Ženy v pákistánské politice - Women in Pakistani politics

Od získání nezávislosti Pákistánu dne 14. srpna 1947 se ženy aktivně účastnily parlamentní politiky. Jejich zastoupení v prvním a druhém ústavodárném shromáždění zůstalo nízké, změny v pákistánské ústavě však připravily cestu pro jejich větší účast v parlamentu. Kromě toho progresivní zákony v průběhu let pomohly zlepšit jejich účast na legislativních a výkonných pozicích. Od roku 2002 mají ženy-političky pozoruhodné zastoupení ve federálních i provinčních shromážděních.

Ženy jakožto rovnocenné občanky Pákistánu mohou svobodně napadnout všeobecné volby a mohou být bez jakékoli diskriminace voleny do jakékoli veřejné funkce na národní, provinční a místní úrovni. Mají svobodu uplatnit své volební právo ve všech volbách, všeobecných nebo v bi-anketách. Mohou se ucházet o volby přímo i prostřednictvím vyhrazené kvóty žen. Neexistuje žádný právní nátlak na ženy, aby zastávaly jakoukoli nejvyšší veřejnou funkci. Pákistán hostil ženy jako předseda vlády, spolkový ministr, mluvčí a vůdce opozice atd.

Ústavní a legislativní opatření týkající se zastoupení žen v politice

Postupné vlády v Pákistánu a poslanci přispěli k zajištění významného zastoupení žen v zákonodárných orgánech. Za tímto účelem vláda přijala kladná opatření zavedením několika ustanovení do ústavy a zákonů Pákistánu. Například,

The Ústava Pákistánu z roku 1956 rezervoval 10 křesel pro ženy v jednokomorovém parlamentu s pěti křesly z východního a západního Pákistánu.[1]

The Ústava Pákistánu z roku 1962 rezervoval šest míst pro ženy v Národním shromáždění se třemi místy z východního a západního Pákistánu.[2][3]

The Ústava Pákistánu z roku 1973 rezervoval 10 křesel pro ženy po dobu deseti let od začátku ústavy nebo konání třetích všeobecných voleb do všeobecných voleb do Národního shromáždění, podle toho, co nastane později. V roce 1985 bylo deset křesel zvýšeno na dvacet, zatímco vyhrazená místa pro ženy byla zvýšena na šedesát v roce 2002 během éry generála Pervaize Mušarafa.[2]

Různá ustanovení ústavy Pákistánu z roku 1973 potvrzují odhodlání státu minimalizovat genderovou paritu odstraněním diskriminace na základě pohlaví a podporou účasti žen ve všech oblastech života. Ustanovení čl. 17 odst. 2 ústavy poskytuje každému občanovi právo tvořit nebo být členem politické strany. Článek 34 ústavy zdůrazňuje plnou účast žen na národním životě a stanoví, že „budou učiněny kroky k zajištění plné účasti žen ve všech sférách národního života“. Za účelem implementace základních práv zaručených ústavou jsou prováděny podstatné změny ústavy i volebních zákonů, aby byla zajištěna větší účast žen v politickém procesu. Například v Národním shromáždění je podle článku 51 rezervováno 60 křesel pro ženy [4] a 17 míst je vyhrazeno v Pákistánském senátu podle článku 59.[5] Zatímco 168 křesel pro provinční shromáždění, tj. Balúčistán (11), Khyber Paštunsko (26), Pandžáb (66) a Sindh (29), podle článku 106 ústavy.[6] Podobně zákon o volbách z roku 2017 nařídil politickým stranám, aby při umisťování kandidátů na obecná místa zajistily alespoň pětiprocentní zastoupení kandidátek, což je postupný vývoj podporující zastoupení žen v zákonodárných orgánech.[7]


Analýza a statistika

Podle údajů zveřejněných Pákistánskou volební komisí, které ukazují, že v Pákistánu je 64 milionů mužů (55%), 51 milionů žen (45%) a (0,002%), existuje v Pákistánu obrovský rozdíl mezi voliči.[8]

Podle Meziparlamentní unie V žebříčku 190 zemí je Pákistán na 100. místě z hlediska zastoupení žen.[9] Podle Pákistánu je Pákistán na 93 mezi 153 zeměmi v oblasti politického zmocnění žen, kde je 20,2% žen zákonodárky, zatímco 12% žen je jmenováno na ministerské pozice Globální zpráva o rozdílech v pohlaví 2020.[10]

