Thomas Medwin - Thomas Medwin

Thomas Medwin
narozený	Thomas Medwin (1788-03-20)20. března 1788 Horsham, West Sussex, Anglie
Zemřel	2. srpna 1869(1869-08-02) (ve věku 81) Horsham, West Sussex, Anglie
Odpočívadlo	Mariánský hřbitov, Horsham
obsazení	Básník, autor životopisů, prozaik, překladatel
Národnost	Angličtina
Vzdělávání	Syon House
Literární hnutí	Romantismus
Pozoruhodné práce	Journal of the conversations of Lord Byron (1824), The Agamemnon of Aeschylus, přeložit do anglického verše 1832, The Life of P. B. Shelley 2 vols. (1847)

Thomas Medwin (1788–1869) byl anglický spisovatel, básník a překladatel z počátku 19. století. On je známý hlavně pro jeho biografii jeho bratrance, Percy Bysshe Shelley, a za zveřejněné vzpomínky na jeho blízkého přítele, Lord Byron.

Časný život

Thomas Medwin se narodil v obchodním městě Horsham, West Sussex dne 20. března 1788, třetí syn pěti dětí Thomase Charlese Medwina, právního zástupce a správce, a Mary Medwin (rozené Pilford). Byl bratrancem druhého ze svých rodičů po Percy Bysshe Shelley (1792–1822), který žil dvě míle daleko na Field Place, Warnham, a se kterými si Medwin navázal přátelství od dětství.^[1]

Medwin pocházel spíše z prosperující než z bohaté rodiny, která očekávala, že se jejich synové budou živit. Navštěvoval Syon House Academy v Isleworth v letech 1788–1804, stejně jako Shelley v letech 1802–1808. Medwin vyprávěl, že Shelley a on zůstali blízkými přáteli v Syon House a vytvořili pouto tak blízko, že Shelley zjevně po cestě k Medwinovi přešel po ubytovna.^[2] Po dalším roce na veřejné škole, Medwin imatrikuloval na University College v Oxfordu v zimě roku 1805, ale odešel, aniž by získal titul. Zpočátku byl advokátem v advokátní kanceláři svého otce v Horshamu.

Medwin prokázal nadání v cizích jazycích a měl plynně řecky, latinsky, německy, italsky, španělsky, francouzsky a portugalsky. Začal psát básně, včetně příspěvku do Putující Žid, báseň připisovaná Shelleymu. Mladí Shelley a Medwin se setkali během svých prázdnin za pronásledováním, jako je rybaření a lov lišek. Mezi jejich romantická připoutání patřila jejich sestřenice Harriet Grove, s níž se Shelley hluboce dopustil na jaře roku 1810, ačkoli on měl uprchnout s Harriet Westbrookovou v roce 1811.

Medwin se vzbouřil proti přání svého otce, aby se stal právníkem, což vyvolalo hádku, jejímž výsledkem bylo opomenutí Thomase z vůle jeho otce, popraveného v roce 1829. V Medwinově životě nastalo období driftu, ve kterém se pokusil žít nad jeho poměry jako gentleman. Zdá se, že jeho rodina zaplatila značné dluhy. Jeho aktivity zahrnovaly hodně vzrušení a hazardních her v jeho klubu v Brightonu^[1] a utrácení peněz za sbírání umění. Shelley si vzpomněla na Medwina, že maloval dobře a „pozoruhodné, pokud se nemýlím, pro zvláštní vkus a znalost belli arti - Itálie je místo pro vás, samotné místo - ráj vyhnanců .... Pokud budete rádi, když uvidíte starého přítele, který vás rád uvidí ..., přijeďte do Itálie. “^[3] Medwinova finanční situace nemohla pokračovat tak, jak byla, a do roku 1812 přijal vojenskou komisi ve 24. lehkých dragounech, pluk, kde se mohl věnovat svým sociálním nárokům.

