Teotlalpan - Teotlalpan

Teotlalpan (Nahuatl: teōtlālpan nebo teuhtlālpan) byl předkolumbovský název regionu na severu Údolí Mexika zahrnující to, co je dnes Mezquital Valley ve státě Hidalgo a přilehlých oblastech v Stát Mexiko. Tento region byl jedním ze dvou regionů osídlených Otomí lidé druhým je region kolem Jilotepec a Tula, Hidalgo.[1][2] V 18. století se název hlavní části regionu začal nazývat Mezquital.[3][4]

Dějiny

Nápis uvnitř Klášter San Nicolás Tolentino, o kuratos (farnosti).

Po pádu Tuly Xicocotitlan byla velká pouštní oblast osídlena Otomi lidé a Nahua, tímto způsobem vytvářející nové království (1220-1395)[5] od Tecpanecapan.[6] Později byli poraženi tepanci z Azcapotzalca.[7] Se zhroucením Xaltocan (starý městský stát uvnitř jezera Texcoco), Otomies v roce 1395, utekl na sever útoky. Otomi z Xaltocanu obsadili další země jako Teotlalpan, zemi po Jezero Zumpango.[1]

The anály ve skutečnosti ukazují, že Mexičané měli v této oblasti malý zájem o tuto oblast tepaneca panství, když Chimalpopoca vládl, byl dobyt Tequixquiac (1413) a okolí,[8] později během expanze panství tenochca, Moteuczoma Ilhuicamina předkládá Axocopan, Atotonilco a Xilotepec, avšak ke konsolidaci severu došlo až do roku 1488 ve dnech Ahuitzotl potřebou větší dodávky materiálu pro velkou metropoli Tenochtitlán.[9]

Vláda viceregalu to odůvodňovala prostředky náboženských řádů v oblasti Teotlalpan, františkáni a augustiniáni byli evangelizátory domorodých obyvatel Teotlalpanu; tato země byla velmi nutná pro snadnou evangelizaci pro náboženské dobytí z oblasti Huaxtec.[10][11] Tato země byla opovrhována tenochcasem s dodávkou encomiendas, region měl být osídlen Španělé a udržovat činnosti s dobytkem.[12]

Zeměpis

Region Old Teotlalpan.

Toto území bylo Chichimeca-Nahuas známé jako podivná země, nebezpečná a suchá letadla nebo pouště, které spravovalo království Acolhuacan.[13][14] Pole jsou zavlažována podél Řeka Tula, byly použity okraje řek zavlažování a chov, region se vyznačuje zelenými údolími řek a velmi suchými kopci.[15]

Hory částečně obklopují oblast Sierra de Tepotzotlán, Cerro Mesa Ahumada a Sierra de Tetzontlalpan na jihu, které mají malé dubové lesy, uprostřed jsou Cerro del Xicohco, na východě leží Pohoří Pachuca, Na severním konci jsou Sierra Juárez v Ixmiquilpan a na západě leží Sierra de Tecozautla.

Nikdy nebyla dobře definována severní oblast mexického údolí, ale zahrnovala provincie Hueypoxtla a Axacopan.[16] Říká se, že začíná na konci Otompanu altepeme tak jako Huehuetoca Coyotepec, Zitlaltepec, Itzcuincuitlapillan, Hueypoxtla, Tzompanco, Xilotzinco, Tequixquiac, Tetlapanaloya, Apazco Ajoloapan, Zacacalco, Tetzontlalpan, Tolcayohcan, Tizayohcan, Tetzontepec, Cempoalan, Pachuca, Coscotitlan, Nopalapa, Nopancalco, Epazoyohcan a šíří se vyprahlým údolím nyní známým jako Mezquital Valley na místa jako Tepexi, Chantepec, Atotonilco, Tlachcoapan,[17] Atitalaquia, Tetepanco, Tolnacuxtla, Tecama, Chilcuautla, Tepatepec, Mizquiahuala, Ixmiquilpan, Zimapan, Nopala, Tecozautla, Actopan, Chapantongo a celý region hraničící s mýtickým městem Tula.

Následná použití

Hlavní města na severu Údolí Mexika v předhispánské době. U trojúhelníků jsou znázorněny hlavičky přítokových provincií, u kruhů závislé osoby; Metztitlán (s kosočtvercem) byl nezávislý stát (tlahtohcayotl) z Excan Tlahtoloyan.

Když úřady viceregalu v rámci své měnící se a rozmanité volby pojmenovat mexické území (encomienda, mayorazgo, starosta alcaldía, Corregimiento, capitanía atd.) zadává Španělská koruna vypracovat popis území, nejprve z duchovního řádu u arcibiskupa Alonso de Montufar v roce 1570, který sestavil od svých mnichů „Descripción del Arzobizpado de México„(viz odkazy níže), pak podle nařízení krále Filip II vyvinout „Geografické vztahy" (Relaciones Geográficas) 1579 (některé napsány v letech 1580 a 1582, poslední do roku 1583), v obou dokumentech se uchýlil k vytvoření pojmu „Comarcas „(Termín použití nebyl během 16. století jasný) k označení malých jurisdikcí, které vykazovaly určitý vztah (žádná historická podpora, spíše bylo kritériem sousedství nebo blízkosti). Proto při neexistenci lepšího termínu je používal jednoduchá logika slovo Teotlalpan k vymezení domorodých měst na severu od Údolí Mexika které vykazovaly více populací izolace a sušší prostředí.

