Spoon River Anthology - Spoon River Anthology

Spoon River Anthology
SpoonRiverAnthology.JPG
Macmillan & Co., První vydání, průčelí na Spoon River Anthology.
AutorEdgar Lee Masters
ZeměSpojené státy
JazykAngličtina
ŽánrPoezie
VydavatelWilliam Marion Reedy (1914 & 1915), Macmillan & Co. (1915 & 1916)
Datum publikace
Dubna 1915

Spoon River Anthology (1915), autor Edgar Lee Masters, je sbírka krátkých volný verš básně, které společně vyprávějí epitafy obyvatel Spoon River, fiktivního městečka pojmenovaného po Spoon River, který běžel poblíž domovského města Masters z Lewistown, Illinois. Cílem básní je demystifikovat americký život na venkově a v malém městečku. Sbírka obsahuje 212 samostatných postav a poskytuje 244 účtů o jejich životech, ztrátách a způsobu smrti. Mnoho z básní obsahuje křížové odkazy, které vytvářejí nestydatou tapisérii komunity. Básně byly původně publikovány v roce 1914 v literárním časopise St. Louis v Missouri Reedyho zrcadlo pod pseudonymem Webster Ford.[1]

Obsah

První báseň slouží jako úvod:

"Kopec"
Kde jsou Elmer, Herman, Bert, Tom a Charley,
Slabá vůle, silná paže, klaun, bzučák, bojovník?
Všichni, všichni spí na kopci.
Jeden prošel horečkou
Jeden byl spálen v dole,
Jeden byl zabit při rvačce,
Jeden zemřel ve vězení,
Jeden spadl z mostu namáhavého pro děti a manželku -
Všichni spí, spí, spí na kopci.
Kde jsou Ella, Kate, Mag, Lizzie a Edith,
Něžné srdce, jednoduchá duše, hlasité, pyšné, šťastné? -
Všichni, všichni spí na kopci.
Jeden zemřel při hanebném narození dítěte,
Jedna zmařená láska,
Jeden v rukou brutálního v nevěstinci,
Jeden se zlomenou pýchou, při hledání touhy srdce;
Jeden po životě v dalekém Londýně a Paříži
Byla přivedena do jejího malého prostoru Ellou, Kate a Mag -
Všichni spí, spí, spí na kopci.
Kde jsou strýc Isaac a teta Emily,
A starý Towny Kincaid a Sevigne Houghton,
A major Walker, který mluvil
S ctihodnými muži revoluce? -
Všichni, všichni spí na kopci.
Přinesli jim mrtvé syny z války,
A dcery, které život zdrtil,
A jejich děti bez otce, pláčou -
Všichni spí, spí, spí na kopci.
Kde je Old Fiddler Jones
Kdo si celých devadesát let hrál se životem,
Braving na sněhu s odhalenými prsy,
Pití, výtržnosti, nemyslíme ani na manželku, ani na příbuzné,
Ani zlato, ani láska, ani nebe?
Hle! blábolí rybí fry dávno,
Z dostihů dávno minulých v Clary’s Grove,
O tom, co řekl Abe Lincoln
Jednou na Springfieldu.[2]

Každá následující báseň je autobiografický epitaf mrtvého občana vydaný samotnými mrtvými. Mezi postavy patří Tom Merritt, Amos Sibley, Carl Hamblin, Fiddler Jones a A.D. Blood. Mluví o tom, co by se dalo očekávat: Někteří recitují své dějiny a body obratu, jiní pozorují život zvenčí a malí si stěžují na zacházení s jejich hroby, zatímco jen málokdo říká, jak skutečně zemřeli. Téma posmrtného života dostává jen občasné krátké zmínky, a dokonce i ty se zdají být rozporuplné. Mluví bez důvodu, aby lhali nebo se obávali následků, vytvářejí obraz života ve svém městě, který je zbaven fasád. Souhra různých vesničanů - jako bystrý a úspěšný muž, který připisuje svým rodičům vše, čeho dosáhl, a stará žena pláče, protože je tajně jejím nemanželským dítětem - tvoří poutavý, ne-li hezký celek.

