Zakavkazský volební obvod (volby do Ruského ústavodárného shromáždění, 1917) - Transcaucasus electoral district (Russian Constituent Assembly election, 1917)

Zakaukazsko
Bývalý civilní volební obvod
pro Všeruské ústavodárné shromáždění
Zakavkazský volební obvod - volby do Ruského ústavodárného shromáždění, 1917.png
Bývalý volební obvod
Vytvořeno1917
Zrušen1918
Počet členů36
Počet uyezdských volebních komisí45
Počet městských volebních komisí11
Počet farností1,450
Zdroje:[1][2]

The Zakavkazský volební obvod (ruština: Закавказский избирательный округ) byl volební obvod vytvořený pro Volby ruského ústavodárného shromáždění v roce 1917. Volební obvod zahrnoval Guvernorát Baku, Guvernorát Elizavetpol, Guvernorát Erivan, Guvernorát Kutais, Guvernorát Tiflis, Batum Oblast, Karská oblast, Suchum Okrug a Zakatal Okrug.[3]

Vytvoření zakavkazského volebního obvodu

V celém Rusku se volební okrsky pro volby do Ústavodárného shromáždění obecně řídily hranicemi guvernérů nebo oblastí. Ale na jižním Kavkaze byl vytvořen jeden volební obvod pro šest gubernií, dvě oblasti a dva okrugy. V debatách v Všeruské volební komisi arménský učenec Dr. Nicholas Adontz argumentoval ve prospěch vytvoření tří samostatných okresů - arménského, gruzínského a muslimského. Muslimští představitelé argumentovali proti tomuto návrhu a nakonec se ruské volební úřady rozhodly pro jediný zakavkazský volební obvod.[4] V polovině roku 1917 byla zřízena Ústřední zakavkazská komise pro volby do Ústavodárného shromáždění Zvláštní zakavkazský výbor (OZAKOM).[5]

Hlasování

Hlasování se konalo na Zakavkazsku ve dnech 26. – 28. Listopadu, do dvou týdnů od vzniku Zakavkazský komisariát (Zavakom).[6] 15 seznamů bylo v bitvě na Zakavkazsku.[7] Tři největší strany na Zakaukazsku byli menševici Musavat Party a Arménská revoluční federace (Dashnaksiun).[8] Zatímco menševici byli nejvíce volenou stranou, na Zakavkazsku se menševismus propletl s gruzínským nacionalismem.[9] Brzy po volbách by se gruzínští menševici stali otevřeně nacionalistickými.[7] Bolševické hlasování přišlo hlavně od vojáků v posádce Baku a dělnických pracovníků stejného města.[5]

Výsledky celého volebního obvodu

Zakaukazsko
VečírekHlasování%
Seznam 1 - Menševici661,93426.96
Seznam 10 - Musavat Party615,81625.08
Seznam 4 - Arménská revoluční federace558,44022.74
Seznam 12 - Muslimský socialistický blok159,7706.51
Seznam 3 - Socialističtí revolucionáři117,5224.79
Seznam 5 - Bolševici93,5813.81
Seznam 11 - Hummet84,7433.45
Seznam 14 - Ittihad66,5052.71
Seznam 8 - Gruzínští národní demokraté25,7331.05
Seznam 2 - Kadety25,6371.04
Seznam 6 - Gruzínští socialisté-federalisté22,7540.93
Seznam 7 - Arménská populistická strana15,1800.62
Seznam 15 - Sionisté7,0180.29
Seznam 9 - Populární socialisté5700.02
Seznam 13 - Zakaukazští muslimové710.00
Celkový:2,455,274

[10][6]

Guvernorát Baku

Hlasovací lístek na seznamu 10 - Muslimské národní výbory a turecká demokratická federalistická strana „Musavat“. V ruském jazyce vlevo, v turečtině vpravo.

