Podmanivá hvězda štěstí - The Captivating Star of Happiness - Wikipedia
| Podmanivá hvězda štěstí | |
|---|---|
 | |
| Režie: | Vladimír Motyl |
| Napsáno | Vladimír Motyl Oleg Osetinský Mark Zakharov |
| V hlavních rolích | Igor Kostolevskij Irina Kupchenko Aleksey Batalov Natalya Bondarchuk Oleg Strizhenov |
| Hudba od | Isaak Schwarz |
| Kinematografie | Dmitrij Mešjev |
| Upraveno uživatelem | Vy. Sadovská |
Výroba společnost | |
Datum vydání | 11. listopadu 1975 |
Provozní doba | 167 min. |
| Země | Sovětský svaz |
| Jazyk | ruština |
Podmanivá hvězda štěstí (ruština: Звезда пленительного счастья, romanized: Zvezda plenitelnogo schastya, lit. „Hvězda fascinujícího štěstí“) je rok 1975 sovětský historické drama.[1] Název je narážkou na řádek z básně od Alexander Puškin.[2] Jedná se o kostýmní drama věnované „ženám v Rusku“.
Spiknutí
Příběh se odehrává v období po Decembristova vzpoura proti Car Mikuláš I. v roce 1825. Povstání je potlačeno a zúčastnění vojenští důstojníci se přiznávají jeden po druhém. Jsou odsouzeni do vyhnanství Sibiř a jejich manželky čelí rozhodnutí, zda se jimi budou řídit či nikoli.
Obsazení
- Irina Kupchenko jako princezna Ekaterina Ivanovna Trubetskaya
- Aleksey Batalov jako princ Sergej Trubetskoy
- Natalya Bondarchuk jako princezna Mariya Volkonskaya
- Oleg Strizhenov jako princ Sergey Volkonsky
- Eva Shikulskaya sa Polina Göbl-Annenkova, v manželství Praskovya Yegorovna
- Igor Kostolevskij jako Ivan Aleksandrovich Annenkov, Decembrist, kavalerista
- Lev Ivanov as Nikolay Raevsky, generál z kavalérie (není v kreditech)
- Raisa Kurkina jako Sofya Alekseevna Raevskaya, manželka NN Raevského
- Tatyana Pankova jako Anna Annenkova, matka IA Annenkov
- Aleksandr Porokhovshchikov tak jako Pavel Pestel
- Victor Kostetskiy tak jako Petr Kakhovsky
- Yuri Rodionov as Sergey Muravyov-Apostol
- Oleg Yankovsky tak jako Kondraty Ryleyev
- Tatyana Fedorova jako Natalia Ryleeva, manželka KF Ryleeva
- Vasily Livanov jako císař Nicholas I.
- Innokenty Smoktunovsky jako Ivan Bogdanovich Zeidler, guvernér Irkutska
- Vladislav Strzhelchik jako hrabě Laval
- Dmitrij Shilko jako hrabě Michail Miloradovich, Petrohrad generální guvernér
- Igor Dmitriev jako hrabě Lebzeltern, rakouský vyslanec v Petrohradě
- Boris Dubensky jako císař Alexander I.
- Victor Terekhov jako Vasily Vasilyevich Levashov, generální pobočník
- Vadim Makarovskij jako Vosh
- Arkady Trusov jako Fedor, komorník Annenkov
- Michail Kokshenov sa Nikita, služebník Annenkov-senior
- Aleksei Kozhevnikov jako Paphnutius, služebník Zeidlera
Výroba
Po natočení úspěšného filmu z roku 1970 Bílé slunce pouště, Motyl nedostal režijní projekty po dobu pěti let.
Když Motyl dostal zelenou Goskino natočit film o decembristech, stále měl problémy a musel přepsat, protože úřady věřily, že ten obraz má příliš mnoho paralel s sovětským režimem a narážkami na Sovětští disidenti.
Scénář byl nicméně odmítnut. Pak Motyl šel do Leningrad, do krajského stranického výboru. Předal scénář tajemníkovi ideologie; žena to neměla čas přečíst a místo toho dala text své dceři, která ho nakonec zbožňovala. Matka zavolala moskevskému ministru kinematografie Filippovi Ermashovi a prohlásila, že „Leningradský regionální výbor má zájem o film o dekabristech!“ Tak se dostal scénář Lenfilm, ale rozpočet byl snížen na 1,5 milionu rublů z původních 3,5 milionu.[3][4]
Místa filmu zahrnovala Palác Peterhof a Zimní palác.[5]