Danilo Stefanović - Danilo Stefanović

Danilo Stefanović
narozený(1815-05-08)8. května 1815
Temešvár, Rakousko
(Nyní Temešvár, Rumunsko )
Zemřel12. února 1886(1886-02-12) (ve věku 70)
Bělehrad, Srbsko
Národnostsrbština
obsazenípolitik

Danilo Stefanović (8. května 1815 - 2. prosince 1886) byl srbský politik, který sloužil jako Předseda vlády Srbska.[1]

Životopis

Danilo Stevanović se narodil 8. května 1815 v Temešvár.[2] Byl synem Jovana Stevanoviće, a Poreč dřevorubec,[3] a bratr prominentnímu politikovi Tenka Stefanović. Stefanović byl vzděláván v Poreč, Požarevac, a Bělehrad. Po svém vzdělání se naučil terciární řemeslo a poté začal obchodovat.[4]

V roce 1838 Prince Miloš Obrenović jmenoval jej vedoucím okresu Poreč-Rijeka a již v roce 1839 se stal asistentem vedoucího okresu Krajina.[5] Byl převezen do Zaječar v roce 1844 jako asistent starosty a v roce 1848 byl jmenován náčelníkem okresu. Následně byl v roce 1852 převelen k starostovi města Čačak v roce 1856 starostovi hasičského obvodu. V roce 1859 ho princ Miloš jmenoval členem státní rady a princem Mihailo Obrenović potvrdil jej v roce 1860. Stará rada byla zrušena v roce 1869, ale Danilo byl jmenován členem nové státní rady 20. září 1869.[4]

V únoru 1875 Aćim Čumić odstoupil jako předseda vlády a Stevanović dostal mandát k sestavení nové vlády,[6][7] slouží také jako ministr vnitra. Nelíbil se mu Nominální ústava z roku 1869, podle níž mělo Národní shromáždění dost široké pravomoci k přípravě zákonů a Stefanovićovi se nelíbí skutečnost, že složení vesnického shromáždění většinou negramotných poslanců připravovalo zákony a ministři museli reagovat na interpelace před takovým shromážděním. Protože vypadal staromódně, byl znám jako „strýc Danilo“. Kníže Milan Obrenović si vybral pro vládu většinou mladší konzervativce, ale většinové liberální shromáždění se postavilo proti ministrům a vládě. Danilović sám nebyl politikem, ale byrokratem,[8] a tím měl potlačit vášnivé politické vášně mezi konzervativci a liberály a jeho vláda byla nazývána „ministerstvem usmíření a dobré vůle“. Stefanovićova vláda se z velké části zabývala aktuálními událostmi a vyhýbala se významným politickým problémům. Politická hádka liberální většiny však způsobila, že konzervativci bránili shromáždění, a vláda to sotva uvítala jako důvod k rozpuštění shromáždění.

Hercegovinské povstání (1875–1877) nebo Nevesinje puška vypukla za vlády Danila Stefanoviće. Vláda umožnila dobrovolnickým shromážděním pomáhat rebelům Hercegovina a poskytl jim zbraně z vojenských skladů a přesunul některé síly přes hranice.

Policejní pronásledování

Po rozpuštění shromáždění se vláda snažila v nových volbách přinutit konzervativní většinu shromáždění. Vzhledem k tomu, že Danilo byl ministrem vnitra a zkušeným policistou, očekávalo se, že bude mít větší úspěch než Aćim Čumić v podobném pokusu o rok dříve. V předvečer voleb 15. srpna 1875 vrátil Danilo do služby několik starých úředníků a dal starostům pokyny, kdo by měl být zvolen poslancem. Danilova policie pronásledovala nebo věznila opoziční poslance a zatkla ty, kdo agitovali za opozici. Volby však opět vyhráli liberálové, díky nimž se princ rozhodl sestavit liberální vládu Stevča Mihailović v srpnu 1875. Danilo odešel z veřejné služby v roce 1879.

Viz také

Reference

  1. ^ Petrović, Rastislav V. (1972). Adam Bogosavljević. [Jovan Milićević: Predgovor. Nacrt za korice: Đorđe Simić] (v srbštině). Rad.
  2. ^ Milićević 1888, str. 670.
  3. ^ Milićević 1888, str. 672-673.
  4. ^ A b Milićević 1888, str. 671.
  5. ^ Milićević 1888.
  6. ^ Armor, Ian D. (2014). Apple sváru: „Maďarský faktor“ v rakousko-srbských vztazích, 1867-1881. Purdue University Press. ISBN  9781557536839.
  7. ^ „Чича Дача - намргођени премијер“. Naslovi.net. Citováno 2019-09-26.
  8. ^ Stokes, Gale (1990). Politika jako vývoj: vznik politických stran v devatenáctém století v Srbsku. Duke University Press.

Zdroje