Podle alternativní zprávy organizací občanské společnosti předložené výboru OSN CEDAW jsou genderové poměry členů vlády na národní a provinční úrovni: federální 6:36, paňdžáb 2:43, sindh 2:18, zatímco v kabinetech v Balúčistánu není zastoupení žen. a Khyber Paštunsko. Ženy předsedají 2 z 34 stálých výborů Národního shromáždění a 10 z 50 výborů Senátu. Poměr pohlaví mezi parlamentními tajemníky je 14:36. Provinční poměry předsedů stálých výborů jsou: Balúčistán 6:12, KP 3:31, Paňdžáb 10:14, Sindh 2:17.[11]


Zastoupení žen v pákistánském národním parlamentu

A lower house or legislative body of Pakistan
Znak Pákistánského národního shromáždění

Historie (1947 až 2018)

Ústavodárné shromáždění a Národní shromáždění

V prvním ústavodárném shromáždění Pákistánu složeném ze 69 členů, dvou žen Begum Shaista Suhrawardy Ikramullah a Begum Jahanara Shahnawaz sloužil od roku 1947 do roku 1954,[12] vzhledem k tomu, že ve druhém ústavodárném shromáždění, které mělo 72 členů, působilo v letech 1955 až 1958 žádné zastoupení žen.[13]

Ve 3. národním shromáždění od roku 1962 do roku 1964 bylo za MNA zvoleno osm (8) žen, z toho šest na vyhrazených křeslech a dvě na obecných křeslech.[3] Oni byli Begum Shamsun Nahar Mahmood, Begum Hamida Mohammad Ali, Begum Roquyya Anwar, M.A., Begum Serajunnessa Choudhury, Zahara Aziz, Begum Mujeeb-un-nisa Mohammad Akram, Begum Khudeja G.A. Chán, a Begum Zari Sarfaraz.[14]

Šest (6) političek bylo zvoleno na vyhrazená místa jako členky 4. Národního shromáždění od roku 1965 do roku 1969.[2][3] Obsahují; Begum Mariam Hashimuddin Ahmed, Begum Razia Faiz, Begum Dolly Azad, Begum Mujeeb-un-nisa Mohammad Akram, Begum Khudeja Khan, S.I., T.Pk. a Begum Zari Sarfraz.[15]

V 5. národním shromáždění od roku 1972 do roku 1977 bylo na vyhrazených místech pro ženy zvoleno šest politikek, zatímco jedna členka, paní Najma Andrews byla po smrti svého manžela zvolena na vyhrazené místo pro menšiny R.M. Andrews, který byl zasedajícím členem Národního shromáždění.[16][17] Obsahují; Shireen Wahab Sahiba, Nargis Naim Sandhu, Begum Nasim Jahan, Begum Zahida Sultana, Dr. paní Ashraf Abbasi a Jennifer Jehanzeba Qazi Musa.[18]

Deset žen bylo zvoleno na vyhrazená místa, zatímco Begum Naseem Abdul Wali Khan a Begum Naseem Wali Khan byli zvoleni na obecných místech v důsledku všeobecných voleb konaných v roce 1977.[19] 6. národní shromáždění fungovalo od 28. března 1977 do 5. července 1977, ale nakonec se muselo rozpustit kvůli politickému hnutí proti vládě PPP kvůli obvinění z manipulace voleb. Paní Naseem Wali Khanová byla první ženou, která byla zvolena z provincie Severozápadní pohraničí, avšak kvůli bojkotu opozice nikdy za svou přísahu nesložila přísahu.[20]

V 7. národním shromáždění[21] dvacet jedna žen (21) bylo zvoleno na vyhrazená místa, zatímco dvě ženy byly zvoleny na obecných místech jako MNA pro období od roku 1985 do roku 1988.[16]

A first woman Prime Minister of Pakistan
Benazir Bhuttová

V 8. Národním shromáždění[22] v tomto období (1988–1990) bylo na vyhrazená místa zvoleno dvacet žen (20), zatímco na obecných místech byly zvoleny čtyři ženy, včetně Mohtramy Benazir Bhuttová která se stala první ženou pákistánské vlády.[2]

