Đại Việt sử ký - Đại Việt sử ký

Đại Việt sử ký
大 越史記
AutorLê Văn Hưu
Originální název大 越史記
ZeměĐại Việt
JazykKlasická čínština
PředmětDějiny Vietnamu
ŽánrHistoriografie
VydavatelDynastie Trần
Datum publikace
1272
NásledovánĐại Việt sử ký toàn thư  

The Đại Việt sử ký (Vietnamština:[ɗâːjˀ vìət ʂɨ᷉ kǐ], Hán tự: 大 越 史記, Annals of Đại Việt) je oficiální historický text Dynastie Trần, který sestavil královský historik Lê Văn Hưu a byla dokončena v roce 1272. Považována za první komplexní zprávu o historie Vietnamu, 30dílná kniha pokrývala období od Triệu Đà, první král Triệu dynastie, do Lý Chiêu Hoàng který byl vládcem císařovny a posledním vládcem Lý dynastie. Ačkoli to bylo ztraceno během Čtvrtá čínská nadvláda ve Vietnamu obsah Đại Việt sử ký, včetně komentářů Lê Văn Hưu o různých událostech v historii Vietnamu, používali jiní vietnamští historici jako základ pro svá díla, zejména Đại Việt sử ký toàn thư podle Ngô Sĩ Liên.

Historie kompilace

Lê Văn Hưu byl renomovaným učencem a úředníkem královského dvora Dynastie Trần za vlády Trần Thái Tông a Trần Thánh Tông který ho povýšil do pozice Hàn Lâm viện học sĩ (是 翰林 學士, Člen Hanlin Academy ) a Quốc sử viện giám tu (vedoucí královského úřadu pro historické záznamy).[1][2] Byl to císař Thái Tông, kdo pověřil Lê Văn Hưu, aby sestavil oficiální historický text dynastie Tr namednů s názvem Đại Việt sử ký.[3] 30-dílný (quyển) text byl dokončen a nabídnut císaři Trần Thánh Tôngovi v lednu 1272 a byl Thánh Tông chválen za jeho kvalitu.[1][4][5] Lê Tắc v jeho An Nam chí lược navrhl, že Đại Việt sử ký byl sestaven Lê Văn Hưu při revizi knihy Việt chí (越志, Záznamy o Việt), který napsal Trần Phổ na příkaz Trần Thái Tônga.[6][7]

Během Čtvrtá čínská nadvláda, mnoho cenných knih o Đại Việt byly odvezeny Dynastie Ming včetně Đại Việt sử ký, proto byla kniha následně ztracena.[6][8][9][10] Obsah Đại Việt sử ký a komentáře Lê Văn Hưu o různých historických událostech byly shromážděny historikem Phan Phu Tiên, který je použil k napsání prvních oficiálních letopisů Dynastie Lê na rozkaz císaře Lê Nhân Tông v roce 1455.[11] Nové Đại Việt sử ký Phan Phu Tiên doplnilo období od roku 1223 korunovací Trần Thái Tông do roku 1427 a ústupem Dynastie Ming po vítězství Lê Lợi. Desetidílné dílo Phan Phu Tien mělo jiné názvy, např Đại Việt sử ký tục biên (大 越 史記 續編 序, Doplňkové vydání Annals of Đại Việt) nebo Quốc sử biên lục.[11] Poté historik Ngô Sĩ Liên na základě děl Lê Văn Hưu a Phan Phu Tiêna k napsání jeho základní knihy The Đại Việt sử ký toàn thư který byl sestaven v 6 svazcích a dokončen v roce 1479.[11]

Việt sử lược (Stručná historie Việt), přežívající kniha Vietnamu během okupace dynastie Ming je také považována za zhuštěnou verzi Đại Việt sử ký.[6]

Obsah

Viz také: Đại Việt sử ký toàn thư

Od původní verze Đại Việt sử ký Byl pohroužen do prací Phan Phu Tien a Ngô Sĩ Liên, je obtížné rozlišit, kterou část napsal Lê Văn Hưu a kterou z nich sestavili ostatní. Vědí jen, že Lê Văn Hưu si vybral základ království Nam Việt (南越) v roce 207 př. n. l Triệu Đà jako výchozí bod pro historii Vietnamu a dokončil svou práci za vlády Lý Chiêu Hoànga od roku 1224 do roku 1225.[11][12] Jediný původní obsah Đại Việt sử ký které ještě zůstaly v jiných knihách, byly 30 komentáře Lê Văn Hưu k různým událostem v historii Vietnamu:[13]

