Švédský armádní veterinární sbor - Swedish Army Veterinary Corps

Švédský armádní veterinární sbor[1] (švédský: Fältveterinärkåren) byl správní sbory pro veterináře Švédská armáda od roku 1887 do roku 1969. Jeho úkolem bylo, v míru i ve válce, poskytnout armádním jednotkám atd. speciálně vyškolený personál pro veterinární pozice v armádě.[2]

Dějiny

1887–1925

Švédský armádní veterinární sbor byl založen v roce 1887 a představoval všechny veterináři z Švédská armáda, dříve shrnuté pod běžným názvem Veterinärstaten.[3] Sbor byl pod velením Överfältläkaren ("Hlavní polní chirurg") a sestával z polního veterináře (v hodnosti hlavní, důležitý ), 14 plukovní veterináři (v hodnosti kapitán ), 26 veterinářů praporu (v hodnosti poručík ) a 8 příjemců stipendií veterinářů (v hodnosti underlöjtnant po důstojnících). Sbor měl své vlastní vojenská rezerva.[3] O pozice ve sboru se ucházelo u rady švédských lékařských služeb (Sjukvårdsstyrelsen), který společně s Národní švédská zdravotní rada doručil návrhy Král v radě. Stipendium bylo společně objednáno švédskou národní lékařskou radou a švédskou národní zdravotní radou.[3]

V roce 1923 byl personál Veterinárního sboru švédské armády složen z aktivních zaměstnanců, poloviční plat důstojníci (rezervní) a vojenská rezerva. Personál aktivní služby se vyskytoval jak v jednotkách vojsk, tak i v nich.[4] Z jednotek: v Národním švédském zdravotním výboru: 1 Överfältveterinär („Inspektor armádní veterinární služby“) a 1 vyšší úředník (plukovní veterinář); u štábů a více: 6 polních veterinářů, 1 u každého štábu armádní divize, 1 plukovní veterinář u Boden Garrison, Každý po 1 veterináři praporu Gotland vojenský velitel, Karlsborg Posádka a Škola jízdy na koni a jízdy na koni švédské armády na Strömsholmský palác.[4] V jednotkách vojsk: 9 veterinářů pluku a 24 veterinářů praporu. Policisté tvořili 1 polní veterináře, 4 plukovní veterináře a 2 veterináře praporu. Tito byli povinni pro vojenskou službu ve válce a při přivolání branců k obraně království, stejně jako v míru po dobu maximálně 50 dnů během každého dvouletého období služby po 48. roce věku a ne déle než 100 dnů každého tříletého období do věku 48 let. Rezervní personál tvořili veterináři, kteří s nárokem na doplňkový důchod rezignovali z aktivní služby nebo požádali o odchod z této aktivní služby, byli přijati do rezervy a veterináři kteří získali první zaměstnání.[4]

Veterináři ve vojenské rezervě byli povinni sloužit jako veterináři jako důstojníci s polovičním platem a navíc byli povinni absolvovat zkoušku, částečně po náboru, a následně každé tři roky až do věku 40 let.[4] Vojenské veterinární stanoviště patřilo do následujících služebních tříd: överfältveterinär (podplukovník), polní veterinaran (major), plukovní veterinaran (kapitán), veterinář praporu (starší, kapitán (podmíněně), mladší, poručík). Överfältveterinär mohl získat hodnost plukovníka a polního veterináře v činné službě podplukovníka a plukovní veterinaran v činné službě major, respektive po 25 a 20 letech dobře zdokumentované služby.[4] Nejstaršímu veterináři praporu v činné službě mohl být přidělen kapitánský hodnost. Zaměstnanci švédského armádního veterinárního sboru i důstojníci s polovičním platem zastávali odpovídající pracovní pozice. Pracovníci veterinárního sboru švédské armády byli pod dohledem lékařské rady Správa materiálu královské švédské armády týkající se jeho vojensko-veterinární služby a Národní švédská lékařská rada ohledně jejích lékařských činností.[4]

1925–1937

Podle Zákon o obraně z roku 1925, sbor by se skládal z 1 överfältveterinär, 4 polní veterináři (divizní veterináři), 6 plukovní veterináři a 15 veteránů praporu.[5] Z plukových veterinářů byl 1 zaměstnán u velitel v Boden a 1 v každém z Norrlandský dragounský pluk, Svea dělostřelecký pluk, Göta dělostřelecký pluk a Wendesův dělostřelecký pluk a Správa materiálu královské švédské armády.[5] Z veterinářů praporu byl 1 zaměstnán ve Jezdecké a jízdní škole švédské armády, 1 u každé z Životní pluk dragouni, Životní pluk husaři, Scanian Cavalry Regiment (Skånska kavalleriregementet), všechny polní dělostřelecké pluky, Svea Engineer Corps a Göta ženijní sbor, Polní telegrafní sbor a všechno servisní oddíl sbor. Příslušná divize veterinářů uspořádala plukovní veterinářské služby v Life Regiment Dragoons, Life Regiment Hussars, Scanian Cavalry Regiment a Norrlandský dělostřelecký pluk.[5]

