The Kitchen Gods Wife - The Kitchen Gods Wife - Wikipedia

Kuchyně Boží žena
TheKitchenGodsWife.jpg
První vydání
AutorAmy Tan
ZeměSpojené státy
JazykAngličtina
VydavatelSynové G. P. Putnama
Datum publikace
1991
Typ médiaTisk (vázaná kniha, brožovaná), Audio kniha (Kazeta, CD)
Stránky415 (1. vydání)
ISBN978-0-399-13578-1
OCLC23144220

Kuchyně Boží žena je druhý román od Čínsko-americký autor, Amy Tan. Poprvé publikováno v roce 1991, věnuje se rozsáhle čínsko-americké ženské identitě a čerpá z příběhu o životě její matky.[1]

Kniha byla z velké části považována za komerční úspěch, a tak se dostala na seznam nejprodávanějších v několika zemích po celém světě.

Kontext

Amy Tan se narodila v roce Oakland v Kalifornii, čínským rodičům přistěhovalců. Popsala své dětství jako obtížné a bylo pro ni těžké zapadnout, aniž by měla pocit, že se jí přizpůsobuje etnická identita. Hodně z Tanovy práce čerpá ze života její rodiny a její práce je často považována za do určité míry autobiografický.[1] Boží žena v kuchynipříběh odráží Tanův vlastní: příběh Pearl, kalifornské dcery Winnie, čínské imigrantky, která uprchla do Ameriky, aby unikla násilníkovi tradiční manželství a válečné nepokoje. V roce 1991 rozhovor s Katie Couric, pro NBC Tan popsala své spojení s Pearl:

[My] jsme si ve skutečnosti v některých ohledech podobní. Byl jsem odborníkem na řeč a jazyk, stejně jako Pearl. A můj otec zemřel, když mi bylo 15. Ale nejnápadnější podobnost ... je naše neznalost minulosti našich matek. A ... mnoho, mnoho let jsem nevěděl nic o jejím životě, o násilném manželství a dětech, které ztratila.[2]

Kuchyně Boží žena se odehrává převážně na počátku 90. let v Kalifornii a v Číně během druhé světové války. San Francisco, primární umístění použité v prvních kapitolách románu, má významnou čínsko-americkou populaci,[n 1] přičemž značná část se přestěhovala během a po druhé světové válce, jako to udělala Pearlova matka, když se uvolnila omezení počtu. Druhá část románu se odehrává před druhou světovou válkou a během ní a zaměřuje se na životy čínských žen v období Japonská okupace Číny a brutalitu, kterou jim způsobily okupační síly.[4]

Shrnutí spiknutí

Román začíná narativním hlasem Pearl Louie Brandtové, dcery čínské matky a čínsko-amerického otce, narozené v Americe, žijící v San Jose, Kalifornie. Matka Pearl, Winnie Louie, jí zavolala, aby požádala, aby ona a její rodina přišli do San Franciska na zásnubní večírek jejího bratrance Bao-Bao. Později Pearl přijme další hovor od své matky, který jí řekl, že její stará teta Du zemřela, přičemž její pohřeb byl uspořádán na den následující po Bao-Baově večírku.

Po svém příjezdu do San Franciska požaduje její teta Helen: trvá na tom, že Pearl musí Winnie říct, že má roztroušená skleróza, něco, co všichni ostatní v rodině znají; Helen tvrdí, že trpí zhoubným nádorem na mozku a nechce zemřít s vědomím, že Winnie neví o nemoci své dcery. Helen dodává, že pokud Pearl neřekne pravdu, udělá to sama. Poté má Helen podobný rozhovor s Winnie a říká jí, že musí Pearl odhalit pravdu o své minulosti.

V tomto bodě se román přepne na narativní hlas Winnie Louie, který vypráví příběh své minulosti. Než se Winnie dostala do Spojených států, zažila život vřavy a utrpení: jako malé dítě ji opustila její matka, menší manželka jejího otce, a plně nechápala záhadné zmizení své matky. Byla nucena žít se svým strýcem a jeho dvěma manželkami, nikdy se necítila tak milovaná jako strýcova dcera Peanut. Když však přišel čas, tety Winnie pro ni uspořádaly tradiční sňatek a její otec poskytl velké věno, protože to byl vzdělaný a dobře zavedený muž.

Manželství s Wen Fu, která nejprve namlouvala Peanutovi, ale přenesla svou pozornost na Winnie, když se dozvěděl o bohatství jejího otce, se ukázalo jako katastrofa. Winnie utrpěla fyzické a psychické týrání v rukou svého manžela, přičemž cestou ztratila mnoho dětí. Během svého manželství Winnie dělá mnoho věcí v zákulisí, za které si její manžel váží, a svou situaci přirovnává k čínské bájce o muži, který byl pro svou ženu hrozný bez ohledu na to, jak moc pro něj udělala, a přesto se stala známou jako " Bůh kuchyně ".

Bylo to během válka že Winnie potkala Jimmyho Louieho, Pearlho otce; Byl to dobrý manžel, dobrý otec a ministr v čínské baptistické církvi, ale zemřel, když byl Pearl teenager, v době, kdy se Pearl velmi rozzlobila. Winnie vysvětluje Pearl, že potkala Jimmyho Louieho v Číně na americkém vojenském tanci. Ti dva se do sebe zamilovali a on začal pomáhat uniknout jejímu zneužívajícímu manželství. Aby bylo možné dosáhnout rozvodu, musí být papír podepsán dvěma svědky a prateta Du a Helen souhlasily s podpisem. Wen-Fu předtím roztrhla papíry od jejího prvního pokusu a Winnie za ním znovu šla, aby si papíry podepsala. Na tomto druhém setkání ji Wen Fu znásilnil. Winnie vysvětluje, že se vždy snažila více milovat Pearl, protože si myslela, že mohla být dcerou Wen-Fu.