Po těchto dvou pracích je vzácné, že najdeme autory používající slovo Teotlalpan, kteří byli před polovinou sedmnáctého století zcela nepoužíváni.[18] Na počátku dvacátého století Francisco del Paso y Troncoso publikoval „Relaciones geográficas„hádá ze svého osobního hlediska (a vlastně bez jakékoli analýzy), že Teotlalpan existoval jako dobře konstituovaný provincie.[19] Tento přístup je převzat v roce 1949 Sherburne F. Cook kdo, aniž by byl zcela přesný, se domnívá, Mezquital Valley je „Teotlalpan“.[20]Tato nejednoznačnost přetrvává a v dnešní době například někteří autoři [21][22] trvají na použití tohoto výrazu, aniž by se ponořily do jeho základu a vývoje, protože jsou ve skutečnosti pouze geografickým rámcem pro popis archeologického vývoje v oblasti Teotihuacán, Tula Xicocotitlan, Chupicuaro a Xajay kultury nesouvisející s pojmem Teotlalpan a Mezquital Valley .;[23] většinou proto, že pozůstatky mají kulturní vztah s Otomi, dominantní populací v regionu od nepaměti, a nemají vztah s nahuas.[24][25] Pak tedy mluvte o „provincii Teotlalpan“ ve starověku, jde o fikci.[26] Skutečné přítokové provincie vytvořené během expanze Mexica na severu byly Hueypochtlan, Axocopan, Xilotepec, Atotonilco. Během koloniálního období byl pojmenován menší provincie do Teotlalpanu až do poloviny XVIII. století je velká část této země dosud známá pod jménem Valle del Mezquital.[3]

Toto vymezení bylo zředěno za tři dekády po Dobytí Mexika a ukázalo se to v koloniálních divizích. Nikdo z domorodých dokumentů nevytyčil vymezení oblasti nebo provincie zvané Teotlalpan, stejně jako neexistují žádné záznamy o ozbrojených povstáních lidí ze severu centrálních jezer, o jejich obyvatelstvu, ať už obchodní dohodou nebo rychlým podřízením, které vyprodukovaly obrovské množství nehasené vápno a textilní vlákna od dob teotihuacánů.[27]

Měli bychom pochopit, že sever nebyl pro Stát Mexica,[28] proto pozdní konsolidace; nebyla to ani hrozba, protože lidé v regionu netvořili jednotku nebo byli součástí nějaké konfederace,[29] dalším důležitým faktorem je, že si lidé otomi udržovali nezávislost prostřednictvím obchodních dohod a byli také spojenci ústřední moci.

