Yu Yue - Yu Yue
Yu Yue 俞 樾 | |
|---|---|
 Yu Yue v Portréty čínských učenců období Qing | |
| narozený | Prosince 1821[1] |
| Zemřel | 5. února 1907 (ve věku 85)[1] |
| Ostatní jména |
|
| Akademické pozadí | |
| Vlivy | |
| Akademická práce | |
| Éra | Dynastie Čching |
| Hlavní zájmy | Filologie, textové studie |
| Pozoruhodné práce | Seznam Yu děl |
| Pozoruhodné nápady |
|
| Ovlivněno | Zhang Taiyan |
| Yu Yue | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| čínština | 俞 樾 | ||||||||||
| |||||||||||
Yu Yue (čínština : 俞 樾; 1821–1907), zdvořilostní jméno Yinfu, hao Quyuan,[2] byl prominentní vědec a úředník Dynastie Čching Čína. Expert na filologie a textové studie, učil a plodně psal o klasice a historii.[4] Yu Pingbo byl jeho pravnuk;[5] jeden z jeho nejdůležitějších učedníků byl Zhang Taiyan.[2]
Učená kariéra
Yu Yue pocházel z Deqing, Zhejiang a později se přestěhoval do Renhe, nyní podoblast Hangzhou.[2]
V roce 1850 Yu prošel imperiální zkouška tak jako metropolitní absolvent, a byl jmenován mladším překladačem[6] v Hanlin Academy Poté působil postupně na různých akademických postech v císařské byrokracii a později byl povýšen na pedagogického instruktora[7] z Henane, nedlouho před tím, než odstoupil z této pozice a stáhl se do Suzhou, kde se stal soukromým učitelem a na plný úvazek se věnoval klasickým studiím.[8]Od roku 1868 působil jako ředitel Akademie Gujing (詁 經 精舍), které vedl více než 30 let. Yuovy analýzy klasiků jsou široce obdivovány pro jejich filologickou prozíravost a měl velký vliv na čínské i zahraniční studenty čínské klasiky, zejména v Japonsku .[8]
Pozoruhodné myšlenky
Filozofie Yu byla nakloněna učení Wang Niansun a Wang Yinzhi, kteří tlumočili Konfuciánská klasika praktickým způsobem.[2]V šedesátých letech 19. století se Yu důvěrně podílel na obnově Akademie Gujing, a sishu (soukromá akademie[9]) zřízený Ruan Yuan v roce 1800 ještě zničeno během Taiping Rebellion Na rozdíl od tehdejšího dominantního cíle vzdělávání - jmenovitě vzdělávání jako cesty k oficiální kariéře - se Yu zaměřil na poskytnutí nepolitického prostředí pro klasická studia a zdůraznil během své výuky filologický a historický výzkum, intelektuální tradici iniciovanou Gu Yanwu a Dai Zhen.[3]
Yu umožňoval značnou volnost při čtení textů, což do značné míry stimulovalo Zhang Taiyan kreativní myšlení a vývoj klasických spisů. Věřil, že nejdůležitějšími technikami, které klasiku čtou pro současné čtenáře, je obnovení původních slovních a větných řádů (někdy se mění v přenosu), vytváření správných smyslů jednotlivých slov a nejdůležitější je více si uvědomovat používání fonetická přejatá slova.[10] Yu věřil, že mnoho obtíží, které se vyskytly při čtení klasiky, bylo způsobeno nerozpoznáním použití půjčených postav - což je často docela náročný úkol vyžadující důkladnou znalost starověká čínská fonologie —A ve svých komentářích často upozorňuje na možnost tohoto jevu navrhnout alternativní čtení.[8]
Yu udržoval kontakty jak s tradiční filologickou školou, tak s učenci nových myšlenek - abychom jmenovali alespoň některé, Píseň Xiangfeng a Zhuang Cunyu z Changzhou, kteří prozkoumávali politické poselství nesené v klasice včetně Komentář Gongyang a Jarní a podzimní Annals.[2] Vyměnil si také nápady s reformátory pozdní Qing Kang Youwei a Liang Qichao. Liang odkazoval na Yu jako na jednoho z mála ortodoxních vědců, kteří během tohoto období přežili akademický pád,[11] přesto Yu ve skutečnosti nebyl příliš zaseknutý v takzvaných ortodoxních Konfucianismus: na rozdíl od spekulativní metody Kang Youwei při interpretaci Analects Yu podpořil více textový a věcný přístup; kromě toho, místo toho, aby se Yu soustředil pouze na konfuciánské myšlenky, měl sklon klást větší důraz na Sto myšlenkových směrů, což decentralizovalo konfuciánskou hegemonii v období před Qin.[3]
