proti sobě. Leone tvrdil, že to má kořeny v vzniku Hrst/Yojimbo v evropské a zejména italské kultuře. The Sluha dvou pánů děj lze také vidět v Hammettově detektivním románu Červená sklizeň. The Kontinentální op hrdinou románu je významně a muž bez jména. Sám Leone tomu věřil Červená sklizeň ovlivnil Yojimbo: „Kurosawa Yojimbo byl inspirován americkým románem serie-noire, takže jsem si příběh vracel zpět domů. “[53]

Leone ve filmu také odkazoval na řadu amerických westernů Shane[54] (1953) a Moje drahá Clementine (1946), který se liší od Yojimbo.

Digitální restaurování

V roce 2014 film byl digitálně obnoveno podle Cineteca di Bologna a Unidis Jolly Film Modrý paprsek debut a 50. výročí. Digitální obnova snímek po snímku Prasad Corporation odstraněny nečistoty, slzy, škrábance a jiné vady.[55][56] Režisérský kredit pro Leone, který před lety nahradil kartu „Boba Robertsona“, byl zachován, ale jinak zůstanou původní kredity (s pseudonymy, včetně „Dan Savio“ pro Morricona) stejné.

Poznámky

  1. ^ A b C d E F G h i j Curti, Roberto (2016). Tonino Valerii: Films. McFarland. p. 192. ISBN  978-1476626185.
  2. ^ Zdroje, které odkazují na rozpočet Hrst dolarů zahrnout:
  3. ^ A b „La classificate dei film più visti di semper al cinema in Italia“. filmplayer.it. 25. ledna 2016. Archivováno z původního dne 25. května 2019. Citováno 4. října 2019.
  4. ^ Odrůda filmová recenze; 18. listopadu 1964, strana 22.
  5. ^ „Ennio Morricone“ od Jerryho McCulleyho, esej na CD z roku 1995 „The Ennio Morricone Anthology“, Rhino DRC2-1237
  6. ^ McGilligan, Patrick (2015). Clint: Život a legenda (aktualizováno a revidováno). New York: NEBO Knihy. ISBN  978-1-939293-96-1.
  7. ^ Caldito, Angel (3. září 2008). „Los primeros decorados del Oeste en España, en Hoyo de Manzanares“ (ve španělštině). Historias Matritenses. Archivováno z původního dne 8. ledna 2014. Citováno 7. ledna 2014.
  8. ^ Ciardiello, Joe (28. června 2014). „Hrst filmové historie“. Los Angeles Times.
  9. ^ A b C d Curti, Roberto (2016). Tonino Valerii: Films. McFarland. p. 25. ISBN  978-1476626185.
  10. ^ A b C d E F G h i j Curti, Roberto (2016). Tonino Valerii: Films. McFarland. p. 26. ISBN  978-1476626185.
  11. ^ Frayling 2006, s. 141.
  12. ^ Barnum, Michael The Wild Wild Interview: Tony Russel Our Man On Gamma 1 Hlídací pes č. 128, prosinec / únor 2007
  13. ^ Hughes, str.3
  14. ^ „Steve Reeves Interview Pt 2“. drkrm. Archivováno z původního dne 21. února 2015. Citováno 7. ledna 2014.
  15. ^ Carrerowbonanza, Jack (11. června 2004). „Prožijte ve filmu vzrušující dny Starého Západu“. Tahoe Daily Tribune. Archivovány od originál dne 7. ledna 2014. Citováno 7. ledna 2014.
  16. ^ Williams, Tony (říjen 2003). „Hrst dolarů“. Smysly kina. Archivováno z původního dne 7. ledna 2014. Citováno 7. ledna 2014.
  17. ^ „Richard Harrison sur Nanarland TV“ (francouzsky). Nanarland TV. 18. září 2012. Archivováno z původního dne 7. ledna 2014. Citováno 7. ledna 2014.
  18. ^ "Entretien avec Richard Harrison (anglická verze)". Nanarland. Archivováno z původního dne 31. října 2020. Citováno 2. listopadu 2020.
  19. ^ Hughes, str.4
  20. ^ „Více než hrst rozhovoru: Christopher Frayling o Sergio Leone“. Hrst Leone. Archivováno z původního dne 10. února 2009. Citováno 20. února 2015.
  21. ^ Munn, str. 48
  22. ^ Christopher Frayling „Za pár dolarů Další zvukový komentář. Vyvolány 25 January je 2016.
  23. ^ Frayling 2006. str. 100
  24. ^ Sir Christopher Frayling, Hrst zvukových komentářů dolarů (Blu-ray verze). Citováno dne 15. září 2014.
  25. ^ Munn, str. 46
  26. ^ A b Hughes, str.5
  27. ^ Munn, str. 47
  28. ^ Mininni, Francesco. „Intervista: Sergio Leone“. Kino Del Silenzio (v italštině). Archivováno z původního dne 6. listopadu 2013. Citováno 7. ledna 2014.
  29. ^ „Hrstka titulů sekvence Hrst dolarů“. Sledujte tituly. Ponorkový kanál. Archivováno z původního dne 7. ledna 2014. Citováno 7. ledna 2014.
  30. ^ Viva Leone!. BBC (Dokumentární). 1989.
  31. ^ Cumbow, Robert C. Filmy Sergia Leoneho Scarecrow Press, 15. února 2008