Indie

Ačkoli neměl vojenský výcvik, byl Medwin považován za a kornet v červnu 1812 se připojil ke svému pluku v Cawnpore v Uttarpradéši v severní Indii krátce nato. Cawnpore, daleko od místa činu Válka Gurkha nebo Nepál z let 1814–16, kterých se Medwinův pluk neúčastnil, patřil k největším vojenským stanicím v Indii s organizovaným společenským životem a obchody zásobenými evropským zbožím.^[1]

Horko bylo strnulé a od důstojníka bylo vyžadováno jen málo povinností. Soudě podle Medwinova popisu,^[4] strávil mnoho nadšených hodin lovem divoké zvěře. Akce se účastnil jen zřídka, ale byl obléhán Hathras v roce 1817 a podílí se na zálohách proti Pindaris na břehu řeky Sindh v prosinci 1817. Byl svědkem nejméně jedné události z sati rituální upálení vdovy na řece Narmuda v roce 1818. Nadšeně cestoval po klasických hinduistických chrámech Gaur, Palibothra, Jagannath a Karla a Elephanta a Jeskyně Ellora. Medwin mohl mít poměr s hinduistickou ženou, který skončil špatně, ale skrze něho byl seznámen s doktrínami Rammohan Roy.^[5]Medwin se ukázal být spíše kompetentním než chvályhodným vojákem. Trpěl úplavice, který se opakoval v intervalech během jeho života.

Během čekání v Bombaji na kotviště zpět do Anglie v říjnu 1818 znovu objevil na knihkupectví poezii svého bratrance Shelleye v kopii Vzpoura islámu. Shelley měl poskytnout ústřední zkušenost a ústřední bod jeho literárního života.^[6] Připomínaje incident pod jeho osobností Julian v Rybář ve Walesu v roce 1834 byl „ohromen velikostí (Shelleyho) génia“ a prohlásil, že „přívětivá filozofie a obětavost, kterou tato božská báseň vštípila, v mé mysli vyvolala podivnou reformaci“.^[4] Medwinův přezdívka Julian pravděpodobně odkazoval na Shelleyho Julian a Maddolo, báseň, ve které má Julian charakteristiku Shelley.

Na konci roku 1818 byl Medwinův pluk rozpuštěn a Medwin pokračoval poloviční plat, připojený k pluku Dozorců až do roku 1831, kdy prodal provizi. Do této doby byl známý jako kapitán Medwin, i když neexistují žádné důkazy o tom, že byl někdy povýšen za hodnost poručíka.

Setkání s Shelley

Percy Shelley

V září 1820 přijel do Ženevy, kde zůstal Jane a Edward Ellerker Williams, druhý z nich se měl utopit u Shelley. Tam dokončil svou první publikovanou báseň, Oswald a Edwin, orientální skica, věnovaný Williamsovi. To běželo na 40 stránek s 12 stranami poznámek. To bylo revidováno v roce 1821 jako Lion Hunt pro Náčrtky z Hindoostanu.^[1]

Na podzim roku 1820 se Medwin připojil ke svému bratranci Shelleymu Pisa, nastěhování k němu a jeho manželce Mary Shelley, s nímž měl vyvinout nepříjemný vztah. Medwin byl pravidelně nemocný během jeho měsíců v Pise, ale pracoval s Shelley na několika básních a na vydání jeho deníku Náčrtky z Hindoostanu. Shelley a Medwin začali společně studovat arabštinu. Četli také Schillera, Cervantese, Miltona a Petrarcha a počátkem roku 1821 usilovali o energický intelektuální život.^[1] Shelley pracoval Prometheus a každý večer četl koncepty Medwinovi, který pokračoval druhým dílem Oswald a Edwin, orientální skica. V lednu se k nim přidali Jane a Edward Ellerker Williams. Medwin opustil Shelley v březnu 1821, aby navštívil Florencii, Řím a poté Benátky, kde pokračoval v psaní a ve společnosti. V listopadu 1821 se vrátil do Pisy.

Setkání s Byronem

Byron

Shelley představil Medwina Lord Byron dne 20. listopadu 1821.^[7] Byron byl zjevně ohromen osobním Medwinem a měli navázat trvalé přátelství.

