Tandernaken - Tandernaken

Tandernaken, al op den Rijn (také hláskováno: T'Andernaken, al op den Rijn) byl kdysi velmi populární Střední holandština píseň o dvou dívkách, které v Andernach, město v Německo nalevo Rýn banka, byli sledováni milenkou jedné z dívek, která z dálky poslouchala jejich rozhovor o milostných poměrech.

Střední holandský text

Celý text písně je zachován v Antverpský zpěvník. Ostatní verze jsou méně kompletní.

Tandernaken, al op den Rijn
1.
Tandernaken, al op den Rijn,
daer vant ic twee maechdekens spelen gaen;
die eene dochte mi, aen haer aenschyn,
haer ooghen waren met tranen ombevaen:
'nu segt mi, lieve ghespele goet,
motyka smát u herte, motyka truert uwen moet,
waer om ist, dat woudys mi maken vroet? '
-'Ic en cans u niet gesagen;
tis die moeder diet mi doet,
si wil mijn boel veriagen, veriagen. “
1.
V Andernachu na Rýně
Viděl jsem dvě dívky bavit se.
Jedna z nich mě svým vzhledem potěšila.
Oči měla plné slz.
„Teď mi řekni, drahá přítelkyně,
proč naříká tvé srdce, proč je tvůj duch tak bolestný,
proč je to tak, můžete mi to vysvětlit? “
„Nemůžu ti to říct ...
Je to moje matka, kdo mi to udělal.
Chce zahnat mou drahou polovičku. “[1]
2.
-'Och lieve ghespele, daer en leyt niet an,
den mey die sal noch bloeyen;
tak wie zijn liefken niet spreken en can,
die minne mach hem niet vermoeyen. '
-'Och, lieve ghespeelken, dats quaet sanck,
den mey te verbeyden valt mi te lanc;
het soude mi maken van sinnen také klik,
ic soude van rouwe sterven.
Ic en weets mijnder moeder geenen danc,
si wil mijn boel verderven, verderven. '
3.
- 'Och, lieve ghespele, daer en leyt niet an,
nu schict u herteken al in vreden. “
- 'Mijn moeder plach te spinnen, des en doet si niet,
den tijt en is niet lange gheleden;
nu schelt si mi hier, nu vloect si mi daer,
mijn boelken en dorf niet comen naer,
daer om je mijn herteken dus swaer;
Je divu, dat ic truere?
ende ic en mach niet gaen van haer,
ter veynster, noch ter duere, noch ter duere. “
4.
- 'Och, lieve ghespele, dat waer wel quaet,
wilt sulker tale begheven,
hadde ic ghedaen mijns moeders raet,
ic waer wel maecht ghebleven.
Nu hebbe ic sinen wille ghedaen,
mijn buycxken je mi opghegaen,
ende nu tak je ahoj mi ontgaen
ende gaet elwaerts spelen.
Des moet ic laten so menighen traen,
ic en cans u niet gehelen, gehelen. “
5.
- 'Ghespele, wel lieve ghespele goet,
en sidy dan gheen maecht? '
- 'Och neen ic, lieve ghespele goet,
končíme si s bohem gheclaecht. “
- „Bože, pane, dat ic noch maghet si;
spiegelt u, lieve gespeelken, aen mi
ende wacht u, oft ghi en zijt niet vrij,
ten sal u niet berouwen;
coemt hem nemmermeer niet na bi
často ghi mladina gheloont potkala Trouwen, potkala Trouwen. “
6.
- 'Ghespele, ahoj seyt dat ahoj moje máta.'
- „Dis minne plach mi te lieghen;
en ghelooft die clappaerts niet en twint,
si staen al na bedrieghen. '
Doen loech si nen groten schach;
dat was die maghet die op mi sach.
Ic boot haer minnelic goeden dach,
ic groetese hoghelike.
Bůh gheve dat icse vinden mach
bi mi, v hemelrijcke, v hemelrijcke! [2]