1937–1969

Na začátku roku 1937 bylo všech 26 účtování v aktivní službě, konkrétně 1 överfältveterinär, 4 polní veterináři, 6 plukovní veterináři a 15 veteránů praporu, byli obsazeni běžnými držiteli. Od 1. Července 1937 je součástí Veterinárního sboru švédské armády Zákon o obraně z roku 1936 vstoupila v platnost. Podle toho by aktivní servisní personál představoval 1 överfältveterinär, 4 polní veterináři, 8 plukovní veterináři a 11 veteránů praporu.[6]

Dříve byla vojenská veterinární služba ve Švédsku zařazena pod Radu pro zdravotní péči armády (Arméns sjukvårdsstyrelse) s Generál chirurgického pole jako nejvyšší velitel, ale od roku 1937 byla vojenská veterinární služba oddělena od zdravotnické služby armády jako Polní veterinární úřad (Fältveterinärbyrån), dříve zahrnutou do rady pro zdravotní péči, byl částečně převeden na nově zřízený veterinární inspektorát (Veterinärinspektionen) s inspektorem armádní veterinární služby (Överfältveterinären) jako vedoucí a částečně ke stejnému nově zřízenému koňskému a veterinárnímu úřadu (Häst- och veterinärbyrån) v oddělení komisariátu (Intendenturdepartementet).[7] Inspektor armádní veterinární služby se tak místo bývalého chirurgického polního generála stal šéfem švédského armádního veterinárního sboru. Veterinární inspektorát (později Veterinární oddělení armádního inspektorátu) vyřizuje a řeší otázky týkající se veterinárního personálu, vzdělání a péče o koně atd., Tj. Všech vojenských veterinárních záležitostí. Prostředky související s vybavením a koňmi, znovu namontovat, výběr koně atd., zpracoval Úřad pro koně a veterinární zařízení (Häst- och veterinärmaterielbyrån) odboru služby komisariátu (Intendenturavdelningen) (dříve odbor komisariátu, Intendenturdepartementet) s inspektorem armádní veterinární služby jako ředitelem.[7]

Na počátku roku 1954 se aktivní personál skládal z 1 inspektora armádní veterinární služby, 7 polních veterinářů, 7 plukových veterinářů a 9 veterinářů praporu.[8] Sbor přestal v roce 1969 (SFS 1969: 409) sloučením Veterinárního sboru švédské armády a Lékařského sboru švédské armády (Fältläkarkåren) a Sbor švédských námořních lékařů do Lékařský sbor švédských ozbrojených sil.[9]

Inspektor armádní veterinární služby

Byl povolán vedoucí veterinárního sboru švédské armády Överfältläkare[3] („Hlavní polní chirurg“) (1887-1914) Generalfältläkare[7] ("Generál chirurgického pole ") (23. prosince 1914[10]-1937) a poté Överfältveterinär[2] („Inspektor armádní veterinární služby“)[1] nebo „náčelník veterinárního sboru“[11]). Byl také vedoucím veterinárního inspektorátu (Veterinärinspektionen).

Generalfältläkare

  • 1914–1917: Anton Nettelblad
  • 1917–1930: Fritz Bauer
  • 1930–1937: Richard Erhardt

Överfältveterinär

  • 1919–1921: Peter Schmidt
  • 1937–1945: Axel Morén
  • 1945–1957: Erik Liljefors
  • 1957–1969: Gunnar Krantz

Reference

Poznámky

  1. ^ A b Krantz 1955, s. 4–6
  2. ^ A b Gunnarsson 1948, str. 544
  3. ^ A b C d Westrin 1908, str. 245
  4. ^ A b C d E F Westrin, Fahlstedt & Söderberg 1923, str. 1130
  5. ^ A b C Westrin, Fahlstedt & Söderberg 1926, str. 1388
  6. ^ Liljefors 1938, str. A1
  7. ^ A b C Medicinalstyrelseutredningen 1946, str. 70-71.
  8. ^ Krantz 1955, str. 1
  9. ^ „Kungörelse (1969: 409) med anledning av inrättande av försvarets medicalkår“ (ve švédštině). Riksdag. 1969-05-29. Citováno 3. září 2018.
  10. ^ Sällberg 1915, str. 53
  11. ^ Appich, Jr. 1988, str. 188

Tisk

Další čtení

  • Hederstedt, J. (1939). Fältveterinärkåren och veterinärorganisationen in svenska armén: en återblick (ve švédštině). Stockholm: Svenska Militär-Veterinärsällskapet. SELIBR  2751237.