Wolfgang Leidhold - Wolfgang Leidhold

Wolfgang Leidhold

Wolfgang Leidhold (narozen 12. prosince 1950 v Dortmundu) je německý politolog, filozof a umělec.

Kariéra

Knoten IV
Zeus Olympisches Komitee

Leidhold studoval společenské vědy, filozofie a východoasijská studia na Ruhr University Bochum. Včetně jeho učitelů Norbert Elias, Günter Gawlick, Jürgen Gebhardt, Leo Kofler, Eric Voegelin a Peter Weber-Schäfer. Po ukončení studia s prací na René Descartes (nepublikováno) a studie na Stanfordská Univerzita, CA, získal doktorát v roce 1982 prací na téma „Etika a politika v Francis Hutcheson „Práce“. V letech 1978 až 1992 působil jako asistent v Univerzita Erlangen. V 90. letech se jeho výzkum zaměřil na mezinárodní vztahy, zejména ve spolupráci s Německý institut pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti (SWP). Následovalo několik výzkumných pobytů v USA, mimo jiné na EU Georgetown University a University of Hawaii stejně jako na Novém Zélandu, v Austrálii a v jižním Pacifiku. Leidholdova habilitace pro politické vědy následovala v roce 1989 diplomovou prací „Problémy související s bezpečnostní politikou v tichomořském ostrovním regionu“ (1991).[1][2] Po přednáškách na VŠE Ludwig Maximilian University v Mnichově a Katolická univerzita v Eichstättu-Ingolstadtu přijal profesuru na Univerzita v Kolíně nad Rýnem v roce 1992.[3] V roce 1997 Wolfgang Leidhold zahájil a zorganizoval prototyp ILIAS, první systém řízení učení, v rámci projektu VIRTUS na Fakultě managementu, ekonomiky a sociálních věd EU Univerzita v Kolíně nad Rýnem.[4] Jeho oddanost projektu byla v roce 2015 odměněna speedwellem ILIAS.[5] V roce 2001 byl Leidhold oceněn Karl-Carstens-Preisem za jeho pozoruhodné úspěchy při poskytování převážně mladého publika pochopení komplexních souvislostí v moderní bezpečnostní politice pomocí interaktivní simulace.[6]

Umělecká činnost

V letech 1972 až 1975 Leidhold absolvoval umělecké školení pod dohledem malíře Hans-Jürgen Schlieker. Po skupinových výstavách v Bochumu a jeho přesunu do University of Erlangen pokračoval ve svém uměleckém angažmá ve studiu Eberharda „Pinsla“ Königsreuthera. Ve své malbě rozvinul transhistorický metafyzický realismus, který kombinuje umělecké techniky, způsob kompozice a vybarvení renesance se současnými abstraktními formulacemi, přičemž se věnuje zejména klasickým tématům.[7] Jeho dílo bylo inspirováno Duccio a Lorenzo Monako stejně jako Michelangelo a Raffael. Kromě toho v moderní době Carlo Carrà, Giorgio de Chirico, Max Ernst a Willi Baumeister taky Dubuffet a Cy Twombly hráli roli v Leidholdově okupaci s jejich mytologickými a metafyzickými tématy.

Kromě toho pomáhá newyorské Nadaci umění Borise Lurieho jako konzultant při propagaci židovského umělce Borise Lurieho[Citace je zapotřebí ]. Inicioval a koordinoval dvě samostatné výstavy uměleckých děl a dědictví Borise Lurieho v dokumentačním centru NS v Kolíně nad Rýnem (2014)[8] a Židovské muzeum v Berlíně (2016)[9].[10]

Teorie

Zkušenosti

Množné číslo Zkušenosti a kritika empirismus hrají v dílech Leidholda zásadní roli. Ve své knize „Politická filozofie“[11] Leidhold definuje zážitek jako „vědomý odkaz“ na něco, co se prožívá s prožívajícím subjektem, a na tomto základě identifikuje pět zážitkových dimenzí: zkušenost smyslů, představivosti, sebeuvědomění, náboženskou zkušenost a „spekulativní zkušenost“ nebo moc rozumu. Protože struktura zážitku není kulturně specifickým, ale univerzálním fenoménem, ​​Leidholdovo chápání zážitku tvoří základ interkulturního Hermeneutika.

