Septicia gens - Septicia gens

The gens Septicia byl nejasný plebejec rodina v starověký Řím. Málokdo z toho geny jsou zmiňováni ve starověkých spisovatelích, ale řada je známa z nápisů. Nejslavnější ze Septicii byl Gaius Septicius Clarus, Prefekt z Pretoriánská stráž za císaře Hadrián.[1]

Původ

The žádní muži Septicius patří do třídy gentilicie původně vytvořené z Cognomina končí v -ex nebo -icis. Stejně jako u jiných nežidovských přípon, -icius byl později rozšířen, aby vytvořil nominu z jiných jmen, včetně existující gentilicii.[2] Kořen jména se musel podobat vzácné latině praenomen Septimus „sedmý“, v takovém případě Septicius může být příbuzný s typičtějším patronymem Septimius.

Praenomina

Hlavní praenomina Septicii byla Aulus, Gaius, a Marcus, následován Publius, Quintus, a Titus, které byly všechny běžné ve všech obdobích římských dějin. Jiné názvy se vyskytují zřídka. Z bratrství se zdá, že alespoň jeden ze Septicii nesl Oscan praenomen Salvius. v Etrurie, kde byla praenomina žen běžná, jedna ze žen Salvii nesla ženský praenomen Rufa, který další z rodů nesl jako přízvisko.

