Vilhelm Bjerknes - Vilhelm Bjerknes
Vilhelm Bjerknes | |
|---|---|
 Vilhelm Bjerknes, cca 1920 | |
| narozený | 14. března 1862 Christiania, Norsko |
| Zemřel | 9. dubna 1951 (ve věku 89) Oslo, Norsko |
| Státní občanství | Norština |
| Známý jako | Poincaré – Bjerknesova cirkulační věta Bjerknesova síla Vývoj moderní předpovědi počasí Bergenská škola meteorologie, |
| Ocenění | Člen královské společnosti[1] Zlatá medaile Symons, 1932 |
| Vědecká kariéra | |
| Pole | Fyzika a Meteorologie |
| Instituce | University of Stockholm, University of Leipzig, University of Oslo [2] |
| Doktorský poradce | Heinrich Hertz |
| Vlivy | Heinrich Hertz Henri Poincaré Carl Anton Bjerknes |
| Podpis | |
 | |
Vilhelm Friman Koren Bjerknes ForMemRS[1] (/ˈprotiɪlhɛlmˈbj.rknɪs/; 14. března 1862 - 9. dubna 1951[3]) byl Nor fyzik a meteorolog kdo hodně našel moderní praxi předpověď počasí. Formuloval primitivní rovnice které se stále používají v numerická předpověď počasí a modelování klimatu, a vyvinul tzv Bergenská škola meteorologie, který byl úspěšný v prosazování predikce počasí a meteorologie na počátku 20. století.
Život a kariéra
Narozen v Christiania (později přejmenovaný na Oslo) si Bjerknes užil rané expozice dynamika tekutin jako asistent svého otce, Carl Anton Bjerknes, kteří matematickou analýzou objevili zdánlivé akce na vzdálenost mezi pulzujícími a oscilačními tělesy v kapalině a jejich analogii s elektrickými a magnetickými akcemi na dálku. Zjevně nebyl učiněn žádný pokus experimentálně demonstrovat teorie, k nimž dospěl starší profesor, dokud Vilhelm Bjerknes, tehdy asi 17 nebo 18 let, nezměnil své matematické znalosti a mechanické schopnosti na vymýšlení řady nástrojů, pomocí kterých by se vše -známé jevy elektřiny a magnetismu byly ilustrovány a reprodukovány koulemi a disky a membránami nastavenými do rytmických vibrací v lázni obsahující viskózní tekutinu, jako je sirup. Tyto demonstrace tvořily nejdůležitější exponát na katedře fyziky na mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1881 a vzbudily největší zájem o vědecký svět.[2]
Vilhelm Bjerknes se stal asistentem Heinrich Hertz v Bonnu 1890–1891 a významně přispěl k Hertzově práci na elektromagnetické rezonance. Podařilo se mu vysvětlit fenomén zvaný „mnohonásobná rezonance“, objevený Sarasinem a De la Riveem. V pokračování svých experimentů na univerzitě v Christianii (1891–1892) experimentálně prokázal vliv vodivosti a magnetických vlastností kovových vodičů na elektrické oscilace a měřil hloubku, do které elektrické oscilace pronikají v kovech různých vodivost a magnetická permeabilita („efekt kůže“). Nakonec v roce 1895 poskytl úplnou teorii fenoménu elektrické rezonance zahrnující metodu využití rezonančních experimentů pro stanovení vlnových délek, zejména tlumení (logaritmické snižování) oscilací ve vysílači a přijímači elektrické oscilace. Tyto metody významně přispěly k rozvoji bezdrátové telegrafie. Jeho práce o elektrických oscilacích byly publikovány v Annalen der Physik (1891–1895).[2]
V roce 1895 se stal profesorem aplikované mechaniky a matematické fyziky na VŠE University of Stockholm kde přednášel od roku 1893. Tam objasnil základní interakci mezi dynamikou tekutin a termodynamika. Jeho hlavním přínosem bylo primitivní rovnice které se používají v klimatické modely.[4]Právě tato práce inspirovala oba V. Walfrid Ekman a Carl-Gustav Arvid Rossby aplikovat jej na rozsáhlé pohyby v oceánech a atmosféra a umožnit moderní předpovědi počasí. Sám Bjerknes předpokládal možné aplikace již v roce 1904. Tento útok na meteorologické problémy z hydrodynamického hlediska byl po roce 1906 podpořen Carnegie Institution z Washingtonu, D.C., kde se stal vědeckým spolupracovníkem. Dva úvodní svazky Statika a kinematika, větší práce, Dynamická meteorologie a hydrografie, byly publikovány v roce 1913 pod záštitou instituce.[2]