V 9. Národním shromáždění[23] pro období (1990-1993), Mohrama Benazir Bhuttová a Begum Nusrat Bhuttová byly jediné dvě členky, které byly zvoleny na obecných místech. Žádná žena nebyla zvolena na vyhrazené místo z důvodu doložky o platnosti v ústavě, kde toto ustanovení vypršelo po třech volebních cyklech.[24][25]

Čtyři (4) kandidátky byly zvoleny na obecná místa, aby sloužily jako členky 10. Národního shromáždění[26] a sloužil pro období od roku 1993 do roku 1996.[16] Zatímco šest (6) političek bylo zvoleno na obecných křeslech pro 11. národní shromáždění[27] a sloužil jako MNA pro období od roku 1997 do roku 1999.[2]

Sedmdesát čtyři (74) politických zástupkyň, včetně třinácti na obecných křeslech, šedesát na vyhrazených křeslech žen a jedna na nemuslimském křesle, bylo zvoleno MNA pro 12. národní shromáždění[28] který dokončil své pětileté období, tj. 2002-2007.[29]

Za členy 13. národního shromáždění bylo zvoleno sedmdesát šest (76) kandidátek, z toho šestnáct na obecných křeslech a šedesát na vyhrazených křeslech.[30] který sloužil po dobu pěti let od roku 2008 do roku 2013.[16]

Sedmdesát (70) političek včetně devíti na obecných křeslech, šedesáti na vyhrazených křeslech pro ženy a jedné na nemuslimském křesle bylo zvoleno za členy 14. Národního shromáždění[31] který sloužil po celé období pěti let, tj. 2013-2018.[32]

An upper house or legislative body of Pakistan
Znak Senátu Pákistánu

Senát Pákistánu (1973-2018)

Senátor Samia Usman Fatah složil přísahu dne 6. srpna 1973 jako jediná členka prvního senátu Pákistánu, která sloužila ve funkčním období od roku 1973 do roku 1975.[33]

Senátoři Asifa Farooqi[34] a Aziza Humayun[35] byli zvoleni na obecných křeslech a dne 6. srpna 1975 složili přísahu jako jediné dvě členky z 45 v Senátu na funkční období (1975-1977).

Žádná žena nebyla zvolena do Senátu na období od roku 1985 do roku 1988.[36]

Senátor Dr. Noor Jahan Panezai složil přísahu dne 21. března 1988 jako jediná členka Senátu Pákistánu na funkční období 1988-1991.[37] V roce 1991 byla zvolena první místopředsedkyní Senátu.[16]

Dr. Noor Jahan Panezai byla jedinou členkou zvolenou za senátorku na období 1991-1994.[38]

Senátoři Fiza Junejo a Nasreen Jalil byli zvoleni za členy Senátu na funkční období (1994-1997).[16]

Nasreen Jalil byla jedinou členkou zvolenou za senátorku na období 1997–2000.[39]

V důsledku změny ústavy, která v roce 2002 zvýšila počet členů Senátu z 87 na 100, bylo na vyhrazená místa voleno 17 žen, které sloužily v Senátu na období 2003–2006.[16]

21 senátorek (21), z toho 17 na vyhrazených místech a 4 na obecných křeslech, bylo zvoleno senátorkami, které působily v období 2003 až 2009.

V Senátu bylo devatenáct (19) žen, včetně sedmnácti volených na vyhrazených křeslech a dvou volených na obecných křeslech na období 2015 až 2018.[32]

Aktuální zastoupení (2018 k dnešnímu dni)

Národní shromáždění (2018-2023)

Representation in the lower house or legislative body of Pakistan
Obrázek představuje celkový počet křesel v národním shromáždění Pákistánu

Šedesát devět (69) žen z 342 členů slouží v národní shromáždění Pákistánu. Z celkového počtu 69 bylo na vyhrazená místa pro ženy voleno šedesát (60) žen MNA a jedna (1) byla zvolena na místa vyhrazená pro menšiny,[40] vzhledem k tomu, že osm (8) MNA žen bylo přímo voleno na obecná místa ve volbách konaných v roce 2018. Patří mezi ně; Mehnaz Akber Aziz, Ghulam Bibi Bharwana, Zartaj Gul, Dr. Nafisa Shah, Shazia Marri, Dr. Fehmida Mirza, Shams un Nisa a Zubaida Jalal Khan.