Členové

Tento seznam obsahuje zkrácené praenomina. Vysvětlení této praxe viz synovství.
  • Septicia M. l. Sotica, svobodná žena pohřbená na Altinum v Venetia a Histria během druhé poloviny prvního století před naším letopočtem, spolu se Septicia Tuetien.[3]
  • Septicia L. l. Tuetien (?), Svobodná žena pohřbená v Altinu během druhé poloviny prvního století před naším letopočtem, spolu s Septicia Sotica.[3]
  • Septicius, přítel Horace, který ho zmiňuje mezi hosty, které plánoval pozvat na večeři, v dopise Aulus Manlius Torquatus.[4]
  • Quintus Septicius C. Q. l. Verna, svobodný muž pojmenovaný v nápisu z Lanuvium v Latium, se datuje do konce prvního století před naším letopočtem nebo počátku prvního století našeho letopočtu.[5]
  • Gaius Septicius C. l. Myro, svobodný muž jmenovaný v nápisu z Říma, který se datuje koncem prvního století před naším letopočtem nebo počátkem prvního století našeho letopočtu.[6]
  • Aulus Septicius Sal. l. Alexander, svobodný a coronariusnebo výrobce věnců na Sacra Via v Římě, pojmenovaný v pohřebním nápisu datovaném do poslední čtvrtiny prvního století před naším letopočtem nebo do první čtvrtiny prvního století našeho letopočtu, spolu s Septicia Chreste a Aulus Septicius Hermia.[7]
  • Septicia A. l. Chreste, svobodná žena pojmenovaná na pohřebním nápisu z Říma z let 25 př. N. L. A 25 n. L., Spolu s Aulusem Septiciem Alexandrem a Aulusem Septiciem Hermií.[7]
  • Aulus Septicius A. l. Hermia, svobodná osoba pojmenovaná v pohřebním nápisu z Říma z let 25 př. N. L. A 25 n. L., Spolu s Aulusem Septiciem Alexandrem a Septicia Chreste.[7]
  • Septicia Ɔ. l. Paladio, svobodná žena pohřbená v Římě na počátku prvního století; Septicius Salvius, osvobozený spolu s ní, daroval hrnec na její památku.[8]
  • Septicius Salvius, osvobozenec, daroval hrnec na památku Septicie Paladio, ženy, která byla spolu s ním osvobozena, během rané fáze prvního století.[8]
  • Aulus Septicius A. Ɔ. l. Salvius, svobodný muž, a auri akceptornebo obchodník se zlatem na Sacra Via během rané fáze prvního století.[9]
  • Septicia, vdova z Ariminum, jehož druhé manželství vyvolalo mezi jejími syny určité zděšení.[10]
  • Marcus Septicius Q. f. C. n. Sura, zmíněný v nápisu z Říma z doby vlády Caligula.[11]
  • Septicia Anthis, pojmenovaná v nápisu z Říma z první poloviny prvního století, spolu s Publius Septicius Dionysius a Publius Septicius Nua.[12]
  • Gnaeus Septicius Cn. l. Laus, svobodný pohřben v Římě, devadesátiletý, spolu se svou manželkou Septicia Celido v hrobce z první poloviny prvního století, zasvěcen jejich klient, Septicia Meritoria.[13]
  • Septicia Celido, manželka Gnaeuse Septiciuse Lause, s níž byla pohřbena v Římě v první polovině prvního století, v hrobce zasvěcené jejich klientem, Septicia meritoria.[13]
  • Marcus Septicius M. l. Antiochus, svobodný muž pohřben v Římě v první polovině prvního století, spolu se svou manželkou Allií Hilarou.[14]
  • Aulus Septicius A. l. Apollonius, svobodný muž a brattiarius, nebo šlehač zlatých listů, pojmenovaný v pohřebním nápisu z Říma, datovaném do první poloviny prvního století, spolu se Septicia Rufa.[15]
  • Marcus Septicius M. f. Bassus, pohřben v Římě, ve věku dvaceti šesti let, v první polovině prvního století.[16]
  • Publius Septicius Dionysius, pojmenovaný v nápisu z Říma z první poloviny prvního století, spolu s Publius Septicius Nua a Septicia Anthis.[12]
  • Septicia A. l. Rufa, svobodná žena a brattiaria pojmenovaný v pohřebním nápisu z Říma, který se datuje do první poloviny prvního století, spolu s Aulus Septicius Apollonius.[15]
  • Septicia Meritoria věnovala v Římě hrobku pro svého bratra Gaiuse Julius Comes ve věku pětadvaceti a další pro ni patrony „Gnaeus Septicius Laus a Septicia Celido“, všichni se datují do první poloviny prvního století.[17][13]
  • Publius Septicius Nua, pojmenovaný v nápisu z Říma z první poloviny prvního století, spolu s Publius Septicius Dionysius a Septicia Anthis.[12]
  • Gaius Septicius C. l. Albanus, osvobozenec v Římě na počátku nebo v polovině prvního století, který postavil hrobku pro sebe, svého bratra Gaia Septiciuse Tarulu a jeho manželku Septicia Primigenia.[18]
  • Gaius Septicius C. l. Tarula, svobodný muž pohřben v Římě na počátku nebo v polovině prvního století, v hrobce postavené jeho bratrem Gaiem Septiciem Albanem.[18]