Dějiny

Melodie písně přežila v monofonních a polyfonních pramenech, ale text světské písně je znám pouze prostřednictvím textových zdrojů. Tandernaken byl mezinárodním hitem v období mezi 1430 a 4040s jako nastavení, zachovalé v holandský, italština, Němec a Angličtina zdroje, jsou uvedeny podle Francouzsko-vlámský (nebo holandští), němečtí a angličtí skladatelé jako např Jacob Obrecht, Antoine Brumel, Král Jindřich VIII, Alexander Agricola, Paul Hofhaimer, Petrus Alamire, Ludwig Senfl a Erasmus Lapicida.[3]

Nejdříve existující nastavení melodie Tandernaken je Tijling, skladatel, o kterém kromě této skladby není známo nic jiného. Jeho skladba je zařazena do jednoho z tzv Trent kodexy (asi 1433-1445). Tenorový hlas má vlastnosti polyfonního tenorové Nizozemců a francouzština nastavení písní z první poloviny 15. století. Tytéž vlastnosti se nacházejí v řadě melodií, které byly notovány řádky místo not na holi (což je například případ v Gruuthuse rukopis ). Tyto verze mají společné to, že text byl zaznamenán odděleně od melodie nebo tenora.

Nejstarší polyfonní nastavení Tandernaken jsou registrována v nizozemských nebo italských zdrojích a byla vytvořena francouzsko-vlámskými nebo nizozemskými skladateli. Nejnovější zdroje a skladby se nacházejí v Německu. Pravděpodobně se melodie stala první populární v Itálii před vstupem do Německa prostřednictvím italských instrumentálních souborů.

Většina polyfonních nastavení nedává melodii textu. Tam, kde je text, je text duchovní contrafactum.[4] Mezi tyto „monofonní“ zdroje, které neposkytují žádné hudební notace, patří také sekulární kontrafakty. Ačkoli text existující v Antverpský zpěvník může být zpíván bez větších obtíží tenorovým hlasem v nejstarších nastaveních, jako jsou tato od Tijlinga a Obrechta, a ačkoli melodie existujících nepolyfonních verzí souvisí, ale zcela se liší od tenorů polyfonních verzí, většina polyfonní skladby lze považovat za instrumentální nastavení.[5]

Označení nástrojů, se kterými lze hrát netextové polyfonní verze Tandernaken, poskytuje rukopis vytvořený pro hráče dechových nástrojů u soudu Albert Pruska, ve kterém je slovo Krumbhörner, drobky, je zmíněn basovým hlasem. Nastavení od Hofhaimera bylo notováno pro tři hlasy tabulatura pro orgán. A si-placet-altus v mensurální notaci byl přidán do tabulatury Hanse Kottera s komentářem von einandern darzu zuschlagen, které má provést jiný hráč samostatně.[6]

První verš Tandernaken je obsažen v holandštině quodlibet (pro text hledejte Quodlibet na nizozemské Wikipedii).

Reference

  1. ^ Překlad z první sloky Stratton Bull v brožuře CDJacob Obrecht, Šansony, písně, moteta, autor Capilla Flamenca a Piffaro, Davidsfonds / Eufoda, 2005
  2. ^ Florimond van Duyse „Het oude Nederlandsche lhal. Tweede deel. Martinus Nijhoff / De Nederlandsche Boekhandel, Haag /Antverpy, 1905. str. 1050-1054
  3. ^ Jan Willem Bonda, De meerstemmige Nederlandse liederen van de vijftiende en zestiende eeuw. Hilversum, Verloren, 1996. ISBN  90-6550-545-8, str. 89-90, 596-598
  4. ^ Jan Willem Bonda, De meerstemmige Nederlandse liederen van de vijftiende en zestiende eeuw. Hilversum, Verloren, 1996. ISBN  90-6550-545-8, str.70
  5. ^ Jan Willem Bonda, De meerstemmige Nederlandse liederen van de vijftiende en zestiende eeuw. Hilversum, Verloren, 1996. ISBN  90-6550-545-8, str. 47
  6. ^ Jan Willem Bonda, De meerstemmige Nederlandse liederen van de vijftiende en zestiende eeuw. Hilversum, Verloren, 1996. ISBN  90-6550-545-8, str.89

externí odkazy

Diskografie

Zvukové soubory

Skóre

Texty