Senát

Representation in the upper house or legislative body of Pakistan
Obrázek představuje počet členů Senátu

Senátoři jsou voleni na šestileté funkční období, z nichž polovina je volena každé tři roky. V současné době existuje dvacet (20) žen z celkového počtu 104 senátorek. Z nich 11 začalo funkční období v roce 2015, zatímco zbývajících 9 začalo funkční období v roce 2018. Z těchto žen bylo sedmnáct (17) zvoleno na vyhrazených místech pro ženy, zatímco dvě (2) byli zvoleni na obecných místech: Sherry Rehmanová a Khushbakht Shujat a zbývající jeden (1) na sedadle pro technokraty: Vygr. Rukhsana Zuberi.[41]

Federální kabinet

Dvacet sedm (27) federálních ministrů slouží na různých ministerstvech EU Vláda Pákistánu, z nichž tři (3) ženy zastávají funkci federálních ministrů.[42] Dr. Shireen M. Mazari míří do Ministerstvo pro lidská práva, Zubaida Jalal slouží jako spolkový ministr pro Výroba obrany, Dr. Fehmida Mirza vede mezivládní koordinační divizi, zatímco Zartaj Gul slouží jako státní ministr pro změnu klimatu.[43]

Existuje třicet šest (36) parlamentních tajemníků, kteří slouží na různých ministerstvech a divizích pákistánské vlády, z toho čtrnáct (14) pozic zastávají ženy.[44] Ženy MNA se svými portfolii jsou: Rukhsana Naveed pro změnu klimatu, Rubina Jamil pro obrannou výrobu, Wajiha Akram pro federální vzdělávání a odbornou přípravu, Andleeb Abbas pro zahraniční věci, Tashfeen Safdar pro bydlení a práce, Syma Nadeem pro mezivládní koordinaci, Sobia Kamal Khan pro záležitosti Kašmíru a Gilgit Baltistan, Maleeka Ali Bukhari pro právo a spravedlnost, Dr. Nausheen Hamid pro národní zdravotnické služby, předpisy a koordinaci, Ghazala Saifi pro divizi národních dějin a literárního dědictví, Javaria Zafar Aheer pro zámořské Pákistánce a rozvoj lidských zdrojů, Kanwal Shauzab pro plánování, rozvoj a reformy, Shunila Ruth pro náboženské záležitosti a mezináboženskou harmonii a Aliya Hamza Malik pro textil, obchod, průmysl a výrobu a investiční radu.

Ženy v čele výborů Parlamentu

Je jich třicet čtyři (34) Stálé výbory Národního shromáždění, z nichž pouze dvě (2) jsou vedeny ženskými MNA.[45] Kishwar Zehra působí jako předseda Výboru pro sekretariát kabinetu, zatímco Munaza Hassan je předsedou Výboru pro změnu klimatu.

Z 50 různé výbory Senát, deseti (10) předsedají členky.[46] Třiceti (30) Stálé výbory SenátuŠest (6) jsou vedeny ženami. Senátorkami s jejich portfoliem jsou: Sitara Ayaz pro změnu klimatu, Rahila Magsi pro federální vzdělávání, odbornou přípravu, národní historii a literární dědictví, Rubina Khalid pro informační technologie a telekomunikace, Khushbakht Shujat pro národní předpisy a koordinaci zdravotnických služeb, Nuzhat Sadiq pro námořní záležitosti a Sassui Palijo pro parlamentní záležitosti.

Senátor Ayesha Raza Farooq je předsedou Jiný výbor o jednacím řádu a výsadách a Senátorka Rubina Khalid slouží jako předseda pro Zvláštní výbor o ochraně dětí Senátorka Sherry Rehmanová je v čele dvou výborů, včetně zvláštního výboru pro ekonomický koridor China Pak (CPEC) a a Domácí výbor o správní komisi pro změnu klimatu.

Z deseti (10) parlamentních výborů jsou pouze tři (3) vedeny ženskými MNA.[47] Shunila Ruth předsedá výboru vytvořenému pro jmenování předsedy a členů Národní komise pro lidská práva a Dr. Shireen M. Mazari je předsedkyní výboru zřízeného pro jmenování hlavního volebního komisaře a členů Volební komise Pákistánu, zatímco Prof. Dr. Mehr Taj Roghani působí jako předseda výboru zřízeného pro jmenování předsedy Evropské komise Národní komise pro postavení žen.