Náboženský zážitek a nepřítomnost

Charakteristickým rysem náboženské zkušenosti podle Leidholda je jeho aktivní odkaz prostřednictvím „nepřítomnosti“ na rozdíl od prožívajícího subjektu.[12] „Nepřítomnost“ je po Leidholdovi zdrojem, který odkazuje na člověka („přítomnost“), aniž by sám vstoupil na horizont odkazu („nepřítomnost“).[13]

Noetický obrat

Podle kritéria, zda se konkrétní struktura náboženské zkušenosti stane transparentní, či nikoli, Leidhold rozlišuje mezi artikulárním a artikulárním typem náboženského vědomí. Jako příklady pro první typ jmenuje kosmologický mýtus starověkých Egypťanů nebo Sumerů, jako příklady pro druhý typ uvádí náboženství, která odkazují zpět na renomované původce, jako např. Zarathustra, Mojžíš, Laozi nebo Buddha. Přechod od nečleněného typu k kloubovému typu Leidhold označuje noetický obrat. Tento jev demonstruje pomocí rozsáhlého materiálu v oblasti dějin myšlenek.

Empirická metafyzika

Counter to Wolff's and Kant Práce metafyzika jsou založeny na čistém rozumu, Leidhold rozvíjí empiricky konsolidovanou metafyziku. Současně uskutečňuje radikální změnu od klasické filozofie bytí tím, že místo nejvyššího konceptu zvažuje čas.[14]

Osoba a soubor

Leidhold rozlišuje ve svém pohledu na člověka mezi pevným biologickým základem („hominita“) a otevřenou existencí jako osoba („lidstvo“). Vzhledem k existenci člověka jako člověka, který vždy stojí v komunikativním vztahu s ostatními, není podle Leidholda specifickým lidským typem soužití stádo, ale „soubor“. To znamená vědomě vytvořený společný řád, jehož nejranější typ se již vyskytuje v hordě a rozvíjí svůj paradigmatický tvar v řecké polis.[15]

Historie zkušeností

Ve svém současném projektu o historii zkušeností zkoumá Leidhold jak strukturu zkušeností, tak to, jak se vyvinula od paleolitu po současnost, a také jejich účinky na dynamiku kultur a politických řádů. Jeho hlavní teze prosazuje změnu paradigmatu: struktura zkušeností se mění v průběhu lidských dějin. Tato práce je v rozporu s obecným konsensem, který považuje architekturu zkušeností za univerzální konstantu. Naproti tomu Leidhold identifikuje osm transformací experimentální struktury (včetně objevení představivosti a kontemplace, duchovních zkušeností a nevědomí), které se vyvinuly v různých regionech v různých dobách. Ukazuje, jak určitá směsice experimentálních struktur určuje jak charakteristiky kultur, tak jejich design politického řádu. Tato „historie zkušenosti“ zahrnuje jak interdisciplinární teorii zkušenosti, která kombinuje neurologické, filozoficko-systematické a historické aspekty, tak i podrobnou interkulturní analýzu historického materiálu od paleolitu po současnost.[16]

Další aktivity

  • 1981-1983: Vývoj simulačních her SINTAKTIKON a POL & IS[17]
  • 1986-1996: Založení a řízení „Researchgroup Simulation - FOGS e.V.“ (společně s Claudií Floritz, Jörgem Hahnem, Thomasem Sommerem a Wolfgangem Zaunerem)
  • 1997-2001: Iniciátor a mluvčí projektu „Virtual Universitysystems - VIRTUS“, sponzorovaného nadacemi Bertelsmann a Nixdorf, podporován Land NRW a soukromými sponzory
  • Od roku 1997: Vývoj online platformy pro výuku a vědeckou práci „ILIAS“[18]
  • 1998-2000: člen „Sboru expertů pro rozvoj vysokoškolského vzdělávání s novými médii“ nadace Bertelsmann
  • 1999-2000: Poradenská činnost pro odbornou komisi pro hodnocení univerzit v Severním Porýní-Vestfálsku
  • 2001-2004: iniciátor a vedoucí konsorcia celostátního projektu „Political Online Online - POLITIKON“ ve spolupráci s Německou asociací pro politické vědy
  • 2001-2005: člen komise „Nová média a přenos znalostí“ konference rektorů vysokých škol.
  • 2001-2008: vedoucí několika projektů jako JOIN !, SHARE, OpenDock, BAZAAR, evoLearn, financovaných Evropským společenstvím
  • 2007-2011: Vedoucí nebo účastník několika projektů jako Biotechnologie im Wertewandel (Diskurs ELSA), Unirep-Online, Demo-Credit (XENOS-Projektreihe), financovaných federální vládou
  • Od roku 2011: iniciátor a vedoucí kooperační sítě Global Theory Network
  • Od roku 2013: vedoucí projektu Modern Art and the Political Discourse ve spolupráci s Boris Lurie Art Foundation, New York[19]