Složení a historie publikace

Mnoho postav, které se objevují v Spoon River Anthology byly založeny na lidech, které Masters znal nebo slyšel ve dvou městech, ve kterých vyrůstal: Petersburg a Lewistown, Illinois. Mistři někdy podstatně zamaskovali názvy těchto inspirací v reálném životě, ale on je někdy zamaskoval jen stěží a v několika případech vůbec.[3] Nejpozoruhodnější je Ann Rutledge, považovaný v místní legendě za Abraham Lincoln časný milostný zájem (i když neexistuje žádný skutečný důkaz takového vztahu); Masters tuto legendu slyšel od svého dědečka.[4] Rutledgeův hrob se nachází na petrohradském hřbitově a zejména prohlídka hřbitovů v obou městech Hřbitov v Oak Hill v Lewistownu odhaluje většinu příjmení, která Masters použil pro své postavy.

Poté, co vyrostl a opustil Lewistown do Chicaga, se Masters setkal a spřátelil se William Marion Reedy, majitel, vydavatel a editor literárního časopisu St. Louis Reedyho zrcadlo.[4] V době, kdy Masters psal básně, které se staly Spoon River Anthology, publikoval poezii s určitým úspěchem; tyto předchozí básně však měly konvenčnější styl a obsah.[5] Masters později napsal, že to byl Reedy, který ho prostřednictvím své kritiky a přátelství povzbudil, aby napsal „něco výraznějšího než to, co jsem dělal, nějakým způsobem, ale aniž by mi řekl, jak to udělat.“[4] Zejména mistři připočítali Reedymu, že ho představil Řecká antologie, sbírka klasického období epigramy, ke kterému Spoon River Anthology je stylisticky podobný.[4]

Spoon River Anthology původně vyšlo v sériové podobě v roce 2006 Reedyho zrcadlo od 29. května 1914 do 5. ledna 1915. Básně byly původně připisovány pseudonymům Webster Ford. William Marion Reedy, majitel, vydavatel a redaktor časopisu, odhalil skutečné autorství básní v listopadu 1914, po 21 týdenících.[6]

První vázané vydání Spoon River Anthology byl publikován Společnost Macmillan v roce 1915 s celkovým počtem 209 básní. Masters přidal 35 nových básní v edici z roku 1916, rozšiřující se o nové postavy s napojením na některé z originálů.[7] Mezi tyto nové přírůstky patří „Andy the Night-Watch“, „Isa Nutter“, „Plymouth Rock Joe“ a „The Epilogue“.

Kritický příjem a dědictví

Spoon River Anthology byl kritický a komerční úspěch. Ezra Pound Recenze básní Spoon River začíná: „Konečně! Nakonec Amerika objevila básníka.“[5] Carl Sandburg Recenze září podobně: „Jednou za čas přijde muž, který napíše knihu, která v ní má vlastní tlukot srdce. Lidé, jejichž tváře vyhlížejí ze stránek knihy, jsou lidé samotného života, každý jejich obyčejný nebo záhadný rys jako ve starém domácím údolí, odkud spisovatel pochází. Takový spisovatel a kniha se zde realizují. “[8] Knihy se během čtyř let prodalo 80 000 výtisků, což z ní podle mezinárodního standardu učinilo mezinárodní bestseller.[3]

Mezitím ti, kteří žili v oblasti Spoon River, namítali proti jejich zobrazení v antologii, zejména proto, že tolik postav básní bylo založeno na skutečných lidech. Kniha byla do Lewistownských škol a knihoven zakázána až do roku 1974.[3] Dokonce i Mastersova matka, která seděla v knihovně Lewistown, hlasovala pro zákaz.[9] (Masters tvrdil: „Moje matka neměla ráda [antologii]; můj otec to zbožňoval.“[4]) Navzdory tomu zůstala antologie v Lewistownu široce čtená; místní historik Kelvin Sampson poznamenává, že „každá rodina v Lewistownu pravděpodobně měla schovaný list papíru nebo notebook se svou kopií Antologie, říkat kdo byl kdo ve městě. “[9]

Mistři vydělali na úspěchu Antologie Spoon River s pokračováním z roku 1924 Řeka New Spoon, ve kterém se Spoon River stala předměstí Chicaga a její obyvatelé byli urbanizováni.[10] Druhá práce byla méně úspěšná a měla horší recenze.[11] V roce 1933 napsal Masters retrospektivní esej o složení filmu Antologie Spoon River a odpověď, kterou obdržela, s názvem „The Genesis of Spoon River“.[4] Vypráví mimo jiné o „vyčerpání těla“, které ho postihlo při psaní, které se nakonec projevovalo v zápalu plic a celoročním záchvatu nemoci, když se dílo připravovalo k vydání. Tvrdí, že obyvatelé Lewistownu, kteří se snažili ztotožnit postavy básní se skutečnými lidmi, tak učinili jen „se slabým úspěchem“.