Hlavní díla
- Qunqing Pingyi (群 經 平 議) - analýza a komentáře k Konfuciánská klasika, ve kterém Yu následoval vědecký přístup Wang Yinzhi práce Jingyi Shuwen (經 義 述 聞).[2]
- Zhuzi Pingyi (諸子 平 議) - sbírka děl pre-Qin mistři a filozofové. Zahrnuje Yuovu analýzu a komentáře k Taoista spisy Baopuzi a Huainanzi, právník klasika Hanfeizi a Gongsun Longzi, jakož i historie Songshiyi (宋史 翼) a Yizhoushu.[2]
- Gushu Yiyi Juli (古書 疑義 舉例) - vědecká práce o 88 systematických chybách, které se běžně vyskytovaly při interpretaci klasických textů jako důsledek odlišného chápání gramatiky nebo slov. Yu k těmto chybám poskytl bodovou analýzu. Knize byla věnována velká pozornost již při jejím vydání.[2]
- Sedm hrdinů a pět galantů (Qixia Wuyi) - prvotřídní verze populární romantiky Sanxia Wuyi, revidovaný Yu podle standardů psané literatury své doby. Revize byla zveřejněna v roce 1889.[4]
- Youtaixianguan Biji (右 台 仙 館 筆記) - důležitý Klasická čínština román z období pozdní Qing, který velmi odráží Yuovo moderní vědomí.[12]
- Chunzaitang Quanshu (春 在 堂 全書), osmidílná sbírka děl Yu,[13] který také sestavil další pozoruhodné publikace Yu, včetně:[14]
- Chaxiangshi Congchao (茶香 室 叢 鈔) - vědecké poznámky
- Chunzaitang Suibi (春 在 堂 随笔) - eseje
- Liangzhe Fengyongji (兩浙 風 詠 集), sv. 4[15] - umělecké eseje
- Quyuan Zishu Shi (曲 園 自述 詩) - básně
- Yu Quyuan Suibi (俞 曲 園 隨筆) - eseje
- Yu Yue Zhaji Wuzhong (俞 樾 箚 記 五種) - eseje
Reference
- Poznámky
- ^ A b Yu Yue na čínské Wikipedii (tato verze )
- ^ A b C d E F G h i "Osoby v čínské historii: Yu Yue". Čína Znalosti. Citováno 8. prosince 2020.
- ^ A b C Murthy, V. 2011.
- ^ A b Blader, S. 1998.
- ^ Bartke 1997.
- ^ Junior kompilátor, čínština : 編修; pchin-jin : biānxiū
- ^ Pedagogický instruktor, čínština : 提督 學 政; pchin-jin : tídū xuézhèng
- ^ A b C Slingerland, E. 2003.
- ^ Sishu, čínština : 私塾, stará soukromá (konfuciánská) škola. Vidět Yang, Dongping (2013). Perspektivy čínského výzkumu v oblasti rozvoje vzdělávání. p. 144. ISBN 9004249249.
- ^ Fonetická přejatá slova, čínské znaky, které se používají v zamýšleném smyslu pro jiné slovo s jinou grafickou podobou, ale podobnou výslovností; zejména v textech před Qin, než byl čínský psaný jazyk standardizován, byl tento jev docela běžný.
- ^ 「清 學 之 蛻 分期 ， 同時 即 其 衰落 期 也。 …… 然 在 此 期 中 ， 猶有 一二 大師 ， 為 正統 派 死守 最後 之 壁壘 ， 曰 俞 樾 ， 曰 孫詒讓 ， 皆得 於 於 高郵 王氏。 」, citováno v Qingdai Xueshu Gailun [Úvod do akademiků období Qing].
- ^ Han, Hongju & Wei, Wenyan (2012). „Yu Yueovo moderní vědomí jako v jeho You Tai Xian Guan Bi Ji“. Journal of Zhejiang Normal University: Social Sciences. 37 (2). doi:10.3969 / j.issn.1001-5035.2012.02.011.
- ^ Chunzaitang Quanshu, Cambridge University Library.
- ^ Seznam autorů pro Yu Yue „Online katalog knihovny USF Ricci Institute
- ^ Liangzhe Fengyongji, Cambridge University Library.
- Bibliografie
- Slingerland, E. (2003). Analects: S výběry z tradičních komentářů. Hackett Publishing. p.267. ISBN 1603843450.
- Bartke, W. (1997). Kdo byl Kdo v Čínské lidové republice: S více než 3 100 portréty. Walter de Gruyter. p. 590. ISBN 3110968231.
- Blader, Susan (1998). Tales of Magistrate Bao and His Valiant Lieutenants: Selections from Sanxia Wuyi. Čínská univerzitní tisk. ISBN 9622017754.
- Murthy, Viren (2011). Politická filozofie Zhang Taiyana: Odpor vědomí. BRILL. p.43. ISBN 9004203877.