ČasudálostDobaPoznámka
137 před naším letopočtemSmrt Triệu VũuongPrvní čínská nadvláda[14]
111 př. N.l.Zhroucení Triệu dynastiePrvní čínská nadvláda[15]
42Vzpoura Trưng Sisters proti Dynastie HanDruhá čínská nadvláda[16]
186Konec nadvlády nad Dynastie HanDruhá čínská nadvláda[17]
210Konec rozhodnutí z Shi XieDruhá čínská nadvláda[18]
432Invaze do Vietnamu královstvím Lâm ẤpDruhá čínská nadvláda[19]
548Smrt Lý Nam ĐếRaná dynastie Lý[20]
866Konstrukce Đại La podle Cao BiềnTřetí čínská nadvláda[21]
944Smrt Ngô QuyềnDynastie Ngô[22]
950Obnova trůnu od Duong Tam Kha podle Ngô Xương VănDynastie Ngô[23]
965Smrt Ngô Xương VănaDynastie Ngô[24]
968Nastolení Đinh Tiên HoàngDynastie Đinh[25]
970Korunovace 5 císařoven Đinh Tiên HoàngaDynastie Đinh[25]
981Nastolení Lê Đại HànhRaná dynastie Le[26]
1005Smrt Lê Đại HànhRaná dynastie Le[27]
1005Uzurpování trůnu od Lê Long Việt jeho bratrem Lê Long ĐĩnhRaná dynastie Le[28]
1009Korunovace Lý Thái TổLý dynastie[29]
1010Změna kapitálu z Hoa Lư na Thang Long autor: Lý Thái TổLý dynastie[30]
1028Dědictví Lý Thái TôngLý dynastie[31]
1028Pohřeb Lý Thái TổLý dynastie[32]
1034Reforma povolávacího řádu na královském dvoře České republiky Lý dynastie autor: Lý Thái TôngLý dynastie[33]
1039Změna císařského titulu Lý Thái TôngaLý dynastie[34]
1043Povstání Nùng Trí CaoLý dynastie[35]
1128Smrt Lý Nhân TôngLý dynastie[36]
1128Vítězství Lý Nhân Tông proti království Chân LạpLý dynastie[37]
1129Korunovace Sùng Hiền Hầu jako císař ve výslužbě (Thái thượng hoàng) na objednávku Lý Thần TôngLý dynastie[38]
1129Jmenování Lý Tử Khắca na pozici vojenského velitele (Khu mật sứ)Lý dynastie[39]
1130Uložení Lý Thần Tônga na výběr císařských konkubínLý dynastie[40]
1150Vzestup Đỗ Anh Vũ u královského dvora Lý dynastieLý dynastie[41]
1154Manželství mezi Lý Anh Tông a dcera krále ChampaLý dynastie[42]

Historické perspektivy

Ony [ Trưng Sisters ] prohlásili se za královny stejně snadno, jako když předali své ruce, což ukazuje, že naše země Viet dokázala založit královskou tradici. Jaká škoda, že po tisíc let poté muži naší země sklonili hlavy, založili ruce a sloužili severanům; jak hanebné je to ve srovnání se dvěma sestrami Trưng, ​​které byly ženami. Ah, stačí, aby člověk chtěl zemřít.

Lê Văn Hưu, Đại Việt sử ký, citovaný v Ngô Sĩ Liên, Đại Việt sử ký toàn thư, "Era of Trưng Nữ vương"[16][43]

Považován za první komplexní historický záznam o historii Vietnamu,[2][3][44] Đại Việt sử ký byl sestaven Lê Văn Hưu v následujícím formátu Sima Guang je Zizhi Tongjian (资治通鉴, Komplexní zrcadlo pomoci ve vládě).[45] Během období kompilace měl Lê Văn Hưu šanci být svědkem jedné z hlavních událostí dynastie Trần, kterou byla válka odporu Đại Việta proti druhé a třetí Mongolské invaze.[46] S pokračující hrozbou od severních hranic pověřili Thái Tông a Thánh Tông Lê Văn Hưu, aby sepsal historický text, aby se klan Trần mohl dozvědět zkušenosti z minulosti Đại Việta, aby mohl prosadit své rozhodnutí a potvrdit nezávislost země na Číně.[47]