  32. ^ „Otázky a odpovědi - Ennio Morricone“. Pozorovatel. Guardian News and Media. 18. března 2007. Archivováno z původního dne 6. listopadu 2018. Citováno 13. dubna 2018.
  33. ^ „GDM Music S.r.l.“ www.gdmmusic.com. Archivováno z původního dne 20. února 2015. Citováno 20. února 2015.
  34. ^ A b Hughes, str.7
  35. ^ „Per un pugno di dollari (Hrst dolarů) (1964)“. Pokladna JP (francouzsky). Citováno 21. července 2020.
  36. ^ A b McGillagan (1999), s. 144
  37. ^ „Big Rental Films of 1969“. Odrůda. 7. ledna 1970.
  38. ^ „Hrst dolarů (1967)“. Pokladna Mojo. IMDb. Archivováno z původního dne 11. května 2013. Citováno 30. dubna 2013.
  39. ^ Francouzsky, Philip (11. června 1967). „Pod západním převlekem“. Pozorovatel. Guardian News and Media. Archivováno z původního dne 14. října 2017. Citováno 7. ledna 2014.
  40. ^ Crowther, Bosley (2. února 1967). „Screen: Otevírá se„ Hrst dolarů “; Západní filmová klišé použitá ve filmu Kovbojská hvězda z televize uváděná jako zabiják“. The New York Times. Společnost New York Times. Archivováno z původního dne 26. června 2012. Citováno 19. ledna 2009.
  41. ^ Merrick, Amy (24. srpna 2014). „Hrst reklamy dolaru“. Televizní průvodce. Blogspot. Archivováno z původního dne 18. dubna 2018. Citováno 13. dubna 2018.
  42. ^ Stevens, Brad (2003). Monte Hellman: Jeho život a filmy. McFarland. p. 200.
  43. ^ Chasman (5. července 1998). "Hrst dolarů prologu". Hrst Leone. Archivováno z původního dne 14. října 2013. Citováno 3. června 2012.
  44. ^ Sutton, Mike (10. dubna 2005). „Hrst dolarů (speciální vydání)“. Digitální oprava. Jedovatá opice. Archivovány od originál dne 14. června 2013. Citováno 3. června 2012.
  45. ^ Rich, Jamie S. (29. srpna 2011). „Hrst dolarů (Blu-ray)“. DVD Talk. Archivováno z původního dne 3. prosince 2012. Citováno 3. června 2012.
  46. ^ Hughes, Howard (2006). Once Upon A Time in the Italian West: The Filmgoers 'Guide to Spaghetti Westerns. I.B. Tauris & Co. p. 7. ISBN  978-0-85773-045-9.
  47. ^ „Hrst dolarů (Per un Pugno di Dollari) (1964)“. Shnilá rajčata. Fandango Media. Archivováno z původního dne 23. února 2015. Citováno 20. února 2015.
  48. ^ A b Chilton, Martin. „Hrst dolarů bude uveden na filmovém festivalu v Cannes“. The Daily Telegraph. Telegraph Media Group. Archivovány od originál dne 20. února 2015. Citováno 20. února 2015.
  49. ^ Galbraith IV, Stuart (2001). Císař a vlk. New York: Faber a Faber. Archivovány od originál dne 28. září 2007. Citováno 29. února 2008.
  50. ^ Gelten, Simon. „FISTFUL - Celý příběh, část 2 - Spaghetti Western Database“. Spaghetti Western Database. Archivováno z původního dne 3. května 2012. Citováno 3. června 2012.
  51. ^ „Hrst dolarů a Yojimbo“. Časopis Side B. 14. dubna 2011. Archivovány od originál dne 3. února 2013. Citováno 3. června 2012.
  52. ^ BFI Companion to the Western, 1988.
  53. ^ Frayling 2006, s. 151.
  54. ^ Fridlund, Bert (2005). "Klasický americký western a špagety western: Srovnání Shane a hrst dolarů". Výroční CD-ROM 2003 Film & History. Cleveland: Film & History.
  55. ^ „Služby: Obnova digitálního filmu“. Skupina Prasad. Archivováno z původního dne 21. dubna 2018. Citováno 13. dubna 2018.
  56. ^ Kemp, Stuart (13. května 2014). „Cannes: Quentin Tarantino bude hostit promítání filmu„ Hrst dolarů “'". The Hollywood Reporter. Archivováno z původního dne 17. prosince 2014. Citováno 16. září 2014.

Textové poznámky

  1. ^ Postava, zejména propagovaná jako „ Muž bez jména “, je v titulcích uveden jako„ Joe “a v několika případech jej nazývá postava Piripero; to však nemusí být jeho skutečné jméno.

Reference

  • Hughes, Howard (2009). Zamiřte na srdce. Londýn: I.B. Tauris. ISBN  978-1-84511-902-7.
  • Munn, Michael (1992). Clint Eastwood: hollywoodská samotářka. London: Robson Books. ISBN  0-86051-790-X.
  • Frayling, Christopher (2006). Westernové špagety: kovbojové a Evropané od Karla Maye po Sergia Leoneho (Přepracované brožované vydání). Londýn: I. B. Tauris & Co. ISBN  978-1845112073.
  • Giusti, Marco (2007). Dizionario del western all'italiana (1. vyd. Oscar varia. Ed.). Milano: Oscar Mondadori. ISBN  978-88-04-57277-0.

externí odkazy