Trần Nhân Tông - Trần Nhân Tông - Wikipedia
| Trần Nhân Tông 陳仁宗 | |||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Císař Đại Việt | |||||||||||||||||
 | |||||||||||||||||
| Císař z dynastie Trần | |||||||||||||||||
| Panování | 1278–1293 | ||||||||||||||||
| Předchůdce | Trần Thánh Tông | ||||||||||||||||
| Nástupce | Trần Anh Tông | ||||||||||||||||
| Císař v důchodu z dynastie Trần | |||||||||||||||||
| Panování | 1294–1308 | ||||||||||||||||
| Předchůdce | Trần Thánh Tông | ||||||||||||||||
| Nástupce | Trần Anh Tông | ||||||||||||||||
| narozený | 7. prosince 1258 Thang Long, Đại Việt | ||||||||||||||||
| Zemřel | 16. prosince 1308 Yên Tử hora, Đại Việt | ||||||||||||||||
| Pohřbení | Đức Lăng | ||||||||||||||||
| Manželka | Císařovna Bảo Thánh Císařovna Tuyên Từ | ||||||||||||||||
| Problém | Korunní princ Trần Thuyên Princ Huệ Vũ Trần Quốc Chẩn Princezna Huyền Trân | ||||||||||||||||
| |||||||||||||||||
| Dům | Trần | ||||||||||||||||
| Otec | Trần Thánh Tông | ||||||||||||||||
| Matka | Císařovna Thiên Cảm | ||||||||||||||||
| Náboženství | Buddhismus | ||||||||||||||||
Trần Nhân Tông (7. prosince 1258–16. Prosince 1308), osobní jméno Trần Khâm, název chrámu Nhân Tông, byl třetím monarchou z Dynastie Trần vládnoucí Đại Việt od 1278 do 1293. Po postoupení trůnu svému synovi Trần Anh Tông Nhân Tông držel titul císař ve výslužbě (Vietnamci: Thái thượng hoàng) od roku 1294 do své smrti v roce 1308. Během druhého a třetího Mongolské invaze Đại Việt, císař Nhân Tông a jeho otec císař ve výslužbě Thánh Tông byli připočítáni jako nejvyšší velitelé, kteří vedli dynastii Trần ke konečným vítězstvím a od té doby nastolili po zemi dlouhé období míru a prosperity.
Pozadí a za vlády Thánh Tônga
Trần Nhân Tông se narodil 11. listopadu lunární kalendář 1258 jako Trần Khâm,[1] první syn císaře Trần Thánh Tông, kterému byl postoupen trůn Trần Thái Tông jen na osm měsíců, a císařovna Thiên Cảm Trần Thị Thiều. Říkalo se, že novorozený Trần Khâm byl tak v pořádku, že jeho dědeček Thái Tông a otec Thánh Tông jej pojmenoval jako Kim Tiên đồng tử (Žák nebeského Kim Tien).[2] Princ Trần Khâm měl nárok na Korunní princ dynastie Trần v prosinci 1274,[3] měl mladšího bratra, prince Tá Thiên Trần Đức Việp (narozen v roce 1265)[4] a starší sestra, princezna Thiên Thụy, která zemře ve stejný den jako její bratr Nhân Tông.[5] Tr concernedn Thánh Tông, vždy znepokojený vzděláním svého syna, v roce 1274 jmenoval prominentního mandarína a generála Lê Phụ Trần ve funkci profesora korunního prince se dvěma slavnými učenci Nguyễn Sĩ Cố a Nguyễn Thánh Huấn jako pomocník sám císař také skládal básně a pojmenované literární dílo Di hậu lục vzdělávat prince Trầna Khâma.[3]
22. dne desátého lunárního měsíce (8. listopadu) 1278 se Trần Thánh Tông rozhodl postoupit trůn korunnímu princi Trần Khâmovi, nyní Trần Nhân Tôngovi, a držel titul císař ve výslužbě.[2] Po korunovaci Nhân Tông změnil název éry do Thiệu Bảo (紹寶, 1278–1285),[6] za jeho vlády měl císař ještě jedno éry, kterým bylo Trùng Hưng (重興, 1285–1293).[7] Přestože Thánh Tông předal trůn svému synovi, od roku 1279 až do své smrti v roce 1290 nadále spoluvládal zemi s Nhan Tongem.