  • Septicia C. l. Primigenia, svobodná žena pohřbená v Římě na počátku nebo v polovině prvního století, v hrobce postavené jejím manželem Gaiem Septiciem Albanem.[18]
  • Septicia Arecusa, pohřben v Římě během prvního století.[19]
  • Aulus Septicius A. l. Daphinus, svobodný muž pohřben v Římě během prvního století, ve věku padesáti pěti let, spolu s Septicia Secunda a Aulus Septicius Soterichus, v hrobce postavené Decimus Publicius Linus.[20]
  • Septicia A. l. Secunda, svobodná žena pohřbená v Římě během prvního století, spolu s Aulusem Septiciusem Daphinem a Aulusem Septiciem Soterichem, v hrobce postavené Decimus Publicius Linus.[20]
  • Aulus Septicius A. l. Soterichus, svobodný muž pohřben v Římě během prvního století, spolu s Aulusem Septiciusem Daphinem a Septicia Secunda, v hrobce postavené Decimus Publicius Linus.[20]
  • Marcus Septicius C. f., Nositel standardu pro blíže neurčenou legii, postavil hrob v prvním století v Corduba v Hispania Baetica pro sebe, svou manželku Sabinu a syna Marka Septiciuse Martialisa.[21]
  • Marcus Septicius M. l. Martialis, syn a osvoboditel standardu Marcus Septicius, byl pohřben v rodinném hrobě postaveném jeho otcem v Cordubě ve věku deseti let a sedmi měsíců.[21]
  • Gaius Septicius Italicus, dítě pohřbené v Římě ve druhé polovině prvního století, ve věku jednoho roku, devíti měsíců a pěti dnů, s pomníkem věnovaným jeho rodiči.[22]
  • Septicia Fortunata zasvětila hrobku v Římě svému patronovi Quintusovi Septiciusovi Soterovi z prvního nebo druhého století.[23]
  • Quintus Septicius Epagathus, pohřben v Římě na konci prvního nebo počátku druhého století, v hrobce zasvěcené jeho dětem.[24]
  • Quintus Septicius Soter, pohřben v Římě v prvním nebo druhém století, s hrobkou zasvěcenou jeho klientem, Septicia Fortunata.[23]
  • Marcus Septicius Crescens z Beneventum, uvedené v účetnictví od inzerátu 101.[25]
  • Septicius Rufus z Beneventum, uvedený v účetnictví od roku 101 n. L.[25]
  • Gaius Septicius Clarus, jmenován praetoriánský prefekt Hadrianem, ale brzy poté byl z funkce odvolán, protože Hadrian začal mít podezření na většinu svých blízkých. Septicius byl přítelem obou Plinius mladší a Suetonius, který věnoval Dvanáct Caesars jemu.[26][27]
  • Gaius Septicius Cissus, malý chlapec pohřben na Ostia v Latiu, během Hadriánovy vlády nebo krátce po ní, s pomníkem od Diapyrusa, otroka Septicia Claruse. Nápis naznačuje, že Diapyrus, a ne Clarus, byl otcem chlapce, i když to mohlo být metaforické.[28]
  • Marcus Septicius Onesimus, jeden z Seviri na Comum v Cisalpská Galie v určitém okamžiku mezi polovinou prvního a počátkem třetího století byl pohřben v rodinném hrobě postaveném Gaiusem Catiem Bromiem.[29]
  • Septicia Sura, pravděpodobně manželka Luciuse Petronia Meliora, byla pohřbena v Aquae Statiellae v Ligurie během první poloviny druhého století.
  • Gaius Septicius Dor [...], kněz v Římě v roce 129 n. L.[30]
  • Gaius Septicius Crispinus, voják ve století Iedarnuse, v sedmé kohortě pretoriánské stráže, v roce 143 n. L.[31]
  • Septicius Adjutor, pohřben v rodinném hrobě postaveném Luciusem Antistiusem Zosimem v Augusta Taurinorum v předalpské Galii během druhého století. Zdá se, že nápis identifikoval Septiciuse jako otce Antistia.[32]
  • Septicia M. f. Marcellina, pojmenovaná v nápisu z Vercellae v předalpské Galii, která se datuje do druhého století.[33]
  • Septicia Priscilla, pohřbená v Římě ve druhém století, s pomníkem od jejího manžela.[34]
  • Marcus Septicius M. f., Voják ve století Dexter, v sedmé kohortě pretoriánské gardy, v roce 155 n. L.[35]
  • Publius Septicius Varus, voják pojmenovaný v nápisu z Eporedia v předalpské Galii, která se datuje do druhé poloviny druhého století.[36]
  • Septicia Valeriana společně s Optatia Siora učinili zasvěcenou nabídku na Lugdunum v Gallia Lugdunensis v inzerátu 197.[37]
  • Septicius Charis, voják sloužící ve století Quintinus, v první kohortě vigiles v Římě v roce 205 po Kr.[38]
  • Septicia Maura, pohřben v Mediolanum v předalpské Galii během třetího nebo čtvrtého století, ve věku třicet osm let, pět měsíců a čtrnáct dní, s pomníkem od jejího manžela, Lucius Trebius Divus.[39]

