Stevan Magazinović - Stevan Magazinović

Portrét Stevana Magazinoviće

Stevan Magazinović (Srbská cyrilice: Стеван Магазиновић; Šabac, 1804 — Bělehrad 16. února 1874) byl srbský politik a soudce.[1] Byl ministrem a zástupcem prince Miloš Obrenović, v době, kdy bylo Srbsko autonomní provincií v rámci Osmanská říše.[2]

Životopis

Stevan se narodil v Šabaci v roce 1804.[3][4] Během První srbské povstání před osmanskými Turky utekl jako dítě do Ruma, kde vyrůstal a chodil do školy.[3]Vrátil se do Šabacu, a protože ztratil svého otce, jeho matka Marija se znovu vdala a změnila si jméno na Magazinović, příjmení, které později přijal. Nejprve absolvoval střední škola v Rumě[5] a pracoval v soudnictví jako úředník a několik let se bez povolání učil povolání; jeho matka ho celou dobu podporovala.[6] Později studoval právo. princ Miloš Obrenović vybral jej na čtyři roky jako úředníka v knížecí kanceláři (1829-1833). Magazinović díky svému mentorovi Milošovi pokračoval v policii v hodnosti majora.[7] V roce 1852 se stal předsedou Nejvyššího soudu Srbska a jako zvolený člen rady (vlády) v letech 1854 až 1855 byl Ministr vnitra.

Magazinović byl jmenován zástupcem knížete dne 12. června 1858, v době, kdy Alexander Karađorđević byl donucen abdikovat. Magazinović zůstal ve funkci až do 18. dubna 1859, kdy se princ Miloš I. Obrenović vrátil k moci. Během tohoto období byl také Stevan Magazinović ministr zahraničních věcí Srbského knížectví od 31. března 1858 do 30. ledna 1859 a znovu od 30. ledna 1859 do 6. dubna 1859.[8][9]

Ze své poslední vůle zanechal Stevan Magazinović veškerý svůj majetek včetně několika domů ve vinicích srbskému státu.[10][11]

Viz také

Reference

  1. ^ https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Narodna_enciklopedija_srpsko-hrvatsko-slovenacka_2.pdf
  2. ^ "Zadužbina Stevana Magazinovića - Najveća zadužbina darovana Ministarstvu prosvete Kraljevine Srbije | Zadužbinari". 011info - najbolji vodič kroz Bělehrad (v srbštině). Citováno 2019-09-20.
  3. ^ A b Milićević 1888.
  4. ^ Станојевић 1928, str. 724.
  5. ^ Milićević, M. Đ (1876). Knez̆evina Srbija: Geografija - Crografija - Hidrografija - Topografija - Arkeologija - Istorija - Etnografija - Statistika - Prosveta - Kultura - Uprava (v srbštině). Sloboda.
  6. ^ Milićević, M. Đ (1876). Knez̆evina Srbija: Geografija - Crografija - Hidrografija - Topografija - Arkeologija - Istorija - Etnografija - Statistika - Prosveta - Kultura - Uprava (v srbštině). Sloboda.
  7. ^ Milićević, Milan Đ (1888). Pomenik znamenitih ljudi u srpskog naroda novijega doba (v srbštině). U Srpskoj kraljevskoj štampariji.
  8. ^ https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Narodna_enciklopedija_srpsko-hrvatsko-slovenacka_2.pdf
  9. ^ "Lista popečitelja i ministara inostranih poslova od obrazovanja prve vlade 1811. godine do današnjeg dana". www.mfa.rs. Citováno 2019-09-20.
  10. ^ „ZADUŽBINE ZA SPAS DUŠE“. Glas Podrinja (v srbštině). Citováno 2019-09-20.
  11. ^ Ognjanovicʹ, Ilija (1874). Javor (v srbštině). Luka Jocić.