Tyto účely císařů a Lê Văn Hưu vysvětlili, proč si historik jako výchozí bod pro historii Vietnamu vybral založení Království Nam Việt v roce 207 př. N.l. Triệu Đà, což bylo stanovisko, které zpochybnilo několik vietnamských historiků z Ngô Thì Sĩ[48] v osmnáctém století moderním historikům, protože králové Nam Việt byli čínského původu.[49][50] Na základě nezávislosti Nam Việt na Dynastie Han „Lê Văn Hưu považoval svého zakladatele Triệu Đà za první a skvělý příklad vietnamského vládce starajícího se o nezávislost země.[14][51] Dalším příkladem zájmu Lê Văn Hưu o téma rovnosti Vietnamu s Čínou byla jeho poznámka o intronizaci v roce 968 Đinh Tiên Hoàng který byl Lê Văn Hưu považován za nástupce Triệu Đà při získávání identity Vietnamu, zatímco ve skutečnosti Ngô Quyền který v roce 938 znamenal konec severní nadvlády ve Vietnamu svým vítězstvím v Bitva o Bạch Đằng.[25][52] Podle historika to byl Đinh Tiên Hoàng a ne Ngô Quyền, kdo měl hlavní příspěvek k obnovení nezávislého postavení země z Číny, protože Ngô Quyền se spokojil pouze s pozicí krále (Vương), zatímco Đinh Tiền Hoàng vzal další krok v označení sebe za císaře (Hoànga) země, a byl tedy roven císaři Dynastie písní.[52]

Vzhledem k tomu, že Lê Văn Hưu si velmi cenil nezávislosti Vietnamu, často měl negativní komentáře k historickým postavám, které byly podle Lê Văn Hưu více či méně odpovědné za ztrátu autonomie země vůči jejímu severnímu sousedovi.[52] jako je kancléř Lữ Gia Nam Việt[15] nebo Lý Nam Đế.[20] Zatímco současný názor chválil Lý Nam Đế jako národního hrdinu Vietnamu za jeho vzpouru proti Dynastie Liang, Lê Văn Hưu kritizoval schopnost Lý Nam Đếa, protože byl nakonec poražen, a proto Vietnam ještě jednou ztratil samostatnost.[20][53] Lê Văn Hưu si však svou nejlepší chválu zachránil Trưng Sisters který vedl odbojové hnutí proti Dynastie Han a byly nakonec potlačeny armádou Ma Yuan v 42. Podle slov Lê Văn Huua se muži z Vietnamu museli stydět za to, že se vzdali severanům, zatímco sestry Trưng, ​​které byly ženami, urputně bojovaly za zemi.[16] O čínských vládcích Vietnamu Lê Văn Hưu přednesl příznivé poznámky pro ty, kteří přispěli ke stabilitě země, historik s úctou nazval prefektem Sĩ Nhiếp jako Sĩ Vương (král Sĩ), který si ponechal autonomní status Vietnamu před přímou správou Východní wu po dlouhou dobu.[18][54]

Kromě zájmu o identitu země věnoval Lê Văn Hưu zvláštní důraz také na schopnost vládnout zemi vietnamských vládců od Ngô Quyền Lý Anh Tông s jeho komentáři od a Konfucianista stanovisko.[54] Kritizoval Lý Thái Tổ za to, že místo toho, aby šetřil tyto zdroje pro zemi a jeho obyvatele, postavil mnoho buddhistických pagod.[30][54] Korunovace Sùng Hiền hầu jako císař ve výslužbě (Thái thượng hoàng) z Lý dynastie v roce 1129 Lý Thần Tông dostal negativní poznámku od Lê Văn Hưu pro nedostatek konfucianské hierarchie v královské rodině, protože Thần Tông měl dát titul svému předchůdci Lý Nhân Tông místo jeho biologického otce.[38][55] Avšak důraz Lê Văn Hưu na konfucianismus byl mnohem menší než Ngô Sĩ Liên v jeho Đại Việt sử ký toàn thư který byl historickým textem téměř čistě založeným na konfucianském úhlu pohledu, protože hlavním zájmem Lê Văn Hưu byla vždy nezávislost Vietnamu od a rovnost se severním sousedem Čínou.[56] Proto je Lê Văn Hưu's Đại Việt sử ký byla považována za zásadní práci při potvrzování autonomní identity Vietnamu.[57]