Poté, co Winnie vypráví svůj příběh, Pearl odhalí tajemství její nemoci. V době, kdy se blíží svatba Bao-Baa, se matka a dcera poznali lépe. Winnie jde do místního obchodu a najde oltář s nejmenovanou bohyní. Obchodník jí ji dá za poloviční cenu, protože se to považuje za smůlu. Winnie ji pojmenuje „Lady Sorrowfree“, manželku kuchyňského boha, která vše snášela, za práci, kterou odvedla, nedostala žádné uznání a je stále silná. Na konci románu Helen odhalí, že plánuje cestu do Číny s Pearl a Winnie.

Titul

Titul je odkazem na zapomenutou manželku Zao Jun nebo Kitchen God, postavu, jejíž příběh je podobný příběhu protagonisty románu Winnie.[5] Zao Jun byl kdysi pracovitý farmář, který si vzal ctnostnou a laskavou ženu, Guo, ale později promrhal všechny své peníze. Když ho jeho žena opustila, Zao se obrátil k žebrání. Channing na svou manželku, zatímco žebrá, on je zničen vinou a vrhá se do ohně jako odměna. Jako odměnu za jeho odvahu přiznat své provinění, Jade Emperor z něj udělal boha. Tan přisuzuje Zao Wen Fu a Winnie týrané a zapomenuté manželce.[6]

Motivy

Kuchyně Boží žena obsahuje řadu témat evidentních v Tanově dřívějším románu Klub štěstí štěstí. Zásadním tématem je boj žen v a patriarchální společnost.[7] Guiyou Huang říká, že „román přibližuje ženské problémy zkoumáním vztahů s muži… a zároveň líčí vytrvalé hledání ženského božství, které představuje ženskou subjektivitu.“[8] Druhým tématem jsou problémy, jimž čelí přistěhovalci a jejich děti.[7] Tan zkoumá další napětí kladené na vztah mezi matkou přistěhovalce a dcerou narozenou v Americe a důsledky, které to má na vývoj jejich života.[9]

Recepce

Kuchyně Boží žena publikoval Synové G. P. Putnama v roce 1991. Román byl mezinárodně dobře přijat a dosáhl Seznam bestsellerů New York Times v prvním měsíci jeho zveřejnění a zůstal tam celkem třicet osm týdnů. Kniha byla dále zařazena na několik seznamů nejprodávanějších v Austrálii, Anglii, Kanadě, Dánsku, Španělsku a Německu.[10]

Kniha byla srovnávána s pracemi několika významných a známých autorů. The New York Times popsal knihu jako „pozoruhodnou ... fascinující ... přesvědčivou ... Celý svět se odvíjí v a Tolstoyan příliv události a detail ",[10] a americký autor Mary Ellen Snodgrass nazval knihu „Číňanem“ Pryč s větrem".[11]

Někteří kritici, jako např King-Kok Cheung, kritizovali Tan za její charakterizaci asijských mužů jako jednostranných a „ztělesnění podvodu a krutosti“.[12] Dodatečně, Frank Chin popsal ústřední obraz zapomenuté manželky, který vynalezl Tan, vzhledem k tomu, že kuchyňský bůh je regionální božstvo a není hlavní postavou čínské mytologie,[13] a že manželka není ignorována, ale poctěna tím, že je zobrazena na obrázcích vedle kuchyňského boha.[14][15]

Filmová adaptace

Po úspěchu Joy Luck Club film z roku 1993, založený na prvním románu Amy Tan z stejné jméno Disney Studios kontaktovala Tan, aby diskutovala o vytvoření její druhé knihy, Kuchyně Boží žena, do filmu; jednání však propadla. V ubývajícím světle Joy Luck Clubu byly po krátkém spěchu po filmu většinou asijsko-americké příběhy většinou sestřeleny ateliéry.[16]

Poznámky

  1. ^ V době sčítání lidu z roku 2010 žilo v San Francisku 172 181 čínských Američanů. S 21,4% z celkového počtu obyvatel má nejvyšší poměr čínsko-Američanů ze všech amerických měst.[3]

Reference

  1. ^ A b Becnel 2010, str. 98.
  2. ^ Tan: „Boží žena v kuchyni.
  3. ^ Hlášení ras asijské populace podle vybraných kategorií: 2010.
  4. ^ Becnel 2010, str. 108.
  5. ^ Mussari 2011, str. 37.
  6. ^ Huang 2005, str. 138.
  7. ^ A b Wong 2002, str. 88.
  8. ^ Huang 2005, str. 132.
  9. ^ Becnel 2010, str. 101.
  10. ^ A b Dong 2009, str. 29.
  11. ^ Muaddi Darraj 2007, str. 73.
  12. ^ Cheung 1998, str. 176.
  13. ^ http://chintalks.blogspot.com/2007/12/searching-for-frank-chin.html
  14. ^ Trailer na film „Co se děje s Frankem Chinem“: https://www.youtube.com/watch?v=0nEid76GQMY&x-yt-cl=85114404&x-yt-ts=1422579428
  15. ^ Neprůstřelní buddhisté a další eseje od Franka China. Stránka 400: https://books.google.com/books?id=t0Fi04ek1YoC&printsec=frontcover&dq=bulletproof+buddhists&hl=cs&sa=X&ei=7GPNVK3pMcilyAS4r4K4DA&ved=0CCAQ6AEwAA#v=onepage&q=bulletproof%20buddhists
  16. ^ Andrew R. Chow (9. září 2018). „V roce 1993„ Joy Luck Club “změnil Hollywood. Dokud se tak nestalo“. New York Times.

Zdroje