Užívali si společnost různých žen, jak je vidět na jejich vzájemné korespondenci, a vytvořili mužské pouto, které chybělo ve vztahu Medwina k Shelleymu. Připojil se k Byronovi pro epizody střelby z pistole a jízdy na koni a povečeřel v Byronově vnitřním kruhu s dalšími přáteli, mezi něž patřili Shelley, Edward E Williams, Leigh Hunt a nedávno dorazil Edward John Trelawny. Poslední by se po celý život Medwina představoval jako přítel a soupeř, protože oba se snažili být arbitry Byronovy pověsti. Medwin poskytl překlad části Petrarch „Afrika“ pro Byrona,^[8] zatímco Byron dokončil Cantos 6–12 z Don Juan. Když se Medwin v dubnu 1822 rozhodl pokračovat ve svém turné po Itálii, trval Byron na pořádání skvělé odcházející strany.

Smrt Shelley

Úctyhodný Medwin cestoval nejprve do Říma, kde byl představen sochaři Antonio Canova,^[9] a pak do Neapol, před vyplutím do Janov. Právě v Janově uslyšel zvěsti o ztrátě anglického škuneru se dvěma Angličany na palubě, ale pouze při jeho příjezdu do Ženeva Dozvěděl se, že to byli Shelley a Edward Williams, kteří se utopili 8. července 1822. Medwin byl zpustošen a vrátil se do Itálie, kde se Spezia že těla jeho přátel byla vyhozena z moře. Do Pisy dorazil 18. srpna, několik hodin poté, co byla těla zpopelněna. Po zbytek svého života byl hořký, že přišel pozdě, dokonce najednou tvrdil, že byl přítomen.^[10] Potkal vdovy a jeho přátele Byrona, Trelawnyho a Leigh Hunt, kteří byli přítomni při kremaci Shelley, a dal hrůzu těch dnů do „Ahasuerus, Poutník“, poetické pocty, zasvěcené Byronovi a položené k nohám mrtvé Shelley.^[11] Melancholický Medwin opustil Pisu krátce poté, co navštívil Janov, Ženevu, Paříž a nakonec Londýn.

Spor o Byrona

Nepokojný Medwin se v roce 1824 přestěhoval do Paříže, kde se setkal Washington Irving, americký autor, který sdílel své nadšení zejména pro Byrona a španělské básníky Calderón. Byla vytvořena trvalá korespondence. Krátce nato se Medwin dozvěděl o smrti lorda Byrona dne 19. dubna 1824. Zpráva byla zveřejněna v Londýně dne 15. května a do 10. července sestavil Medwin svazek, jeho Rozhovory lorda Byrona, ačkoli rukopis obdržel krátký útržek od Mary Shelleyové a mnoha dalších kritiků. John Galt^[12] a William Harness v listopadu zveřejnila negativní hodnocení Blackwood's Magazine, a John Cam Hobhouse napsal pro Medwin smrtelný útok na Westminster recenze z ledna 1825, zpochybňující pravdivost většiny obsahu knihy. Lady Caroline Lamb, jedna z Byronových milenek, byla Medwinovými komentáři hluboce rozrušená a napsala mu dopisy, ve kterých uvedla svůj pohled na svůj vztah k němu. John Murray (1778–1843) „Skotský vydavatel, jehož rodinný dům vlastnil autorská práva k Byronovým dílům, byl také odhalením pobouřen a hrozil žalobou. (Murray zničil Byronovy paměti jako nevhodné ke zveřejnění.)