Musavat vyhrál většinu ázerbájdžánských hlasů v guvernorátu Baku, následovaný Ittihadem.[8]

Město Baku

Hlasování ve městě Baku a v jeho okolních průmyslových oblastech se značně lišilo od zbytku gubernií, a to silným bolševickým a arménským hlasováním.[10] U ropných polí a posádky činila účast voličů přibližně 75%, zatímco ve vlastním městě přibližně 52%.[10] Byly hlášeny střety mezi Musavatem a Ittihadem a mezi muslimským socialistickým blokem a Hummetem, i když v den voleb nedošlo k žádným velkým narušením.[10]

Bolševici získali 22 276 hlasů (20,1%), následovaný Musavatem s 21 752 hlasy (19,6%), Dashnaky s 20 314 hlasy (18,3%), SR s 18 789 hlasy (16,9%), Kadets s 9 062 hlasy (8,2%), Ittihad s 7850 hlasů (7,1%), menševici 5667 hlasů (5,1%), sionisté 2081 hlasů (1,9%), arménští populisté 1508 hlasů (1,4%), muslimský socialistický blok 903 hlasů (0,8%), gruzínští socialisté-federalisté 456 hlasů (0,4) %), Gruzínští národní demokraté 145 hlasů (0,1%), populární socialisté 116 hlasů (0,1%) a západní zakavkazští muslimové 3 hlasy.[11] Ve správném městě (tj. Bez ropných polí a posádky) získali Dashnakové nejvyšší hlas, 12 517 hlasů, následovaný seznamem musavatů a bolševiků.[10] Hlasování Kadetů v gubernii bylo soustředěno ve městě Baku.[10] V posádce Baku získali bolševici 7 699 hlasů (70,8%).[11] Bolševici zaznamenali ještě větší vítězství mezi vězni ve vězení v Baku, když získali 186 ze 198 hlasů.[10]

Baku uezd

Ittihad vyhrál volby ve venkovských oblastech Baku uezd, ve vesnicích Poloostrov Absheron.[8] Z 25 748 hlasů odevzdaných v uezd získal Ittihad 19 812 (76,95%).[10]

Geokchai uezd

V Geokchai Seznam uezd Musavat získal 27 046 hlasů (55,42%), Ittihad 14 517 hlasů (29,75%) a ostatní strany 7 236 hlasů (14,83%).[10]

Lenkoran uezd

V Lenkoran Seznam uezd Musavat získal 53 910 hlasů (83,99%), Ittihad 7 625 hlasů (11,88%), SR 848 hlasů (1,32%), bolševici 789 hlasů (1,23%) a další 1011 hlasů (1,57%).[10]

Tiflis

v Tiflis menševici získali 31 288 hlasů (36,8%), Dashnakové 19 595 hlasů (19,3%), bolševici 19 172 hlasů (18,8%), SR 11 504 (11,3%), Kadets 9565 hlasů (9,4%), gruzínští federalisté-socialisté 3 496 hlasů (3,4%), gruzínští národní demokraté 3282 hlasů (3,3%), arménští populisté 1612 hlasů (1,6%), sionisté 794 hlasů (0,8%), muslimský socialistický blok 433 hlasů (0,4%), Hummet 407 hlasů (0,4%) , Musavat 322 hlasů (0,3%), populární socialisté 252 (0,2%), trancaukazští muslimové 4 hlasy a Ittehad 2 hlasy.[11] Bolševici svůj hlas zčtyřnásobili ve srovnání s volbami do městské dumy v Tbilisi v červenci 1917.[12] V posádce Tiflis získali bolševici 13 138 hlasů (44,7%), SR 7734 hlasů (26,3%), menševici 4 173 hlasů (14,2%), kadeti 1767 hlasů (6%), Dashnakové 1377 hlasů (4,7%), gruzínština Socialističtí federalisté 489 hlasů (1,7%), Musavat 322 hlasů (1,1%), gruzínští národní demokraté 192 hlasů (0,7%), zioisté 55 hlasů (0,2%), arménští populisté 52 hlasů (0,2%), populární socialisté 47 (0,2) %), Hummet 47 hlasů (0,2%), západní zakavkazští muslimové 3 hlasy, Ittehad 2 hlasy a muslimský socialistický blok 1 hlas.[11]

