Zajd ibn Amr - Zayd ibn Amr

Zajd ibn Amr
Zemřel605 CE
OtecAmr ibn Nufayl
NáboženstvíMonoteistické

Zajd ibn Amr (zemřel 605) byl a monoteista kdo žil v Mekka krátce předtím islám.

Rodina

Byl synem Amra ibn Nufayla, člena Adi klan Kurajšovci kmen.[1]:296 Zaydova matka byla dříve vdaná za svého dědečka Nufayla ibn Abduluzzu, takže její syn z tohoto manželství al-Khattab ibn Nufayl, byl současně Zaydův mateřský nevlastní bratr a otcovský nevlastní strýc.[2]:101

Zajd si vzal Fatimu Bint Baaja z Khuza'a a jejich syn byl Sa'id ibn Zayd.[1]:296 Následná manželka, Umm Kurz Safiya bint al-Hadrami, porodila jeho dceru Atiqa.[3]:186

Náboženské víry

Opuštění idolů

Podle islámských historiků Ibn Ishaq a Ibn Sa'd, Zayd byl rozčarovaný z tradičního náboženství z Arábie pro kámen, který lidé uctívali, „neslyšel, neviděl, neublížil ani nepomohl“[2]:99 a „uctívání kamene nebo vytesaného dřeva není nic.“[1]:296 Zavázal se se třemi přáteli, že budou hledat pravé náboženství Abraham, kterému volali al-Hanafiya. Ostatní tři muži nakonec konvertovali křesťanství.[2]:99 Další z jeho přátel byl Abdul-Muttalib.[4]

Zajd cestoval do Sýrie ptát se Židů i křesťanů na jejich víru, ale nebyl spokojen s odpověďmi obou skupin. Podle pozdějších muslimských historiků měl „uctíváno náboženství Abrahama podle přirozené podoby“ a „uctíváno Alláh sám bez partnera. “[1]:296[5] Amir ibn Rabia, spojenec al-Khattabu, později řekl, že mu Zayd řekl, že věří v budoucí příchod proroka.[1]:296,302

Monoteistické víry

V tradičních islámských zdrojích jsou zmíněny tři body Zajdových náboženských přesvědčení. Nejprve neuctíval modly a vyčítal Kurajšovcům, že tak dělali.[2]:99 Asma bint Abi Bakr slyšel, jak před Kaabou prohlašuje: „Ó Kurajši, nikdo z vás nenásleduje Abrahamovo náboženství kromě mě.“[2]:99,100[1]:297 Složil tuto báseň:

Mám uctívat jednoho pána nebo tisíc?
Pokud jich je tolik, kolik tvrdíte,
Vzdávám se al-Lat a Al-Uzza, oba
jako každý silně založený člověk.
Nebudu uctívat Al-Uzzu a její dvě dcery…
Nebudu uctívat Hubal, ačkoli to byl náš pán
ve dnech, kdy jsem měl málo rozumu.[2]:100

Zadruhé upravil stravu. Nejedl mršinu, krev ani nic, co bylo poraženo pro modlu.[2]:99 Řekl Kurajšovcům: „Alláh stvořil ovce a poslal pro ně déšť a trávu; přesto nezmiňuješ Alláhovo jméno, když je zabiješ.“[6]

Za třetí se postavil proti vraždění novorozenců. Zachránil kojenecká děvčata, která měla být pohřbena zaživa, a vychoval je ve svém vlastním domě. Když dívky zestárly, nabídl svým otcům výběr mezi tím, zda si vezme své dcery zpět, nebo je nechá podporovat na Zaydovy náklady.[1]:297–298

Reakce Kurajšovců

Zajdova manželka Safiya neměla ráda jeho cesty do Sýrie. Kdykoli ho viděla připravovat se na cestu, hlásila to al-Khattabovi, který by Zaydovi vyčítal, že opustil jejich náboženství. Zajd se neobtěžoval vysvětlit Al-Chattabovi, ale vyčítal Safiji, že se ho pokouší ponížit.[2]:101,102

