Vaterländischer Künstlerverein - Vaterländischer Künstlerverein

Vaterländischer Künstlerverein byl kolaborativní muzikál publikace nebo antologie, zahrnující 83 variace pro klavír na téma podle Anton Diabelli, napsaných 51 skladateli žijícími nebo spojenými s Rakousko. To bylo vydáváno ve dvou částech v roce 1823 a 1824, firmami v čele s Diabelli. To zahrnuje Ludwig van Beethoven je Varianty Diabelli, Op. 120 (soubor 33 variací), stejně jako jednotlivé varianty od 50 dalších skladatelů včetně Carl Czerny, Franz Schubert, Johann Nepomuk Hummel, Ignaz Moscheles, Friedrich Kalkbrenner, Franz Liszt (v době vydání pouze 12 let) a řada méně známých jmen, včetně syna Wolfgang Amadeus Mozart a další nyní z velké části zapomenutí.
Vaterländischer Künstlerverein má různé překlady, včetně „Sdružení vlasteneckých umělců“,[1] "Art Association of the Fatherland",[2] "Klub vlastenecké kultury",[3] "Vlastenecká společnost umělců",[4] „National Artists 'Association“, „Native Artist's Association“ a „Native Society of Artists“.[5]
Pozadí
V roce 1819[4] the vídeňský nakladatelství Cappi & Diabelli pozvalo řadu rakouských skladatelů, aby každý přispěl jednou variací pro klavír na téma napsané Anton Diabelli sám, jeden z ředitelů firmy. Diabelliho téma je obvykle popisováno jako a valčík, ale ve formě má více charakteru a Ländler.[1] Carl Czerny byl požádán, aby poskytl také coda jako vhodný způsob zaokrouhlení sbírky.[4] Ludwig van Beethoven překročil svůj brief tím, že napsal ne méně než 33 variací, a zahájil jednání s Diabelli, aby vydal svůj soubor odděleně od ostatních. Beethovenův první autor životopisů Anton Schindler napsal, že projekt byl poprvé vytvořen v zimě 1822-23, ale jedná se o chybu, protože Czernyho rukopis je datován 7. května 1819[5] a Franz Schubert Je známo, že variace byla napsána v březnu 1821.[1] Czerny's byla nejčasnější variace, která měla být napsána, a protože také psal codu, je pravděpodobné, že ho Diabelli do projektu zapojil od samého začátku. Je také pravděpodobné, že pozvánky byly zaslány nedlouho před napsáním Czerného příspěvků (květen 1819), ale určitě ne později.[5]
Není přesně známo, co se za tímto projektem skrývá, kromě snad samotného aktu vlastní propagace, ať už pro firmu, nebo pro samotného Diabelliho. Spojené příspěvky byly publikovány jako Vaterländischer Künstlerverein, na dvě části. Část I byla publikována společností Cappi & Diabelli[4] v červnu 1823 a sestával z Beethovenových 33 variant (nyní známých jako Varianty Diabelli, Op. 120) s věnováním paní Antonie von Brentano. V době, kdy byla zveřejněna druhá část, dva hlavní, Diabelli a Pietro Cappi rozešli se,[6] a Diabelli se připojila Anton Spina a přejmenoval firmu Diabelli & Co.[7] Část II byla publikována koncem roku 1823 nebo počátkem roku 1824 společností Diabelli & Co. a obsahuje dalších 50 variací a Czernyho codu.
Rovněž není známo, kolik skladatelů bylo osloveno, ale 51 na pozvání odpovědělo. Některá známá jména jako např Ignaz von Seyfried a Joseph Weigl neobjevují se. Není známo, zda se o účast nezajímali, nebo zda k nim nebyl ani osloven.
Ponecháním Beethovenových 33 variant na jednu stranu napsalo 48 z dalších 50 skladatelů pouze jednu variantu, o kterou byli požádáni. Franz Xaver Wolfgang Mozart a Gottfried Rieger napsal dvě varianty, ale z každé z nich byla původně publikována pouze jedna.[1]
Část I, Beethoven
Ludwig van Beethoven je Varianty Diabelli, jeho poslední velké klavírní dílo, je součástí hudebního klaviatury pro klávesy a je zdaleka známějším dílem. Často se provádí a zaznamenává dodnes.