Literatura

  • Gottes Gegenwart, Zur Logik der religiösen Erfahrung, Darmstadt 2008, ISBN  978-3-534-21046-6
  • Francis Hutcheson, An Enquiry into the Original of Our Ideas of Beauty and Virtue in two pojednání, ed. a introd. autor: Wolfgang Leidhold, 2. rev. vyd., Indianapolis, In. 2008, ISBN  978-0-86597-774-7
  • Demokratie - Chancen und Herausforderungen im 21. Jahrhundert, Wolfgang Leidhold, André Kaiser (Hrsg.), Münster (u. A.) 2005, ISBN  3-8258-8001-X
  • Politische Philosophie, 2. sloveso. Aufl., Würzburg 2003, ISBN  3-8260-2755-8
  • Krise unter dem Kreuz des Südens, Die Pazifische Inselregion und die international Sicherheit, Internationale Politik und Sicherheit, Bd. 27, Baden-Baden 1991, ISBN  3-7890-2298-5
  • Ethik und Politik ve společnosti Francis Hutcheson, Praktische Philosophie, Bd. 21, Freiburg 1985, ISBN  3-495-47558-3

Články a příspěvky

  • History and Experience, in: S.Fink, R. Rollinger, Hg., Oswald Spenglers Kulturmorphologie, Eine multiperspektivische Annäherung, Wiesbaden 2018, str. 489-521.
  • Architektur als symbolische Form, in: (Ne) Möglich! - Künstler als Architekten, Herford 2015, s. 76–77.
  • Wege und Abwege in die transparente Gesellschaft, Von der Geschichte und Gegenwart der digitalen Kultur, in: Die politische Meinung, Sankt Augustin 2014 (526), ​​str. 12–18:
  • Směrem k historii zkušeností, měnící se struktura vědomé účasti, APSA 2012.
  • Noetický obrat: od Zarathustry k Salomonově moudrosti, APSA 2011.
  • Demokratie, Religion, Erfahrung, in: Elke-Vera Kotowski, Reinhard Sonnenschmidt (Hg.), Grenzgänge zwischen Politik und Religion, München 2009, s. 13–32.
  • Alles fließt, Zur Metaphysik des Werdens, Heraklit versus Parmenides, in: Jörg Martin (Hrsg.), Welt im Fluss, Fallstudien zum Modell der Homöostase, Stuttgart 2008, S. 43-56.
  • Wahrheit und Entscheidung, in: Petra Huse, Ingmar Dette (Hrsg.), Abenteuer des Geistes - Dimensionen des Politischen, Festschrift für Walter Rotholz, Baden-Baden 2008, S. 303-311.
  • Racionalita - co jiného? in: Marcel van Ackeren, Orrin Finn Summerrell (eds.), The Political Identity of the West, Platonism in the Dialogue of Cultures, Frankfurt am Main (u. a.) 2006, S. 189-199.
  • Vernunft, Erfahrung, Religion, Anmerkungen zu John Lockes 'Reasonableness of Christianity, in: Lothar Kreimendahl (Hrsg.), Aufklärung, Interdisziplinäres Jahrbuch zur Erforschung des 18. Jahrhunderts und seiner Wirkungsgeschichte S. 18, 2006
  • Mythos und Logos, in: Marcel van Ackeren, Jörn Müller (Hrsg.), Antike Philosophie verstehen, Understanding Ancient Philosophy, Darmstadt 2006, S. 72-86.
  • Aristoteles (384-322 v. Chr.), In: Wilhelm Bleek, Hans J. Lietzmann (Hrsg.), Klassiker der Politikwissenschaft, Von Aristoteles bis David Easton, München 2005, S. 19-32.
  • John Balguy, in: Helmut Holzhey, Vilem Mudroch (Hrsg.), Großbritannien, Nordamerika, Niederlande, Die Philosophie des 18. Jahrhunderts, Bd. 1, Basel 2004, S. 142-144.