Nedatováno Septicii

  • Septicia, svobodná žena, která spolu se svou sestrou Numisií věnovala v Římě hrobku své sestře Chloe Misella ve věku osmnácti let.[40]
  • Septicia, žena pohřbená v Marinum v Latiu.[41]
  • Septicia T. l., Svobodná žena pohřbená v Římě, v hrobě s Titem Septiciem Liccaeem a dalšími svobodnými, včetně další svobodné ženy jménem Septicia.[42]
  • Septicia Ɔ. l., svobodná žena pohřbená v Římě, v hrobě s Titem Septiciem Liccaeem a dalšími svobodnými, včetně další svobodné ženy jménem Septicia.[42]
  • Aulus Septicius, pojmenovaný v nápisu z Říma.[43]
  • Gaius Septicius, výrobce malé keramiky v Římě, spolu s Publiusem a Quintusem Septiciem.[44]
  • Manius Septicius, pohřben v Ardea v Latiu, v hrobce zasvěcené jeho dětmi.[45]
  • Publius Septicius, výrobce malé keramiky v Římě, spolu s Gaiem a Quintem Septiciem.[44]
  • Quintus Septicius, výrobce malé keramiky v Římě, spolu s Gaius a Publius Septicius.[44]
  • Quintus Septicius, pohřben v Efez v Asie, ve věku čtyřicet let a pět měsíců, spolu s Mucia.[46]
  • Rufa Septicia, pojmenovaná v nápisu z Caere v Etrurie.[47]
  • Titus Septicius Ɔ. l. Alexander, svobodný muž, který si pro sebe v Římě postavil hrob, Salvilla, možná jeho manželka, a svobodnice Septicia Secunda.[48]
  • Septicia Antiochus, pohřbená v Římě spolu se svým manželem, Aulus Septicius Apollonius.[49]
  • Aulus Septicius Apollonius, pohřben v Římě spolu se svou manželkou Septicia Antiochis.[49]
  • Marcus Septicius Cynthius, pohřben v Altinu.[50]
  • Publius Septicius P. l. Eutychus, svobodný muž jmenovaný v nápisu z Arimina.[51]
  • Septicius Faustus, pojmenovaný fragmentárním nápisem z Říma.[52]
  • Titus Septicius Faustus, pojmenovaný v nápisu z Říma.[53]
  • Marcus Septicius Felicissimus, pohřben v Beneventum v Samnium, s pomníkem od Ligeria Semne.[54]
  • Lucius Septicius Firmus, veterán dvanácté kohorty, pohřben v Římě, ve věku třicet tři, v hrobě zasvěceném jeho manželkou, Cornelia Veneria, spolu s jejich synem, Lucius Faonius Firmus, ve věku devět let, pět měsíců a dvacet dva dny.[55]
  • Septicia Ɔ. T. l. Flora, svobodná žena, a manželka Gaiuse Macloniuse Terese, pojmenovaná v nápisu z Forum Novum v Sabinum.[56]
  • Septicia Gemina, pohřbena v Lugdunu v hrobce zasvěcené Lucius Modius Annianus, jejího třicetiletého manžela.[57]
  • Aulus Septicius Hermogenes, pohřben v rodinném hrobě v Římě.[58]
  • Septicia P. f. La [...], dcera Publiuse Septiciuse Secunduse a Septicie Severy, pohřbena v Římě ve věku jedenácti let, šesti měsíců v hrobce zasvěcené rodiči.[59]
  • Septicia A. l. Laudice, svobodná žena pohřbená v Římě.[60]
  • Septicia P. f. Leda, pohřbená v Římě, spolu se svou matkou Septicií Severou v rodinném hrobě zasvěceném jejím otcem Publiusem Septiciem Secundusem.[61]
  • Titus Septicius T. l. Liccaeus, svobodný pohřben v Římě, v hrobě s dalšími svobodnými, včetně dvou svobodných žen jménem Septicia.[42]
  • Septicia Cn. l. Musa, svobodná žena pohřbená v Římě.[62]
  • Septicius Primigenius, věnoval hrobku v Beneventu své dceři Septicii Primille.[63]
  • Septicia Primilla, pohřbená v Beneventu, v hrobce zasvěcené jejím otcem, Septiciem Primigeniem.[63]
  • Septicia Primitiva, pohřbená v Ostii, ve věku jednadvaceti, s monumend věnovanou jejím manželem, Quintus Gargilius Quietus.[64]
  • Titus Septicius Salvius, pojmenovaný v nápisu z Říma.[65]
  • Septicia Secunda, osvobozená žena pohřbená v Římě v hrobce postavené Titem Septiciem Alexandrem pro sebe, Septicia a Salvillu, případně pro jeho manželku.[48]
  • Publius Septicius Secundus spolu se svou manželkou Septicií Severou věnovali v Římě hrobku své dceři Septicii La [...]. Později postavil rodinný hrob, kde je pohřbena jeho manželka a jejich dcera Septicia Leda.[59][61]
  • Septicia Severa spolu se svým manželem Publiusem Septiciusem Secundusem věnovali v Římě hrobku své dceři Septicii La [...]. Ona je pohřbena v rodinném hrobě postaveném jejím manželem, spolu s jejich dcerou, Septicia Leda.[59][61]