Jako císař
Mongolské invaze
| Trần Nhân Tông | |
|---|---|
| Vietnamské jméno | |
| vietnamština | Trần Nhân Tông |
| Hán-Nôm | 陳仁宗 |
| Trần Nhân Tông | |
| Vietnamská abeceda | Trần Khâm |
|---|---|
| Hán-Nôm | 陳昑 |
V roce 1279 Yuan dynastie měl rozhodující vítězství nad Dynastie písní v Bitva o Yamen který znamenal konec dynastie Song a úplnou kontrolu nad Kublajchán nad Čínou.[6] Výsledkem bylo, že Kublajchán začal odhalovat svůj pokus o převzetí moci jižních zemí Đại Việt nebo Champa. Vědomi si situace začali Thánh Tông a Nhân Tông připravovat dynastii Trần na zjevnou a nevyhnutelnou válku, zatímco se snažili udržovat pružnou politiku s dynastií Yuan.[8] Nejprve, princ Chiêu Văn Trần Nhật Duật byl jmenován na misi uklidnění vzpoury vedené Trịnh Giác Mật v Đà Giang diplomatickými prostředky s cílem udržet zemi před válkou ve stabilitě. Se svými znalostmi jazyka a kultury menšin Trần Nhật Duật úspěšně splnil svůj úkol v roce 1278, proto měla dynastie Trần volnou ruku při řešení hrozby ze severu.[9] V říjnu 1282 se císař ve výslužbě Trần Thánh Tông a císař Trần Nhân Tông shromáždili všichni členové královské rodiny a úředníci královského dvora v roce Bình Than diskutovat o nevyhnutelné válce.[10] Při této příležitosti si všimli dva významní generálové armády Đại Việta, Trần Khánh Dư, bývalý velitel armády, ale byl po své vině zbaven všech titulů, a Trần Quốc Toản, jen 16letý markýz.[10] V roce 1283 princ Hưng Đạo Trần Quốc Tuấn byl jmenován vrchním velitelem (Quốc công tiết chế) armády Đại Việt, císař ve výslužbě a císař začali pořádat vojenská cvičení se svými generály a jednotkami.[10]
V prosinci 1284 byla zahájena druhá Yuanova invaze Đại Việta pod velením knížete Kublajchána Toghan.[11] Đại Việt byl napaden ve dvou směrech, Toghan himselft řídil pěchotu napadenou od severní hranice, zatímco Yuanovo námořnictvo pod vedením Sogetu postupoval od jižní hranice přes Champa území.[12] Na začátku války museli Thánh Tông a Nhân Tông nařídit ústup armády, aby se zabránilo tlaku Yuanovy síly, když princ Chiêu Minh Trần Quang Khải vojska velel pokusit se zastavit Sogetuovu flotilu v Nghệ provincie. Během této doby tam bylo několik vysoce postavených úředníků a členů královské rodiny dynastie Trần přeběhlo na stranu Yuan, včetně Thánh Tong vlastního bratra, prince Chiêu Quốc Trần Ích Tắc a Trần Kiện, který byl synem knížete Tĩnh Quốca Trần Quốc Khang. Pro bezpečnost ústupu Thánh Tông a Nhân Tông, princezno An Tư byl nabídnut jako dárek a odklon pro prince Toghana, zatímco markýz Bảo Nghĩa Trần Bình Trọng byl zajat a později zabit v bitvě u Dja Moc při obraně dvou císařů.[13] Na jižní hranici musel Trần Quang Khải také ustoupit pod tlakem Sogetuova námořnictva a zběhnutí guvernéra Nghe An.[14] Navzdory opakovaným problémům si královská rodina a královský dvůr dynastie Trần stále udržovaly harmonii a odhodlání díky přesným rozhodnutím a činům vůdců Thánh Tông, Nhân Tông,[15] Trần Quốc Tuấn a Trần Quang Khải.[16]
Kritická situace dynastie Trầnů se začala měnit po jejich vítězství v roce Bitva o Hàm Tử v dubnu 1285, kde vojska velel Trần Nhật Duật, Princ Chiêu Thành, Trần Quốc Toản a Nguyễn Khoái byli nakonec schopni porazit flotilu admirála Sogetu. 10. května lunárního kalendáře 1285 vedl Trần Quang Khải rozhodující bitvu v Čt. Čt kde Sogetuovo námořnictvo bylo téměř zničeno, a proto rovnováha na bojišti s názvem rozhodně ve prospěch dynastie Trần.[14][17] 10 dní poté, co byl Sogetu zabit a Trầnův císař Nhân Tông a císař ve výslužbě Thánh Tông se 6. června lunárního kalendáře 1285 vrátili do hlavního města Thăng Long.[18]