The first woman Leader of the opposition in the National Assembly of Pakistan.
Fatima Jinnah


Ženy, které zastávají politické funkce v Pákistánu

  • Fatima Jinnah sloužil jako první žena Vůdce opozice od 1. ledna 1960 do 9. července 1967.
  • Benazir Bhuttová byl zvolen jako první žena předsedkyně vlády Pákistánu a muslimského světa v roce 1988.[48] Složila přísahu jako 11. předseda vlády Pákistánu dne 2. prosince 1988.[49][50] V roce 1993 byla znovu zvolena za předsedkyni vlády.[51]
  • Benazir Bhuttová sloužil jako Vůdce opozice v Národním shromáždění pro obě období, tj. od 6. listopadu 1990 do 18. července 1993 a od 17. února 1997 do 12. října 1999, kdy Nawaz Sharif byl pákistánským předsedou vlády.
The first women speaker of the National Assembly of Pakistan
Fehmida Mirza
  • Dr. Fehmida Mirza složila přísahu jako 18. předsedkyně Národního shromáždění dne 19. března 2013. Byla první řečníčka v Národním shromáždění Pákistánu a muslimského světa zvolen do funkce mluvčího.[52]
  • Paní Ashraf Khatoon Abbasi složila přísahu jako 9. místopředsedkyně Národního shromáždění Pákistánu dne 11. srpna 1973. Byla ním první žena místopředsedkyně Národního shromáždění.[53] Dne 3. prosince 1988 byla znovu zvolena místopředsedkyní Národního shromáždění. Sloužila dvě funkční období, tj. Od roku 1973 do roku 1977 a znovu od roku 1988 do roku 1990. [54]
  • Dr. Noor Jehan Panezai složila přísahu jako 7. místopředsedkyně Národního shromáždění Pákistánu dne 21. března 1991. Byla ním první žena místopředsedkyně Senátu Pákistánu který sloužil v kanceláři od 21. března 1991 do 20. března 1994.[55]
  • V březnu 2018, senátore Sherry Rehmanová se stal první žena vůdkyně opozice v Senátu.[56]
The first woman leader of the opposition in the Senate of Pakistan
Sherry Rehmanová

Senátorský klub žen

Senátorský klub žen (WPC) je nestranné neformální fórum pro pákistánské parlamentní poslankyně. Byla založena dne 21. listopadu 2008 jednomyslným usnesením přijatým parlamentními poslankyněmi nad rámec stranických linií.[60]

Bývalý mluvčí Národního shromáždění Pákistánu Dr. Fehmida Mirza je hlavním patronem ve správní radě.[61] Dr. Nafia Shah volá z Pákistánská lidová strana Poslanci byli první tajemnicí parlamentního klubu žen.[62] V roce 2013, po změně federální vlády, MNA Shaista Pervaiz Tajemníkem parlamentního správní rady žen se stala Malik z pákistánské muslimské ligy Nawaz.[63] Po všeobecných volbách 2018 MNA Munaza Hasan z Pákistán Tehreek-e-Insaf se stal třetím tajemníkem správní rady.[64]

Výkon poslankyň v pákistánském parlamentu

Poslankyně prokázaly silné zastoupení v zákonodárných orgánech. Údaje týkající se legislativního podnikání Národního shromáždění a Senátu ukazují, že v letech 2016–2017 bylo procento příspěvků zákonodárkyň na parlamentní činnost pozoruhodně vysoké v dolní komoře, kde téměř dvě třetiny (62%) podnikání pocházely od žen jednotlivě a 3% ve spolupráci s jejich mužskými kolegy. V horní komoře ženy sponzorovaly 13% parlamentního podnikání jednotlivě a 2% společně se svými mužskými protějšky. Současná úroveň zastoupení žen ve vnitrostátních a provinčních zákonodárných sborech Pákistánu patří k nejlepším v regionu.[65]

S 20 procentním zastoupením v každé komoře parlamentu přispěly parlamentní poslankyně 33 procenty do parlamentní činnosti (2018-19).[66] Poslankyně parlamentu přesunuly 39 ze 74 návrhů zákonů soukromých poslanců, 27 ze 100 rezolucí, 51 ze 108 oznámení o pozornosti a 561 ze 1772 otázek v obou komorách parlamentu ve snaze zlepšit živobytí mas.[66]