Mezi příznivce Medwinovy ​​knihy však patřilo několik významných spisovatelů, včetně Sira Samuel Egerton Brydges, který zahrnoval ve svém vydání Edwarda Phillipsa Theatrum Petarum Anglicanorum monografie Shelley, napsaná Medwinem. Leigh Hunt, jak se dalo očekávat, zaujala tolerantnější pohled na Medwina Lord Byron a jeho současníci (1828) a od vydání Byronovy dopisy v Thomas Moore biografie (1830/31)^[13] a Lady Blessington je Konverzace (1832–1833) se Medwinovy ​​vzpomínky na Byrona začaly chápat jako ne vždy věrné v detailech, ale v zásadě jako přesné zobrazení. Ačkoli to byl kus populistického oportunismu od Medwina, který ovlivnil vztahy s některými jeho přáteli, ukázalo se to jako obrovský finanční úspěch. Ve Spojených státech bylo nejméně dvanáct dojmů a bylo zveřejněno v Německu, Francii a Itálii. Zůstává v tisku dodnes. Kapitán Medwin byl v té době slavný (nebo nechvalně známý), dobře situovaný a mohl se oženit s Annou Henrietou Hamiltonovou, hraběnkou ze Starnfordu (švédský titul), 2. listopadu 1824 v Lausanne.

Vysoký život a pád

Medwinovi bylo 36, když se oženil a vzal si dlouhé líbánky Vevey před usazením ve Florencii. Odbory přinesly dvě dcery, Henrietu a Catherine.^{[poznámka 1]} Medwin se usadil v životě stylu a podstaty mezi anglickou emigrantskou komunitou. Bohužel stále žil nad poměry a ztratil velké částky za nákup a prodej italských uměleckých děl. V roce 1829, kdy jeho otec zemřel, byl ve zoufalé finanční situaci a věřitelé jeho zboží převzali zpět. Jeho manželství se dostalo pod napětí a zdá se, že Medwin se vzdal svých povinností a opustil svou manželku a dvě dcery a nechal přátele jako Trelawny a Charles Armitage Brown urovnat záležitosti jeho a jeho manželky.^[1]

Medwin se přestěhoval do Janov, kde pilně pracoval na hře, Prometheus portarore del fuoco (Prometheus, nositel ohně). Ačkoli nebyl nikdy publikován v angličtině, byl přeložen do italštiny a publikován v Janově v roce 1830, kde byl nadšeně revidován.^[14] Typickým způsobem věnoval Medwin hru vzpomínce na Shelley. Janov se však ukázal být pouze mezihrou, protože Medwin byl vyloučen kvůli napsání tragédie Spiknutí Fieschiho, což znepokojilo janovské úřady a domnívalo se, že jde o protivládní propagandu.^[1] V lednu 1831 byl Medwin bez své rodiny zpět v Londýně a stále doufal, že se bude živit jako spisovatel.^{[poznámka 2]}

Překlad Aischylos

V roce 1832 jeho Monografie Shelley byla zveřejněna v šesti týdenních splátkách v roce 2006 Athenaeum, s Shelley Papers následovat v 18 týdenních intervalech až do dubna 1833. Tyto byly shromážděny v roce 1833 a publikovány jako Shelley Papers; Monografie Percy Bysshe Shelley. Do té doby byl Medwin redaktorem New Anti-Jacobin: A Monthly Magazine of Politics, Commerce, Science, Art, Music and the Drama, který se objevil jen dvakrát, s příspěvky básníka Horace Smith a John Poole, stejně jako editor.

Medwin se také pustil do dobře přijatých překladů Aischylos „hraje do angličtiny. Prometheus bez závazků a Agamemnon se objevil v doprovodných svazcích v květnu 1833, následovaný Sedm kmenů proti Thébám, Peršané, Eumenidové a Choephori. Nepřekládal Dodavatelé, zjevně proto, že nesouhlasil s „jejími korupcemi“.^[15] Překlady byly vřele recenzovány významnými literárními časopisy, včetně Gentleman's Magazine a publikováno v Fraserův časopis. Někteří ho kritizovali za to, že se odchýlil od původního významu, který úmyslně udělal, kde cítil, že to příležitost vyžaduje. Medwinova dovednost spočívala v přinášení živých Aischylosových postav prostřednictvím uvěřitelného dialogu, který využívá tradiční metry a míru. ^[1]

Produkce Medwina ve středních letech 30. let byla obdivuhodná. Do Bentley přispěl řadou povídek Rozmanitost. Odešel ze svého obvyklého klasického tarifu Rybář ve Walesu,^[4] který je v tradici Isaac Walton je Dokonalý rybář a hlavně má formu dialogu. Hájí rybaření a poskytuje vhled do jeho lásky k přírodě a jejím snahám. Objevují se portréty od Shelleyho a Byrona. V té době si Medwin slušně vydělával, ale nestačil na splacení svých věřitelů. V roce 1837 oznámil, že se stěhuje do Heidelberg, pak dovnitř Baden velkovévodství, Německo.

