Vitebský volební obvod (volby do Ruského ústavodárného shromáždění, 1917) - Vitebsk electoral district (Russian Constituent Assembly election, 1917)
Vitebsk | |
---|---|
Bývalý civilní volební obvod pro Všeruské ústavodárné shromáždění | |
Bývalý volební obvod | |
Vytvořeno | 1917 |
Zrušen | 1918 |
Počet členů | 9 |
Počet uyezdských volebních komisí | 11 |
Počet městských volebních komisí | 2 |
Počet farností | 195 |
Zdroje: | [1][2] |
The Vitebský volební obvod (ruština: Витебский избирательный округ) byl volební obvod vytvořený pro Volby ruského ústavodárného shromáždění v roce 1917. Volební obvod zahrnoval Vitebsk Governorate.[3] Bílý ruský separatismus byl ve volebním okrsku zanedbatelnou silou.[4]
9. – 10. Května 1917 se konal 1. latgalský lotyšský kongres, který požadoval oddělení Latgale z Vitebského gubernátu a integrace s lotyštinou.[5] V regionu Latgale, který měl etnickou lotyšskou populaci a později byl připojen k nezávislému Lotyšsko, bolševici získali více než 50% odevzdaných hlasů.[6] Latgale měl nicméně výrazně slabší bolševický hlas než soused Livonia (se 72% bolševickými hlasy) a lotyšský střelecký pluk (96% bolševických hlasů), pravděpodobně spojený s opozicí vůči bolševické politice ze strany katolický kostel a židovské podnikatelské sektory.[7] Sociálně-ekonomické podmínky se v Latgale lišily od ostatních lotyšských regionů, kde byla méně vzdělaná a nábožensky orientovaná populace.[8]
Grigorii (Zvi Hirsh) Bruk, sionista a bývalý zástupce Kadetu v První duma, kandidoval na Židovský národní volební výbor.[9]
Výsledek
|
|
Město Vitebsk
v Vitebsk město, bolševici získali 11 875 hlasů (34,8%), židovský národní volební výbor 5 772 hlasů (16,9%), seznam menševiků-Bund 3 822 hlasů (11,3%), seznam běloruských / pravoslavných 3 588 hlasů (8,9%), SRs 3 053 hlasů (8,9%), Kadeti 2 365 hlasů (6,9%), polský seznam 2 169 hlasů (6,4%), populární socialisté 958 hlasů (2,9%), polští demokraté-nacionalisté 395 hlasů (1,1%), Vlastníci půdy / starověrci uvádějí 375 hlasů (1,1%), seznam rolníků 197 hlasů (0,5%), latgalští socialističtí federalisté 68 hlasů (0,2%), latgalští nacionalisté 20 hlasů (0,1%) a 12 hlasů pro občany Boletsky volost 'seznam.[12]
Reference
- ^ И. С. Малчевский (1930). Всероссийское учредительное собрание. Гос изд-во. str. 140–142.
- ^ Б. Ф Додонов; Е. Д Гринько; О. В .. Лавинская (2004). Журналы заседаний Временного правительства: Сентябрь-октябрь 1917 года. РОССПЭН. 206–208.
- ^ Татьяна Евгеньевна Новицкая (1991). Учредительное собрание: Россия 1918: стенограмма и другие документы. Недра. p. 13.
- ^ Oliver Henry Radkey (1989). Rusko jde volit: volby do vše ruského ústavodárného shromáždění, 1917. Cornell University Press. p.21. ISBN 978-0-8014-2360-4.
- ^ Aija Brasliņa; Latvijas Nacional̄ais mak̄slas muzejs (2008). Latvijai topot no de facto līdz de iure: māksla un laikmets. Latvijas Nacionālais mākslas muzejs. p. 216.
- ^ Andrew Ezergailis; Gert von Pistohlkors (1982). Die baltischen Provinzen Russlands zwischen den Revolutionen von 1905 und 1917: Internationales Marburger Symposium zu Problemen der baltischen Sozial- und Kulturgeschichte. Böhlau. p. 258. ISBN 978-3-412-01582-4.
- ^ Josifs S̆teimanis (duben 2002). Dějiny lotyšských Židů. Východoevropské monografie. str. 54–55. ISBN 978-0-88033-493-8.
- ^ Revue Canadienne D'études Slaves. Sir George Williams University. 1969. s. 646.
- ^ Simon Rabinovitch (1. října 2016). Židovská práva, národní obřady: nacionalismus a autonomie v pozdně císařském a revolučním Rusku. Press Stanford University. p. 237. ISBN 978-0-8047-9303-2.
- ^ Oliver Henry Radkey (1989). Rusko jde volit: volby do vše ruského ústavodárného shromáždění, 1917. Cornell University Press. str.148 –160. ISBN 978-0-8014-2360-4.
- ^ Leonard Michajlovič Gavrilov; Institut istorii (Akademii︠a︡ nauk SSSR) (1962). Borʹba za ustanovenie i uprochenie sovetskoĭ vlasti: khronika sobytiĭ, 26. okti︠a︡bri︠a︡ 1917 g.-10 i︠a︡nvari︠a︡ 1918 g. Izd-vo Akademii nauk SSSR. p. 337.
- ^ A b Л. М Спирин (1987). Россия 1917 год: из истории борьбы политических партий. Мысль. 273–328.
- ^ Лев Григорьевич Протасов (2008). Ди Учредительного собрания: портрет в интерьере эпохи. РОССПЭН. ISBN 978-5-8243-0972-0.