Viz také

Poznámky

  1. ^ A b Otopames, memoria del primer coloquio, Querétaro, 1995. Pag. 184.
  2. ^ Dimensión Antropológica
  3. ^ A b LÓPEZ AGUILAR FERNANDO. Las diferciones y las diferencias en la historia colonial del Valle del Mezquital Dimención Antropológica, Lopez Aguilar; Fernando. Note: Para 1791, el padrón levantado en la jurisdicción de Ixmiquilpan, lo cual denota que hacia finales del siglo XVIII, ya se hacía un uso generalizado del término y que se dejo de lado el de Teotlalpan, frecuente hasta finales del siglo XVI y la mitad del siglo XVII.
  4. ^ Sánchez Garcia, Alfonso; La provincial / intendencia de México, POZNÁMKA: El Territorio del Virreinato de la Nueva España se rozděluje na 23 provincií Meyores de las cuales cinco de ellas formaban el Reino de México y precisamente entre ellas, la de México (...) a subdividía en las provinicias menores de: Acapulco, Coyuca, Chalco, Matalcingo, México (la ciudad y su distrito), Metztitlán (Reino independentiente precortesano), Pánuco, Suchimilco, Teotlalpan, Tezcuco, Tlahuic y Zultepec. Strana. 33.
  5. ^ Manzanilla, 1993: 137, podle Noemí Quezady v této knize byly roky 1220-1278 (sic, do roku 1378).
  6. ^ Estructura Político-teritorial del imperio Tenochca Carrasco, Pedro; Fondo de Cultura Económica, 1996, Mexiko.
  7. ^ Podle Mexických análů byli sami dobyvateli.
  8. ^ Historia de lo mexicanos por sus pinturas, str. 59
  9. ^ Carrasco, 1996: 361
  10. ^ [1] Vergara Hernández, Arturo; Algunas vicisitudes del „avance septentrional agustino“ en el Estado de Hidalgo, siglo XVI; UAEH
  11. ^ [2] Dimensión Antropológica.
  12. ^ Dimensión antropológica, INAH.
  13. ^ Estilo y Escritura de la historia tolteca chichimeca. Rosell, Cecilia. El origen, los nahuas chichimecas. Sabrees y Razones, 2006.
  14. ^ Remi Simeon. Diccionario de la lengua náhuatl o mexicana Vyd. Siglo XXI. 490
  15. ^ Los pueblos mesoamericanos, Ávila Aldapa, Rosa Mayra, str. 220-221
  16. ^ [3]
  17. ^ [4]
  18. ^ Aguilar, 1997: 31
  19. ^ del Paso y Troncoso, 1905: sv. III, 73
  20. ^ Cook, 1949: 3
  21. ^ Palma, 2010: 55-59.
  22. ^ López Aguilar, Fernando, Founier Patricia; Espacio, tiempo y asentamientos en el Valle del Mezquital: Un enfoque compatativo con los desarrollos de William T. Sanders; Escuela Nacional de Antropología e Historia. 2009, strany 114-115.
  23. ^ Palma a kol., 2004: 170
  24. ^ Wright Carr, 1997: 229-231.
  25. ^ Wright Carr, 1997: 233-234
  26. ^ López Aguilar, 2002: 22. Tento autor téměř ve všech svých vyšetřováních vysvětluje iluzi mluvit o „dobře zavedené provincii“. Doslovně řekl: „Los grupos indígenas crearon regiones específicas al interior del valle a partir, por ejemplo, de la definición de la Teotlalpan, de carácter simbólico; de la separación de las provincias tributarias de Jilotepec, Ajacuba, Atotonilco y Hueypuchtla, de carácter económico; o de la jerarquía política y el ámbito de control regional de determinadas cabeceras, de la relación de un pueblo con sus ‚sujetos '."
  27. ^ Solar Valverde, 2003: 44
  28. ^ López Austin, 1999: 214-215
  29. ^ Jaimes Acuña, 2014: 101; doslovně řekl: Los investigadores han establecido que antes de 1521 el grupo otomí había sido sujeto a relaciones de subordinación por los toltecas, primero, y después por los mexicas, casi sin oponer resistencia a la dominación, con excepción del Señorío Independiente de Metztitlán (Acuña 1896a: 105). Por lo que toca a las incursiones de los ibéricos en la región, la resistencia activa, si la hubo, žádné debió durar mucho, pues dominaron la zona en el mismo año de 1521, por lo que históricamente existen pocos indicios que nos hagan suponer que se trataba de un grupo belicoso. En cuanto a los testimonios posteriores sobre este pueblo, no es precisamente la bravura lo que se resalta como una de sus características distintivas. En la Relación de Tequisquiac, por ejemplo, se señala que ′ por la incapacidad y desconciertos desta gente miserable, siempre andan enfermos: porque naturalmente son inclinados a la borrachera y a otros excesos, y a comids y bebidas que los acaban ′.

Bibliografie

  • Molina, Alonso de. (2004) Vocabulario en lengua mexicana y castellana y castellana y mexicana. Redakční Porrúa, México.
  • Paso y Troncoso, Francisco del. (1905-1906) Papeles de Nueva España. 2.a Serie. 7 vols. Madrid, España.
  • Siméon, Rémi (1988) Diccionario de la lengua náhuatl o mexicana Vyd. Siglo XXI.
  • CEHINHAC (1978). Teotlalpan. Pachuca: CEHINHAC.
  • Palma Linares, Vladimira (2010). „La Teotlalpan, Tierra de los dioses: la etnicidad entre los otomíes“ (8). Okruh primeru: 1–327. JSTOR  9786079148010. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  • Karttunen, Frances (1983). Analytický slovník Nahuatl. Austin: University of Texas Press. ISBN  0-8061-2421-0.
  • Palma Linares, Vladimira (2008). Huipochtla, Tequixquiac, Xilotzingo y Tetlapanaloya cuatro altepeme de la Teotlalpan bajo el dominio Tenochca. Mexico City: Expresión Antropológica. ISSN  1405-745X.
  • Vladimira, Palma Linares; Miguel Guevara Chumacero; Patricia Castillo Peña (2004). „Arqueología de género en el sur de la Teotlalpan: el caso de comunidades tributarias a la Triple Alianza“. Boletín de Antropología Americana (ve španělštině). Panamerický institut geografie a historie (43 enero-diciembre): 163–190. ISSN  0252-841X. JSTOR  40978268.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • López Aguilar, Fernando (1997). „Las differentiones y las diferencias en la historia colonial del Valle del Mezquital“ (PDF). Dimensión Antropológica (ve španělštině). México: INAH. 9–10 (enero – agosto): 27–70.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Cook, Sherburne F. (1949). Historická demografie a ekologie Teotlalpanu. Berkeley University of California Press.
  • Solar Valverde, Laura. (2003) Dinámica Cultural del Valle del Mezquital durante el Epiclásico. Publicado en el portal de FAMSI.
  • Wright Carr, David Charles (1997). „El papel de los otomíes en las culturas del Altiplano Central, 5000 a.C 1650 a d.C“ (PDF). Relaciones (ve španělštině). México: Colegio de Michoacán. 73. Archivovány od originál (PDF) dne 2016-02-16.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

externí odkazy