Heidelberg

V letech 1837–1847 Medwin vydal 26 povídek a skic pro publikaci v Athenaeum a v dalších literárních časopisech. Próza, kterou nyní produkoval, byla v podstatě cestovatelská s prostředím spojeným s dřívějšími obdobími jeho života: Indie, Řím, Švýcarsko, Paříž, Benátky, Florencie a později Jena, Mannheim a Štrasburk. Stal se de facto korespondent pro následné časopisy včetně Athenaeum a Nový měsíčník poskytující dojmy ze všeho německého. Vstoupil do vlivného muzea v Heidelbergu a plně se podílel na literárním životě města, kde zkoumal místní divadlo pro anglické čtenáře. Četl díla německých básníků, včetně: Karl Gutzkow, Ludwig Tieck, Ludwig Achim von Arnim, Annette von Droste-Hülshoff, Rauch a Diefenbach. Poezii posledního překládal pro anglické čtenáře v rámci svého příspěvku k vzájemnému obohacování kulturních vztahů mezi Anglií a Německem.^[16] Většinu příštích dvaceti let žil v Heidelbergu, i když pravidelně cestoval do Baden-Badenu, kde se odehrávala většina jeho jediného románu, Lady Singleton, publikoval v roce 1842.

V Heidelbergu vytvořil hlubokou vazbu k básníkovi Caroline Champion de Crespigny (1797–1861),^{[Poznámka 3][poznámka 4][17]} Jejich vztah byl v zásadě intelektuální, protože ani jeden si nemohl dovolit rozvodové vyrovnání od svých odcizených manželů. Anglická kolonie v Heidelbergu byla intimní. Mezi nimi byli i Medwinovi známí Mary a William Howitt, který ho našel jako muže „kultury a kultivovanosti, aristokratického podle jeho vkusu“^[18]zatímco Charles Godfrey Leland, americký folklorista, který se v Heidelbergu spřátelil s Medwinem, popisuje Medwina jako laskavého muže „plného anekdot, které bych si nyní přál zaznamenat“.^[19]

Na počátku 40. let 18. století Fanny Brawn (e) Lindon jednou John Keats Milenka se přestěhovala do Heidelbergu a Medwin se díky ní znovu zapojil do diskuse o mrtvém, ale vlivném anglickém romantickém básníkovi. Medwin a Lindon spolupracovali, aby napravili dojem, který v ní poskytla Mary Shelley Eseje, dopisy ze zahraničí, překlady a fragmenty (1840), že se Keats v posledních dnech zbláznil. Lindon ukázal Medwinovi dopisy, které naznačovaly opak, a Medwin použil tuto novou znalost ve svém oboru Život Shelley, kde publikoval výňatky z dopisů samotného Keatse a jeho přítele Joseph Severn.