Překážky účasti žen v parlamentu

Poslankyně se nadále potýkají s mnoha překážkami, včetně převládajících společensko-kulturních tabu ve společnosti, vysokých nákladů na vedení úspěšných volebních kampaní, které omezují počet žen, které by mohly napadnout volby, a dominance rodinných vazeb při udělování lístků na párty ženám.[67]

Externí odkazy

Reference

  1. ^ „Počáteční fáze 1947-1958“. Parlamentní historie žen. Senátorský klub žen Pákistánu. Citováno 2019-10-12.
  2. ^ A b C d E „Podkladový materiál: Zastoupení žen v parlamentu“ (PDF). PILDAT.
  3. ^ A b C „Druhá fáze - ústava z roku 1962“. Parlamentní historie žen. Senátorský klub žen v Pákistánu. Citováno 2019-10-12.
  4. ^ „Kapitola 2:„ Majlis-e-Shoora (parlament) “části III:„ Pákistánská federace"". www.pakistani.org. Citováno 2020-11-29.
  5. ^ „Ústava Pákistánské islámské republiky (ve znění až do 25. dodatku, 31. května 2018)“ (PDF) - přes www.senate.gov.pk.
  6. ^ „Kapitola 2:„ Provinční shromáždění “části IV:„ Provincie"". www.pakistani.org. Citováno 2020-11-29.
  7. ^ „Zákon o volbách, 2017“ (PDF) - přes na.gov.pk.
  8. ^ „Voliči v Pákistánu“. Volební komise Pákistánu.
  9. ^ „Ženy v parlamentech: světová klasifikace“. archive.ipu.org.
  10. ^ „Political Empowerment, Global Gender Gap Report 2020“ (PDF). Světové ekonomické fórum.
  11. ^ „Alternativní zpráva OOS pro výbor CEDAW“. Kancelář vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Citováno 2020-11-29.
  12. ^ „Členové 1. ustavujícího shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  13. ^ „Členové 2. ustavujícího shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  14. ^ „Členové 3. národního shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  15. ^ „Členové 4. národního shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  16. ^ A b C d E F G „Příručka pro pákistánské parlamentní poslankyně a politické vůdce“ (PDF). Vyhledejte společnou půdu.
  17. ^ Shamsi, Akhlaq Hussain (2011). Sociální postavení a politická účast křesťanské menšiny v Pákistánu (PDF) (PhD). Lahore, Pákistán: Univerzita Paňdžábu. Citováno 2019-10-12.
  18. ^ „Členové 5. národního shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  19. ^ „Členové 6. národního shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  20. ^ „Čtvrtá fáze - ústava z roku 1973 a následné kroky“. Parlamentní historie žen. Senátorský klub žen v Pákistánu. Citováno 2019-10-12.
  21. ^ „Členové 7. národního shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  22. ^ „Členové 8. národního shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  23. ^ „Členové 9. národního shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  24. ^ „Jak jsou vyhrazena místa pro ženy vyhrazena privilegovaným“. Expresní tribuna.
  25. ^ „Legislativní kvóty pro ženy“ (PDF). Aurat Foundation.
  26. ^ „Členové 10. národního shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  27. ^ [Národní shromáždění "Členové 11. národního shromáždění"] Šek | url = hodnota (Pomoc). národní shromáždění.
  28. ^ „Členové 12. národního shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  29. ^ „Sedmá fáze - demokracie po roce 2000“. Parlamentní historie žen. Senátorský klub žen v Pákistánu. Citováno 2019-10-12.
  30. ^ „Členové 13 Národního shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  31. ^ „Členové 14. národního shromáždění“ (PDF). národní shromáždění.
  32. ^ A b „Pocta ženám zákonodárkyním“ (PDF). FAFEN.
  33. ^ Senát Pákistánu http://www.senate.gov.pk/en/profile.php?uid=416. Citováno 2019-10-12. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  34. ^ „Asifa Farooqi, Senát Pákistánu“. www.senate.gov.pk. Citováno 2020-11-21.
