Vévodkyně z Dantzic - The Duchess of Dantzic

Vévodkyně z Dantzic je komická opera ve třech dějstvích, odehrávajících se v Paříž, s hudbou od Ivan Caryll a knihu a texty od Henry Hamilton, na základě hry Madame Sans-Gêne podle Victorien Sardou a Émile Moreau. Další texty od Adrian Ross. Příběh se týká Napoleon I. a praní prádla, Catherine Üpscherová, kdo se ožení Maršál Lefebvre a stává se Vévodkyně.
Opera byla poprvé uvedena v Londýně v Londýně Lyrické divadlo v roce 1903 a ucházel se o 236 představení. Následně si užilo úspěšnou newyorskou produkci v Dalyho divadlo[1] a další produkce po celém světě, a byla oživena v Londýně a do 50. let 20. století byla pravidelně uváděna amatérskými divadelními soubory, zejména v Británii.[2]
Pozadí

Po složení několik komické opery na začátku své kariéry se Caryll stal mimořádně úspěšným v 90. letech 20. století a psal hudbu, aby zasáhl hudební komedie produkovaný George Edwardes, počítaje v to Obchod dívka (1894), Gay Parisienne (1896), Cirkusová dívka (1896) a Dívka na útěku (1898). Po přelomu století pokračoval v psaní nejúspěšnějších hudebních komediálních skladeb své doby, včetně Poselský chlapec (1900), Toreador (1901), Dívka z Kays (1902), Hrabě a dívka (1903) a Orchidej (1903). S Vévodkyně z Dantzic, obrátil se zpět ke komické opeře. Přestože se dílo setkalo s úspěchem, nejednalo se o ten trhák, kterým byly výše zmíněné hudební komedie.[3]
Hudební adaptace následovala slavnou produkci anglické verze původní francouzské hry v překladu J. Comyns Carr a hrát Henry Irving a Ellen Terry.[4] Originální výroba Vévodkyně z Dantzic, produkoval Edwardes, otevřel u Lyrické divadlo v Londýně dne 17. října 1903 a se ucházel o 236 představení. To bylo v režii Robert Courtneidge, choreografii Willie Warde a měl scenérie od Josepha Harkera a kostýmy od Percy Anderson. Skóre bylo obecně obdivováno, i když se nazývalo staromódní.[5]
Původní newyorská produkce v Dalyho divadle probíhala od 16. ledna 1905 do 15. dubna 1905, celkem tedy 93 představení. Produkci režíroval Holbrook Blinn a choreografii Warde s Andersonovými kostýmy. Obsazení se skládalo převážně z hráčů v Londýně, včetně Adrienne Augarde jako Renée, Holbrook Blinn jako Napoleon I. Evie Greene jako Catherine a Courtice liber jako Papillon.[5]
J.C. Williamson vyrobil kus v Austrálii v roce 1909.[6] 1932 London revival hrát Frank Cellier probíhala od 26. dubna do 20. května.[7]
Role a originální obsazení

- Dějství I (1792)
- Catherine Üpscherová (Známý jako „La Sans-Gêne“) - Evie Greene
- Lisette, Jeanne, Mathilde, Babette (Laundresses) - Claire Greet, Dorothy Tremblett, Mea Winfred a E. Labare
- Philippe, Vicomte de Bethune - Lawrence Rea
- Kapitán Regnier (Národní garda) - Philip H. Bracy
- Napoleon Bonaparte (Lieutenant of Artillery) - Holbrook Blinn
- Seržant François Lefebvre (Národní gardy) - Denis O'Sullivan
- Seržant Flageot (z Národní gardy) - A. J. Evelyn
- Papillon (A Pedlar) - Courtice liber
- Skutky II a III - (1807)
- Caroline Murat (Velkovévodkyně Berg a Cleves, sestra Napoleona) - Kitty Gordon
- Pauline, princezna Borghese (Sestra Napoleona) - Violet Elliott
- Catherine Maréchale Lefebvre (Madame Sans-Gêne) - Evie Greene
- Renée de Saint Mézard (An Imperial Ward) - Adrienne Augarde
- Paní. De Beauffremont (císařského dvora) - Mabel Lorrell
- Paní. De Chatel (císařského dvora) - Mina Green
- Lisette (služka Maréchale Lefebvre) - Claire Greet
- Napoleon I. (francouzský císař) - Holbrook Blinn
- Comte de Narbonne (A Courtier) - Barry Neame
- M. D'alégre (komorník velkovévodkyně z Bergu) - Philip H. Bracy
- Adhémar, Vicomte de Bethune - Lawrence Rea
- Papillon (Court Milliner) - Courtice Pounds
Billie Burke byl náhradním hráčem.[8]
Synopse