Život Shelley

Medwin zahájil svou biografii Percyho Shelleye v roce 1845, což odpovídá příbuzným a přátelům v Anglii, včetně Percyho Florence Shelleye, básníkova syna, a v roce 1846 požadoval informace od Mary Shelleyové. Nespolupracovala, chtěla bránit vydání životopisu a tvrdila, že Medwin se ji pokusil podplatit částkou 250 £. Dokončení práce trvalo dva roky, objevila se v září 1847. Nebyl to chladně nezaujatý popis Shelleyho života. Je vášnivý a umíněný a zahrnuje útoky na Medwinovy ​​osobní nepřátele. Existuje řada chyb data, faktů a citátů, některé z pozdějších vyloženě bowdlerized. (Většina chyb byla odstraněna uživatelem Harry Buxton Forman v roce 1913.)^{[poznámka 5][20]} Ať už jsou jeho chyby jakékoli, zůstává hlavním zdrojem básníkova raného života a díla. Medwin je hlavním zdrojem dětství Shelley, hlavním zdrojem událostí 1821–1822 a důl osobních vzpomínek. Byl to také hlavní zdroj znalostí v Německu o životě a díle Shelleyho, který se od jeho smrti stal něčím rozporuplnou postavou, a bylo možné očekávat kritiku. Medwinova biografie patřičně zasáhla zničující útok Athenaeum, který zahájil svoji recenzi: „S touto knihou nejsme nijak spokojeni.“^[21] "Divák “napsal„ Medwinovy ​​práce ... jsou zvláště pozoruhodné pro umění nacpávání ... ani autor nezapomíná na skandál, když si může vyzvednout. “Medwin byl ještě silněji nadáván přeživšími členy pisanského kruhu. Mary Shelleyho reakci bylo možno očekávat, vzhledem k její antipatii vůči němu, ale Trelawny byl stejně řezný a dílo nazval „povrchním“ až v roce 1870.^[22] Někteří kritici jej však přijali lépe, včetně Williama Howitta a W. Harrisona Ainswortha, kteří zahájili kontrolu v Howittův deník vyslovením subjektu „by se snad nemohl dostat do kompetentnějších rukou“.^[23]

Justinus Kerner ve stáří

Medwin se vrátil do Heidelbergu z návštěvy Londýna a Horshamu včas pro rok 1848 Revoluce která se přehnala Německem. S Caroline de Crespigny vzlétli k mírumilovnějšímu Weinsberg ve Württembersku. Pokračoval v práci a produkoval poezii a překlady pro svého hostitele, Justinus Kerner, jemuž v roce 1854 vydal báseň. Ve stejném roce se vrátil do Heidelbergu a vydal další svazek poezie, Nugae. Obsah byl mezinárodní, s originálními básněmi a překlady do řečtiny, latiny, angličtiny a němčiny. Další kniha poezie publikovaná v roce 1862 v Heidelbergu byla oprávněna Drobnosti, s překlady z jazyka Catullus, Virgil, Horace a Scaliger a další básně Caroline de Crespigny, která zemřela krátce před vydáním. Kniha potvrdila, že Thomas Medwin byl učený muž, ale náchylný k nepřesnostem a nedbalosti.

Poslední roky

Medwin ve věku 72 let se konečně vrátil do Anglie v roce 1862 a začal přepisovat své „Život Shelley", ačkoli revize existuje pouze v ručně psané podobě. V roce 1869 ho navštívil jeho starý přítel a někdy soupeř Trelawny, který ho považoval za stálého a" vždy věrného a čestného ve své lásce k Shelley. "^[24]

Thomas Medwin zemřel 2. srpna 1869 v domě svého bratra Pilfolda Medwina (1794–1880) v Carfaxu v Horshamu, kde byl pohřben na hřbitově v Denne Road. Na jeho žádost směřuje jeho hrob na východ do Indie, Itálie a Německa a zní: „Byl přítelem a společníkem Byrona, Shelley a Trelawnyho.“

Dědictví

Dědictví Thomase Medwina má tendenci klást více otázek než odpovědí.^[10] Byl to oportunista, který žil nad jeho poměry a zničil jeho otce a manželku? Měl tendenci vypadávat s bývalými spolupracovníky, včetně Shelleyho vdovy a Trelawnyho. Jeho spisy o Byronovi a Shelley jsou často nepřesné. Shelleyova sláva rostla po celé 19. století a jeho dědictví se stalo posedlostí Medwina, stejně jako ostatních v pisanském kruhu. Medwinův oportunismus přehlížel pocity mnoha bývalých přátel, ale zůstává hlavním zdrojem informací o Shelleyho dětství. Jeho Rozhovory lorda Byrona je nyní vnímán obecně jako živý a v podstatě věrný obraz muže.^[10]