Reference

Poznámky

  1. ^ A b Ngô Sĩ Liên 1993, str. 181
  2. ^ A b „Lê Văn Hưu“. Dnes Bách khoa toàn thư Việt Nam (ve vietnamštině). Citováno 2009-12-18.
  3. ^ A b Trần Trọng Kim 1971, str. 52
  4. ^ Národní úřad pro historické záznamy 1998, str. 219
  5. ^ Chapuis 1995, str. 82
  6. ^ A b C Taylor 1991, str. 351
  7. ^ Lê Tắc (1961). An Nam chí lược (ve vietnamštině). University of Hue. str. 122.
  8. ^ Trần Trọng Kim 1971, str. 82
  9. ^ Národní úřad pro historické záznamy 1998, str. 356
  10. ^ Woodside, Alexander (1988). Vietnam a čínský model: srovnávací studie vietnamské a čínské vlády v první polovině devatenáctého století. Harvard Univ Asia Center. str.125. ISBN  0-674-93721-X.
  11. ^ A b C d „Đại Việt sử ký“. Dnes Bách khoa toàn thư Việt Nam (ve vietnamštině). Citováno 2009-12-18.
  12. ^ Tuyet Nhung Tran, Anthony J. S. Reid 2006, str. 48–49
  13. ^ Tuyet Nhung Tran, Anthony J. S. Reid 2006, str. 47
  14. ^ A b Ngô Sĩ Liên 1993, str. 14
  15. ^ A b Ngô Sĩ Liên 1993, str. 19
  16. ^ A b C Ngô Sĩ Liên 1993, str. 21
  17. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 24
  18. ^ A b Ngô Sĩ Liên 1993, str. 27
  19. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 34
  20. ^ A b C Ngô Sĩ Liên 1993, str. 38
  21. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 50
  22. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 54
  23. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 55
  24. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 56
  25. ^ A b C Ngô Sĩ Liên 1993, str. 59
  26. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 66
  27. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 73
  28. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 74
  29. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 79
  30. ^ A b Ngô Sĩ Liên 1993, str. 81
  31. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 88
  32. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 90
  33. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 93
  34. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 97
  35. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 100
  36. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 124
  37. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 126
  38. ^ A b Ngô Sĩ Liên 1993, str. 127
  39. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 128
  40. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 129
  41. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 141
  42. ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 142
  43. ^ Překlad z Hood, Steven J. (1993). Zapletení draci: Indočína a čínsko-vietnamská válka. ME Sharpe. str. 7. ISBN  1-56324-270-2.
  44. ^ Trần Trọng Kim 1971, str. 10
  45. ^ Tuyet Nhung Tran, Anthony J. S. Reid 2006, str. 46
  46. ^ Tuyet Nhung Tran, Anthony J. S. Reid 2006, str. 47–48
  47. ^ Tuyet Nhung Tran, Anthony J. S. Reid 2006, str. 48
  48. ^ Ngô Thì Sĩ (1991). Việt sử tiêu án. Nakladatelství historie a literatury. str. 8.
  49. ^ „Nam Việt“. Dnes Bách khoa toàn thư Việt Nam (ve vietnamštině). Citováno 2009-12-18.
  50. ^ „Triệu Đà“. Dnes Bách khoa toàn thư Việt Nam (ve vietnamštině). Citováno 2009-12-18.
  51. ^ Tuyet Nhung Tran, Anthony J. S. Reid 2006, str. 49–50
  52. ^ A b C Tuyet Nhung Tran, Anthony J. S. Reid 2006, str. 50
  53. ^ Tuyet Nhung Tran, Anthony J. S. Reid 2006, str. 51
  54. ^ A b C Tuyet Nhung Tran, Anthony J. S. Reid 2006, str. 54
  55. ^ Tuyet Nhung Tran, Anthony J. S. Reid 2006, str. 55–56
  56. ^ Tuyet Nhung Tran, Anthony J. S. Reid 2006, str. 64–68
  57. ^ Womack, Brantly (2006). Čína a Vietnam: politika asymetrie. Cambridge University Press. str. 119. ISBN  0-521-61834-7.

Bibliografie