V poslední době Lewistown oslavoval svůj vztah k Mastersově poezii. The Hřbitov v Oak Hill představuje pamětní sochu mistrů a nabízí procházku po hrobech, která inspirovala básně, s vlastním průvodcem.[12] V roce 2015 město oslavilo 100. výročí vydání antologie prohlídkami, výstavami a divadelními představeními.[3]

Dnes Spoon River Anthology je často zadáván na středoškolských a vysokoškolských hodinách literatury a jako zdroj monologů pro divadelní konkurzy.[13] Často se také používá při charakterizačních pracích druhého ročníku v EU Meisnerova technika školení herců.[14]

Spoon River Anthology je připočítán jako počáteční inspirace pro zařízení pro vyprávění zvukového záznamu ve videohrách, jak se ve hře poprvé objevilo Systémový šok, narativní technika, která se stala standardním množstvím narativních her.[15]

Adaptace

  • Percy Grainger napsal klavírní dílo inspirované Spoon River Anthology a na základě již existující houslové melodie zvané „Spoon River“, která byla od té doby upravena pro kapely.
  • V roce 1943 byla kniha vydána v Itálii (přeložil Fernanda Pivano ). Tato verze byla vydána na LP italskou značkou Cetra v roce 1959, čtenáři jsou Paolo Carlini, Arnoldo Foa, Vera Gherarducci a Elsa Merlini.
  • V roce 1952 švédský skladatel Laci Boldemann soubor 4 básní ze sborníku jako „Epitafy (4), pro mezzosoprán a smyčcový orchestr, op. 10“ nahraný v roce 2008 Anne Sofie von Otter.
  • V roce 1956 německý skladatel Wolfgang Jacobi [de ] nastavit výběr čtyř básní jako cyklus písní pro baryton a akordeon s názvem „Die Toten von Spoon River“.
  • 2. června 1957 vysílala CBS Radio Network rozhlasovou adaptaci rozhlasu Spoon River Anthology„Epitafy“ jako součást svého CBS Radio Workshop série. Adaptace režíroval a vyprávěl William Conrad, s obsazení včetně Virginia Gregg, Jeanette Nolan, Parley Baer, Richard Crenna, John Dehner a John McIntire.
  • V roce 1963 Charles Aidman přizpůsobeno Spoon River Anthology do divadelní produkce, která se dodnes široce hraje.
  • V letech 1964 až 1974 fotograf Mario Giacomelli produkoval sérii „Omaggio a Spoon River“, sérii abstraktních fotografií inspirovaných básnickou sbírkou Edgara Leeho.
  • V roce 1971 italský skladatel Fabrizio De André propuštěn Non al denaro non all'amore né al cielo, koncepční album inspirované Spoon River Anthology.
  • V roce 1985 britský skladatel Andrew Downes nastavit výběr pěti básní jako cyklus písní s názvem „Písně ze Spoon River“.
  • V roce 1987 španělský spisovatel Jon Juaristi napsal báseň s názvem Spoon River, Euskadi (obsažen v jeho knize Suma de varia intención) odsoudit zločiny baskické separatistické skupiny ETA.
  • V roce 2000 alt-country zpěvák Richard Buckner upravené části Spoon River Anthology pro jeho album Kopec.
  • Od roku 2004 spisovatelka a skladatelka Mariana Figueroa a umělec a autor Francisco Tomsich pracovali na projektu Rio Cuchara, cyklu písní založených na Spoon River Anthology básně.[16]
  • V roce 2005 vytvořila laboratoř Creative Learning Environment Lab na Utah State University a vážná hra s názvem Voices of Spoon River, ve kterém hráč zkoumá prostředí a řeší hádanky na základě Spoon River Anthology.[17]
  • Písničkář Michael Peter Smith Píseň Spoon River je volně založena na Spoon River Anthology.
  • V roce 2011 adaptoval Tom Andolora film „Spoon River Anthology“ na divadelní produkci s hudbou nazvanou The Spoon River Project. To bylo provedeno na Hřbitov ze zeleného dřeva v Brooklyn.[18] Je publikován Playscripts.
  • V roce 2014, Toronto Soulpepper divadlo zahájilo hudební produkci Spoon River, adaptoval Mike Ross a umělecký ředitel Albert Schultz.[19] Muzikál se otevřel Off Broadway v červenci 2017.[13]
  • V roce 2015 vystavil americký básník Samuel Binns „Larger Than Life“, adaptaci představující fotografie a básně v reakci na 100. výročí Spoon River Anthology.[20]
  • V roce 2015 adaptaci „Spoon River Anthology“ upravila Maureen Lucy O'Connell na hru s hudbou nazvanou „Spoon River: The Cemetery on the Hill“. Adaptace zahrnovala tradiční písně i originální materiál napsaný O'Connellem. Bylo vyrobeno v divadle Eclectic Company v Valley Village v Kalifornii.[21][22]
  • 26. listopadu 2015 dokumentární film Ritorno a Spoon River, režírovaný Francescem Conversanem a Nene Grignaffinim, měl premiéru na Filmový festival v Turíně. Dokument natočený v Lewistown oslavuje sté výročí antologie.[9][23]
  • V roce 2017 Vraťte se do Spoon River, muzikál převzatý z antologie Martina Tackela, měl premiéru v Lion Theatre v Theater Row v New Yorku.[24]