Ve své práci z roku 1906 Pole sílyBjerknes jako první popsal a matematicky odvodil translační síly bubliny v akustickém poli, nyní známém jako Bjerknesovy síly.[5]
V jeho Vorlesungen über Hydrodynamische Fernkräfte nach C. A. Bjerknes Theorie (1900–1902) přednesl první úplnou matematickou a experimentální expozici objevů svého otce, jehož věk a nadměrná sebekritika mu bránily dokončit práci sám. V pozdější knize Die Kraftfelder (1909) uvedl stejnou teorii ve velmi zobecněné formě podle vlastních metod.[2]
V roce 1907 se Bjerknes vrátil do Royal Frederick University v Oslo, než se stal profesorem geofyzika na University of Leipzig v roce 1912. V roce 1916 zahájil publikaci Synoptische Darstellung atmosphärischer Zustände über Europa. V roce 1917 založil Geofyzikální institut, University of Bergen kde napsal svou knihu O dynamice kruhového víru s aplikacemi do atmosféry a atmosférického víru a vlnového pohybu (1921) a položil základ pro Bergenská škola meteorologie, což nebyla doslovná škola, ale myšlenková škola, jak by měly probíhat předpovědi počasí a meteorologie. Byl původcem vylepšené a vědecké meteorologické služby, poté byl řízen jeho synem a spolupracovníkem, meteorologem Jacob Bjerknes (1897–1975).[2]
Od roku 1926 do svého odchodu do důchodu v roce 1932 zastával funkci u University of Oslo. Byl zvolen členem Královská švédská akademie věd v roce 1905 a Papežská akademie věd v roce 1936[3] a a Člen královské společnosti.[1] Byl oceněn v roce 1932 Zlatá medaile Symons z Královská meteorologická společnost.[6]
Zemřel na srdeční problémy v Oslu. V roce 1893 se Bjerknes oženil s Honorií Bonnevie, která mu v dřívějších letech hodně pomáhala při vědecké práci.[2] Jejich syn Jacob Aall Bonnevie Bjerknes také se stal meteorologem.
Krátery Bjerknes na Měsíci a Bjerknes[7] na Marsu jsou pojmenovány na jeho počest.
Reference
- ^ A b C Gold, E. (1951). „Vilhelm Friman Koren Bjerknes. 1862-1951“. Nekrologická sdělení členů Královské společnosti. 7 (20): 302–326. doi:10.1098 / rsbm.1951.0002. JSTOR 769020.
- ^ A b C d E F G Chisholm, Hugh, ed. (1922). . Encyklopedie Britannica (12. vydání). London & New York: The Encyclopædia Britannica Company.
- ^ A b „Vilhelm Bjerknes“. Papežská akademie věd. Citováno 7. dubna 2018.
- ^ Před rokem 1955: Numerické modely a pravěk AGCM Archivováno 18. listopadu 2007 v Wayback Machine
- ^ Bjerknes, V. (1906). Pole síly. Obecné knihy.
- ^ (1932), Zpráva rady. Q.J.R. Meteorol. Soc., 58: 179–191. doi: 10,1002 / qj.49705824410
- ^ de Vaucouleurs, G .; et al. (Září 1975). „Nová marťanská nomenklatura Mezinárodní astronomické unie“. Icarus. 26 (1): 85−98. Bibcode:1975 Icar ... 26 ... 85D. doi:10.1016/0019-1035(75)90146-3.
Další čtení
- Friedman (1989) „Přizpůsobení počasí: Vilhelm Bjerknes a konstrukce moderní meteorologie“. Cornell University Press.
- Pihl, Mogens (1970–1980). „Bjerknes, Vilhelm Frimann Koren“. Slovník vědecké biografie. 2. New York: Synové Charlese Scribnera. 167–169. ISBN 978-0-684-10114-9.
- O'Connor, John J.; Robertson, Edmund F., „Vilhelm Frimann Koren Bjerknes“, MacTutor Historie archivu matematiky, University of St Andrews.