  • Joseph Butler, in: Helmut Holzhey, Vilem Mudroch (Hrsg.), Großbritannien, Nordamerika, Niederlande, Die Philosophie des 18. Jahrhunderts, Bd. 1, Basel 2004, S. 153-163.
  • Gerschom Carmichael, in: Helmut Holzhey, Vilem Mudroch (Hrsg.), Großbritannien, Nordamerika, Niederlande, Die Philosophie des 18. Jahrhunderts, Bd. 1, Basel 2004, S. 139-142.
  • Francis Hutcheson, in: Helmut Holzhey, Vilem Mudroch (Hrsg.), Großbritannien, Nordamerika, Niederlande, Die Philosophie des 18. Jahrhunderts, Bd. 1, Basel 2004, S. 125-139.
  • William Leechman, in: Helmut Holzhey, Vilem Mudroch (Hrsg.), Großbritannien, Nordamerika, Niederlande, Die Philosophie des 18. Jahrhunderts, Bd. 1, Basel 2004, S. 150-153.
  • John Taylor, in: Helmut Holzhey, Vilem Mudroch (Hrsg.), Großbritannien, Nordamerika, Niederlande, Die Philosophie des 18. Jahrhunderts, Bd. 1, Basel 2004, S. 144-146.
  • George Turnbull, in: Helmut Holzhey, Vilem Mudroch (Hrsg.), Großbritannien, Nordamerika, Niederlande, Die Philosophie des 18. Jahrhunderts, Bd. 1, Basel 2004, S. 146-150.
  • Wissensgesellschaft, in: Karl-Rudolf Korte, Werner Weidenfeld (Hrsg.), Deutschland-TrendBuch, Fakten und Orientierungen, Opladen 2001, S. 429-460.
  • Das kreative Projekt, Genealogie und Begriff, in: Harald Bluhm, Jürgen Gebhardt (Hrsg.), Konzepte politischen Handelns, Kreativität - Innovation - Praxen, Baden-Baden 2001, S. 51-72.
  • Über die Zeit, in: Andreas Pigulla, Christine Moll-Murata, Iris Hasselberg (Hrsg.), Ostasien verstehen, Peter Weber-Schäfer zu Ehren, Festschrift aus Anlaß seiner Emeritierung, München 2000, S. 201-216.
  • Aristoteles, Politikwissenschaft und praktische Philosophie, in: Wolfgang Leidhold (Hrsg.), Politik und Politeia, Formen und Probleme politischer Ordnung, Festgabe für Jürgen Gebhardt zum 65. Geburtstag, Würzburg 2000, S. 423-444.
  • Francis Hutcheson, in: Lothar Kreimendahl (Hrsg.), Philosophen des 18. Jahrhunderts, eine Einführung, Darmstadt 2000, S. 87-103.
  • Tendenzen und Konzepte einer neuen Weltordnung - über Prinzipien und Komponenten globaler Ordnungsmodell, in: Politisches Denken, Jahrbuch 1997, Stuttgart (USA) 1997, S. 75-100.
  • Die Neuentdeckung der Alten Welt, Machiavelli und die Analyze der internationalen Beziehungen, in: Der Staat 2 (1992), S. 187-204.
  • Das amerikanische Parteiensystem zwischen Erosion und Erneuerung, Von der „Krise der amerikanischen Parteien“ zur Service-Partei, in: Zeitschrift für Politik 37 (1990), S. 361-374.
  • Eric Voegelin, zus. mit Jürgen Gebhardt, in: Karl Graf Ballestrem u. Henning Ottmann (Hrsg.), Politische Philosophie des 20. Jahrhunderts, Oldenbourg 1990, S. 123-145.
  • Historiengenesis - Politogenese, Zur Analyze von Entstehung, Ordnung und Selbst-interpretační politický soubor, in: Peter Hampe (Bearb.), Symbol- und Ordnungsformen im Zivilisationsvergleich, Wissenschaftliches Symposion in Memoriam Eric Voegelin, Tutzing 1990, S. 59-92.