Část II, různými skladateli
Skladatelé části II zahrnují některá jména, která jsou dodnes pozoruhodná, ale většina z nich byla zapomenuta. The variace byly očíslovány v přísně abecedním pořadí podle tehdy aktuálních pravopisných konvencí. Následuje úplný seznam:
Variace číslo | Hudební skladatel | Zásadní data | Čas podpis | Klíč podpis | Tempo značení | Počet opatření (včetně opakování) | Titulky (jestli nějaký) | Komentáře |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Téma | Anton Diabelli | 1781–1858 | 3 4 | C dur | Vivace | 64 | ||
1 | Ignaz Aßmayer | 1790–1862 | 3 4 | C dur | Moderato | 64 | ||
2 | Carl Maria von Bocklet | 1801–1881 | 2 4 | C dur | Vivace | 64 | Narodil se v Praze a obdržel doporučení od Beethovena, důvěrného přítele Schuberta a Schubertova oddaného Sonáta D dur, D. 850. | |
3 | Leopold Eustachius Czapek | 1792–1840 | 3 8 | C dur | Vivace molto legato | 64 | Bohém, přítel Chopina | |
4 | Carl Czerny | 1791–1857 | 3 4 | C dur | — | 64 | ||
5 | Joseph Czerny | 1785–1842 | 3 4 | C dur | — | 64 | Žádný vztah s Carlem Czernym | |
6 | Moritz Joseph Johann, princ z Dietrichsteinu | 1775–1864 | 3 4 | C dur | Tempo vivo del Thema | 64 | Věnovaná Jos. Sigg | |
7 | Joseph Drechsler | 1782–1852 | 3 4 | C dur | Adagio – Allegro | 167 | Kvazi předehra | |
8 | Emanuel Aloys Förster | 1748–1823 | 3 4 | C dur | Allegro | 294 | Capriccio | Zemřel v listopadu 1823; jeho posmrtně publikovaná variace byla jeho poslední skladbou. Zdaleka je tato variace nejdelší ze sady. |
9 | Franz Jakob Freystädtler | 1761–1841 | 9 8 | C dur | — | 64 | Žák Wolfgang Amadeus Mozart. | |
10 | Johann Baptist Gänsbacher | 1778–1844 | 3 4 | C dur | — | 64 | Přítel Carl Maria von Weber a Giacomo Meyerbeer. | |
11 | Joseph Gelinek („Abbé Gelinek“) | 1758–1825 | 3 4 | C dur | rychle | 128 | ||
12 | Anton Halm | 1789–1872 | 3 4 | C dur | Dolce | 64 | ||
13 | Joachim Hoffmann | 1788–1856 | 3 4 | C dur | Vivo | 80 | Fugato | |
14 | Johann Horzalka | 1798–1860[8] | 3 4 | A♭ hlavní, důležitý | Adagio | 34 | ||
15 | Joseph Huglmann | 1768–1839 | 3 4 | A♭ hlavní, důležitý | Allegro | 64 | ||
16 | Johann Nepomuk Hummel | 1778–1837 | 3 4 | C dur | — | 64 | ||
17 | Anselm Hüttenbrenner | 1794–1868 | 3 4 | C dur | Allegro | 63 | Byl v přátelském vztahu s Beethovenem a Schubertem a uchoval si rukopis Schuberta Nedokončený Symfonie po mnoho let. | |
18 | Friedrich Kalkbrenner | 1785–1849 | 3 4 | C dur | Allegro non troppo | 64 | Narozený Němec žil v Londýně a Paříži. | |
19 | Friedrich August Kanne | 1778–1833 | 3 4 | C dur | — | 64 | ||
20 | Joseph Kerzkowsky | b. 1791 | 3 4 | F dur | Moderato con espressione | 64 | Nelze ho s jistotou identifikovat; dříve se o něm věřilo, že je polský houslista Joachim Kaczkowski. | |