Viz také

Reference

  1. ^ Slovník řecké a římské biografie a mytologie, sv. I, str. 760 761 („Clarus“, č. 1).
  2. ^ Chase, str. 126.
  3. ^ A b Calvelli, „Da Altina a Venezia“, s. 196.
  4. ^ Horace, Epistulae, i. 5.
  5. ^ CIL XIV, 2118.
  6. ^ CIL VI, 6975.
  7. ^ A b C CIL VI, 9283.
  8. ^ A b CIL VI, 26235.
  9. ^ CIL VI, 9212.
  10. ^ Valerius Maximus, vii. 7. § 4.
  11. ^ CIL VI, 41057.
  12. ^ A b C CIL VI, 38888.
  13. ^ A b C CIL VI, 6960.
  14. ^ CIL VI, 6969.
  15. ^ A b CIL VI, 6939.
  16. ^ CIL VI, 26228.
  17. ^ CIL VI, 6952.
  18. ^ A b C CIL VI, 26225.
  19. ^ BCAR, 1923-123.
  20. ^ A b C CIL VI, 25137.
  21. ^ A b AE 1987, 505.
  22. ^ CIL VI, 26230.
  23. ^ A b CIL VI, 26232.
  24. ^ Zastrčit, Latinské nápisy v muzeu Kelsey, 333.
  25. ^ A b CIL IX, 1455.
  26. ^ Plinius mladší, Epistulae, i. 1, 15, ii. 9, vii. 28, viii. 1.
  27. ^ Spartianus, „Život Hadriana“, 9, 11, 15.
  28. ^ CIL XIV, 1594.
  29. ^ CIL V, 5285.
  30. ^ CIL VI, 10299.
  31. ^ CIL VI, 2379.
  32. ^ CIL V, 7059.
  33. ^ AE 1986, 264.
  34. ^ Vittucci, La collezione Lanza nella tenuta della Falcognana, str. 85.
  35. ^ CIL VI, 2380.
  36. ^ CIL V, 6785.
  37. ^ CIL XIII, 1754.
  38. ^ CIL VI, 1056.
  39. ^ AE 1995, 665.
  40. ^ CIL VI, 23125.
  41. ^ AE 1979, 128.
  42. ^ A b C CIL VI, 26231.
  43. ^ CIL VI, 36328.
  44. ^ A b C CIL XIV, 4092.
  45. ^ CIL X, 6772.
  46. ^ IK, xvii. 1-3285.
  47. ^ AE 1999, 644.
  48. ^ A b CIL VI, 26226.
  49. ^ A b CIL VI, 26227.
  50. ^ AE 2005, 566.
  51. ^ CIL XI, 515.
  52. ^ NSA, 1933-499.
  53. ^ CIL VI, 10325.
  54. ^ CIL IX, 1961.
  55. ^ CIL VI, 3690.
  56. ^ CIL IX, 4823.
  57. ^ CIL XIII, 2216.
  58. ^ CIL VI, 26229.
  59. ^ A b C CIL VI, 26232a.
  60. ^ CIL VI, 26233.
  61. ^ A b C CIL VI, 36329.
  62. ^ CIL VI, 26234.
  63. ^ A b CIL IX, 1962.
  64. ^ CIL XIV, 5112.
  65. ^ CIL VI, 22893.

Bibliografie

  • Quintus Horatius Flaccus (Horace ), Epistulae.
  • Valerius Maximus, Factorum ac Dictorum Memorabilium (Památná fakta a rčení).
  • Gaius Plinius Caecilius Secundus (Plinius mladší ), Epistulae (Písmena).
  • Gaius Suetonius Tranquillus, De Vita Caesarum (Životy císařů nebo Dvanáct císařů).
  • Aelius Lampridius, Aelius Spartianus, Flavius ​​Vopiscus, Julius Capitolinus, Trebellius Pollio a Vulcatius Gallicanus, Historia Augusta (Životy císařů).
  • Slovník řecké a římské biografie a mytologie, William Smith, ed., Little, Brown and Company, Boston (1849).
  • Theodor Mommsen et alii, Corpus Inscriptionum Latinarum (The Body of Latin Inscriptions, abbreviated.) CIL), Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften (1853 - dosud).
  • Bullettino della Commissione Archeologica Comunale v Římě (Bulletin Městské archeologické komise v Římě, zkráceně BCAR), (1872 – dosud).
  • Notizie degli Scavi di Antichità (Zprávy o vykopávkách ze starověku, zkráceno NSA), Accademia dei Lincei (1876 – dosud).
  • René Cagnat et alii, L'Année épigraphique (Rok epigrafie, zkráceně AE), Presses Universitaires de France (1888 – dosud).
  • Inschriften Griechischer Städte aus Kleinasien (Nápisy z řeckých měst Malé Asie, zkráceně IK), Bonn (1973 - dosud).
  • Paola Brandizzi Vittucci, La collezione Lanza nella tenuta della Falcognana, Archaeological Commission of Latium, Rome (1983).
  • Steven L. Tuck, Latinské nápisy v muzeu Kelsey: The Dennison a De Criscio Colletions, University of Michigan Press, Ann Arbor (2005).
  • Lorenzo Calvelli, "Da Altina a Venezia", ​​ve městě Altino antica. Dai Veneti a Venezia, s. 184–197, Marsilio, Benátky (2011).