V březnu 1287 se Yuan dynastie zahájili svoji třetí invazi do Đại Việt.[7] Na rozdíl od druhého útoku, tentokrát vrchní velitel princ Hưng Đạo Trần Quốc Tuấn potvrdil s císařem, že Đ i Việtova armáda mohla snadno rozbít Yuanovu vojenskou kampaň. Tato invaze byla skutečně ukončena o rok později katastrofální porážkou jüanského námořnictva v roce Bitva o Bạch Đằng 8. března lunárního kalendáře, 1288.[19] Kromě Trần Quốc Tuấna byli dalšími významnými generály dynastie Trần během této doby princ Nhân Huệ Trần Khánh Dư který zničil logistický konvoj jüanského námořnictva[20][21][22][23] v Bitva u Vân Đồn nebo obecně Phạm Ngũ Lão který se postaral o přepadení ustupujících vojsk knížete Toghana.[24]
Po válce
Při odměňování generálů dynastie Trân a mandarinek po vítězství jim Thánh Tông a Nhân Tông také připomněli opatrnost vůči severní hranici.[25] Pokud jde o přeběhlíky na stranu Yuan, vydal císař rozkaz, ve kterém se příjmení každého zběhlého člena klanu Trần změnilo na Mai, například Trần Kiện byl přejmenován na Mai Kiện a byl jediným přeběhlým princem klanu Trần, Trần Ích Tắc byl z tohoto řádu osvobozen, ale v historických účtech dynastie Trần byl povolán jménem „Ả Trần“ („žena jménem Trần“), což znamená, že Trần Ích Tắc byl „zbabělec jako žena“.[22][25][26]
Císař v důchodu Trần Thánh Tông zemřel 25. května lunárního kalendáře 1290 ve věku 50 let.[27] Jako jediný vládce Đại Việt nařídil Trần Nhân Tông uvolnit daňovou politiku, ulevit chudým a odložit vojenské tažení proti Ai Lao aby se země mohla zotavit po dvou divokých válkách, několika hladomorech a přírodních katastrofách.[28]
3. února lunárního kalendáře, 1292,[29] Nhân Tông nazval svého prvního syna Trần Thuyên jako korunní princ dynastie Trần a nakonec se rozhodl předat mu trůn 3. března lunárního kalendáře 1293.[30]
Trần Nhân Tông, který dal trůn svému synovi, strávil více času hledáním duchovního probuzení. V roce 1295 byl vysvěcen na buddhistu mnich. V roce 1299 přišel na horu Yên Tử v současném Quảng Ninh, kde se zavázal dodržovat 10 asketických praktik Buddha student. Založil také klášter, učil o buddhistických principech a přijímal značné množství učedníků. Předpokládalo se, že založil Trúc Lam, jediný domorodý Zen buddhista sekta v Vietnam. Nejen, že se usadil v Yên Tử, ale také cestoval po celé zemi, aby učil mnichy zenovým praktikám a povzbuzoval své poddané, aby se řídili teorií Deseti dobrých činů (Daśakuśalakarmāṇi).[31]
V roce 1301 navštívil Champa a žil devět měsíců v Jaya Sinhavarman III soud.[32]:87
V roce 1306 dal svou dceru princeznu Huyen Tran, v manželství s Champa král Jaya Simhavarman III na oplátku za dvě provincie Cham.[33]:217
Rodina
Trần Nhân Tông se oženil s princeznou Khâm Từ, později císařovnou Consort Khâm Tort Bảo Thánh, nejstarší dcerou velkého prince Hưnga Đ Ho Trạna Quốc Tuốna, v prosinci 1274, kdy byl oprávněn jako korunní princ.[3] Trần Nhân Tông měl svého prvního syna, Trần Thuyêna, 17. září lunárního kalendáře, 1276, Trần Thuyên se nakonec stal nástupcem Nhân Tônga jako Trần Anh Tông.[34]
- Otec: Trần Thánh Tông
- Matka: císařovna Nguyên Thánh Thiên Cảm Trần Thị Thiều z Trần Liễu klan