- Jednat I.
Ve výšce Francouzská revoluce „Catherine, přezdívaná madame Sans-Gêne („ bez rozpaků “), pračka, se věnuje své práci, bez dojmu revolučních příchodů a odchodů. Její snoubenec Lefebvre chybí a účastní se útoků na královský palác. Soustředí se na svou práci, během níž ji navštěvuje poručík Napoleon Bonaparte. Má příliš málo peněz na to, aby zaplatil účet za prádelnu, a jeho popis výzev k jeho skromnému příjmu na podporu jeho rodiny se ho dotkla a ona mu propustila dluhy a dokonce mu nabídla nějaké peníze, aby mu pomohla. Drží se však jeho nezaplaceného účtu.
Jakmile Bonaparte odejde, vtrhne dovnitř mladý aristokrat Philippe de Béthune, který hledá útočiště u pronásledujícího revolučního davu. Catherine se nad ním slituje a za pomoci sympatického podomní obchodník Papillona, schová Béthune ve své ložnici. Její snoubenec Lefebvre hledá místo jménem davu a veřejně prohlašuje, že nikoho neskrývá. Nechal ji na pokoji a obvinil ji ze schovávání milence. Béthune se vynořuje z úkrytu, aby hájila Catherineinu čest, a Lefebvre je získán. Spolu s Catherine pomáhají Béthuneovi uniknout a jeho mladý syn a dědic jsou pod jejich ochranou. Lefebvre získává provizi v armádě a je jmenován poručíkem. Catherine je jmenována vivandière (dodavatel zboží a potravin) do pluku.
- Zákon II

Uplynulo patnáct let. Bonaparte je nyní francouzským císařem a všichni jeho staří kolegové byli odměněni tituly a místy u soudu. Lefebvre je nyní francouzským maršálem, ale jeho svobodomyslná manželka Catherine, navzdory svému novému titulu vévodkyně z Dantzic, nemluvě o jejím adoptivním synovi Adhèmarovi (Béthuneově synovi), nezapadá do dvorské etikety a Napoleon naznačuje, že Lefebvre, že by se s ní měl rozvést a oženit se s mademoiselle Renée, kterou císař považuje za vhodnější. Protože je Adhèmar zamilovaný do Renée, vzbouří se proti císařovu krutému velení a je zatčen.
- Zákon III
Adhèmar je popraven za vzpouru. Jeho milost závisí na tom, jak jeho adoptivní rodiče poslouchali Napoleonovy rozkazy a rozváděli se. Catherine konfrontuje císaře s nezaplaceným účtem za prádlo z dob jeho mladistvé chudoby, a připomněl její nesobeckou laskavost k němu, ochabne, dovolí Catherine a Lefebvreovi zůstat spolu a žehná manželství Adhèmara a Renée.
Hudební čísla