Několik autorů, kteří zdůraznili Medwina, se zabývají svými populárními spisy o Shelley a Byronovi, ale jeho odkaz zahrnuje četné překlady z řečtiny, latiny, italštiny, němčiny, portugalštiny a španělštiny. Jeho překlady Aischyla mají trvalou důležitost a jeho rané spisy o cestování jsou živé a nezapomenutelné. Jeho poezie zůstává opomíjena a od jejich vydání je k dispozici malý kritický komentář. Jeho význam v kulturních křížových proudech v polovině 19. století mezi Británií, Spojenými státy a Německem byl hodnocen teprve nedávno.^[16] Medwin představil mnoho německých spisovatelů anglicky mluvícímu světu, zejména básníky Karl Gutzkow, Ludwig Tieck a Ludwig Achim von Arnim. „Zaslouží si být přehodnocen ve světle nových důkazů, které jsou nyní k dispozici.“^[10]

Vybraná bibliografie

Rozhovor lorda Byrona, 1824

• Oswald a Edwin, orientální skica (Ženeva 1821)
• Náčrtky v Hindoostanu s dalšími básněmi (Londýn 1821)
• Ahasuerus, Poutník; Dramatická legenda v šesti částech (Londýn 1823)
• Smrt Mago přeloženo z Petrarchova Afrika; v Ugo Foscolo, Eseje o Petrarchovi (London 1823) str. 215 a 217
• Journal of the Conversations of Lord Byron (Známý během pobytu s jeho lordstvím v Pise, v letech 1821 a 1822, Londýn, 1824)
• Prometheus Bound (přeloženo z Aischyla), Siena 1927; Londýn 1832; Fraserův časopis XVI (srpen 1837), str. 209–233
• Agamemnon (přeloženo z Aischylos), Londýn 1832; Fraserův časopis XVIII (listopad 1838), str. 505–539
• Choephori (přeloženo z Aischyla), Fraser's Magazine VI, (London 1832), str. 511–535
• The Shelley Papers, Memoirs of Percy Bysshe Shelley (Londýn, 1833)
• Peršané (přeloženo z Aischyla), Fraserův časopis VII (leden 1833), str. 17–43
• Sedm proti Thébám (přeloženo z Aischyla), Fraserův časopis VII (duben 1833), str. 437–458
• Eumenides (přeloženo z Aischyla), Fraserův časopis IX (květen 1834), str. 553–573.
• Rybář ve Walesu aneb Dny a noci sportovců (Londýn 1834)
• Rozdělení světa, od Schillera, přeložil Thomas Medwin, Bentley's Miscellany IV str. 549 (prosinec 1837)
• Tři sestry. Románek skutečného života, Bentley's Miscellany III (leden 1838)
• Dvě sestry, Bentley's Miscellany III (březen 1838)
• Canova: Listy z autiobiografie amatéra, Frasers Magazine XX (září 1839)
• Můj knír, Ainsworth's Magazine, I, str. 52–54 (1842)
• Lady Singleton neboli Svět takový, jaký je, Cunningham a Mortimer (Londýn, 1843)
• Život Percyho Bysshe Shelley (Londýn 1847)
• Oscar a Gianetta: Z němčiny Sonnetten Kranz, Louis von Ploennies Nový měsíčník XCI (březen 1851) s. S. 360–361
• Justinovi Kernerovi: S malovaným věncem bobkových listů, The New Monthly Magazine XCI (November 1854) str. 196
• Nugae (Heidelberg, 1856), editoval Medwin a zahrnul jeho vlastní básně.
• Drobnosti (Heidelberg, 1862)
• Život Percyho Bysshe Shelley (Londýn, 1913). Nové vydání, editoval H. Buxton Forman

Biografie

• Lovell Jr, Ernest J (1962). Kapitán Medwin: Přítel Byrona a Shelley. University of Texas.
• Jeremy Knight, Susan Cabell Djabri (1995). Horshamův zapomenutý syn: Thomas Medwin, přítel Shelley a Byron. Rada města Horsham, Horsham Museum.

Poznámky

Reference