Reference

  1. ^ Leidhold, Wolfgang (1991). Krise unter dem Kreuz des Südens, Die Pazifische Inselregion und die international Sicherheit, Internationale Politik und Sicherheit, sv. 27. Baden-Baden: Nomos-Verl.-Ges. ISBN  978-3-7890-2298-2.
  2. ^ Viz také odkaz Andrease Holtze na práci prof. Dr. W. Leidholda: Holtz, Andreas (2016): Regionální akce tváří v tvář globálním bodům obratu a regionální asymetrie, in: Holtz, Andreas, Kowasch, Matthias a Oliver Hasenkamp (eds): Region in transition, Politics and power in the Pacific Island countries, Saarbrücken: universaar, pp. 47-106.
  3. ^ „Prof. Dr. Wolfgang Leidhold: PolWi Prof. Leidhold“. Leidhold.uni-koeln.de.
  4. ^ „Leichter Lehren mit freier Software Open-Source-Programm ILIAS erleichtert Unterricht über das Internet ". deutschlandfunk.de.
  5. ^ „ILIAS Ehrenpreis für Prof. Dr. Wolfgang Leidhold“. ILIAS.de.
  6. ^ „Tisková zpráva: Karl Carstens-Preis pro profesora Leidholda“. InformaceDienst Wissenschaft. Citováno 15. května 2018.
  7. ^ „Wolfgang Leidhold“. Wolfgang-leidhold.de. 2015-01-19. Citováno 2017-09-19.
  8. ^ Satanovský, Igor (2014). Koncentrační tábor - Boj - Umění, Boris Lurie: NE! Umění. New York, USA: NO! Art Publishing. ISBN  978-0-9905376-0-1.
  9. ^ „Boris Lurie: KEINE KOMPROMISSE | Jüdisches Museum Berlin 2016“. borislurie.no-art.info. Citováno 2018-06-19.
  10. ^ Viz také Cilly Kugelmanns vyjádření vděčnosti za zasvěcení prof. Dr. W. Leidholda projektu: Cilly Kugelmann, ed., Žádné kompromisy! Umění Borise Lurieho, Berlín (Kerber) 2016, s. 117.
  11. ^ Wolfgang., Leidhold (2003). Politische Philosophie (2., sloveso Aufl ed.). Würzburg: Königshausen und Neumann. 121 a násl. ISBN  978-3826027550. OCLC  76635070.
  12. ^ Leidhold, Wolfgang (2008). Gottes Gegenwart: zur Logik der religiösen Erfahrung. Darmstadt: WBG, Wissenschaftliche Buchgesellschaft. ISBN  9783534210466.
  13. ^ Viz také odkaz Olivera Reise na práci prof. Dr. W. Leidholda: Reis, Oliver (2012): Gott denken: Eine mehrperspektivische Gotteslehre. Berlin: LIT Verlag.
  14. ^ Wolfgang., Leidhold (2003). Politische Philosophie (2., sloveso Aufl ed.). Würzburg: Königshausen und Neumann. 121 a násl. ISBN  978-3826027550. OCLC  76635070.
  15. ^ Wolfgang., Leidhold (2003). Politische Philosophie (2., sloveso Aufl ed.). Würzburg: Königshausen und Neumann. str. 153 a násl. ISBN  978-3826027550. OCLC  76635070.
  16. ^ Leidhold, Wolfgang (2018). History and Experience, in: S. Fink, R. Rollinger, eds., Oswald Spenglers Kulturmorphologie, Eine multiperspektivische Annäherung, Wiesbaden: Springer. 489-521. https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-658-14041-0_21
  17. ^ Zentrum Informationsarbeit Bundeswehr (březen 2015). POL & JE. Die interaktive Simulation zu Politik und Internationaler Sicherheit. Erleben. Verstehen. Gestalten. Frankfurt a. M .: Druck- und Verlagshaus Zarbock. p. 17.
  18. ^ „Ilias - Open Source e-Learning“. ilias.de. Citováno 2017-09-19.
  19. ^ „KZ - Kampf - Kunst. Boris Lurie: NE! Umění“. museenkoeln.de. Citováno 2017-09-19.

externí odkazy