- 1. dějství
- Zde se můžete podívat na spoustu krásy - Lisette, Jacqueline, Mathilde a Laundresses
- Když trouby zní „Do paží“ - Vojáci
- Víno Francie! - Seržant Francoise Lefebvre a všichni
- Catherine Upscher, licencovaná pračka - Catherine Üpscher
- Chcete hedvábí nebo satén? - Papillon a Chorus
- Fricassée (tanec)
- My Sabots - Catherine
- Pamatuješ si? - Francoise a Catherine
- Vážený Francois - Catherine Upscher, seržantka Francoise Lefebvre, Papillon a Phillipe
- Odpusť, modli se - Phillipe (pouze produkce v New Yorku)
- Finále Act I
- Tyran je otřesen - vojáci, mob, laundresses a refrén
- Aha, chlapče, dávám ti radost - kapitáne Reigniere
- Bratři ve zbrani - Catherine
- Pak spěchejte na svatbu - vše
- Zákon 2
- Staré časy znovu přišly - Reignier, Pauline, Caroline Murat, dámy a dvořané
- Když zemi vládl odporný teror - Adhémar
- Jeho Veličenstvo nařizuje dámám u soudu - Ensemble
- Znáte starou legendu - Adhémar a Renée de Saint Mezard
- La Petit Caporal (texty Rosse) - Renée and Chorus
- Tady ve velkých krabicích neseme - Chorus
- Jsem Milliner Monarch of Paris - Papillon a Chorus
- Nejprve vpravo, potom vlevo - Catherine a Papillon s refrénem
- Vivat! Vivat! Imperator Salve - Vstup Napoleona I.
- La Midinette - Lisette and Chorus (pouze produkce v New Yorku)
- Finale Act II: Souhlas s žádným rozvodem, který mohu - Catherine, Francois, Napoleon I, Adhemar a dvořané

- Zákon 3
- Zrcadlo, ve tvé sklenici skenujeme - Catherine
- Opravdu dobrý společný výkřik - Catherine, Renée a Babette
- Přestože letěl šťastný rok - Catherine a Lefebvre
- Kdysi rty, které Bourbon vlastnil - dámy a dvořané
- Menuet
- The Legend Olden - Catherine and Napoleon I.
- Finale Act III: Gavotte de Vestris - All
Kritický příjem
Rána pěstí časopis shledal muzikál „vyvážený“, i když akci „trochu bránily“ interpolovaná čísla.[9] Všichni časopis prohlásil, že hudba Ivana Carylla má důstojnost a hodnotu a opravdovou melodii se šířkou a barvou. “[10] The New York Times napsal, že „Od začátku do konce šlo celé dílo švihem, který potěšil a držel publikum.“[11]
Reference
- ^ "Dalyho divadlo", Internet Broadway Database, přístup 29. listopadu 2018
- ^ Bond, Iane. „Zřídka produkované pořady“ Archivováno 16. července 2011 v Wayback Machine. Hráči St. David's, přístup 22. července 2010
- ^ Gänzl, Kurt (2001), „Ivan Caryll“, Encyklopedie hudebního divadla, druhé vydání, Schirmer Books, s. 327, ISBN 0-02-864970-2
- ^ Časy, 13. dubna 1897, s. 12
- ^ A b Traubner, Richard. Opereta: divadelní historie, Routledge, 2003 ISBN 0-415-96641-8
- ^ "Vévodkyně z Dantzic". The Sydney Morning Herald (22, 143). Nový Jižní Wales, Austrálie. 4. ledna 1909. str. 3. Citováno 23. února 2019 - prostřednictvím Národní knihovny Austrálie.
- ^ Časy, 27. dubna 1932, s. 12. a 19. května 1932, s. 12
- ^ „Billy Burke dovnitř Holanďanka Dantzic. Wisconsin Historical Society, přístup 5. prosince 2013
- ^ „Její milost tance - zpívejte to“, Rána pěstí, Svazek 125, s. 323, Punch Publications Ltd., 4. listopadu 1903
- ^ Všichni časopis, svazek 12, str. 532, North American Company, 1905
- ^ „Král Edward vidí novou hru“, The New York Times, 18. října 1903, s. 9