  35. ^ „Aziza Humayun, Senát Pákistánu“. www.senate.gov.pk. Citováno 2020-11-21.
  36. ^ „Senátoři 1985–1988, Pákistánský senát“. www.senate.gov.pk. Citováno 2020-11-21.
  37. ^ Senát Pákistánu http://www.senate.gov.pk/en/profile.php?uid=618. Citováno 2019-10-12. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  38. ^ „Senát Pákistánu“. www.senate.gov.pk. Citováno 2020-11-28.
  39. ^ „Senát Pákistánu“. www.senate.gov.pk. Citováno 2020-11-28.
  40. ^ Národní shromáždění Pákistánu http://www.na.gov.pk/en/mna_list_w2.php?list=women. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  41. ^ Senát Pákistánu http://www.senate.gov.pk/en/women_list.php?id=-1&catid=261&subcatid=2&cattitle=Members%20of%20Senate. Citováno 2019-10-12. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  42. ^ "Národní shromáždění Pákistánu". na.gov.pk. Citováno 2020-11-28.
  43. ^ "Národní shromáždění Pákistánu". na.gov.pk. Citováno 2020-11-28.
  44. ^ "Národní shromáždění Pákistánu". na.gov.pk. Citováno 2020-11-28.
  45. ^ "Národní shromáždění Pákistánu". na.gov.pk. Citováno 2020-11-28.
  46. ^ „Senát Pákistánu“. www.senate.gov.pk. Citováno 2020-11-28.
  47. ^ "Národní shromáždění Pákistánu". na.gov.pk. Citováno 2020-11-28.
  48. ^ Brown, Derek (1988-11-17). „Benazir získal osobní triumf v pákistánské anketě“. Opatrovník. ISSN  0261-3077. Citováno 2019-10-11.
  49. ^ Národní shromáždění Pákistánu http://www.na.gov.pk/en/primeministers.php. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  50. ^ "Dnes v historii: Benazir Bhuttová se stala první ženou v muslimském světě". Expresní tribuna.
  51. ^ Národní shromáždění Pákistánu http://www.na.gov.pk/en/primeministers.php. Citováno 2019-10-11. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  52. ^ Národní shromáždění Pákistánu http://www.na.gov.pk/en/speakers.php. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  53. ^ Národní shromáždění Pákistánu http://www.na.gov.pk/en/deputyspeakers.php. Citováno 2019-10-11. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  54. ^ „Věstník Národního shromáždění Pákistánu“ (PDF). Září 2014 [Zul-Qaadah, 1435 A.H.] - prostřednictvím www.na.gov.pk.
  55. ^ "Místopředseda". Senát Pákistánu. Citováno 2019-10-11.
  56. ^ Guramani, Nadir (2018-03-22). „Sherry Rehman se stala první ženskou vůdkyní opozice v Senátu“. DAWN.COM. Citováno 2019-10-12.
  57. ^ "Meher Taj Roghani | shromáždění KP". www.pakp.gov.pk. Citováno 2020-11-29.
  58. ^ „Vítejte na webových stránkách zemského sněmu v Sindhu“. www.pas.gov.pk. Citováno 2020-11-29.
  59. ^ „Vítejte na webových stránkách zemského sněmu v Sindhu“. www.pas.gov.pk. Citováno 2020-11-29.
  60. ^ Národní shromáždění Pákistánu http://www.na.gov.pk/en/resolution_detail.php?id=30. Citováno 2019-10-12. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)
  61. ^ „Posílení role žen v účasti v parlamentu“. Senátorský klub žen v Pákistánu. Citováno 2019-10-12.
  62. ^ „Senátorský klub žen v Pákistánu - Dr. Nafisa Shah, MNA“. www.cpahq.org. Citováno 2019-10-12.
  63. ^ „Mezivládní parlamentní správní výbor pro ženy“. SUBAI Pákistán. 2018-04-24. Citováno 2019-10-12.
  64. ^ Junaidi, Ikram (2019-04-24). „Ženy zákonodárky chtějí zvýšení kvót v parlamentních orgánech, kabinetu“. DAWN.COM. Citováno 2019-10-12.
  65. ^ „Pákistánská národní zpráva podle UN CEDAW“. Kancelář vysokého komisaře OSN pro lidská práva.
  66. ^ A b „Výkon poslankyň v letech 2018–19“ (PDF). www.fafen.org.
  67. ^ „Prázdná místa žen v parlamentu“. Express Tribune.