Igor Kostolevskij - Igor Kostolevsky
Igor Kostolevskij | |
|---|---|
Игорь Матвеевич Костолевский | |
 | |
| narozený | 10. září 1948 |
| obsazení | Herec |
| Aktivní roky | 1970 – dosud |
| Manžel (y) |
|
| Děti | 1 |
| Vyznamenání |
|
Igor Matveyevich Kostolevskij (ruština: Игорь Матвеевич Костолевский; narozen 10. září 1948) je a ruština filmový a divadelní herec.[1][2] Získal Lidový umělec Ruska titul v roce 1995.[3] Kostolevsky je nejlépe známý pro hraní ve filmech Teherán 43 a Podmanivá hvězda štěstí.[4]
Životopis
Časný život a kariéra
Igor Matveyevich Kostolevskij se narodil 10. září 1948 v Moskvě.[1]
Po absolutoriu pracoval dva roky jako tester ve Výzkumném ústavu křemenného průmyslu.[1]
V letech 1967-1968 studoval na Moskevském stavebním institutu.[1]
V roce 1973 promoval na GITIS kurz Andreje Goncharova. Ve stejném roce vstoupil do souboru Majakovského divadlo.[1]
Igor Kostolevskij hrál v divadle více než 50 rolí, včetně Mishy Rumyantseva („Příbuzní“ Emila Braginského a Eldara Ryazanova), Metčika („Útěk“ Alexandra Fadeyeva), Trepleva („Racek“ Anton Čechova), Golubkova („ Běží „Michail Bulgakov), Barber King („ Podívej, kdo přišel! “Vladimir Arro), Valery („ Muž na jeho místo “Valentina Černykh), Pigusov („ Létající ptáci “Alexander Galina), Vasilij Leonidovič („ Ovoce osvícení “) Leo Tolstoy), Torvald Helmer (Dům panenek od Henrika Ibsena) a další.[1]
Od 90. let hrál také na jevištích jiných divadel, účastnil se představení mezinárodního souboru Oresteia Aeschylus, který v norském Bergenu představil režisér Roche (role Apolla, Posla a Staříka). V roce 1994 hrál Kostolevskij Apolla ve filmu „Oresteia“, který na scéně inscenoval Peter Stein Ruské armádní divadlo.[1]
Filmová kariéra
Během svých studentských let začal Igor Kostolevskij hrát ve filmech. Debutoval v Boris Nirenburg drama Rodina jako rodina, kde hlavní role hrály tehdejší populární herci divadla Vakhtangov Lyudmila Tselikovskaya a Alexander Grave.[1]
V roce 1975 film Vladimíra Motyla Podmanivá hvězda štěstí byl propuštěn, kde Kostolevskij hrál Ivana Annenkova. Obraz měl u publika velký úspěch.[1]
Kritici hodnotili herce ve filmech vysoce Jarní odvolání (1976) režiséra Pavla Lyubimova a Asya (1977), autor: Joseph Kheifits. Poté následovala práce ve vícedílném filmu A je to všechno o něm ... podle románu Vilyi Lipatova pro hlavní roli, ve které herec obdržel Cena Lenina Komsomola.[1]
Mezi další významná díla Kostolevského v kině v 70. letech patřila role učitelky astronomie Marina Mioryu v melodramu Michaila Kozakova Bezejmenná hvězda a jeden z akcionářů družstva v komedii Eldar Ryazanov Garáž. Herec získal popularitu pro roli sovětského skauta Andreje Borodina ve filmu.[1]
Igor Kostolevskij hrál v kině více než 60 rolí. Hrál ve filmech Úsvit je tichý (1972), Muž mění kůži (1978), Nechte na své vlastní náklady (1981), Chyba Tonyho Wendise (1981), Společníci (1983) Před rozchodem (1984), Noční šepot (1985), Hlavní ulicí s orchestrem (1986), Gobsek (1987), Vstup do labyrintu (1989), Touha po vášni (1991), Žebřík světla (1992), Tango na Palácovém náměstí (1993), Nimbus (1994), Náměstí (1995), Další žena, jiný muž (2003), Špionážní hry (2004-2008), Válka a mír (2007), Čas štěstí (2008), Modré jako moře očí (2009), Věž (2010) a další.[1]
Osobní život
První manželkou Igora Kostolevského byla herečka Elena Romanova. Jejich syn Alexey se narodil v roce 1983. Druhou manželkou Igora Kostolevského je francouzská herečka Consuelo de Aviland.[1]
Vyznamenání
Igor Kostolevskij získal v roce 1995 titul Lidový umělec Ruské federace.[1]
Laureát Cena Lenina Komsomola (1978), laureát Státní ceny Ruska (2000), držitel čestného řádu (2004), udělil Řád za zásluhy o vlast, IV. Stupeň (2009).[1]
V anketě časopisu byl vybrán jako nejlepší herec roku 1986 Sovětská obrazovka.[1]
Filmografie
| Rok | Titul | Role | Poznámky |
|---|---|---|---|
| 1972 | Úsvit je tichý | Misha, abiturient | |
| 1975 | Podmanivá hvězda štěstí | Annenkov | |
| 1976 | Povtornaya svadba | Vasya Kovalyov | |
| 1977 | Štěpánova vzpomínka | Vasilij Turčaninov | |
| 1978 | Asya | Gaguine (Gagin) | |
| 1978 | Bezejmenná hvězda | Alik Polukhin ryadovoy | |
| 1980 | Garáž | Miloserdovův syn | |
| 1981 | Teherán 43 | Andre Ilytch | |
| 1981 | Skazka, rasskazannaya nochyu | Student | |
| 1984 | Prezhde chem rasstatsya | Jurij Aleksandrovič | |
| 1985 | Zakonnyy brzda | ||
| 1986 | Prosti | ||
| 1986 | Nochnye shyopoty | ||
| 1987 | Hlavní ulicí s orchestrem | Igor | |
| 1987 | Gobseck | Počítat Maxime de Trailles | |
| 1988 | Drž hubu | ||
| 1990 | Vstup do labyrintu | TV minisérie | |
| 1990 | Vechnyy muzh | ||
| 1991 | Zazda strasti | Lékař | |
| 1992 | Lestnitsa sveta | „Borodin“ / Oleg | |
| 1993 | Zavtrak s vidom na Elbrus | ||
| 1993 | Tango na Dvortsovoy ploshchadi | Aleksandr | |
| 1993 | Kodeks beshchestiya | ||
| 1995 | Igra voobrazheniya | Antoshin | |
| 2001 | La bella di Mosca | ||
| 2007 | Válka a mír | Car Alexander | 4 epizody |
| 2010 | Sinie kak další glaza |
Reference
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p „Биография Игоря Костолевского“. RIA Novosti.
- ^ „Биография Игорь Костолевский“. peoples.ru.
- ^ "Указ Президента РФ от 19. октября 1995 г. N 1062" О присвоении почётных званий Российской Федерации"". Archivovány od originál dne 26. 04. 2013. Citováno 2016-01-31.
- ^ Горь КОСТОЛЕВСКИЙ: «Моя жена-француженка не миллионерша» // KP.RU