Reference

  1. ^ Putzel, Max (1998). Muž v zrcadle. William Marion Reedy a jeho časopis. University of Missouri Press. p. 200. ISBN  9780826211781. Citováno 19. února 2020.
  2. ^ Mistryně, Edgar Lee. Spoon River Anthology (PDF). Série elektronických klasik Penn State. Archivovány od originál (PDF) 6. března 2009. Citováno 2. listopadu 2008.
  3. ^ A b C d Scanlan, Laura Wolff (listopad – prosinec 2015). „Jak se kdysi zakázaná antologie Spoon River vrátila na scénu v Lewistown, Illinois“. Humanitní vědy. 36 (6).
  4. ^ A b C d E F Masters, Edgar Lee (leden 1933). "Genesis Spoon River". Americký Merkur: 38–55. Citováno 20. října 2017.
  5. ^ A b Libra, Ezra (leden 1915). „Webster Ford“ (PDF). Egoista. 2 (1): 11–12. Citováno 19. října 2017.
  6. ^ Reedy, William Marion (20. listopadu 1914). "Spisovatel Spoon River". Reedyho zrcadlo: 1–2.
  7. ^ http://spoonriveranthology.net/spoon/river/article/editionOrder
  8. ^ Sandburg, Carl (květen 1915). „Poznámky k revizi“ The Spoon River Anthology"". Malá recenze. 2 (3): 42–43. Citováno 19. října 2017.
  9. ^ A b C Cary, Joan (30. listopadu 2015). "'Hlasy Spoon River mluví z hrobu celé století; kdo stále poslouchá? “. Chicago Tribune. Citováno 19. října 2017.
  10. ^ Masters, Edgar Lee (1924). Řeka New Spoon. New York: Společnost Macmillan. Citováno 20. října 2017.
  11. ^ Primeau, Ronald (1981). Beyond Spoon River: The Legacy of Edgar Lee Masters. Austin, Texas: University of Texas Press. ISBN  9781477301777. Citováno 20. října 2017.
  12. ^ "Hřbitov v Oak Hill". Město Lewistown, Illinois. Citováno 19. října 2017.
  13. ^ A b Brantley, Ben (16. července 2017). „Recenze: Na co si Singing Dead pamatují v„ Spoon River “'". New York Times. Citováno 19. října 2017.
  14. ^ „Ruskinova škola herectví“. Meisnerova technika. Citováno 15. února 2017.
  15. ^ „Vzestup a pád zvukových protokolů“. Skalní papír brokovnice. Citováno 18. listopadu 2020.
  16. ^ Río Cuchara. „Río Cuchara en MySpace“. Citováno 31. května 2013.
  17. ^ Laboratoř kreativního učení. „Voices of Spoon River“. Státní univerzita v Utahu. Citováno 13. června 2011.
  18. ^ „Skutečné prostředí pro hlasy z mrtvých, The New York Times16. června 2011 “. Theater.nytimes.com. 17. 06. 2011. Citováno 2013-04-16.
  19. ^ Soulpepper. „Představení - Spoon River“. Citováno 21. března 2015.
  20. ^ „Binns představí výstavu„ Větší než život “. University of the Ozarks. Citováno 2. prosince 2015.
  21. ^ Spoon River: The Cemetery On The Hill. „Prsten, zazvonit na banjo“.
  22. ^ http://eclecticcompanytheatre.org/wp-content/uploads/2014/12/SpoonRiverProgram.pdf
  23. ^ „Ritorno a Spoon River“. IMDb. Amazonka. Citováno 19. října 2017.
  24. ^ Miller, Deb (26. dubna 2017). „Recenze:„ Návrat na Spoon River “v Theater Row“. Divadelní umění DC Metro. Citováno 19. října 2017.

externí odkazy

Autoři adaptace