Batum

v Batum, menševici získali 6 809 hlasů (34,6%), SR 5 801 hlasů (29,5%), bolševici 2 926 hlasů (14,9%), Dashnakové 1 471 hlasů (7,1%), Kadets 1400 hlasů (7,1%), gruzínští socialističtí federalisté 481 hlasů (2,5%), gruzínští národní demokraté 328 hlasů (1,7%), sionisté 300 hlasů (1,5%), arménští populisté 105 hlasů (0,5%), Musavat 46 hlasů (0,2%), muslimský socialistický blok 7 hlasů a Hummet 1 hlas . Hlasování SR a bolševika však přišlo převážně z městské posádky, kde obě strany získaly 4 825 hlasů (44,2% hlasů posádky) a 2 614 hlasů (24%).[11]

Poslanci zvoleni

Zvolení poslanci
BekzadyanMenševik
ChkheidzeMenševik
ChkhenkeliMenševik
DjibladzeMenševik
GegechkoriMenševik
GeorgadzeMenševik
LomtatidzeMenševik
Ramishvili, I. V.Menševik
Ramishvili, N. V.Menševik
SkobelevMenševik
SmirnovMenševik
CereteliMenševik
ZhordaniaMenševik
ZurabovMenševik
AghayevMusavat
JafarovMusavat
MamedbekovMusavat
RasulzadehMusavat
SultanovMusavat
TopchubashovMusavat
YusifbeyliMusavat
AkhundovHummet
GaidarovMuslimský socialistický blok
KantemirovMuslimský socialistický blok
SafikurdskiMuslimský socialistický blok
GanievIttihad
AtabekyanSR
LunkevichSR
AmbartsumyanDashnak
GazazyanDashnak
Hovhannisyan-VarandyanDashnak
OhanjanyanDashnak
ShahatunyanDashnak
Shahnazaryan-AraratyanDashnak
ZavrievDashnak
Ter-Ovanesyan (Kachaznuni)Dashnak
TigranyanDashnak
Zoryan-RostomDashnak
ShaumianBolševik

[13]

Reference

  1. ^ И. С. Малчевский (1930). Всероссийское учредительное собрание. Гос изд-во. str. 140–142.
  2. ^ Б. Ф Додонов; Е. Д Гринько; О. В .. Лавинская (2004). Журналы заседаний Временного правительства: Сентябрь-октябрь 1917 года. РОССПЭН. 206–208.
  3. ^ Татьяна Евгеньевна Новицкая (1991). Учредительное собрание: Россия 1918: стенограмма и другие документы. Недра. p. 13.
  4. ^ С. М Исхаков (2004). Российские мусульмане и революция: (весна 1917 г.-лето 1918 г.). Изд-во "Социально-политическая мысль". p. 185. ISBN  978-5-902168-25-6.
  5. ^ A b Kavkaz a globalizace. CA & CC Press. 2006. s. 91.
  6. ^ A b Tadeusz Swietochowski (7. června 2004). Ruský Ázerbájdžán, 1905-1920: Formování národní identity v muslimské komunitě. Cambridge University Press. p. 107. ISBN  978-0-521-52245-8.
  7. ^ A b Oliver Henry Radkey (1989). Rusko jde volit: volby do vše ruského ústavodárného shromáždění, 1917. Cornell University Press. str.129 –131. ISBN  978-0-8014-2360-4.
  8. ^ A b C Audrey L. Alstadt (1. září 2013). Ázerbájdžánští Turci: Síla a identita pod ruskou vládou. Hoover Press. ISBN  978-0-8179-9183-8.
  9. ^ Oliver Henry Radkey (1989). Rusko jde volit: volby do vše ruského ústavodárného shromáždění, 1917. Cornell University Press. p.40. ISBN  978-0-8014-2360-4.
  10. ^ A b C d E F G h i j Ronald Grigor Suny (12. března 2019). Komuna v Baku, 1917-1918: Třída a národnost v ruské revoluci. Princeton University Press. p. 177-178. ISBN  978-0-691-65703-5.
  11. ^ A b C d E Л. М Спирин (1987). Россия 1917 год: из истории борьбы политических партий. Мысль. 273–328.
  12. ^ Stephen F. Jones (2005). Socialismus v gruzínských barvách: Evropská cesta k sociální demokracii, 1883-1917. Harvard University Press. p. 359. ISBN  978-0-674-01902-7.
  13. ^ Лев Григорьевич Протасов (2008). Ди Учредительного собрания: портрет в интерьере эпохи. РОССПЭН. ISBN  978-5-8243-0972-0.