Tryambak Shankar Shejwalkar - Tryambak Shankar Shejwalkar

Tryambak Shankar Shejwalkar
TSShejwalkar.jpg
narozený(1895-05-25)25. května 1895
Kasheli, Indie
Zemřel28. listopadu 1963(1963-11-28) (ve věku 68)
Pune
obsazeníHistorik, Esejista
Pozoruhodné prácePanipat 1761 (v angličtině a angličtině) Maráthština )
Pozoruhodné cenySahitya Akademi Indie
PříbuzníSynovec: Shashikant Shejwalkar

Tryambak Shankar Shejwalkar (T S Shejwalkar; Devanagari: त्र्यंबक शंकर शेजवलकर, त्र्यं. शं. शेजवलकर) (25 května 1895-28 listopadu 1963) byl oceňovaný historik a esejista.[1]

Životopis

Shejwalkar se narodil v Kasheli, vesnici v Rajapur Taluka z Ratnagiri okres. V roce 1911 složil imatrikulační zkoušku ze školy provozované árijskou vzdělávací společností. Později absolvoval a Bakalář umění na Wilson College, Mumbai.[2]

Jeho první zaměstnání bylo v oddělení vojenských účtů od května 1918 do června 1921. Pracoval v Deccan College od srpna 1939 do 25. května 1955. I přes svůj odchod do důchodu pokračoval v práci v Deccan College až do své smrti.

Byl spojován s Bharat Itihas Sanshodhak Mandal od roku 1918. Tam přišel do kontaktu s dalšími historiky Datto Vaman Potdar, Govind Sakharam Sardesai a Dattopant Apte.

Profesní historie

Shejwalkar primárně psal v Maráthština, a byl zakladatelem a redaktorem dnes již neexistujícího maráthského periodika Pragati (1929–1932). Shejwalkar byl také čtenářem historie Marathy v Deccan College z let 1939-1955. Shejwalkarova témata zahrnovala historické, sociologické a současné problémy od Říše Vijayanagara na Mahátma Gándí, Maráthština mluvící básníci-svatí k rozpadu Brahminismus a práce Arnold J. Toynbee.

Shejwalkar tvrdil, že psal duchové G S Sardesai kniha "Nanasaheb Peshwa".[3]

Jeho největší lítostí v době jeho smrti bylo, že nemohl dokončit biografii Shivaji.[4]

Eseje

Shejwalkar napsal eseje o životě a díle Svámí Dayananda Sarasvatí, Mahadev Govind Ranade, Kashinath Trimbak Telang, Svámí Vivekananda, Gopal Ganesh Agarkar, Bal Gangadhar Tilak, Lala Lajpat Rai, Bhagat Singh, Rajguru, Suchdev, Vishwanath Kashinath Rajwade, Shridhar Venkatesh Ketkar mezi mnoha dalšími.

Třetí bitva o Panipat

Shejwalkar byl prvním historikem, který studoval třetí bitva o Panipat osobně cestuji na všechna relevantní místa bitvy. Tvrdí, že bitva byla vybojována za účelem záchrany Mughalská říše a to Marathas byli obětováni pro věc Timur nástupci. Dále tvrdí, že pokud Jawaharlal Nehru prokázal ochotu k podobné oběti, Indie se v roce 1947 nemusí rozdělit.

Autorství

  • „Tryambak Shankar Shejwalkar- Nivadak Lekhsangrah“ od T S Shejwalkar (kolekce- H V Mote, Úvod- G D Khanolkar) 1977 (maráthština)
  • Panipat 1761: Deccan College Publication, Pune 1946
  • Nagpur záležitosti, část I: Deccan College Publication, Pune 1954
  • Nagpur Affairs, Part II: Deccan College Publication, Pune 1959
  • Panipat 1761: Joshi Ani Lokhande Prakashan, Pune, 1961 (Marathi)
  • Dattopant Apte-Vyakti Darshan, 1945 (maráthština)
  • Nijam-Peshwe Sambandh, 1959 (maráthština)
  • Kokanchya Itihasachi Parshvabhumi, 1961 (maráthština)
  • Shiv Chhatrapati: Sankalpit Shivcharitrachi Prastavana, Arakhada va sadhane, 1964 (Marathi)[5]

Další čtení

  • „Tryambak Shankar Shejwalkar: Vyaktitva ani Kartutva 1895-1963“, 1995 (maráthština) Editor Sarojini Vaidya „त्र्यंबक शंकर शेजवलकर: व्यक्तित्व आणि कर्तृत्व 1895-1963“ संपादक: सरोजिनी वैद्य

Reference

  1. ^ [1] Archivováno 31. Března 2009 v Wayback Machine
  2. ^ Úvod G D Khanolkar ke knize „Tryambak Shankar Shejwalkar- Nivadak Lekhsangrah“, 1977, strany: 1-34
  3. ^ Úvod G D Khanolkar ke knize „Tryambak Shankar Shejwalkar- Nivadak Lekhsangrah“, 1977, strana: 12
  4. ^ Úvod G D Khanolkar ke knize „Tryambak Shankar Shejwalkar- Nivadak Lekhsangrah“, 1977, strana: 26-33
  5. ^ inauthor: „Tryambak Shankar Shejwalkar“ - Moje knihovna - Knihy Google. Citováno 9. března 2012.

externí odkazy