Sven Rosén (pietista) - Sven Rosén (Pietist) - Wikipedia
Jelikož mezi bratry byly jen dva roky, mohl by tento portrét docela dobře připomínat Svena Roséna.
Sven Rosén (1708–1750) byl a Radikálně-pietistické spisovatel a vůdce.
Radikální pietismus
Prostřednictvím jeho seznámení s křesťany ovlivněnými Johann Konrad Dippel, jako Carl Michael von Strokirch a další a pilným studiem mystických křesťanských děl byl Rosén přiveden do radikálního pietismu, kde se po nějakém souboji o duši připojil k tzv. Gråkoltarna („šedé roucho“), která pořádala mysticko-apokalyptická a schizmatická shromáždění (v té době ve Švédsku zakázaná zákonem), v domě vdovy po nizozemském umělci Jan van den Aveelen.
Když byli někteří z účastníků zatčeni a uvězněni, poslali ho Rosenovi přátelé Riga (pak součást Švédská říše ), kde se, stejně jako v Kodani na své cestě domů 1732, setkal s Moravian Brethren pohyb, který na něj na chvíli měl uklidňující vliv.
Po návratu do Stockholmu v roce 1735 se znovu přidal k radikálům mezi pietisty a stal se prvním vůdcem svobodný sbor ve Švédsku „Philadelphian Society“. Prostřednictvím této pozice se také stal přijatým vůdcem všech radikálních pietistů v zemi.
Úřady brzy začaly stíhat malý sbor žijící v komunitě. Rosénovo psaní bylo jednou z příčin, o které se s velkým přesvědčením prosil svoboda vyznání. Během soudu napsal na svou obhajobu několik spisů, které byly později nelegálně vytištěny a rozšířeny po celé zemi a které oživení následovníci četli jako křesťanskou literaturu.
V důsledku soudu byl sbor rozdrcen a Sven Rosén byl odsouzen k doživotnímu exilu. 28. ledna 1741 byl převezen do zajateckého vozu, který měl být přepraven až k jižnímu pobřeží Švédska, kde ho loď převezla do Dánska. Na každé zastávce během dlouhé a chladné cesty se pietisté rozloučili se svým milovaným vůdcem a kázal jim a velkým shromážděním lidí z vězeňského vozu, ke kterému byl připoután. Někteří z jeho nejmilejších přátel z minulých měst se přidali a kráčeli vedle něj, takže měl vždy věřící péči a útěchu.
Vyhnanství
Z Dánska Rosén nejprve cestoval do Altona, kde pobýval dva roky, zabýval se překladem duchovních děl do švédštiny, mezi nimiž byla i Quietistic dílo Jean de Bernieres Louvigni. Setkal se také s německým pietistou a stal se jeho přítelem Gerhard Tersteegen.
V roce 1743 byl v Londýně, aby připravil útočiště pro další švédské bratry v exilu. Zde se setkal s Wesley bratři a opět přišel do styku s moravskými bratry. Po návratu do Německa 1743 nastoupil do Moravský kostel, jehož mise ve Švédsku se nyní dostala pod jeho řízení, s výsledkem, že se k Moravanům přidalo mnoho radikálních pietistů.
Poté, co v roce 1745 prosil švédského krále o návrat do Švédska (což mu bylo odepřeno), byl poslán do Pensylvánie v Severní Americe v roce 1746, kde krátce požehnal kázání a práci v okolních oblastech mezi spoluvěřícími. Oženil se a měl několik dětí, ale bohužel onemocněl a zemřel 1750.
Vývoj Svena Roséna byl typický pro silnou náboženskou konfrontační dobu, ve které žil, a která kvůli tvrdosti politických podmínek nedovolila jeho bohatým darům a hluboce náboženské mysli pracovat ve švédské církvi ve svobodě. The Nordisk familjebok nazývá jej „bezpochyby jednou z nejušlechtilejších a nejlepších osob švédské religiozity“.[1]
Zdroje
Tento článek obsahuje obsah z Vydání sovy z Nordisk familjebok, švédská encyklopedie publikovaná v letech 1904 až 1926, nyní v veřejná doména.
Literatura
- Emanuel Linderholm, „Sven Rosén och hans insats i frihetstidens radikala pietism“, 1911.
- Emanuel Linderholm, "Sven Roséns skrifter och brev", 1910.
- Nathan Odenvik, „Sven Rosén - en trosfrihetens martyr i Sverige under 1700-talet“, 1944.
- Sven Roséns dagbok. Utgiven och kommenterad av Nathan Odenvik. (1948)
Viz také
Kontrolní úřad  |
|---|
Křesťanský portál