Sylvian Joululaulu - Sylvian Joululaulu

Sylvian Joululaulu (švédský: Sylvias hälsning před Sicilien), Sylviina vánoční píseň, je báseň od Zachris Topelius z roku 1853, který byl složen do a vánoční koleda podle Karl Collan. Báseň byla přeložena do finštiny oběma Elina Vaara a Martti Korpilahti a druhá z roku 1918 je jednou z nejoblíbenějších finských vánočních koled. Byl vybrán jako nejlepší finská vánoční koleda v 60. letech a znovu v roce 2002 v anketě od Yleisradio.[1] Báseň je součástí sbírky Sylvian laulut:

Sylvia, nebo Euroasijský blackcap, (Sylvia atricapilla), je stěhovavý pták, který přezimuje na Sicílii. Báseň vypráví o divech jihu Cypřiše a Mount Etna, ale také vypráví o stesku po domově a vlastenectví.

Klec zmíněná v prvním verši odkazuje na krutý způsob lovu ptáků: Pták je uvězněn v kleci s propíchnutými očima a jako noční zpěvák přiláká další ptáky, kteří budou létat přímo do sítě chytače. Topelius se postavil proti tomuto drsnému způsobu síťování.

Odkaz na klec údajně také zobrazuje Finsko jako autonomní, ale utlačovanou část Ruska.[1]

Texty koledy

Původní švédština
1853 Zachris Topelius[2]		Finština
1918 fi: Martti Korpilahti[3]		Finština
© 1931 fi: Elina Vaara[4]		Angličtina
© 2006 Anniina Jokinen[5]
Angličtina
(2019 Ion Mittler )
CC BY-SA 4.0
Och nu är det jul i min älskade Nord,

är det jul i vårt hjärta också?
Och ljusen de brinna på rågade bord,
och barnen i väntan stå.

Där borta i taket, där hänger han än,
den bur, som har fångat min trognaste vän,
och sången har tystnat i fängelseborg,
o, vem har ett hjärta för sångarens sorg?

Ja niin joulu joutui jo taas Pohjolaan,

joulu joutui jo rintoihinkin.
Ja kuuset ne kirkkaasti luo loistoaan
jo pirtteihin pienoisihin.

Mutt 'ylhäällä orressa vielä nadarmo,
se häkki, mi sulkee mun sirkuttajain.
Ja vaiennut vaikerrus na vankilan,
oi murheita muistaa ken vois laulajan?

Nyt joulu na laaksoissa pohjolan maan,

joko tullut na rintoihin tuo?
...






A teď jsou Vánoce na mém milovaném severu,

jsou Vánoce také v srdci?
...






A tak vánoční čas znovu přišel na sever,

přišlo to také v našich srdcích?
Světla v oknech a větvičky u dveří,
a děti jedí koláče.

Osamělý v podkroví je slyšet tweeting,
z klece, která omezuje náš krásný zpěvný pták.
Ale nikdo tam není, aby byl svědkem její sladké písně,
její trápení a starosti musí nést sama.

Jag bor i de eviga vårarnas land,

där de glödande druvorna gro.
Cypresserna dofta vid havets strand,
där har jag mitt ensliga bo.

Det flammande Etna, det gnistrar så skönt,
och luften är vårlig och gräset är grönt,
orangernas ånga ur skogarna går,
och ljuv mandolinen som kärlek slår.

Miss 'sypressit tuoksuu nyt talvellakin,

istun oksalla uljaimman puun,
miss 'siintääpi veet, viini on vaahtovin,
ja sää aina kuin toukokuun.

Ja Etnanpa kaukaa mä kauniina nään,
ach, tää kaikki hurmaa ja huumaapi pään.
Ja laulelmat lempeesti lehdoissa soi,
sen runsaammat riemut ken kertoilla voi!

Jsem v zemi, kde prameny nikdy nepřestávají,

kde mohou vinice na slunci zářit,
a cypřiše vůně voní po moři,
tam mám svůj domov, jen jeden.

Hory zdaleka krásné vidím,
vzduch je tak svěží a tráva tak zelená.
V sadu přinášejí ovoce pomerančovníky,
a někde se hraje na písničku s flétnou.

Cypresserna dofta. Det brusande hav

i stříbrné motyčky;
vid foten av Etna, där är en grav,
vars sorg uti blommor byts.

Där slumrar en gäst från nordens dal;
och nu är det jul i hans fädernesal.
Vem sjunger din visa, som fordom en gång?
Hör, Sylvia sjunger din hembygds sng!

Och stråla, du klaraste stjärna i skyn,

blicka ned på min älskade Nord!
Och när du går bort under himmelens bryn,
välsigna min fädernejord!

I blommande vårar på gyllene strand,
var finnes ett land som mitt fädernesland?
Pro dig vill jag sjunga om kärlek och vår,
så länge din Sylvias hjärta slår.

Sä tähdistä kirkkain nyt loisteesi luo

sinne Suomeeni kaukaisehen!
Ja sitten kun sammuu sun tuikkeesi tuo,
sa siunaa se maa muistojen!

Sen vertaista toista en mistään ma saa,
na armain ja kallein mull 'ain Suomenmaa!
Ja kiitosta sen laulu soi Sylvian,
ja soi aina lauluista sointuisimman.

Teď zář, hvězda nejjasnější na noční obloze,

pošlete pozdravy na můj nejdražší sever.
Když projdou tvé paprsky světla severní lesy,
pošlete vaše požehnání do vlasti.

Kvetoucí prameny a teplý slunný písek
nemůže uklidnit vzpomínky na severní vlast.
Pro tebe budu zpívat o mé lásce hořkosladké,
dokud vaše srdce Sylvie bude ještě bít.

Viz také

Reference

  1. ^ A b „Sylvian joululaulu“. yle.fi.
  2. ^ „Sylvias hälsning från Sicilien av Zacharias Topelius“. www.nykarlebyvyer.nu.
  3. ^ „Sylvian joululaulu“. Suomalainen joulu.
  4. ^ „Elina Vaara 1931“.
  5. ^ Anglické texty od Anniiny Jokinen