Al-Khattab Zayda obtěžoval tak krutě, že byl Zayd nucen opustit město. Posledních několik let svého života strávil v horských jeskyních obklopujících Mekku. Al-Khattab poté nařídil „mladým nezodpovědným mužům Kurajšovců“, aby zajistili, že Zajd už nikdy nebude moci vstoupit do města. Kdykoli se Zayd pokusil vstoupit tajně, muži al-Khattabu ho znovu vyhnali.[2]:102–103[7]

Setkání s Mohamedem

Při jedné příležitosti narazil Zajd na Baldu na budoucího proroka Muhammad ve společnosti s Zajd ibn Haritha, který se právě vrátil z obětování se Al-‘Uzzá na Ta'if. Nabídli mu něco z masa v jejich tašce, ale Zayd jim řekl: „Zeptej se svých tet. Řekli by ti, že nejím to, co zabiješ na svých kamenných oltářích, a nic nejím, pokud nebylo při vraždění zmíněno Alláhovo jméno. "Zřekl jsem se Al-Lat i Al-Uzzy. Ani nejezdím na Hubala a zbožňuji ho." Poté, co Zayd odsoudil Mohameda za to, že věří v modly, se Muhammad rozhodl, že ani on už nikdy nebude hladit modlu ani jíst nic obětovaného.[7][8][9][6] Podle Kister:

Tradice výslovně poukazuje na skutečnost, že Prorok následoval před svým prorokováním praktiky svého lidu a potvrzuje tradici Ibn al-Kalbiho, že Prorok „nabídl al-'Uzze bílou ovci podle náboženských praktik svého lidu "(laqad ahdaytu li 'l-'uzza shatan' afra'awa ana ala diniqaumi)… Na základě myšlenky, že Prorok neměl “isma dříve, než jeho Výzva patřila k nejstarší vrstvě hadísových tradic, které později upadly v zapomnění nebo byly znovu formovány nebo vymazány.[8]

Guillaume nazývá to „tradice mimořádného významu ... jediný dochovaný důkaz vlivu monoteisty na Mohameda prostřednictvím napomenutí“.[7]

Smrt

V roce 605 se Zayd vracel z cesty do Sýrie. Než dorazil do Mekky, v zemi Lakhm, byl zavražděn.[2]:102–103 Waraka ibn Nawfal prý pro něj složil elegii.

Byli jste úplně na správné cestě, Ibn Amre;
Unikli jste pekelné hořící peci
tím, že slouží jedinému Bohu
a opuštění marných idolů ...
neboť milosrdenství Boží dosáhne lidí
ačkoli to bylo sedmdesát údolí hluboko pod zemí.[2]:103

Reference

  1. ^ A b C d E F G Muhammad ibn Saad. Kitab al-Tabaqat al-Kabir sv. 3. Přeložil Bewley, A. (2013). Společníci z Badr. London: Ta-Ha Publishers.
  2. ^ A b C d E F G h i j k Muhammad ibn Ishaq. Sirat Rasul Alláh. Přeložil Guillaume, A. (1955). Život Mohameda. Oxford: Oxford University Press.
  3. ^ Muhammad ibn Saad. Kitab al-Tabaqat al-Kabir. Přeložil Bewley, A. (1995). Ženy Madiny. London: Ta-Ha Publishers.
  4. ^ Ruqaiyyah Waris Maqsood. „Prorokova rodinná linie č. 5 Abdul Muttalib“. Abdu'l Muttalib vyrostl v hluboce věřícího muže, ale navzdory poctě jeho postavení strážce Ka'bah našel své osobní sympatie u hanifů, a ne u zástupů pohanských věřících, kteří prouděli na pouť svatyně. Scházel sám, aby strávil dlouhé hodiny modlitby na úbočí kopců kolem Mekky, jako jeho přítel Zayd b. Amr Hanif udělal.
  5. ^ Bukhari 5: 58: 169.
  6. ^ A b Bukhari 5: 58: 169.
  7. ^ A b C Guillaume, A. (1960). Nové světlo v životě Muhammmada, str. 27. Manchester: Manchester University Press.
  8. ^ A b Kister, M. J. (1970). „Pytel masa“: Studie raného hadísu. Bulletin of the School of Oriental and African Studies, 33, 267-275.
  9. ^ Bukhari 7: 67: 407.