- Konsort (y) a jejich příslušné problémy:
- Princezna Trần Thị Trinh z Trần Liễu klan, dcera Grand Prince Hưng Đạo. Později choť císařovny Khâm Từ Bảo Thánh
- Korunní princ Trần Thuyên, později císař Trần Anh Tông
- Císařovna Tuyên Từ z Trần Liễu klan, mladší sestra císařovny Consort Khâm Từ Bảo Thánh
- princ Tran Quoc Chan
- Royal Consort Dang Thi Loan
- Jiné problémy:
- Princess Thượng Trân
- Princezna Thiên Trân
- Princezna Huyền Trân
Dědictví
Většina měst ve Vietnamu po něm pojmenovala hlavní ulice.[35]
Reference
Poznámky
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 175
- ^ A b Ngô Sĩ Liên 1993, str. 185
- ^ A b C Ngô Sĩ Liên 1993, str. 182
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 179
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 220
- ^ A b Ngô Sĩ Liên 1993, str. 186
- ^ A b Ngô Sĩ Liên 1993, str. 195
- ^ Trần Trọng Kim 1971, str. 52
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, s. 186–187
- ^ A b C Ngô Sĩ Liên 1993, str. 188
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, s. 189–190
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 193
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 192
- ^ A b Chapuis 1995, str. 83
- ^ Chapuis 1995, str. 84–85
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 192–193
- ^ Trần Trọng Kim 1971, str. 58
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 192–195
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, s. 196–198
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 197
- ^ Trần Trọng Kim 1971, str. 61
- ^ A b Chapuis 1995, str. 84
- ^ Delgado, James P. (2009). Khubilai Khan's Lost Fleet: In Search of a Legendary Armada. University of California Press. 161–162. ISBN 978-0-520-25976-8.
- ^ Trần Trọng Kim 1971, str. 62
- ^ A b Ngô Sĩ Liên 1993, str. 200
- ^ Trần Trọng Kim 1971, str. 63
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 201
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 201–202
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 202
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 203
- ^ Tai Thu Nguyen 2008, str. 146-151 ..
- ^ Maspero, G., 2002, The Champa Kingdom, Bangkok: White Lotus Co., Ltd., ISBN 9747534991
- ^ Coedès, Georgi (1968). Walter F. Vella (ed.). Indické státy jihovýchodní Asie. trans. Susan Brown Cowing. University of Hawaii Press. ISBN 978-0-8248-0368-1.
- ^ Ngô Sĩ Liên 1993, str. 183
- ^ Mapa země Vietnam. Cestovní mapy Periplus. 2002–03. ISBN 0-7946-0070-0. Zkontrolujte hodnoty data v:
| datum =(Pomoc)
Bibliografie
- Ngô Sĩ Liên (1993), Đại Việt sử ký toàn thư (ve vietnamštině) (Nội các quan bản ed.), Hanoi: Social Science Publishing House
- Národní úřad pro historické záznamy (1998), Khâm định Việt sử Thông giám cương mục (ve vietnamštině), Hanoi: Education Publishing House
- Trần Trọng Kim (1971), Việt Nam sử lược (ve vietnamštině), Saigon: Centrum školních materiálů
- Tai Thu Nguyen (2008), Dějiny buddhismu ve Vietnamu, Washington. D.C .: CRVPC
- Chapuis, Oscar (1995), Historie Vietnamu: od Hong Bangu po Tu Duc, Vydavatelská skupina Greenwood, ISBN 0-313-29622-7
Trần Nhân Tông Narozený: 1258 Zemřel 1308 | ||
| Regnal tituly | ||
|---|---|---|
| Předcházet Trần Thánh Tông | Císař z dynastie Trần 1278–1293 | Uspěl Trần Anh Tông |
| Předcházet Trần Thánh Tông | Císař v důchodu z dynastie Trần 1294–1308 | Uspěl Trần Anh Tông |
Kontrolní úřad  |
|---|