21 | Conradin Kreutzer | 1780–1849 | 3 4 | C dur | Vivace | 64 | ||
22 | Eduard Baron von Lannoy | 1787–1853 | 3 4 | C dur | — | 64 | ||
23 | Maximilian Joseph Leidesdorf | 1787–1840 | 3 4 | C dur | Vivace | 64 | Stejně jako Diabelli, také vydavatel. | |
24 | Franz Liszt | 1811–1886 | 2 4 | C moll | Allegro | 64 | Vidět Variace na Waltz od Diabelli, S. 147. V době, kdy Diabelli rozesílal jeho pozvánky, mu bylo pouhých 7 let, a v té době mu bylo ještě jen 12 let Vaterländischer Künstlerverein byl publikován. Je velmi pravděpodobné, že když byl tak mladý, nebyl na seznamu pozvání Diabelli, ale že jeho zařazení zařídil jeho učitel Carl Czerny. | |
25 | Joseph Mayseder | 1789–1863 | 3 4 | C dur | Allegro | 64 | Houslista, člen Schuppanzighův smyčcový kvartet.[9] | |
26 | Ignaz Moscheles | 1794–1870 | 3 4 | C dur | — | 64 | ||
27 | Ignaz Franz Edler von Mosel | 1772–1844 | 3 4 | C dur | — | 64 | Depozitář Císařská knihovna.[9] | |
28 | „Wolfgang Amadeus Mozart fils" (Franz Xaver Wolfgang Mozart ) | 1791–1844 | 3 4 | C dur | Con fuoco | 64 | Byl synem Wolfgang Amadeus Mozart. Napsal dvě variace, pouze jedna byla publikována; jeho druhý se objeví v pozdějších vydáních jako Variace 28a. | |
29 | Joseph Panny | 1796–1838 | 6 8 | Nezletilý | Allegro con brio | 68 | ||
30 | Hieronymus Payer | 1787–1845 | 3 4 | C dur | — | 64 | ||
31 | Johann Peter Pixis | 1788–1874 | 3 4 | C dur | — | 64 | ||
32 | Wenzel Plachy | 1785–1858 | 3 4 | C dur | Con fuoco | 64 | Český varhaník | |
33 | Gottfried Rieger | 1764–1855 | 3 4 | C dur | Allegro ma no troppo | 64 | Hudební ředitel v Brně. Napsal dvě varianty, z nichž druhá byla zamítnuta, ale byla vytištěna v pozdějších vydáních jako Variace 33a. | |
34 | Philipp Jakob Riotte | 1776–1856 | 3 4 | F moll – F dur | Allegro | 92 | ||
35 | Franz de Paula Roser | 1779–1830 | 6 8 | A♭ hlavní, důležitý | — | 32 | Dirigent divadla | |
36 | Johann Baptist Schenk | 1753–1836 | 3 4 | C dur | Moderato | 120 | Rozmar | |
37 | Franz Schoberlechner | 1797–1843 | 3 4 | C dur | — | 64 | ||
38 | Franz Schubert | 1797–1828 | 3 4 | C moll | — | 64 | Jeho variace je uvedena jako D. 718 v Deutsch katalogu Schubertových děl. | |
39 | Simon Sechter | 1788–1867 | 3 4 | C dur | — | 64 | Iniciativa (nebo Imitatio) kvazi Canon a 3 hlasy | |
40 | „S.R.D.“ (Arcivévoda Rudolf Rakouský ) | 1788–1831 | 3 4 | C dur | Allegro | 136 | Fuga | „S.R.D.“ znamená Serenissimus Rudolfus Dux, jeden z Rudolfových titulů. Byl amatérským skladatelem, který byl studentem Beethovena a jeho zasvěcencem Arcivévoda Trio, Hammerklavier Sonáta a Císař Koncert[2] |
41 | Maximilián Stadler | 1748–1833 | 3 4 | C dur | — | 64 | Rakouský skladatel, muzikolog a pianista: přítel Haydn, Mozart, Beethoven a Schubert a dokončili mnoho Mozartových nedokončených děl. | |
42 | Joseph von Szalay | 1800–1860 | 3 4 | C dur | — | 64 | Student Förstera, Hummela a Antonio Salieri, a objevil se jako pianista ve věku 9. | |
43 | „Wenzel Johann Tomaschek“ (Václav Tomášek ) | 1774–1850 | 3 4 | C dur | Tempo giusto | 64 | Polonéza | |
44 | Michael Umlauf | 1781–1842 | 3 4 | C dur | rychle | 64 | ||
45 | „Friedrich Dionysius Weber“ (Bedřich Diviš Weber ) | 1766–1842 | 3 4 | C dur | Con fuoco | 64 | ||
46 | Franz Weber | 1805–1876 | 3 4 | C dur | Brillante | 64 | ||
47 | Carl Angelus von Winkhler | 1796–1845 | 4 4 | C dur | Allegro con fuoco | 64 | Amatérský skladatel z Škůdce | |
48 | Franz Weiss | 1778–1830 | 3 4 | C dur | — | 64 | Violist, člen Schuppanzigh Smyčcový kvartet.[9] | |
49 | „Johann Nepomuk August Wittasek“ (Jan August Vitásek ) | 1770–1839 | 3 4 | C dur | Un poco moderato | 64 | ||
50 | „Johann Hugo Worzischek“ (Jan Václav Voříšek ) | 1791–1825 | 3 4 | C dur | — | 64 | ||
Coda | Carl Czerny | 1791–1857 | 3 4 | Prochází různými klávesami a končí na C dur | Vivace | 199 |
- Poznámka: Někteří skladatelé neuvedli žádnou indikaci tempa a lze předpokládat, že budou přehráni Vivace, jako v původním tématu.
Nahrávky a představení
Beethovenova Varianty Diabelli byly zaznamenány a provedeny nespočetněkrát.
Zbývající část Vaterländischer Künstlerverein se od jeho vydání dostalo velmi malé pozornosti. Celá sada byla zaznamenána uživatelem Rudolf Buchbinder[10][11] a Doris Adam.[9][12] Ianova fontána zaznamenal[13][14] výběr třiatřiceti variací (seřazených podle pořadí, v jakém je provedl během berlínského koncertu),[15] předchází Diabelliho téma a končí Czernyho coda. Martha Argerich provedl ukázky ve shodě.[16] V roce 2009 provedl profesor Peter Roennfeldt kompletní set in Brisbane, Austrálie.[9]
Zdroje
- Eric Blom (vyd.), Groveův slovník hudby a hudebníků, 5. vyd. (1954), sv. VIII, s. 690–692
- Naxos
- Vaterländische Künstlerverein: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre
Reference
- ^ A b C d Grove's Dictionary of Music and Musicians, 5. vydání. 1954, Eric Blom, vyd.
- ^ A b Paul F. Zweifel
- ^ Wordscape
- ^ A b C d Naxos
- ^ A b C Sdružení Raptus
- ^ Wikisource
- ^ Answers.com
- ^ Classical-music.com
- ^ A b C d E Roennfeldt, Peter. „The (50) Varitions (not by Beethoven) on a topic by Diabelli - monstrosity or monument?“ (PDF). 9. Australasian Piano Pedagogy Conference 2009. Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc) - ^ „Tanja Dorn.com“. Archivovány od originál dne 16. 1. 2009. Citováno 2009-01-16.
- ^ Beethoven - Diabelliho valčík; Kompletní variace
- ^ Variaceen über einen Walzer von Diabelli
- ^ Connaught Artists
- ^ Sbírka Diabelli: Variace na valčík Anton Diabelli
- ^ Poznámky k programu nahrávání, str.3. 1999 Chris de Souza
- ^ Nahrávky Marthy Argerichové